Měsíční archivy: Prosinec 2020

Štěpán Gavenda – rebel tělem i duší

od autora: | | ,
Napsat komentář
autor: Radomír Sedláček
V Hradčanském domečku vítá sadistický dozorce František Pergl každého nového vězně obuškem. Obvykle svou oběť zmlátí do bezvědomí. Demonstruje tak od první chvíle svou moc a dává jasně najevo, co tu zadržené čeká. Když mu přivedou Štěpána Gavendu, který podle všeho převádí lidi přes státní hranice a také špehuje, netuší, že se mu tenhle člověk dokáže postavit na odpor. „Vím, že mě čeká špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude,“ prohlásí najednou, svázanýma rukama popadne židli a několikrát Pergla udeří do hlavy. Níže si můžete přečíst příběh jedné z nejpozoruhodnějších postav třetího odboje.

číst dál →

Oslíci na Luži – kapitola z historie

od autora: | | , ,
Napsat komentář
autor: Jaroslav Beneš

 Luž je nejvyšší hora Lužických hor a nabízí krásné výhledy do Čech i Saska. Na jejím vrcholu stála od roku 1823 horská bouda. Tedy v roce 1823 bylo vybudováno jen jednoduché stavení, které během let mohutnělo až do podoby velkého horského hotelu s vyhlídkovou věží či kuželníkem.
Celý komplex budov bohužel vyhořel 8. ledna 1946 (uvádí se nepřesně i jiná data) a důvod nebyl nikdy objasněn. A jak to tak bývá, mezi lidmi na obou stranách hranice se o tom dodnes říkají různé zkazky.

číst dál →

K odsunu Židů z Vodňan

od autora: | | ,
Napsat komentář

upravila: Iva Nakládalová

Volně podle knihy „Soumrak a svítání – národní kronika Vodňan 1939-1945“, autor Florian Fencl. 

Němci odvezli Židy z Vodňan hromadně 14. dubna 1942. Němec Friedrich byl na nádraží a s cynickým uspokojením se s nimi loučil před tváří početného občanstva.

Někteří Židé plakali, někteří nesli svůj neznámý osud s hrdinským klidem. Některé ženy se vyjádřily: „My jedeme vlakem, ale vy jednou půjdete – pěšky!“

 

Příběh z Loděnice 1945

od autora: | | ,
Napsat komentář

pietní místo dnes

autor: Karel Paták

Moje babička Erika, rozená Schwalb a můj děda Karel Paták.

Jejich příběh je v kostce příběhem XX. století na našem území, s důsledky jeho historie se dnes pereme každý den.
Babička se narodila v roce 1917, ve Vojkovicích nad Ohří, v plně německém osídleném území C&K monarchie, které po jejím rozpadu připadlo nově vzniklému státu, Československu.
Celá oblast “poohří“ byla stovky let zpět německá a československý stát tam alespoň posílal některé české úředníky jako poštmistry, policisty a třeba i “ajznbońáky“, což byl právě můj děda. Tam se zamiloval do babičky, /divíte se? :)/, vzal si ji a narodily se jim ještě ve Vojkovicích (Wickwitz am Eger) tři děti.

číst dál →