Alfred Friedrich „…teprve já jsem udělal etrichy.“

autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/

První letadlo s pasažérem přeletělo vrchol Sněžky 24. srpna 1913. V otevřeném kokpitu jednoplošníku Taube NV 3/Daimler – Mercedes 100 k seděl za kniplem šéfpilot berlínské společnosti Sport – Flieger, dálkový letec Alfred Friedrich a jako navigátor konstruktér letounu, trutnovský rodák Igo Etrich. Let s kursem Lubawka – Horní Staré Město – Lubawka přes krkonošské hřebeny byl zlatým hřebem okresní slavnosti v Horním Starém Městě, navštívené více než 8000 diváky. Podle zlých jazyků údajný autor velikášského výroku v nadpisu článku, vzdušný rekordman Alfred Friedrich, se narodil 18. 3. 1891 v Berlíně – Schönbergu. Již ve dvaceti letech složil v berlínské pilotní škole na Wrightově dvouplošníku letecké zkoušky a získal pilotní průkaz FAI pro Německo číslo 149 s datem vystavení 11. 1. 1912. Se speciálně vybaveným strojem NV 3, poprvé v Německu označeném imatrikulačními značkami D 2 na křídlech, absolvoval i svůj nejslavnější rekordní etapový „let pěti zeměmi“ – Německem, Belgií, Francií, Anglií a Nizozemím.

číst dál

Julius Arigi – mariánskolázeňský Ikarus

autor: Ing. Richard Švandrlík,  www.hamelika.cz

Historie Mariánských Lázní 20.století ponese navždy jedno nezvyklé jméno – Julius ARIGI (1895-1981). Objevil se na mariánskolázeňském nebi jako nečekaný a nezvaný posel a přistál na louce mezi Hamrnickým dvorem a prádelnou. Překvapoval město perfektivními lety od horizontu k horizontu. Stal se průkopníkem letecké dopravy v Mariánských Lázních. Založil první, pak druhé, navrhl třetí letiště, netradiční leteckou dopravou rozšířil počty hostů z domova i z ciziny, kteří později přilétali již pravidelně do Mariánských Lázní leteckými linkami. Zasloužil se o to, že se Mariánské Lázně staly ve dvacátých letech druhým největším centrem letecké dopravy v  Československu. Když se nestal ředitelem letiště ve Sklářích po různých pletichách, neodložil svou aktivitu a založil v roce 1931 dnešní půvabné lidové koupaliště LIDO. Šťastný osud letce, který se nikdy nezřítil! Vynořil se v dávnověku letectví, a přežil slávu i úpadek mariánskolázeňského letectví. Zemřel v roce 1981. číst dál

Blatnice pod Svatým Antonínkem

BlatniceŽe vám toto místo nic neříká? Mě do včerejška také nic neříkalo. Ale byl jsem nucený udělat si výlet do těchto krajů. Ne že by mě byly úplně neznámé, ale dvakrát se mi do Velké nad Veličkou, která je blíže slovenským hranicím, v tuto zimní dobu moc nechtělo… Při cestě do této vísky nacházející se pod Bílími Karpaty jsme projížděli městečkem Blatnicí, kde vidíte reklamní tabule vinařství na každém kroku. Je to asi nejvýchodnějčí víspa vinařství v České republice. Pod vrchem Svatý Antonínek se nychází typická Slovácká obec, která má něco navíc. Prakticky na jednom místě najdete několik gurmánských zážitků. číst dál

Otto Schrimpl – „Sprung der spinennen Flieger“

autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/

Pod spolkovou přezdívkou „rytíře“ recesistické pánské společnosti Schlaraffia, konkrétně její pobočky Gigantea, která sdružovala členy z Trutnovska a odvozovala svůj název od dávného pojmenování Krkonoš, se v polovině 30. let minulého století skrýval vrchlabský rodák inženýr Otto Schrimpel, v mnoha případech psaný též Schrimpl. Teprve s přispěním respektovaného odborníka Jiřího Rajlicha z Vojenského historického ústavu v Praze vyšlo najevo, že to byl také letecký konstruktér, který spolu se starším kolegou ing. Quido Prieselem postavil už v roce 1914 ve vrchlabské karosárně synů Ignáce Theodora Petery letuschopný motorový stroj. V I. světové válce se zařadil svými pěti sestřely nepřátelských letadel k nepočetnému seznamu leteckých es rakousko – uherského letectva pocházejících z Čech. Slavný jako krkonošská jednička Eugen Bönsch z Luční boudy sice nebyl, ale i s tím sporným pátým sestřelem je zajímavou postavou mezi odvážnými muži na létajících strojích původem z Krkonoš.

číst dál

Prima eso Primavesi

autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/

Pro mé svobodské vrstevníky jsem byl vždy pouze ten přivand-rovalý„Bučák“, i když jsem na rozhraní katastrů města Svoboda nad Úpou a obce Mladé Buky bydlel jen několik málo roků. Kuličky jsem s nimi ale nehrál a do školy nechodil. A při pěstních potyčkách jsem chtě nechtě stával až do nástupu na vojnu na straně venkovanů. Díky nepatrnému článečku v armádním tisku (dnes už si nevzpomenu, zda to byla Obrana lidu nebo Křídla vlasti), který jsem jako voják číst dál

Luční bouda, stíhací eso a rodina Bönshmů

volně sepsáno podle: Jiřího Rajlicha

Historie rodiny Bönschů je spjata s Krkonošemi. Tato rodina hlásící se už od časů Rakousko – uherské monarchie  k německému obcovacímu jazyku (Umgangssprache) a stejně tak tomu bylo i po Velké válce, kdy se již zjišťoval jazyk mateřský (Muttersprache). Bönschovi byli v Krkonoších známá rodina. Patřila jim totiž nejen proslulá Luční bouda (Wiesenbaude), ale postupně i Rennerova (Rennerbaude) a Richtrova bouda (Richterbaude). Z této rodiny pochází i letecké eso se 16-ti sestřely na svém kontě, Eugen Bönsch. číst dál

Tragický osud hajného Tatiče

autor: Vladimír Kraus

Mezi mnohé oběti poslední války můžeme také zařadit jugoslávského občana Rajka Tatiče, který našel svou smrt až po skončení války daleko od domova v malebné krajině Českého Švýcarska.
Bohužel o něm vím jen velmi málo konkrétních faktů, takže laskavý čtenář promine.

 

 

číst dál

Jan Igor Karger – Brigádní generál z Červenky

autor:  Jaromír Fischer, Bouzov

Narodil se 17. 12. 1887 do rodiny zemědělce Jana Kargera (syn Floriana Kargera) a jeho manželky Apoleny, rozené Bittnerové z Červenky u  Litovle. Rodina žila na Července č. p. 38. V místě rodiště absolvoval Obecnou školu a po té přešel na nově zbudované reálné gymnázium v Litovli. V roce 1908 ukončil studium na tomto ústavu jako jeden z prvních jejich absolventů. Ve studiu nepokračoval na některé vysoké škole technického směru, ale dal přednost rozšíření si vzdělání jednoročním kurzem na Obchodní akademii v Prostějově. Stal se účetním a tak dal přednost úřednickému povolání. Tomuto věnoval však jen velmi malou část života, když hlavní část života sloužil v armádě. Studium Obchodní akademie však využil při výkonu hospodářských funkcí jak v civilu, tak v řadách Čs. jednotek na Rusi. číst dál