Jan Igor Karger – Brigádní generál z Červenky

autor:  Jaromír Fischer, Bouzov

Narodil se 17. 12. 1887 do rodiny zemědělce Jana Kargera (syn Floriana Kargera) a jeho manželky Apoleny, rozené Bittnerové z Červenky u  Litovle. Rodina žila na Července č. p. 38. V místě rodiště absolvoval Obecnou školu a po té přešel na nově zbudované reálné gymnázium v Litovli. V roce 1908 ukončil studium na tomto ústavu jako jeden z prvních jejich absolventů. Ve studiu nepokračoval na některé vysoké škole technického směru, ale dal přednost rozšíření si vzdělání jednoročním kurzem na Obchodní akademii v Prostějově. Stal se účetním a tak dal přednost úřednickému povolání. Tomuto věnoval však jen velmi malou část života, když hlavní část života sloužil v armádě. Studium Obchodní akademie však využil při výkonu hospodářských funkcí jak v civilu, tak v řadách Čs. jednotek na Rusi. číst dál

Štěpán Gavenda – rebel tělem i duší

autor: Radomír Sedláček
V Hradčanském domečku vítá sadistický dozorce František Pergl každého nového vězně obuškem. Obvykle svou oběť zmlátí do bezvědomí. Demonstruje tak od první chvíle svou moc a dává jasně najevo, co tu zadržené čeká. Když mu přivedou Štěpána Gavendu, který podle všeho převádí lidi přes státní hranice a také špehuje, netuší, že se mu tenhle člověk dokáže postavit na odpor. „Vím, že mě čeká špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude,“ prohlásí najednou, svázanýma rukama popadne židli a několikrát Pergla udeří do hlavy. Níže si můžete přečíst příběh jedné z nejpozoruhodnějších postav třetího odboje.

číst dál

Oslíci na Luži – kapitola z historie

autor: Jaroslav Beneš

 Luž je nejvyšší hora Lužických hor a nabízí krásné výhledy do Čech i Saska. Na jejím vrcholu stála od roku 1823 horská bouda. Tedy v roce 1823 bylo vybudováno jen jednoduché stavení, které během let mohutnělo až do podoby velkého horského hotelu s vyhlídkovou věží či kuželníkem.
Celý komplex budov bohužel vyhořel 8. ledna 1946 (uvádí se nepřesně i jiná data) a důvod nebyl nikdy objasněn. A jak to tak bývá, mezi lidmi na obou stranách hranice se o tom dodnes říkají různé zkazky.

číst dál

K odsunu Židů z Vodňan

upravila: Iva Nakládalová

Volně podle knihy „Soumrak a svítání – národní kronika Vodňan 1939-1945“, autor Florian Fencl. 

Němci odvezli Židy z Vodňan hromadně 14. dubna 1942. Němec Friedrich byl na nádraží a s cynickým uspokojením se s nimi loučil před tváří početného občanstva.

Někteří Židé plakali, někteří nesli svůj neznámý osud s hrdinským klidem. Některé ženy se vyjádřily: „My jedeme vlakem, ale vy jednou půjdete – pěšky!“

 

Příběh z Loděnice 1945

pietní místo dnes

autor: Karel Paták

Moje babička Erika, rozená Schwalb a můj děda Karel Paták.

Jejich příběh je v kostce příběhem XX. století na našem území, s důsledky jeho historie se dnes pereme každý den.
Babička se narodila v roce 1917, ve Vojkovicích nad Ohří, v plně německém osídleném území C&K monarchie, které po jejím rozpadu připadlo nově vzniklému státu, Československu.
Celá oblast “poohří“ byla stovky let zpět německá a československý stát tam alespoň posílal některé české úředníky jako poštmistry, policisty a třeba i “ajznbońáky“, což byl právě můj děda. Tam se zamiloval do babičky, /divíte se? :)/, vzal si ji a narodily se jim ještě ve Vojkovicích (Wickwitz am Eger) tři děti.

číst dál

Vzpomínky a návraty

 

Moje vzpomínky: Richard Giebel, Žitenice


Již léta před první světovou válkou existovala v Žitenicích místní organizace sociálně demokratické strany a sociálně demokratická organizace mládeže. Při slavnosti s tancem u příležitosti založení této organizace, která se konala v Krieschově hospodě ( POZN. Morgenstern – Jitřní hvězda – na návsi) v roce 1911, pronesl slavnostní projev Josef Simm. Všichni mládenci na sobě měli rudé vázanky. Obcí táhl průvod s hudbou. 

číst dál

Příběh jedné nástěnky ze Žitenic

autor:  Elena Lennerova-za
Za takovou věcí jako je vyšívaná nástěnka ze Žitenic ( Schüttenitz bei Leitmeritz) může být, až neuvěřitelný příběh z pohledu naší doby. Určitě jste už nějaké viděli nebo dokonce máte doma. Největší rozkvět prožívalo vyšívání těchto nástěnek v Sudetech ve 20.letech minulého století – až do doby po 2. světové válce. Nástěnky plnily velice praktický úkol – chránily zeď za umyvadlem nebo za pracovním stolem, byly z bílého plátna a daly se vyvářet. Motivy byly orientované na kuchyň a často se objevovaly verše, které zdůrazňovaly přednosti hospodyňky. Pro méně zručné nebo nadané se dokonce prodávaly předkreslené motivy – v galanteriích nebo na jarmarcích ( Jahrmarkt). Tato nástěnka se ke mně dostala zvláštním způsobem. 

číst dál

(Má) causa Konojedy

autor:Jiří Bartoloměj Sturz

KonojedyVíce jak dvacet let sleduji osud areálu bývalého zámku, kláštera, a především mohutného klášterního kostela v Konojedech poblíž Úštěka. Na začátku 18. st. zde stál kostelík, u něho fara či malé panské sídlo, v němž proslulý František Antonín Špork na čas ukryl před cenzory svou knihovnu z Kuksu. Šporkovy dědicové František Karel Swerts-Sporck a jeho žena Anna Kateřina (dcera Frant. Antonína) zde v polovině století vybudovali velkolepý areál zámku a kláštera Servitů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který v kraji překvapuje svou mohutností. V roce 1762 jej vysvětil litoměřický biskup a osvícenský vlastenec Emanuel Arnošt z Valdštejna. (Ze svého letního sídla na zámku ve Stvolínkách to měl kočárem asi 15 minut cesty). číst dál

Historie Hutova (Hutdorfel) a rodiny Latzelů

kaple 2019

Možná jste už navštívili nebo slyšeli o zaniklé a dneska už trochu záhadné obci Hutov u Jiříkova. Tady je stručná historie této obce vlastně podniku rodiny Latzelů, přímo od potomků zakladatele obce. Život tady nebyl asi žádné peříčko a aby jste si vydělali na obživu stálo vás to hodně potu a dřiny. Celé se to tady točilo kolem břidlice, která se používala jako stavebni materiál resp. tašky na střechu.  

 

zpracovala: Tina Wells
tmwellsgenealogy@gmail.com

Podle městské kroniky v Jiříkově (Girsig) – George Latzel zahájil těžbu břidlice v padesátých letech 19.  století za pomoci několika svých bratrů. číst dál

Jeseníky, příběh devatenáctý.

 
©Ivan Fíla
 Stoupám lesy nad Velkými Losinami do nadmořské výšky 700 metrů, dojdu na osiřelé místo, kde kdysi stála německá osada Štolnava, po komunistickém převratu přejmenována na Prameny. Vzpomínám na neuvěřitelně vitálního Ignáce Žerníčka, který mi v devadesáti vyprávěl svůj příběh a letos v šestadevadesáti zemřel. Poslední svědek brutální čtyřnásobné vraždy rodiny Kruscheových.

číst dál