„KDYBYCH SI PSAL DENÍK…“ (dokončení)

(dokončení rozhovoru )Hugo marom
Neznali rodiny, kam jejich děti půjdou, neměli adresy, nic. Vím, že to lze rozumově vysvětlit, ale přesto. Moje dcera nejdříve připravila drahý návrh pomníku pro Wilsonovo nádraží: napravo u vchodu měl být reliéf s rodiči, jak mávají dětem, nalevo číst dál

„KDYBYCH SI PSAL DENÍK…“

Rozhovor s dnes už zesnulým pilotem a projektantem Hugo Maromem

Hugo MaromIng. HUGO MAROM (pův. jm. Meisl) se narodil a s rodiči a mladším bratrem Rudim vyrůstal v Brně. Syny poslali manželé Meislovi v srpnu 1939 tzv. kindertransportem do Anglie. Oni stejně jako většina rodiny byli zavražděni ve vyhlazovacích táborech. V Anglii se Hugo vyučil ševcem, poté začal studovat průmyslovou školu, a když mu bylo 16 let, přihlásil se k letectvu; stal se kadetem vojenské letecké jednotky při exilové státní škole ve Walesu.
 Po válce se vrátil do Brna a studoval tam Vysoké učení technické. Roku 1948 se přihlásil do pilotního výcviku v Olomouci a počátkem roku 1949 se krátce zúčastnil izraelské války za nezávislost. Poté se stal v Izraeli pilotním instruktorem, pak velitelem pilotní školy a roku 1953 byl pověřen sestavením 110. letky nočních stíhačů.V Londýně absolvoval studium leteckého inženýrství a od r. 1959 působil v Israeli Aircraft Industries (zabýval se testováním letadel).
Roku 1964 odešel do civilu a založil firmu na projektování a stavbu letišt’. číst dál

Jaroslav Himr letec z Věrovan

 

Jaroslav Himr se narodil 17. června 1917 ve Věrovanech. Jaroslav-Himr 

Do tradiční zemědělské rodiny.Jejich usedlost měla 10-12ha půdy, tažné koně a další dobytek. Na hospodaření se museli podílet všichni -tzn. otec Václav (nar.1878), matka Marie roz. Plachá (nar. 1884), oba z Věrovan, a 7 dětí Božena, Bohuslav, František, Marie, Jaroslav, Vít, Stanislava. A to napovídá že život a obživa nebyla lehkou záležitostí. číst dál

Odvolalo ho nebe – Zemřel letec a architekt Hugo Marom

Hugo Marom

Hugo Marom

„Wintonovo dítě, vycvičený bojový pilot, kandidát na prvního čsl. velvyslance v Izraeli, zručný zlatník, architekt letišť  po celém světě, a především velkej bourák. Kéž jeho jméno není zapomenuto,“ zněla jedna z prvních reakcí na smrt Huga Maroma, již na Facebook vepsal reportét ČT Jakub Szántó. tato věcná a nesentimentální charakteristika by se asi líbila i H. Maromovi, který ještě ve vysokém věku chodil pravidelně plavat a zabýval se plány na vybudování letiště na mořské hladině. Narodil se 9. října 1928 v Brně a zemřel 7. ledna 2018 v Tel Avivu.

číst dál

Dramatický život dolanské rodačky Marie Sladké

Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov

Marie Černá, později Bryksová a poté Sladká. Fotografie neteře Marie Sladké

Marie Černá

Během zájmového studia o protinacistický odboj na Kojetínsku (a v menší míře i v jiných částech Hané) jsem zjistil, že v olomouckých archivech (Státní okresní archiv, pobočka Zemského archivu v Opavě) existují velmi zajímavé a dosud nevyužité archiválie k první manželce známého pilota Josefa Brykse z Lašťan (1916–1957). číst dál

Legionář Rudolf Horák – jeden z mnoha

Když se tak dívám kolem sebe tak pozoruji, že skoro v každé druhé rodině byl někdo v legiích. 🙂

I naše rodina byla tímto „postižena“. Můj praděda z matčiny strany byl ruský legionář a jsem na něho patřičně hrdý nejen že přežil 1.světovou, ale hlavě sibiřskou

Rudolf Horák v četnické uniformě

Rudolf Horák

anabázi , řádění bolševiků a také že se k nim nepřidal.

 

Rudolf Horák se narodil 27.7.1895 v Dubicku -okr. Šumperk, d.o. Šumvald, a zemřel po druhé válce 10.10.1947 v Uničově.

syn Jana Horáka, podruha v Dubicku a Marie roz. Vaňkové, dcery nádeníka ve Václavově, před 1. sv. válkou studoval na škole měšťanské a pak na odborné škole pokračovací, povolání má v záznamech  – krejčí, a politickou příslušnost sociální demokrat. číst dál

Cvičení protiletadlové obrany v Jugoslávii 30. léta

Občas se dostanu k materiálům o kterých jsem vůbec nevěděl že existují resp. ho zase tak moc nezajímají a proto je nehledal. Dostalo se mi do rukou soukromé

Miroslav Matzenauer, dělostřelecký pluk 152 , Olomouc - Tabulový vrch

Miroslav Matzenauer, dělostřelecký pluk 152 , Olomouc 

fotoalbum pana Matzenauera z Olomouce. Zdědil to po svém otci Miroslavu  Matzenauerovi, nar.17.12.1910 v Olomouci album,

kde jsou naši vojáci na nějakém „výletě“, cvičení v tehdejší „Jugoslávii“.

Po zaslání dotazu na Vojenský historický ústav Praha, přišla zajímavá odpověď : číst dál

ŽIVOT LADISLAVA VALOUŠKA PO VÁLCE – dokončení

V první polovině května 1945, tedy v době, kdy vypuklo v Praze povstání, se Ladislav Valoušek nacházel na území Polska, kam byl služebně přeložen za účelem výcviku pilotů na sovětských letounech. Dne 20. května 1945 vzlétl společně s ostatními československými letci, působícími u druhého československého stíhacího leteckého pluku jako instruktoři létání, směrem na Prahu. Přistání v Praze však zabránily špatné povětrnostní podmínky. Dopravní letoun s příslušníky tohoto pluku se tedy vrátil zpět a přistál na letišti v Ostravě.

Nedaleko odtud jeho šestiletá pouť začala, a nyní se touto stranou vracel zpět. Na druhý den se na letišti v Hrabůvce setkal se sovětským pilotem, který vyhověl jeho prosbě o přelet nad Olomoucí. K tomuto dni se v deníku pojí tyto zápisky: ,,Blížíme se k Olomouci. Moje vzrušení vzrůstá.“

Olomouc dne 30. května 1945

číst dál

ŽIVOTNÍ OSUDY LADISLAVA VALOUŠKA

Tohle je první první část práce o osudech Ladislava Valouška a to do roku 1945. Byla použita práce Anety Grohmanové 2010 na kterou mě přivedl dnes už zesnulý Jan Pala, který jí i s touto prací pomáhal. Vzpomínám si na moje osobní setkání s p. Valouškem. Měl přednášku v našem šternberském modelářském kroužku. Jako malý puberťáci jsme se těšily na povídání o sestřelených „mesršmitech a fokáčích“. A bylo pro nás zklamání, že nesundal ani jednoho nácka. Dnes s odstupem času vím, že je nejdůležitější přežít. Co vám pomůže že jste měl přes 200 sestřelů a dnes jsou vás plné knížky, když nepřežijete.

 

Ladislav Valoušek se narodil 1. srpna 1918 v obci Žerotín u Olomouce. Byl nejstarším ze tří dětí, narozených rodičům Hedvice a Ladislavu Valouškovým. V době, kdy byly Ladislavovi pouhé dva roky, tedy v roce 1920, odstěhovali se rodiče za prací do Olomouce. Jen malý Ladislav zůstal v Žerotíně v péči babičky, vdovy Marie Vajdové, až do svých šesti let. číst dál