Moje vzpomínky: Richard Giebel, Žitenice
Již léta před první světovou válkou existovala v Žitenicích místní organizace sociálně demokratické strany a sociálně demokratická organizace mládeže. Při slavnosti s tancem u příležitosti založení této organizace, která se konala v Krieschově hospodě ( POZN. Morgenstern – Jitřní hvězda – na návsi) v roce 1911, pronesl slavnostní projev Josef Simm. Všichni mládenci na sobě měli rudé vázanky. Obcí táhl průvod s hudbou.
autor:Jiří Bartoloměj Sturz
Více jak dvacet let sleduji osud areálu bývalého zámku, kláštera, a především mohutného klášterního kostela v Konojedech poblíž Úštěka. Na začátku 18. st. zde stál kostelík, u něho fara či malé panské sídlo, v němž proslulý František Antonín Špork na čas ukryl před cenzory svou knihovnu z Kuksu. Šporkovy dědicové František Karel Swerts-Sporck a jeho žena Anna Kateřina (dcera Frant. Antonína) zde v polovině století vybudovali velkolepý areál zámku a kláštera Servitů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který v kraji překvapuje svou mohutností. V roce 1762 jej vysvětil litoměřický biskup a osvícenský vlastenec Emanuel Arnošt z Valdštejna. (Ze svého letního sídla na zámku ve Stvolínkách to měl kočárem asi 15 minut cesty). číst dál
kaple 2019
Možná jste už navštívili nebo slyšeli o zaniklé a dneska už trochu záhadné obci Hutov u Jiříkova. Tady je stručná historie této obce vlastně podniku rodiny Latzelů, přímo od potomků zakladatele obce. Život tady nebyl asi žádné peříčko a aby jste si vydělali na obživu stálo vás to hodně potu a dřiny. Celé se to tady točilo kolem břidlice, která se používala jako stavebni materiál resp. tašky na střechu.
zpracovala: Tina Wells
tmwellsgenealogy@gmail.com
Podle městské kroniky v Jiříkově (Girsig) – George Latzel zahájil těžbu břidlice v padesátých letech 19. století za pomoci několika svých bratrů. číst dál
„Každý zpěvák za svůj život zazpívá a nazpívá stovky písní. Ke každé musí najít svůj vlastní vztah, s každou se musí důvěrně seznámit dříve, než s ní přijde před své obecenstvo. Aby nezklamal sebe, svoji písničku a v neposlední řadě také své publikum, na kterém mu musí obzvláště záležet…“ Tak formuloval Rudolf Cortés své umělecké krédo v jednom rozhlasovém pořadu v roce 1975. Bylo to upřímné vyznání člověka, který se vlastním přičiněním a houževnatostí vypracoval od amatérských začátků až na nejvyšší příčku mezi českými zpěváky populární hudby v prvním poválečném období. O tomhle umělci jsem slyšel už v mládí od otce. Před pár dny mi ho připoměla jedna diskuze na Fejsbuku. Pan Rudolf Cortés byl asi pěkný ptáček za okupace a ve svém ptáčkovství pokračoval pravděpodobně i po osvobození.
Na začátku to vypadá nadějně po letech útlaku a příkoří Čechů se objeví ve vedlejší zemi vůdce, dá vám novou naději, nový směr. Máme možnost se konečně na někoho obrátit někomu věřit. Slibuje jak se budete mít dobře a že vás jeho Říše ochrání dostanete lepší práci a co teprve ty sociální dávky. Někteří vaši sousedé se nemůžou dočkat a vezmou do rukou zbraně a jdou těm Čechům nandat. Co na tom, že provádějí protistátní činnost a že to můžou šeredně odskákat, myslí si že je nic nezastaví. A když posléze musí utéct pod ochranu Říše vůdce je pochválí. číst dál
autor: Josef Hodula, Mostkov
Při návštěvě města Rýmařova a jeho okolí jsem objevil v areálu Podhorské nemocnice Rýmařov památník rumunského letce Gheorghe Banciulescu (1898-1935), prvního pilota na světě, který vzlétl s protézami místo nohou. číst dál
Strachu bylo dost, teď je čas pro radost…
