Archiv pro rubriku: recenze

Příběh letce Bohumila Netopila

od autora: | | ,
Napsat komentář

deník letce Bohumila NetopilaKniha je o  člověku, jakých jsou či byly tisíce, o někom jako jste třeba vy, co tyto řádky čtete. Měl svoje plány, měl lásku k létání a lásku k jedné dívce. Jednoho letního dne, právě s bratrem této  dívky odchází z okupované země, aby udělal něco pro její záchranu. Nevěděl co to bude, ale nepochyboval, že to udělat musí. Nevěděl jak dlouhé bude odloučení a netušil co všechno jej čeká. O tom je kniha Příběh letce Bohumila Netopila. Stahovat pro vlastní potřebu můžete zde. číst dál →

Květen 1945 – Olomouc

od autora: | | ,
Napsat komentář

zdroj: Zdenka Wagnerová

4. 03. 2015 14:03:59
Nejlepší romány píše život. Neboť každý lidský život, i ten nejobyčejnější, je pln dramatu a napětí. Velmi zjednodušeně se říká, že člověk se rodí, žije a umírá……. (úvod životopisu).
Následuje pár úryvků z května 1945autor z našeho města. Očitá svědectví z nelehké doby, bez příkras a komentářů, převážně fakta. Jsem vděčná za tato svědectví a nemám důvod jim nevěřit či je zpochybňovat, psal je člověk mně snad nejbližší, můj otec. __________________________________________________________

číst dál →

František Pichner – Deník legionáře

od autora: | | ,
Napsat komentář

Při prohlížení starého fotoalba u přítele jsem narazil na deník jeho předka, popisující jeho zážitky z legií v Rusku. Deník je ke stažení zde v civilním vydání a nebo zde s patinou a více v duchu psaného deníku.  Níže je pár řádek o autorovi.

 František Pichner František Pichner se narodil 9.3 1897 v Bludově.  V kolonce vzdělání měl napsáno měšťanské, zaměstnání knihařského se znalostí ruského jazyka slovem i písmem, jak uvádí ve vojenských dotaznících.

Začal svou vojenskou kariéru v Rakousko uherské armádě. Byl odveden k 93 p. pluku jako pěšák do Moravského Šumperka.

Dne 20.5 1915 byl zajat u obce Krivič. 

Poslední místo v zajetí je uváděn kadetský korpus v Poltavě. Ukrajinském městě zhruba 350 km východně od Kyjeva, kde i podal přihlášku do legií.

K československému vojsku byl zařazen 22.5.1916 v Kyjevě k 1. pluku Jana Husa v hodnosti střelce. číst dál →

V Lošticích před válkou a za války

od autora: | | ,
Napsat komentář

(Němci – Židé – poměry)http://www.ak-ansichtskarten.de

Vějíř vzpomínek na loštické Němce v době mého dětství se mi rozevřel v momentě, když jsem při prohlídce archivních fondů o internačním táboře pro Němce v Olomouci – nových Hodolanech v letech 1945-46 narazil na záznam, že odtud byl propuštěn 14. září 1945  Bruno Hauk, nar. 1900, který byl předán četnické stanici v Lošticích. Majitel pily a dřevěných polotovarů byl drobnější postavy, mírně prošedivělý a klidného projevu, hovořil dobře česky a neangažoval se koncem 30. let ve smyslu německo-nacionálním nebo dokonce nacistickém. Přesto došlo za války k tomu, poté co byl zatčen gestapem a odvlečen do koncentráku loštický starosta a ředitel školy František Pokorný, že byl Hauk donucen převzít jeho funkci a působil pak jako německý komisař obce. V Lošticích si tehdy všichni oddechli, neboť holým neštěstím by bývalo, kdyby byly uspokojeny ambice německého hostinského Bühna, který byl ostatně povolán k Wehrmachtu a ve válce se někde ztratil. číst dál →

Životopis jednoho prostého muže, část druhá

od autora: | | ,
Napsat komentář

 

VII.

Jízda po lesní cestě plné děr byla s krvácející nohou hrozná. Po půl hodině hrozné bolesti jsme dorazili na obvaziště. Ani nás z vozů neskládali, jen nám zastavili obvazem krvácení a vrazili velkou injekci morfia, abychom tolik neřvali bolestí. (Od té doby nesnáším morfiové injekce.)Po nekonečně dlouhé cestě nás na polním letišti naložili do letadel zvaných Čáp (Fi-156 Storch). Musela tam být fronta dosti široká. Raněné naložili do osmi letadel a v doprovodu stíhacích Messerschmittů (Bf-109) nás odvezli do velkého města. Mezitím, co mi lékaři dávali sádru, mě a ostatní raněné sanitáři okradli o veškeré uspořené peníze i o tabatěrky. Zbyly nám jen osobní průkazy a Kennkarty.

Když mě operovali, tak jsem se z narkózy probudil a zlámal ještě mokrou sádru. Naložili nás do velkého dopravního letadla. Byl jsem ze čtyřiceti raněných v letadle na tom nejhůře, tak mě hlídal saniťák. Po dvouhodinovém letu jsme přistáli na varšavském letišti. Bylo to asi na začátku června 1944 a již jsem věděl, že mi další pobyt na frontě nehrozí. číst dál →

Životopis jednoho prostého muže

od autora: | | ,
2 komentáře

DLOUHÁ LOUČKA / Langendorf

Eva Hladišová našla v domě své babičky životopis loučského rodáka. Originál 31 strojopisných stran upravil a zkrátil kronikář P. Richter.
Pisatel nazval text
„Životopis jednoho prostého muže“

I.

Jmenuji se Arnošt Axmann. Narodil jsem se jako třetí dítě Josefa a Amalie Axmannových dne 3. ledna 1924 v Dolní Dlouhé Loučce. Moji rodiče byli zemědělští dělníci, tehdy se jim říkalo pacholek a děvečka. Dědu jsem nepoznal, padl v 1. světové válce. Ve dvou letech jsem onemocněl vážnou nemocí žaludku, která se tehdy velmi těžce léčila. Když mi byly čtyři roky, měl jsem ještě mladšího bratra a stěhovali jsme se do Horní Sukolomi. Moji rodiče zde dostali práci a ubytování u sedláka Navrátila. Měli jsme jen malou kuchyňku a pokojík, záchod na dvoře.
Na podzim 1930 dostal táta po otci přidělenou práci jako okresní cestář a stěhovali jsme se opět do Dlouhé Loučky k Vykydalovi. Přenechal nám jednu světnici, kde se vařilo i spalo. Máma u něho musela sloužit, to je pracovat zadarmo za poskytnutí ubytování. Dostávala jen stravu, někdy i mléko a chléb. V Dlouhé Loučce jsem chodil do školy od druhé třídy do šesté. Rodičům se narodilo šest dětí, ale bratr a sestra zemřeli do půl roku po narození. číst dál →

Josef Koudelák: KŘIŠŤÁLOVÝ VRCH -ukázka z knihy

od autora: | | ,
Napsat komentář

KŘIŠŤÁLOVÝ VRCH

Josef Koudelák: KŘIŠŤÁLOVÝ VRCH,,Přesto nám do Bělkovic (v knížce Bělčice) a jinde nastrkali nacisti německé sedláky z Besarábie a jejich děckám postavili za dědinou – v Loužku, jak říkáme – školu. Víte, ta škola mě moc pálila a všecky Bělkovické. Naše děti se musely krčit v staré barabizně a ti hnědokošiláči se roztahovali v paláci. A kolik jich bylo? Pár fakanů! A to ještě většinu jich dováželi do školy z okolí! Párkrát jsem si odplivl, zahromoval a pěstí zahrozil do oken: ,,Všeho do času! Náš den taky přijde, jen se nebojte, přijde!“
Kluci jen poposedávali nedočkavostí. číst dál →

Bojovali za fírera

od autora: | | ,
1 Comment

Hlučínsko je pro nás Hanáky, tak trochu neznámá krajina tam někde na severu u Polska u Ostravy. Přitom je to kraj, který má velmi zajímavou, až bych řekl zamotanou minulost. Kraj patřil kdysi Rakousku-Uhersku, pak to obsadily Němci. Po Velké válce jsme si to zabrali my Českoslováci, tak aby nám to znovu sebrali po mnichovském parcelování znovu Němci a na základě „nezpochybnitelného“ vlastnictví připojily přímo k Třetí říši. Je to jedna z těch oblastí kde se obyvatelstvo nikdy nestěhovalo a přitom bylo během 100 let příslušníky pěti zemí.

Jelikož bylo hlučínsko v Československu velmi chudý kraj, kde spousta obyvatel chodila pracovat do Německa tzn. že Německo zde mělo i hodně sympatizantů. a na základě historické sounáležitosti. Bylo Hlučínsko připojeno přímo k Třetí říši. což mělo za následek nejen možnost využívat všech výdobytků říše, ale i vykonávat vojenskou povinnost. Snad z každé rodiny musel někdo absolvovat vojenskou službu ku slávě Třetí říše. číst dál →

Hrad Tepenec, Karlsburg, Twingenberg 2018

od autora: | | ,
Napsat komentář

TepenecFotografie z cesty na hrad Tepenec, polozapomenutou památku blízko Jívové. Klenoucí se nad Bělkovickým údolím , která pomalu mizí /stav z r.2018/. Mohl to být takový malý Karlštejn na Moravě, ale osud a historie tomu chtěli jinak. Za stav může hlavně rozpínající se kamenolom, ale celý konec hradu začal už jeho dobytím ve středověku. Podrobnou historii najdete na internetu a v publikacích o průzkumu Vlastivědného muzea V Olomouci. číst dál →

Vzpomínky na Jívovou a Dolany

od autora: | | ,
Napsat komentář

Volně sepsáno podle povídání paní Heleny Lintnerové, jedné z poslední pamětníků. 

V Dolanech jsem od 9-ti let. Do Dolan jsem přišla 1. listopadu 1945 jsem sem přišla do školy.Vyrůstala jsem na Jívové a když jsem nastoupila sem do školy neuměla jsem ani slovo česky.Maminka byla Němka, tatínek byl Čech od Frýdku. Maminka se narodila v Babicích, ale vyrostla také na Jívové. Babička se narodila také na Jívové. Manžel jí padl za první války ona už 29. srpna byla vdova, moje maminka ani tatínka nepoznala  měla 9 měsíců, v červencu začala válka a za měsíc už nežil. Byl tesařský mistr jeho jednotka stavěla mosty no a on byl mezi prvníma padléma.

Italové stavěli císařskou cestu k Novosadům a Těšíkovu. Naproti zámku přes cestu, to býval mlýn vlastnili ho Nerudovi.Voda se přiváděla z rybníka nad ním. Pod mlýnem bývala ještě kovárna.  Bývalý pivovar Dolany se stal posléze Selikem. Hospoda v Dolánkách u Šinclů, v Uličkách a Horní Bouda patřili Kartuziánům, říkalo se že to byly tady nejstarší domy. Z čp.1 Izák kopal a něco hledal, že tam je chodba až na Kartouzku a na Hradiště. Ale pravděpodobně to byly jen sklepy, tatínek tam chodil narážet pivo a pokud to Šaraj nezazdil je to tam doteď. číst dál →