Hrad Tepenec, Karlsburg, Twingenberg 2018

TepenecFotografie z cesty na hrad Tepenec, polozapomenutou památku blízko Jívové. Klenoucí se nad Bělkovickým údolím , která pomalu mizí /stav z r.2018/. Mohl to být takový malý Karlštejn na Moravě, ale osud a historie tomu chtěli jinak. Za stav může hlavně rozpínající se kamenolom, ale celý konec hradu začal už jeho dobytím ve středověku. Podrobnou historii najdete na internetu a v publikacích o průzkumu Vlastivědného muzea V Olomouci. číst dál

Vzpomínky na Jívovou a Dolany

Volně sepsáno podle povídání paní Heleny Lintnerové, jedné z poslední pamětníků. 

V Dolanech jsem od 9-ti let. Do Dolan jsem přišla 1. listopadu 1945 jsem sem přišla do školy.Vyrůstala jsem na Jívové a když jsem nastoupila sem do školy neuměla jsem ani slovo česky.Maminka byla Němka, tatínek byl Čech od Frýdku. Maminka se narodila v Babicích, ale vyrostla také na Jívové. Babička se narodila také na Jívové. Manžel jí padl za první války ona už 29. srpna byla vdova, moje maminka ani tatínka nepoznala  měla 9 měsíců, v červencu začala válka a za měsíc už nežil. Byl tesařský mistr jeho jednotka stavěla mosty no a on byl mezi prvníma padléma.

Italové stavěli císařskou cestu k Novosadům a Těšíkovu. Naproti zámku přes cestu, to býval mlýn vlastnili ho Nerudovi.Voda se přiváděla z rybníka nad ním. Pod mlýnem bývala ještě kovárna.  Bývalý pivovar Dolany se stal posléze Selikem. Hospoda v Dolánkách u Šinclů, v Uličkách a Horní Bouda patřili Kartuziánům, říkalo se že to byly tady nejstarší domy. Z čp.1 Izák kopal a něco hledal, že tam je chodba až na Kartouzku a na Hradiště. Ale pravděpodobně to byly jen sklepy, tatínek tam chodil narážet pivo a pokud to Šaraj nezazdil je to tam doteď. číst dál

Restaurace U Radnice, Znojmo

Znojmo zámek

Znojmo zámek

Znojmo je tak trochu pořád retro město. Byl jsem tam před lety a byl tam vidět pokrok. Spousta budov byla opravena a na rozdíl od Olomouce, v dohledu nebyla žádná výšková budova. Hrad dnes vlastně zámek a bývalý pivovar byl tenkrát uzavřen resp. po zámku nebylo ani vidu ani slechu. Dnes je to otevřené opravené s úžasným výhledem na duchovní chrámy naproti a kaňon Dyje v podzámčí.

 Restaurace U Radnice,Znojmo Moc se nám tam líbilo, ale kde vykukuje nebe musí být i peklo.A je tam, jedno místo spíše cesta do pekla, kulinářského. A to je Restaurace U Radnice. Neznalí místních poměrů a recenzí na internetu jsme po kratší okružní cestě k pivovaru vrátili zpět k tomuto podniku. Celkem pěkný interiér a zahrádka ničemu nenasvědčovala co nás bude čekat.  V meníčku vás podle názvů čeká průměrná fryťáková kuchyně, ale budiž hlavně že neumřeme hlady. Což se málem stalo. zabránily tomu jen pivo Polička a dobré točené limonády. Po hodině čekání, kdy už to chcete vzdát a nohy vám číst dál

Deník partyzána – ukázka z knihy

Ukázka z knihy Deník partyzána. Z deníku Vincence Vymazala, člena partyzánského oddílu Olga v Chřibech v roce 1945.

autor Karel Zámečníček, Poznání 2018.Deník partyzána

 

     Válečný příběh mladého chlapce původem z Roštína, vesnice v podhůří Chřibů, který se po útěku z vlaku, kterým měl jet na pracovního nasazení v Říši dva a půl roku skrýval a poslední dva měsíce války prožil jako řádný člen partyzánského oddílu Olga. Tento oddíl působil v Chřibech asi pět měsíců, od prosince 1944 až do konce války. Jejich nejvýznamnější akcí bylo zajetí německého generálmajora Ditricha von Müllera.

    Kniha vznikla na základě osobního deníku, ve kterém si Vincenc Vymazal  (1923-1994) zaznamenával své zkušenosti z válečných let. číst dál

Deník vojáka

Dostal se mi do rukou deník Jaroslava Hradila rodáka, sedláka a tehdy vojáka c a k rakousko-uherské armády nasazeného na východní frontě v Karpatech. 

autor deníku vpravo s křížkem.

Chvílemi tahle válka v deníku vypadá opravu jako ze Švejka, ale pak se dostanete k části ruského útoku a hanácký dialekt nedialekt jde z toho hrůza. Vidíte že tato válka žádná švejkovina nebyla a stačilo málo a doma vás už nikdy neviděli. Jaroslav Hradil Velkou válku přežil nosil uniformu císaře pána až do konce, a po válce vesele sedlačil v Dolanech u Olomouce. číst dál

Letecké neštěstí u Lašťan

Pilot svobodník František Konečník a pozorovatel četař aspirant Josef Chmelař, oba dva zahynuli 7.4.1932,

při letecké nehodě u Lašťan na letounu Aero AP 32.

Aero AP32-006

Aero AP32-006  zdroj Google

V novinách Pozor vyšel dne 8.4.1932 o nehodě tento článek:
Poslední let olomouckého vojenského letadla s nešťastným číslem 13.
Zkázonosná havárie zaviněná poruchou vrtule. – Dva letci mrtvi, letoun úplně demolován. číst dál

Konec války na Svatém Kopečku – vzpomíky

 V neděli 6. května dorazily do Samotišek první sovětské tanky. Přijely po polních cestách od Dolan. Němci byli jejich postupem překvapeni, neboť je čekali od

Dolanský kostel na dohled a do Rajchu daleko – u hlavní silnice z Ol na Šternberk?

Olomouce. Německá děla umístěná v zahradě fary vypálila na sovětské pozice. Sovětské jednotky palbu následně opětovaly. Obyvatelé se mezitím ukrývali ve svých bunkrech a sklepích.144 Palba poté zesílila a první dělostřelecké granáty zasáhly svatokopecký chrám. Stalo se tak v noci krátce před půlnocí. Plně zasažena byla pravá věž, která začala mohutně hořet. Hořela její podlaha, trámy a celá kostra. Poté se věž zřítila za burácení do dvora. Levá věž byla také zasažena několika desítkami střel. Ty vyvrtaly do věže velkou díru a silně ji tak poškodily. Několik zásahu utrpěla i kupole chrámu. Začalo hořet a probošt Půda ještě s několika dobrovolníky se pokoušeli oheň zastavit.145 To se jim však moc dobře nedařilo, protože oheň ze zápalných střel se velice rychle šířil. Náhle se však z nebe spustil vydatný déšť, který jako zázrakem všechen oheň uhasil a zachránil tak celý chrám od zániku. Lidé si šeptali o zázraku a Boží pomoci. číst dál

Prosíme nastupovat! Příští zastávka  Rabštejn.

Přemýšlíte co je to za nesmysl? Ne nejedná se o vtip a do 1. dubna je ještě daleko ani o žádný jiný Rabštejn,

Fotografie ze stého výročí Moravské západní dráhy. Foto: archiv stanice Prostějov, hl. n., www.vlakous123.sweb.cz

třeba v čechách nebo kdekoliv jinde. Jedná se o náš Rábec – hrad nad Bedřichovem. číst dál

„KDYBYCH SI PSAL DENÍK…“ (dokončení)

(dokončení rozhovoru )Hugo marom
Neznali rodiny, kam jejich děti půjdou, neměli adresy, nic. Vím, že to lze rozumově vysvětlit, ale přesto. Moje dcera nejdříve připravila drahý návrh pomníku pro Wilsonovo nádraží: napravo u vchodu měl být reliéf s rodiči, jak mávají dětem, nalevo číst dál

„KDYBYCH SI PSAL DENÍK…“

Rozhovor s dnes už zesnulým pilotem a projektantem Hugo Maromem

Hugo MaromIng. HUGO MAROM (pův. jm. Meisl) se narodil a s rodiči a mladším bratrem Rudim vyrůstal v Brně. Syny poslali manželé Meislovi v srpnu 1939 tzv. kindertransportem do Anglie. Oni stejně jako většina rodiny byli zavražděni ve vyhlazovacích táborech. V Anglii se Hugo vyučil ševcem, poté začal studovat průmyslovou školu, a když mu bylo 16 let, přihlásil se k letectvu; stal se kadetem vojenské letecké jednotky při exilové státní škole ve Walesu.
 Po válce se vrátil do Brna a studoval tam Vysoké učení technické. Roku 1948 se přihlásil do pilotního výcviku v Olomouci a počátkem roku 1949 se krátce zúčastnil izraelské války za nezávislost. Poté se stal v Izraeli pilotním instruktorem, pak velitelem pilotní školy a roku 1953 byl pověřen sestavením 110. letky nočních stíhačů.V Londýně absolvoval studium leteckého inženýrství a od r. 1959 působil v Israeli Aircraft Industries (zabýval se testováním letadel).
Roku 1964 odešel do civilu a založil firmu na projektování a stavbu letišt’. číst dál