Dramatický život dolanské rodačky Marie Sladké

Mgr. Petr Jirák, archivář a historik Státního okresního archivu Přerov

Marie Černá, později Bryksová a poté Sladká. Fotografie neteře Marie Sladké

Marie Černá

Během zájmového studia o protinacistický odboj na Kojetínsku (a v menší míře i v jiných částech Hané) jsem zjistil, že v olomouckých archivech (Státní okresní archiv, pobočka Zemského archivu v Opavě) existují velmi zajímavé a dosud nevyužité archiválie k první manželce známého pilota Josefa Brykse z Lašťan (1916–1957). Příběh Marie Sladké (narozena jako Marie Černá 18. 4. 1922 v Dolanech) jsem publikoval formou odborné studie ve Vlastivědné revue Střední Morava (č. 43, 1/2017, s. 4-19) pod názvem Dramatický příběh Marie Sladké, první manželky letce Josefa Brykse. Dne 22. 4. 2017 Michal Poláček, redaktor deníku MF Dnes, publikoval článek nazvaný Pravda o ženě ve stínu slavného letce. Článek byl inspirován mou studií a redaktor ho se mnou navíc konzultoval.
Článek, který nyní čtete, vznikl z podnětu pana Miroslava Brücknera, jenž mně poskytl skeny fotografií Marie Sladké. Čtenáře rád alespoň v kostce seznámím s tragickým osudem mladé ženy, lépe řečeno s tím, co o něm lze zjistit.

V den svých sedmnáctin se Marie Černá, dcera dolanského řezníka, provdala za o šest let staršího letce Josefa Brykse. Svatební obřad se uskutečnil v dolanském kostele, novomanželé spolu žili v Dolanech (č. p. 154). Ke svatbě došlo zejména z důvodu Mariina těhotenství. Dcerka Bryksových ovšem zemřela pouhé dva dny po porodu na konci září 1939. Josef Bryks se necítil v protektorátu, v nacisty okupované vlasti, zrovna nejlépe. Koncem ledna 1940 se ilegálně vydal do zahraničí, přes řadu peripetií, se v létě 1940 ocitl v Anglii a byl připraven zapojit se do bojů proti nacismu. Avšak již v červnu 1941 byl sestřelen německým protivníkem a ocitl se v nacistickém zajetí, kde strávil zbytek války. Pětkrát se pokusil o útěk, jednou byl mimo zajetí zhruba dva měsíce, během nichž se v okupovaném Polsku zapojil do odbojové organizace Armija Krajowa (Zemská armáda).
Bryksově manželce Marii se nepodařilo dožít se konce války, zůstaňme ale ještě u Josefa Brykse. Po válce se oženil s Angličankou Trudie, s níž se znal od začátku roku 1941. Narodila se jim dcera Sonia. Po komunistickém převratu v únoru 1948 Trudie a Sonia dostali povolení odletět do Anglie. Bryks byl uvězněn komunisty a po devíti letech (11. 8. 1957) zemřel ve vězeňské nemocnici uranového dolu Rovnost.
Nyní se vraťme do období na konci ledna 1940. Marie Bryksová se ocitla sama, její manžel jednoho dne odjel a už se nevrátil. Marie zahájila po manželovi pátrání, jež nechala zveřejnit i v policejním věstníku ze dne 24. 5. 1940. Tvrdila, že o jeho odchodu nic nevěděla. Možná vše jen hrála a o manželově úmyslu odejít do zahraničního odboje věděla. Z pochopitelných důvodů to nechtěla prozradit, aby se vyhnula nacistické perzekuci. Ta se jí nakonec stejně nevyhnula, poněvadž nacisté v září 1942 spustili tzv. akci E (Emigranti). V rámci akce byli v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova uvězněni rodinní příslušníci těch, o nichž nacisté věděli či předpokládali, že odešli do zahraničí za účelem boje v armádách protinacistické koalice. I když Marie žila již dva a půl roku sama, úředně byla stále manželkou Josefa Brykse. Ve Svatobořicích byli internováni i její rodiče.

Svatební fotografie Josefa a Marie Bryksových.

Svatební fotografie Josefa a Marie Bryksových.

V průběhu pobytu v internačním táboře zažádala o rozvod. Její manželství s Josefem Bryksem bylo rozvedeno 22. 2. 1943 na základě rozhodnutí Krajského soudu v Olomouci. Stalo se tak samozřejmě v nepřítomnosti Brykse (in absentia). Teprve dne 15. 8. 1943 byla Marie propuštěna z internace ve Svatobořicích, po necelých jedenácti měsících. Někdy v průběhu roku 1943 se znovu vdala, tentokrát za obchodníka Vladimíra Sladkého z Bučovic. Po válce zmínil, že si ji vzal jen proto, aby jí tak pomohl dostat se z internačního tábora. Marie se mu za to měla po válce finančně odměnit.
V 2003 byla vydána memoárová publikace Trudie Bryksové nazvaná Naděje a beznaděje, v níž autorka nešetří Bryksovu první ženu. Marie byla podle Trudie zcela záporná osoba, která za války jako konfidentka gestapa zavinila smrt dvanácti českých vlastenců. Na konci války se z obavy před poválečnou odvetou otrávila či byla zavražděna gestapáky, kteří tak zničili jednoho svědka svých zločinů. Trudie mohla mít tyto informace jen z druhé ruky, poněvadž se s Marií nikdy nesetkala. Během studia archivních pramenů jsem nenarazil na nic, co by potvrzovalo přímý podíl Marie Sladké na likvidaci českých vlastenců.
Na druhé straně nelze pochybovat o jejích kontaktech s gestapem, s nímž musela přijít do styku – už jen proto, že byla nacisty vězněna. V polovině června 1944 se Marie Sladká objevila na Velkomeziříčsku, kde měla dost známých. Dne 22. 6. 1944 z neznámých důvodů zatelefonovala brněnskému gestapu a udala, že v lesní chatě manželů Jebavých u Netína se dějí podezřelé věci. Gestapáci měli v průběhu druhého dne cestu kolem, proto se rozhodli udání prošetřit. Shodou nešťastných okolností se poblíž vyskytovali příslušníci paradesantu Calcium, v průběhu přestřelky byl zastřelen jejich velitel Jaroslav Odstrčil, zatímco ostatním parašutistům se povedlo uniknout. Udání Marie Sladké se netýkalo výsadku Calcium, kterému pomáhal Josef Pavlas z netínské hájenky, nýbrž manželů Jebavých z nedaleké lesní chaty. Už nikdy nezjistíme, proč Sladká upozorňovala na Jebavé, kteří mimochodem neměli nic společného s odbojem, bohužel to mělo nešťastné následky právě pro odboj.
Bryksovi se dlouho dařilo tajit před německými vězniteli svou identitu (nejen jméno, ale i českou příslušnost). Až v roce 1944 nacisté zjistili, koho vlastně vězní. V létě 1944 byl Bryks převezen do vězení v Praze, kde ho identifikoval zrádný český pilot Augustin Přeučil a také Marie Sladká, jeho bývalá manželka. Tuto informaci uvedl samotný Bryks v dotazníku ministerstva národní obrany (26. 11. 1945). Osobně si myslím, že zejména z toho důvodu Bryks na svou první ženu nikdy nevzpomínal v dobrém. Kromě identifikace bývalého manžela a udání na Jebavé, u něhož neznáme motiv, nejsou však k dispozici žádné ověřené údaje o činnosti Marie Sladké, jež by se daly označit za vykonávané ve prospěch nacistů.
Věděli bychom jistě více, kdyby se Sladká dožila konce války. Bohužel dne 20. 4. 1945 zemřela, nikoliv na nádraží v Přerově, jak se dosud uvádělo, ale v přerovské nemocnici. Státní zastupitelství v Olomouci nechalo po válce prošetřit okolnosti její smrti. Marie Sladká měla milence z osady Kanovsko u Vlkoše (okres Přerov), z jehož domu byla již 17. 4. 1945 v bezvědomí dopravena do nemocnice v Přerově. Její milenec byl podezřelý, že jí zavraždil, ale nepodařilo se to prokázat. Marie Sladká každopádně zemřela následkem požití většího množství uspávacích a narkotických prášků.
V rámci prošetřování okolností jejího úmrtí zazněla řada zajímavých výpovědí. Podle několika z nich Sladká byla na konci války příslušníci či přinejmenším pomocnicí partyzánského odboje v oblasti na pomezí Kojetínska a Prostějovska.
Někteří zatčení gestapáci naopak u Mimořádného lidového soudu v Olomouci vypovídali, že byla jejich udavačkou a milenkou jistého Růžičky. Nic takového se však nepodařilo ověřit, výpovědi gestapáků byly neurčité a někdy stejný gestapák během další výpovědi označil své dřívější tvrzení za nepravdivé a řekl, že Sladká nebyla konfidentkou gestapa.
Projednávání pozůstalosti Marie Sladké začalo brzy po válce a táhlo se až do roku 1951. Josef Bryks v průběhu projednávání znovu zmínil i údajnou kolaboraci své první ženy. Čtenáře zpravodaje možná zaujme, že Místní národní výbor v Dolanech označil Bryksem udané informace za nepravdivé. Naopak zmiňoval účast Marie Sladké v protinacistickém odboji a její spolupráci s partyzány. Bohužel však neuvedl bližší informace o její odbojové činnosti.
Život Marie Sladké (Černé, Bryksové) byl krátký, ale o to více dramatický. Odchod jejího manžela do zahraničí odstartoval nejdramatičtější část jejího života. Lze tvrdit, že se stala především obětí tragické doby, ať již v průběhu války byla odbojářkou, konfidentkou či obojím. Její osud byl tragický, což platí i v případě jejího prvního muže pilota Brykse, jehož život se mohl po válce ubírat šťastně, ale „zásluhou“ komunistů skončil předčasně a tragicky.

„zveřejněno se souhlasem autora“. Fotografie zdroj neteř Marie Sladké

Štítky , , , , , , , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.