Hejčínský cukrovar za časů okupace

zdroj: PERNÝ, Tomáš. Arizace židovského majetku v Olomouci. Olomouc, 2016. diplomová práce (Mgr.).

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta

hejcin cukrovar

Rozlehlý komplex hejčínského cukrovaru, lihovaru a drožďárny v Olomouci byl od počátku 20. století akciovou společnosti. Jejími hlavními podílníky byly především význačné moravské židovské rodiny Mayů. Jen hejčínský cukrovar mohl v časech největšího rozkvětu podniku zaměstnat v období kampaně až 1000 dělníků. Na případu rodiny Mayů je patrno, že ač se nacisté snažili navenek nastavit jistý systém legálnosti, podepřený právními normami, tak bylo-li to nutné, nasadili veškerých možných prostředků, které neměly s jejich navenek zákonným počínáním co dočinění, aby pro Říši nepříznivý běh věcí zvrátili na svoji stranu. Tím spíš, jednalo-li se o mnohomilionové majetky těch nejbohatších židovských podnikatelů.

Akciová společnost362 bratří Mayů byla rozdělena celkem do 42 500 kusů akcií. Každá z akcií měla cenu 200 korun. Kmenový kapitál podniku byla tedy kolem 8 500 000 korun. Podle rekapitulace z roku 1938 měly všechny akcie v držení dvě rodiny. Mayové, konkrétně Bedřich, Terezie, Leo a jeden z největších podílníků podniku, vystudovaný chemik, člen představenstva a výkonný ředitel komplexu Vojtěch Albert May. Druhou ze zmíněných velkopodnikatelských rodin byly Guttmannové. Jejich kapitálové zájmy byly zastoupeny v osobě Františky Guttmannové. Počet akcií Mayů představoval 39,6 % všech akcií.

Největší podíl vlastnil dr. Vojtěch Albert May, 10 571 kusů akcií, Leo May 5 302 kusů, Bedřich 500 a Terezie 445 kusů akcií. Viz. ABS, fond 305, sign. 305-508-4, fol. 2. Vojtěch Albert May (*1895) byl jedním ze synů Terezie (roz. Klein, *1871) a Bedřicha (*1846) Mayových. Vojtěch získal svůj doktorát z chemie na berlínské univerzitě. Po jejím úspěšném absolvování se v Olomouci nejen že věnoval podnikatelským aktivitám své rodiny, nýbrž jako veterán z první světové války vedl olomoucký legionářský spolek. Jeho se později stal i předsedou. Byl jedním z největších akcionářů hejčínského cukrovaru „A. a H. May“ a zároveň jedním ze členů jeho představenstva. Olomouc se mu podařilo opustit i s manželkou a dvěma nevlastními syny v předvečer okupace 14. března 1939. S největší pravděpodobností se tak stalo rychlíkem do polského Krakova. Následnou destinací se pro prchající rodinu stala Palestina, konkrétně přístavní město Haifa. Zde se nám zachoval odvodní lístek veterána z první světové války ze 17. dubna 1940. Do britské armády však již pro svůj věk nikdy odvelen nebyl. Ze spisů národní banky můžeme odvodit, že v Palestině rodina Alberta Maye pobývala ještě v roce 1941, kdy v protektorátu s konečnou platností gestapo obstavilo všechen majetek. Podle příkazu nacisty ovládaného Pozemkového úřadu (tzv. Vermögensamtu) z 28. 4. 1944 byl převeden zůstatek účtu Vojtěcha Maye ke dni 8. 5. 1944 z Poštovní spořitelny na účet zmiňovaného Pozemkového úřadu (tzv. Amtkasse des Vermögensamtes) a účet u PS zlikvidován. Obnos to byl značný, o celkové hodnotě 2 456 740 korun. Snahy Pozemkového úřadu o přisvojení si majetků rodiny Mayů, především jejich pozemkových držeb, tak byly v roce 1944 završeny. V polovině války (1943) se rodina Vojtěcha Maye přestěhovala do Austrálie, jak dokládá jeho registrace jako československého státního občana na generálním konsulátu ČSR v Sydney. Právě Sydney se stalo nový domovem rodiny a Vojtěch May působil jako profesor biochemie na tamní univerzitě. Materiály k dalším osudům Alberta Maye a jeho rodiny v zahraničí se i přes snahu nepodařilo prozatím více dohledat.

Co se týče Vojtěchovy manželky Lisy, pocházela ze sladovnické rodiny. Její otec Jacob Wolf byl sladovníkem. Do vztahu s Albertem Mayem si přinesla ovdovělá Lisa dva syny, kteří vzešli z manželství Lisy s německým židem Alfredem Katzem. Jak starší Lucian-Jürgen Hermann (*1926), tak i Jost Rainer (*1928) se
narodili v Drážďnech.
Zbytek Vojtěchových příbuzných takové štěstí neměl. Šestadevadesátiletý otec Bedřich zemřel jen pár dní po příjezdu do Terezína. Jeho o pětadvacet let mladší manželka Terezie pokračovala v říjnu 1942 v transportu dvou tisíc lidí do Treblinky. Před svým transportem do Terezína byli oba manželé přinuceni prodat akcie Ústecké rafinerie cukru v hodnotě 130 280 korun. RozZáhadou zůstává osud staršího Vojtěchova bratra, Leo Maye  (*1894)

foto: internet

Štítky , , , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.