autor:  Jaromír Fischer, Bouzov

Narodil se 17. 12. 1887 do rodiny zemědělce Jana Kargera (syn Floriana Kargera) a jeho manželky Apoleny, rozené Bittnerové z Červenky u  Litovle. Rodina žila na Července č. p. 38. V místě rodiště absolvoval Obecnou školu a po té přešel na nově zbudované reálné gymnázium v Litovli. V roce 1908 ukončil studium na tomto ústavu jako jeden z prvních jejich absolventů.

Ve studiu nepokračoval na některé vysoké škole technického směru, ale dal přednost rozšíření si vzdělání jednoročním kurzem na Obchodní akademii v Prostějově. Stal se účetním a tak dal přednost úřednickému povolání. Tomuto věnoval však jen velmi malou část života, když hlavní část života sloužil v armádě. Studium Obchodní akademie však využil při výkonu hospodářských funkcí jak v civilu, tak v řadách Čs. jednotek na Rusi.

Před válkou odešel za prací na Ukrajinu, kde v Kyjevě zastával funkci účetního v tamějším obchodním závodě. Zde počátkem srpna 1914 vstupuje do České družiny a počátkem října téhož roku odchází se svými druhy na frontu. Ve světové válce je zařazen do 1. roty České družiny, která provádí rozvědky v rámci 44. střelecké divize 3. armády v prostoru Jaroslavle, Pilavy a Tarnova (říjen 1914 – duben 1915) a poté do listopadu 1915 v oblasti západní Haliče a účastní se bojů u Dukelského průsmyku. Ustupuje s ruskými vojsky přes Přemyšl, Jaroslavl, Siňovou, Brest- Litevský až k řece Sáře. Potom v hodnosti nejnižšího důstojníka byl činným ve správní službě záložní roty 1. střeleckého pluku ve funkci správce hospodářství. Tam působil v době nástupu 19. 6. 1917 u Zborova a potom při ústupu u Tarnopole. V době od února do března 1918 ustupuje s 1. střeleckou divizí od Žitomíru až do Kurska. V této době začíná působit u dělostřeleckého divizionu. V květnu 1918 je vyslán se zásobovací skupinou ze Syzraně obstarat potraviny pro 1. dělostřeleckou brigádu. Při průjezdem Petropavlovskem je zajat a odsouzen k trestu smrti. Při vykonávání tohoto rozsudku se zachránil útěkem, při němž byl zasažen bodákem do hrudníku. Toto se stalo v okolí Nikolo- Berezovskaja. Sám se léčil v úkrytu ve vsi Ljubljanka u města Samburk. Odtud se počátkem října 1918 vrátil k brigádě v Samaře a s ní se účastnil ústupu od tohoto města k městu Ufa. V následujících měsících velel jednotkám čs. dělostřelectva.

V polovině června 1920 se vrátil do vlasti a zůstal sloužit v Československé armádě u jednotek dělostřelectva. V únoru 1929 mu byla udělena hodnost b r i g á d n í h o g e n e r á l a. V následujících letech slouží u dělostřelectva převážně na Slovensku jako velitel Dělostřeleckého pluku, Dělostřelecké brigády poté Dělostřeleckého sboru. V době branné pohotovosti státu je velitele dělostřelectva Hraničního pásma XVI – Ferdinand. Po okupaci je dán do výslužby. Pracuje jako referent na zemském úřadě, a finančně pomáhá rodinám vězněných a popravených účastníků odboje. Účastní se květnového plzeňského povstání v roce 1945. V září téhož roku je vzat do evidence kádrové rezervy, avšak 1. 3. 1946 je poslán do výslužby. Od té doby až do své smrti v roce 1977 žil v Plzni.

Vzdělání:

Obecná škola v Července (1893 – 1901)

Reálné gymnázium Litovel ( 9.1901 – 7. 1908)

Státní obchodní akademie Prostějov (9.1908 – 6. 1909)

Vojenské vzdělání:

Škola jednoročních dobrovolníků, Vídeň ( 11. 1908 – 2. 1909)

Jednoměsíční vojenské cvičení záložních důstojníků, ostré střelby , posádka

Hajmasker (Maďarsko, 1911)

Důstojnický kurz, Kyjev (8. 1915 – 12. 1915)

Kurz pro velitele vojskových těles, Olomouc ( 1. 1925 – 7. 1925)

Kurz pro vyšší velitele, Praha ( 11. 1928 – 6. 1929)

Průběh vojenské služby:

10. 1908 – 9. 1909 jednoroční dobrovolník, velitel dělostřelecké čety, Vídeň

22. 8. 1914 -Dobrovolný vstup do České družiny a zapsání do seznamu střelců

1. roty (rozkaz /dále jen R/ č. 7, § 3

28. 9. 1914 – Vojenská přísaha na prapor České družiny ( R. č.24)

9. 10. 1914 – Odchod s Českou družinou na frontu (R. č. 55)

25. 10. 1914 – Vstup České družiny do služeb 3. Armády (R č. 108)

5. 4. 1915 – Povýšen na desátníka (R č.234, §4)

26. 7. 1915 – Vyznamenán Křížem sv. Jiří 4.stupně č. 379506 (R č. 347)

30. 8. 1915 – Povýšen na četaře (R č. 382)

17. 12. 1915 – Přestup na pravoslaví – jméno Igor

21. 12. 1915 – Povýšen rozkazem vrchního velitele č. 2595 ze dne 14. 12. 1915

za chrabrost v bojích na praporčíka pěchoty (R č. 494)

24. 12. 1915 – Jmenován mladším důstojníkem záložní roty ( R č. 497)

28. 12. 1915 – Jmenován zatímním velitelem záložní roty (R č. 501)

1. 1. 1916 – Uděleno „staršinstvo“ (s účinností) povýšení na praporčíka od 15.

12. 1915 (R č. 505)

15. 1. 1916 – Udělena dovolená 21 dnů ( R č. 519)

28. 1.1916 – Družina přejmenována na Československý střelecký pluk ( R č.532)

5. 2. 1916 – Ustanoven zatímním velitelem záložní roty (do 27. 2.) (R č. 540…)

21. 4. 1916 – Nejvyšším rozkazem ze dne 2. 4. 1916 potvrzeno ruské povýšení

na praporčíka, Ruský invalid č. 101/1946 – (R č. 616)

6. 5. 1916 – Jmenován velitelem neřadové roty (R č 631)

Ustanoven zatímním plukovním hospodářem 16. 5. – 7. 6. 1916 s

plněním přímých povinností (R č. 641)

18. 5. 1916 – Ujal se velení nad hospodářskou rotou (R č. 643)

17. 10. 1916 – Poděkování velitele pluku (R č. 792)

Jmenován zatím. pluk. hospodářem od 17. 10. do 9.11. 1916

(R č. 792 – 815)

31. 12. 1916 – Vyznamenán Řádem sv. Stanislava 3. stupně rozkazem velitele

vojsk 3. armády Západního frontu (R č. 880)

4. 1. 1917 – Dovolená 21 dnů (R č. 871)

27. 1. 1917 – Jmenován do funkce zatímního plukovního hospodáře od 9. 2.

1917 (R č. 897) v této funkci potvrzován do 22. 7. 1917

27. 7. 1917 – Přidělen pod pravomoc velitele 1. dělostřeleckého divizionu

(R č. 1012)

11. 8. 1917 – Přemístěn od 1. pluku a zařazen do 1. děl. divizionu s přidělením

do 1. baterie (R č. 9)

3. 10. 1917 – Zvolen členem Smírčího soudu

10. 10. 1917 – Povýšen na podporučíka s platností od 14. 9. 1917 (R č. 1148)

23. 10. 1917 – Přeorganizování divizionu na dělostřeleckou brigádu (R č. 23)

22.11. 1917– Jmenován dočasným zástupcem správce hospodářství

1. baterie (R č. 38)

8. 2. 1918 – Jmenován dočasným zástupcem staršího důstojníka 1. baterie

( R č. 39)

4. 5. 1918 – Jmenován skutečným starším důstojníkem 1. baterie (R č. 93)

21. 7. 1918 – Vyškrtnut ze seznamu baterie i brigády jako nenavrátivší se ze

služební cesty (R č. 140, § 13)

4 .10. 1918 – Návrat z bolševického zajetí, opětovné zařazení do stavu 1. děl.

brigády Jana Žižky se zpětnou platností od 27. 7. 1918, přidělen

k 3. baterii jako starší důstojník (R č. 162,§2)

12. 10. 1918- Převelen k 2. baterii těž. děl. divizionu 1. děl. brigády (R č.163§2)

Současně jmenován starším důstojníkem 2. baterie, která byla

přejmenována na 6. těžkou děl. baterii. Karger určen správcem

jejího hospodářství

16. 12.1918- Jmenován zatímním správcem místností 1. těžkého dělostřel.

divizionu v Trojicku

6. 1. 1919 – Povýšen na kapitána, velitel 2. baterie v Trojicku

25. 3. 1919 – Přebírá velení nad 6. baterií

3. 4. 1919 – Jmenován velitelem 6. baterie Čsl. vojska na Rusi (R č. 24 §7)

20. 4. 1920 – Povýšen na majora s platností od 1. dubna 1920

13. 6. 1920 – Návrat lodí Amerika do vlasti, cesta přes Středozem. moře, Terst

6. – 9. 1920 – Repatriační dovolená

9. 1920 – 12. 1922 – Velitel Horského dělostřel. oddílu č. 259, Žilina

12. 1922 – 1. 1923 – Velitel Hrubého dělostřel. pluku č. 109, Bratislava

1. 1920 – 3. 1928- Velitel Dělostřeleckého pluku č. 109, Bratislava

3. 1928 – 10. 1935 – Velitel Polní děl. brigády č. 9, Bratislava

10. 1935 – 9. 1938- Velitel dělostřeleckého sboru VI, Košice

9. 1938 – 12.1938 – Velitel dělostřelectva Hraničního pásma XVI (Ferdinand),

branná pohotovost státu

12. 1938 – 3. 1939 – Velitel dělostřel. sboru VI, Spišská Nová Ves

1. 4. 1939 – Výslužba

5. 1945 – Povstání v Plzni

1. 9. 1945 – Povolán do činné služby, vzat do evidence kádrové zálohy

11. divize, poslán na trvalou dovolenou

1. 3. 1946 – Přeložen do výslužby

Důstojnické hodnosti :

20. 8. 1910 – kadet rakousko – uherské branné moci

21. 12. 1915 – praporčík ruské armády

11. 9. 1917 – podporučík ruské armády

7. 2. 1918 – podporučík legií

6. 1. 1919 – kapitán legií

20. 4. 1920 – major legií

15. 6. 1920 – major dělostřelectva

24. 12. 1921 – podplukovník dělostřelectva

23. 2. 1924 – plukovník dělostřelectva

21. 2. 1929 – brigádní generál

Vojenská vyznamenání :

26. 7. 1915 – Kříž sv. Jiří, 4. stupeň, (č. 379586)

13. 1. 1917 – Kříž sv. Stanislava, 3. třída s meči a mašlí

7. 8. 1919 – Řád Sokola s meči ( č. 1713)

dd.mm.1920 – Československá revoluční medaile

21.2.1922 – Válečný kříž 1914 – 1918 ( č. 16426)

22. 6. 1929 – Medaile vítězství (č. 42)

Válečná zranění:

8. 1918 – poranění hrudníku bodákem při útěku z bolševického zajetí

Vojenské hodnocení :

10. 1937 – Velitel VI. sboru div. generál Ondřej Mézl :

„Charakter prosto spolehlivý, svědomitý a iniciativní s výrazným smyslem pro odpovědnost. Chování ve službě i mimo ni bezvadné. Povahy mírné, čestný, skromný, avšak energický. Má dobrou paměť a nadání, jasného postřehu, jednoduchého a logického myšlení a rozhodování. Dobře ovládá ruštinu. Vojenské znalosti velmi uspořádané, spojené s velmi dobrým taktickým myšlením. Má snahu zvyšovat vojenské i všeobecné vzdělání, která je limitována malými jazykovými znalostmi. Je důstojníkem krásného zjevu a uhlazeného zevnějšku i chování. Houževnatý, sportovně založený a pevného zdraví. Vzhledem ke své povaze i znalostem velmi dobrý vychovatel. Velmi dobrý velitel dělostřeleckého sboru, dobrý jezdec. Pro všechny funkce své zbraně a též jako velitel vyšší jednotky, pro své nesporné taktické nadání a charakter je velmi způsobilý velitel dělostřelectva armády.“

Zemský vojenský velitel ho hodnotí o stupeň níže – jako velmi dobrý.

S tím vyjadřují souhlas gen. Josef Šnejdárek, náčelník gen. štábu Ludvík Krejčí a

gen. Sergej Vojcechovský.

Materiály, podklady :

www. valka. cz/Jan Karger

Jan Karger – legionářský poslužný list, osobní karta legionáře

( www. krevlegionare . cz)

Dagmar Slípková, Stanislav Slípka – „Opis vojenského listu

Slovník prvního československého odboje – vydal VHÚ, HERMES, Praha 1993

Vypracoval: leden 2020 – Jaromír Fischer, Bouzov ( 7 stran)

foto: http://legie100.com/