Letecké neštěstí u Lašťan

Pilot svobodník František Konečník a pozorovatel četař aspirant Josef Chmelař, oba dva zahynuli 7.4.1932,

při letecké nehodě u Lašťan na letounu Aero AP 32.

Aero AP32-006

Aero AP32-006  zdroj Google

V novinách Pozor vyšel dne 8.4.1932 o nehodě tento článek:
Poslední let olomouckého vojenského letadla s nešťastným číslem 13.
Zkázonosná havárie zaviněná poruchou vrtule. – Dva letci mrtvi, letoun úplně demolován.

 

Morana neřádila již několik týdnů mezi olomouckými vojenskými letci, neboť od posledního neštěstí na Kocourovci neskončil ani jediný let tragicky. Až ve čtvrtek, den před nešťastným pátkem stihl krutý osud dvousedadlové letadlo olomouckého leteckého pluku č.2, které mělo nešťastné číslo 13 A. Ve čtvrtek o 7. hod. ranní startovalo s olomouckého vojenského letiště u Neředína pozorovatelské letadlo 13 A, jehož posádku tvořili pilot svobodník Frant. Konečník a pozorovatel četař aspirant Josef Chmelař. Letci měli za úkol provésti cvičný let a zaměřili ihned nad kraj šternberský. Asi po dvacetiminutovém letu dostali se nad lesnatý svah mezi obcí Lašťany a státní silnicí Olomouc – Šternberk. Lidé, pracující na blízkých polích, uslyšeli náhle prudký hvizd vzduchu, který vycházel z letadla, jež se v téže chvíli nacházelo ve výši asi 300 m. Duchapřítomný pilot neztratil klid ani když se ve zlomku vteřiny letadlo propadlo do vzduchové prohlubně a řítilo se k zemi. Svob. Konečník vyrovnal stroj po krkolomném přemetu a dostal se ve výši 200 m do rovnováhy. Vzápětí projel však vzduchem nový hvizd a v okamžiku udělalo letadlo další dva přemety a ihned řítilo se obrovskou rychlostí střemhlav k zemi, kde se zarylo vrtulí a motorem do orné půdy, zkypřené stále popadávajícím deštíkem. Letadlo bylo úplně demolováno, neboť motor a křídla se úplně roztříštily. Jako zázrakem trosky letadla se nevzňaly, takže na poli pracující lidé běželi k vraku, aby pomohli letcům. Než pomoc byla marná, neboť oba letci seděli na svých místech ztuhlí spánkem smrti. Pilot Konečník zůstal stále klidný, zarazil přítok benzínu do motoru a v klidu skonal.
Na místo katastrofy dostavila se ihned komise leteckého pluku 2, která počala zjišťovat příčinu neštěstí. Dle soukromých zpráv příčinou havárie letounu byla porucha vrtule, která nastala patrně při startu letadla na olomouckém letišti. Vrtule při nadhazování narazila asi na nějaký kopeček zvlhlé půdy, čímž bylo zaviněno rozštípení, které vedlo pak k nepravidelnému chodu vrtule, čímž trpěl motor, jenž vynechával. Pilot nemohl pokračovat v letu se špatně fungujícím motorem, chtěl nouzově přistáti, dostával se však do prohlubní a po dvou přemetech stroje nemohl již nic jiného podniknout, než zarazit benzín.
Zpráva o katastrofě vojenského letadla rozšířila se obrovskou rychlostí. Vrak byl brzy obklopen davem lidí, kteří spěchali k místu neštěstí, jež je vzdáleno asi 400 kroků od známého hostince Kocanda na státní silnici Olomouc – Šternberk. Celé zástupy vyšlapaly v měkké půdě úplnou cestu k letadlu, které ještě o půl 10. hod. leželo tak, jak dopadlo před dvěma hodinami. Přední část letadla byla od trupu přímo odkrojena a prudkým pádem tak deformována, že z ní zůstala ležet jen heterogení směs kovové hmoty. Obě křídla byla na několika místech protrhána, vrtule zabořila se levou částí do země a pravá trčela smutně k nebi a na její hořejší části bylo možno jasně rozeznati rozštípení, které pravděpodobně bude příčinou zkázonosné havárie. Motor byl rozdrcen a část letadla, v níž jsou řídící páky i ostatní přístroje, tak rozdrcena, že těžko bylo rozeznati jednotlivé předměty. Kola letounu po dopadu byla stlačena na pravou stranu a jedno z nich trčelo nad křídlem.
Drtícím dojmem působil pohled na mrtvoly obou hrdinů vzduchu. Pilot Konečník seděl na svém letadle jakoby odpočíval na velkém houpacím křesle. Horní část těla měl nachýlenou zpět, nohy a ruce v posici klidně sedícího člověka. Na pravé ruce měl velkou leteckou rukavici s kožíškem, na levé ruce obyčejnou pletenou rukavici. Krk měl zahalen ve velkou šálu, na hlavě mu zůstala sedět kožená letecká přilba. Vzhled obličeje byl dokumentem, že smrt byla dílem okamžiku. Obličej pilotův byl proměněn v beztvárnou hmotu, poněvadž při dopadu stroje narazil Konečník hlavou na pozorovatelský kruh. Stejně k nepoznání zohavený obličej měl pozorovatel četař Chmelař, který seděl za svým druhem v smrti schýlen hlavou k boční stěně letounu, jakoby u ní v poslední vteřině před smrtí hledal záchranu. Letecká jeho přilba nezůstala mu sedět na hlavě, nýbrž spadla a zůstala ležet na spodní roztříštěné ploše levého křídla. Mrtvoly letců se zohavenými obličeji, které byly proměněny v krvavou hmotu, byly vykřičníkem, jenž bývá osudem velmi často psán v lidském snažení co nejvíce ovládnout vzdušné moře. Trup letadla a zadní jeho část měly jen malé trhliny.
Do velké vzdálenosti i přes padající déšť bylo možno viděti velké nešťastné číslo 13 A a vedle něho znak orlice, modro-bíle kostkované. Stále noví a noví lidé přicházeli po improvisované polní cestě k vraku, jenž byl hlídán četnictvem a na silnici hromadil se velký počet automobilů, ježto zpráva rychle se rozšířila po Olomouci a mnoho lidí spěchalo na místo, kde zůstal ležet v smutných troskách vrak díla, na nějž je lidstvo hrdým, když je ve vzduchu jako velký pták. Uvnitř trosek dvě lidská těla byla další obětí na oltář lidského pokroku.

Pohřeb pilota F.Konečníka a pozorovatele J.Chmelaře z Leteckého pluku 2. (Kdo by hledal chrám Sv.Gorazda, nehledejte. Byl postaven až roku 1939.)

Pohřeb pilota F.Konečníka a pozorovatele J.Chmelaře z Leteckého pluku 2. (Kdo by hledal chrám Sv.Gorazda, nehledejte. Byl postaven až roku 1939.) Zdroj Facebook Martinka Rychlá

Mrtvoly obou letců byly v poledních hodinách z trosek letadla vyzdviženy a dopraveny do vojenské nemocnice, kde budou podrobeny pitvě.
Osud četaře Chmelaře je tím tragičtější, že teprve před dvěma dny bylo mu oznámeno, že se vyhovuje jeho žádosti o přijetí do důstojnické akademie v Hranicích, kde měl nastoupit do prvního ročníku po prázdninách. Chtěl být důstojníkem, ale smrt vyrvala jej životu, když mu byl povolen první krok na práh této kariéry.

František Konečník (nar. 22.11.1910) je dnes pohřben v rodinné hrobce ve Slavičíně (okres Zlín).
Josef Chmelař (nar. 14.1.1910) je dodnes pohřbený na vojenském hřbitově v Olomouci-Černovír.

 

Štítky , , , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..