(Má) causa Konojedy

autor:Jiří Bartoloměj Sturz

KonojedyVíce jak dvacet let sleduji osud areálu bývalého zámku, kláštera, a především mohutného klášterního kostela v Konojedech poblíž Úštěka. Na začátku 18. st. zde stál kostelík, u něho fara či malé panské sídlo, v němž proslulý František Antonín Špork na čas ukryl před cenzory svou knihovnu z Kuksu. Šporkovy dědicové František Karel Swerts-Sporck a jeho žena Anna Kateřina (dcera Frant. Antonína) zde v polovině století vybudovali velkolepý areál zámku a kláštera Servitů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který v kraji překvapuje svou mohutností. V roce 1762 jej vysvětil litoměřický biskup a osvícenský vlastenec Emanuel Arnošt z Valdštejna. (Ze svého letního sídla na zámku ve Stvolínkách to měl kočárem asi 15 minut cesty).

 Po zrušení kláštera Josefem II. kostel fungoval jako farní a po roce 1946 čekal areál tradiční osud – rychle pustl pod správou armády. V 70. (v 80.?) letech došlo naštěstí k převozu nejcennějších kusů mobiliáře do Varnsdorfu včetně vzácných pozdně barokních varhan. Mobiliáři dominují obrazy z dílny libereckého Filipa Leubnera, původně vyučeného štafíře, který se vypracoval v osobitého malíře sakrálních motivů. Kromě obligátní napodobeniny mramoru disponuje chrám i růžovým italským mramorem a hodnotnými štuky erbů donátorů a biskupa Valdštejna. Celá řada řezbářských detailů na oltářích, štukové zlacené patky sloupů i mohutná plastika Sv. Trojice na hlavním oltáři však v kostele zůstaly a jsou bohužel nenávratně zničeny – ze zmíněné plastiky z dílny Ignáce Platzera zůstal pouze „Bůh – Otec“, byla odcizena tuším v roce 2000, nebo 2001.  

 

Osobně jsem zcela zpustošený areál poprvé navštívil v roce 1998. Kostel i celý areál byly zpustlé a zarostlé, střechy držely na čestné slovo a štítu chrámu dominovala mohutná prasklina slibující brzké podélné rozlomení lodi. O rok později jsme s kamarády opět vstoupili do volně přístupného kostela a v rámci prohlídky neuniklo naší pozornosti, že jedna ze dvou kostelních krypt je přístupná. Po vstupu do ní nastalo veliké překvapení: Spatřili jsme 22 rakví, a v nich přirozenou mumifikací většinou výborně dochovaných 21 těl řeholníků a členů hraběcí rodiny z 2. pol. 18. st. (Jedna dětská rakev byla prázdná – tělo zesnulého nemluvněte z hraběcí rodiny bylo pravděpodobně zlikvidováno zvířaty vniklými do hrobky větracím okýnkem). Většina mumií svírala v rukou mosazné či dřevěné kříže, růžence, občas podél jejich těl leží mumifikované mrtvolky koček, potkanů, nebo i jiných zvířat, které se přišli do rakví „nažrat“ a už se nedostali ven. Pohřbení řeholníci jsou oděni v dosud dochovaných hábitech, opásaných koženými pásky, mají punčochy a kožené pantofle, u členů hraběcí rodiny vidíme zbytky paruk. Zapsal jsem si tehdy z olověných cedulek na rakvích některá jména, zaujal mne např. „P. Cherubinus Hrachovec“ o němž tabulka informuje, že zemřel v 49 letech, a že „Tumbam sibi fabricavit“, tedy, že si sám zhotovil rakev. Z fotek, které jsem tehdy pořídil, jsem později analyzoval i rakve výše uvedených zakladatelů areálu, chvatně jsem si pořídil také základní nákres a popis krypty.

 

Při dalších pravidelných návštěvách kraje jsem Konojedy nikdy nevynechal. V roce 2003 jsem zjistil, že opět někdo otevřel hrobku. Zamýšlel jsem tehdy věnovat se tématu v diplomové práci, tedy jsem tam s foťákem a dvěma přáteli opět ochotně vstoupil. Po chvíli jsme nad sebou uslyšeli kroky. Přesunul jsem se od rakví k ústí hrobky a bezelstně promluvil z podpodlažního schodiště pod kamennou deskou „dobrý den“. Od tří policistů zásahovky s pistolemi se nám dostalo zatčení jak v americkém filmu – „Vylez…drž hubu…kolik vás tam je…lehni si na zem…ruce za hlavu“ do toho vydatně štěkal policejní pes (rovněž v neprůstřelné vestě), takže se nebylo možné narychlo nějak obhajovat, protože jak se vše rozléhalo kostelem, nebylo kloudně rozumět slovu. Že nejsme vykradači hrobek (a že jsme ani nedisponovali technikou, kterou bychom mohli kryptu otevřít) se vysvětlilo až na policejní stanici v Úštěku: „Promiňte nám ten zásah, my jsme v tu chvíli vážně nemohli vědět kdo z té hrobky vyleze…“ Vykradači tam však zjevně byli před námi. Ta chvíle, v níž jsem před zásahem v hrobce strávil, mi stačila ke zjištění, že plno křížů a růženců chybělo – jejich zbytky jsem ex post nalezl rozházené po kostele…

 

 

Zničený konojedský areál v porovnání s některými jinými památkami „sudetského regionu“ měl však obrovské štěstí. Tuším že v roce 2004 jej koupil stavební podnikatel pan Vladimír Přibyl. Pamatuji si dosud telefonní rozhovor s ním. „No, tak mohl jsem mít ostrov v Karibiku a mám Konojedy. Ale víte, člověk spí jen v jedný posteli a sní jenom jeden řízek, někdo dva…chtěl bych z toho udělat takový slušný, podotýkám slušný, domov pro seniory…“. 

V dosud probíhající rekonstrukci dostal kostel přednost před zámkem. Pan majitel vyreklamoval z Varnsdorfu zachráněný mobiliář (snad dojde časem i na varhany), nechal zrestaurovat Leubnerovy obrazy (mající po boku osobité výtvarné úrovně také pro český prostor nezvyklou servitskou ikonografií) pořídil křišťálové lustry a řadu další detailů a komponentů – kovaní dveřních zámků a pantů, či keramické zásuvky a vypínače. Restaurování se dočkaly i několikery nádherně intarzované dveře (o nichž jsem se léta domníval, že jsou už zralé tak hodit na hnůj), několikery barokní vrata s krásnou kovářskou prací, nebo i kovaný kříž, který z věže spadl po zásahu blesku v roce 2004. Ve spolupráci s firmou pana Hlaváčka z Úštěka byl kostel zpevněn a opraven (novou střechu měl už naštěstí z devadesátých let, jen dostupnost nové krytiny asi někoho zlákala a tak se v posledních letech před rekonstrukcí ve střeše opět objevily velké trhliny). Rekonstrukce se dočkal i zámek, který je s kostelem propojen chodbou a rovněž osm barokních soch světců. V současnosti se tuším pracuje na interiérech zámku.

 

Do Konojed vodím pravidelně exkurze studentů (např. z Univerzity 3. věku) a vůbec přátelé. Stále se těším, že se do hrobky a těch, kdož v ní spočívají, badatelsky zakousnu, mám k tomu řadu materiálů a poznámek. 

To je prozatím(!) konec příběhu – dobrý konec… 😊        

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..