Příběh jedné nástěnky ze Žitenic

autor:  Elena Lennerova-za
Za takovou věcí jako je vyšívaná nástěnka ze Žitenic ( Schüttenitz bei Leitmeritz) může být, až neuvěřitelný příběh z pohledu naší doby. Určitě jste už nějaké viděli nebo dokonce máte doma. Největší rozkvět prožívalo vyšívání těchto nástěnek v Sudetech ve 20.letech minulého století – až do doby po 2. světové válce. Nástěnky plnily velice praktický úkol – chránily zeď za umyvadlem nebo za pracovním stolem, byly z bílého plátna a daly se vyvářet. Motivy byly orientované na kuchyň a často se objevovaly verše, které zdůrazňovaly přednosti hospodyňky. Pro méně zručné nebo nadané se dokonce prodávaly předkreslené motivy – v galanteriích nebo na jarmarcích ( Jahrmarkt). Tato nástěnka se ke mně dostala zvláštním způsobem. 

Pocházím ze Žitenic, mí předkové žili v obci po staletí – nejstarší doložený zápis mám z roku 1651. Roku 1605 bylo oficiálně v Čechách nařízeno vedení matrik, ale kontinuálně se začaly vést až po třicetileté válce ( konec 1648). Takže – v Žitenicích bylo 99 % německého obyvatelstva, po roce 1918 přibylo pár Čechů, kteří byli dosazeni – poštmistr Ryšavý, správce statku Homolka, četník Vraný, ředitel školy a školky. Pak tam bylo několik Čechů a Češek, kteří se přiženili nebo přivdaly ( jako moje babička Božena Svobodová z Keblic). Pan poštmistr Ryšavý si vzal za ženu Němku. Jeho paní tak mohla po válce ve vsi zůstat. Pána už jsem nezažila, zemřel poměrně brzy. Frau Ryšavý ( jinak jsme jí neřekli) neměla děti a žila opuštěná na staré faře vedle žitenického kostela.
 
 Moji maminku jednou kontaktovali z obce, že paní Ryšavá neotvírá, ale že je možné s ní mluvit do patra do okna. Jenže nikdo z obce neuměl německy. Máma se tam vydala a podařilo se jí paní přemluvit, aby jí hodila klíč. To bylo někdy v roce 1992. Vzala mě s sebou a byly jsme naprosto šokované, jak stará paní žije. Byla téměř slepá a k domovním dveřím se dostala jen tak, že schody slezla po 4. Na faře se netopilo, všude byl trus od krys, i na nábytku. Frau Ryšavý občas spustila z okna na provaze košíček a pošťačka jí tam dala penzi a nákup. Máma okamžitě začala jednat. A podařilo se – Frau Ryšavý absolvovala v Ústí nad Labem operaci očí a podařilo se ji umístit do domova důchodců v Krabčičích u Roudnice.
 Jezdily jsme ji navštěvovat, byla ráda, že si má s kým povídat, uměla velmi špatně česky. Brala jsem s sebou i svoje děti, to měla vždycky velkou radost. Byla na 4-lůžkovém pokoji a stále nám opakovala, jak je šťastná. Bylo tam teplo, světlo, pravidelná strava a hlavně – mohla zase číst knihy! V domově strávila asi 3 roky do své smrti.
 Při jedné z návštěv nám svěřila klíče od bytu na faře s tím, že si máme vzít co se nám líbí, než se bude byt likvidovat. Maminka si vzala na památku vázičku a pár knih, já jsem si vzala ty vyšívané nástěnky. A tak mám památku na jednu z původních obyvatel naší vesnice.
  Nástěnky a dečky si vyšívala osobně do výbavy. Vdávala se myslím 1922.
 Text na této nástěnce je: Der beste Schatz für einen Mann, ist eine Frau die kochen kann. Nejlepším pokladem je pro muže žena, která umí vařit.
Další nástěnka zase příště….
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..