Luční bouda, stíhací eso a rodina Bönschmů – dokončení

volně sepsáno podle Jiřího Rajlicha a zdroj: http://www.freiheit.cz/

Vedení Luční boudu mezitím přešlo na bratra Emila, jemuž po 1. světové válce s jejím provozem pomáhali bratři Robert a právě Eugen. Ti se pak spolu s dalšími sourozenci stali jejími spoluvlastníky, neboť v roce 1927 osmdesátiletý otec Vinzenz Bönsch svůj dvoutřetinový podíl rozdělil mezi svých jedenáct žijících dětí (zbylá třetina stále patřila bratrovi Wilhelmovi).
Luční bouda, která tehdy měla asi 100 pokojů, byla vždycky populární turistickou destinací, jak v zimě, tak i v létě. číst dál

Vzpomínky na Slavonín publikované v časopise Olmützer Blätter

zdroj:  Jiří Moláček- Žili jsme v olomouckém jazykovém ostrově – vzpomínky německých obyvatel na období 20. století

Řadu vzpomínek na Slavonín (Schnobolin), tamní zvyky a život zemědělců zanechal v krajanském časopise Olmützer Blätter rodák Franz Langer. Níže jsou uvedeny ty nejzajímavější články, které dokreslují předválečný život v bývalé samostatné obci.

Procházka předválečným Slavonínem.

Tak, kdo jde dnes se mnou? Vydám se napříč Slavonínem, tak jak zůstal v mých vzpomínkách. Varuji vás, bude to dlouhá cesta, která bude mít pár kilometrů! Začneme na prostranství vedle obecné školy, kde se nacházela trafika. U ní se vždy scházeli na kus řeči „pantátové“, kteří si šli koupit cigarety nebo tabák do své dýmky. Do protější školy jsme všichni chodili. Někdo déle v číst dál

Vzpomínky slavonínských pamětníků

zdroj:  Jiří Moláček- Žili jsme v olomouckém jazykovém ostrově – vzpomínky německých obyvatel na období 20. století

Oswald Krätschmer

Jen málo Němců mohlo po válce zůstat ve svých domovech. Pan Krätschmer, narozený roku 1929 ve Slavoníně, měl to štěstí a strávil celý život ve své rodné vsi.

Rodina a dětství
Můj otec Josef Krätschmer se narodil roku 1903 ve Slavoníně na konci dnešní ulice Jižní číslo 111 (směr Povel) do německé rodiny. Pocházel z 6 sourozenců a vyučil se stolařem. V oboru bohužel nesehnal práci, a tak pracoval v číst dál

Vzpomínky na Nemilany publikované v časopise Olmützer Blätter

zdroj:  Jiří Moláček- Žili jsme v olomouckém jazykovém ostrově – vzpomínky německých obyvatel na období 20. století

Řadu postřehů ze života v Nemilanech zanechal rodák Josef Hlawatsch (1900–1963) v časopise Olmützer Blätter, ve kterém se jeho příspěvky pravidelně objevovaly mezi léty 1959–1963. Pro další generace tak zaznamenal celou řadu svých osobních vzpomínek na tuto ves. číst dál

Vzpomínky hněvotínských pamětníků 1.část

zdroj:  Jiří Moláček- Žili jsme v olomouckém jazykovém ostrově – vzpomínky německých obyvatel na období 20. století

Erika Zahradnicek

Ulice Herrengasse v malebném bavorském městečku Nördlingen je již desítky let domovem paní Eriky Zahradnicek. Světlo světa spatřila na podzim roku 1928 v Hněvotíně č. 106, kde bydlela se svou rodinou až do vysídlení na jaře 1946. Z jejího vyprávění si mimo jiné můžeme představit, jaký byl život v národnostně smíšené vesnici na úrodné Hané. číst dál

Vzpomínky olomouckých Němců 2. díl

zdroj:  Jiří Moláček- Žili jsme v olomouckém jazykovém ostrově – vzpomínky německých obyvatel na období 20. století

Ilse Wille
Německé město Lörrach, ležící nedaleko švýcarské hranice, je již po mnoho let domovem olomoucké rodačky paní Ilse Wille roz. Gödrich, která spatřila světlo světa v Ostružnické ulici č. 13. v roce 1927. I ve svém vysokém věku je velmi aktivní a s láskou vzpomíná na svůj život v Olomouci. číst dál

Vzpomínky olomouckých Němců 1. díl

zdroj:  Jiří Moláček- Žili jsme v olomouckém jazykovém ostrově – vzpomínky německých obyvatel na období 20. století

Alfred Jureczek 

Město Pirmasens, ležící v německé spolkové zemi Porýní-Falc, je již řadu let domovem pana Jurezcky. I přes vysoký věk se tento vitální muž velmi rád vrací do svého rodiště, ve kterém strávil 17 let svého života. Naposledy navštívil Olomouc se svou rodinou v létě 2019, ve svých neuvěřitelných 91 letech. Pan Jureczek byl přímým účastníkem mnoha přelomových událostí, v kterých šlo nejednou o život. číst dál

Oslíci na Luži – kapitola z historie

autor: Jaroslav Beneš

 Luž je nejvyšší hora Lužických hor a nabízí krásné výhledy do Čech i Saska. Na jejím vrcholu stála od roku 1823 horská bouda. Tedy v roce 1823 bylo vybudováno jen jednoduché stavení, které během let mohutnělo až do podoby velkého horského hotelu s vyhlídkovou věží či kuželníkem.
Celý komplex budov bohužel vyhořel 8. ledna 1946 (uvádí se nepřesně i jiná data) a důvod nebyl nikdy objasněn. A jak to tak bývá, mezi lidmi na obou stranách hranice se o tom dodnes říkají různé zkazky.

číst dál

K odsunu Židů z Vodňan

upravila: Iva Nakládalová

Volně podle knihy „Soumrak a svítání – národní kronika Vodňan 1939-1945“, autor Florian Fencl. 

Němci odvezli Židy z Vodňan hromadně 14. dubna 1942. Němec Friedrich byl na nádraží a s cynickým uspokojením se s nimi loučil před tváří početného občanstva.

Někteří Židé plakali, někteří nesli svůj neznámý osud s hrdinským klidem. Některé ženy se vyjádřily: „My jedeme vlakem, ale vy jednou půjdete – pěšky!“

 

Příběh z Loděnice 1945

pietní místo dnes

autor: Karel Paták

Moje babička Erika, rozená Schwalb a můj děda Karel Paták.

Jejich příběh je v kostce příběhem XX. století na našem území, s důsledky jeho historie se dnes pereme každý den.
Babička se narodila v roce 1917, ve Vojkovicích nad Ohří, v plně německém osídleném území C&K monarchie, které po jejím rozpadu připadlo nově vzniklému státu, Československu.
Celá oblast “poohří“ byla stovky let zpět německá a československý stát tam alespoň posílal některé české úředníky jako poštmistry, policisty a třeba i “ajznbońáky“, což byl právě můj děda. Tam se zamiloval do babičky, /divíte se? :)/, vzal si ji a narodily se jim ještě ve Vojkovicích (Wickwitz am Eger) tři děti.

číst dál