Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 2. část

Osický incident 

Popis Osického incidentu se liší podle zdrojů. Český popis, z velké části postavený na vzpomínkách Václava Horáka, stručně popisuje důvod přítomnosti Luče v Osikách jako přípravu na shoz zásob, ale podrobně popisuje tragédii způsobenou Jakovem Kirilovičem Kolomijcem. Anatolij Michajlovič Sergienko v knize „Курс – аэродром «Три дуба“, 2010, naopak zevrubně popisuje důvod příletu ruského letounu, který měl přivést nejen zásoby a posily, ale především měl převzít dokumenty získané Vladimírovou ilegální skupinou ve vsetínské zbrojovce (viz příkaz Antonova níže). Tím je řečeno, že nešlo o shoz, ale přistání. Nakonec i zmínka v české verzi, že Kalinovovi zmizely Vladimírovy dokumenty, to potvrzuje. Naopak se Sergineko, jak už je na ruské straně zvykem, vyhýbá trapné smrti Kalinova a Zubčenka a připisuje ji německému Jagtkommandu, které údajně sledovalo Vladimíra a jeho skupinu po útěku ze zbrojovky, což je, vzhledem k tomu, že skupina opustila zbrojovku již v září 1944 a existujícímu hlášení na četnické stanici, které podal bezprostředně po incidentu majitel usedlosti Jan Beneš s popisem události, holý nesmysl. číst dál

Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 1. část

Vladimír HorákVladimír Horák se narodil 6. 1. 1918 (dle gregoriánského kalendáře), 24. 12. 1917 (dle ruského juliánského, církevního kalendáře), v Rusku ve vesnici Zamarovskovsko (Velká/Malá Zemorozovka?), oblast Uralská, okruh Tjumenský, okres Tobolsk, jako Vladimír Belov Janu Horákovi, nar. 10. 1. 1889, Rudolfsheim Goldschlagstrasse 56 WIEN XIV, Reindorf No. 278, takto rakouskému zajatci, a Věře Ivanovně Belov, nar. 17. 9. 1898 v Rusku, Selo Vjazma u Moskvy. číst dál

Životopis jednoho prostého muže, část druhá

 

VII.

Jízda po lesní cestě plné děr byla s krvácející nohou hrozná. Po půl hodině hrozné bolesti jsme dorazili na obvaziště. Ani nás z vozů neskládali, jen nám zastavili obvazem krvácení a vrazili velkou injekci morfia, abychom tolik neřvali bolestí. (Od té doby nesnáším morfiové injekce.)Po nekonečně dlouhé cestě nás na polním letišti naložili do letadel zvaných Čáp (Fi-156 Storch). Musela tam být fronta dosti široká. Raněné naložili do osmi letadel a v doprovodu stíhacích Messerschmittů (Bf-109) nás odvezli do velkého města. Mezitím, co mi lékaři dávali sádru, mě a ostatní raněné sanitáři okradli o veškeré uspořené peníze i o tabatěrky. Zbyly nám jen osobní průkazy a Kennkarty.

Když mě operovali, tak jsem se z narkózy probudil a zlámal ještě mokrou sádru. Naložili nás do velkého dopravního letadla. Byl jsem ze čtyřiceti raněných v letadle na tom nejhůře, tak mě hlídal saniťák. Po dvouhodinovém letu jsme přistáli na varšavském letišti. Bylo to asi na začátku června 1944 a již jsem věděl, že mi další pobyt na frontě nehrozí. číst dál

ŽIVOT LADISLAVA VALOUŠKA PO VÁLCE – dokončení

23. března je nádherný jarní den. Na letišti panuje čilý ruch. Bostony sovětského bombardovacího pluku létají na Ostravsko. Na adresu Těch, kteří přijeli z Anglie, se vyjádřil plukovník Budín rtm. Ivaničovi takto: „Vy, co jste odtamtud přijeli, nám tu překážíte. Nyní se buduje nové československé letectvo a v něm vaše názory a zkušenosti, které si myslíte, že jste tam za pět let získali, jsou k ničemu. Vy jste tam pět let prospali, zatímco my jsme pracovali v podzemí. Musíte se přizpůsobit, jak to již někteří z vás udělali. To, co vám říkal Schejbal, když vás sem posílal, do toho mi nic není…“.
Pěkné vyhlídky do budoucnosti, má-li být dána „zelená“ lidem podobného ražení! … Ukončil letec denní záznam v deníku

Cestou zpátky, Ladislav Valoušek, strana 330, jaro 1945, Polsko, po ústupu 1. a 3. leteckého pluku Čechoslováků ze SNP

číst dál

ŽIVOTNÍ OSUDY LADISLAVA VALOUŠKA

Tohle je první první část práce o osudech Ladislava Valouška a to do roku 1945. Byla použita práce Anety Grohmanové 2010 na kterou mě přivedl dnes už zesnulý Jan Pala, který jí i s touto prací pomáhal. Vzpomínám si na moje osobní setkání s p. Valouškem. Měl přednášku v našem šternberském modelářském kroužku. Jako malý puberťáci jsme se těšily na povídání o sestřelených „mesršmitech a fokáčích“. A bylo pro nás zklamání, že nesundal ani jednoho nácka. Dnes s odstupem času vím, že je nejdůležitější přežít. Co vám pomůže že jste měl přes 200 sestřelů a dnes jsou vás plné knížky, když nepřežijete.

 

Ladislav Valoušek se narodil 1. srpna 1918 v obci Žerotín u Olomouce. Byl nejstarším ze tří dětí, narozených rodičům Hedvice a Ladislavu Valouškovým. V době, kdy byly Ladislavovi pouhé dva roky, tedy v roce 1920, odstěhovali se rodiče za prací do Olomouce. Jen malý Ladislav zůstal v Žerotíně v péči babičky, vdovy Marie Vajdové, až do svých šesti let. číst dál