Životopis jednoho prostého muže

DLOUHÁ LOUČKA / Langendorf

Eva Hladišová našla v domě své babičky životopis loučského rodáka. Originál 31 strojopisných stran upravil a zkrátil kronikář P. Richter.
Pisatel nazval text
„Životopis jednoho prostého muže“

I.

Jmenuji se Arnošt Axmann. Narodil jsem se jako třetí dítě Josefa a Amalie Axmannových dne 3. ledna 1924 v Dolní Dlouhé Loučce. Moji rodiče byli zemědělští dělníci, tehdy se jim říkalo pacholek a děvečka. Dědu jsem nepoznal, padl v 1. světové válce. Ve dvou letech jsem onemocněl vážnou nemocí žaludku, která se tehdy velmi těžce léčila. Když mi byly čtyři roky, měl jsem ještě mladšího bratra a stěhovali jsme se do Horní Sukolomi. Moji rodiče zde dostali práci a ubytování u sedláka Navrátila. Měli jsme jen malou kuchyňku a pokojík, záchod na dvoře.
Na podzim 1930 dostal táta po otci přidělenou práci jako okresní cestář a stěhovali jsme se opět do Dlouhé Loučky k Vykydalovi. Přenechal nám jednu světnici, kde se vařilo i spalo. Máma u něho musela sloužit, to je pracovat zadarmo za poskytnutí ubytování. Dostávala jen stravu, někdy i mléko a chléb. V Dlouhé Loučce jsem chodil do školy od druhé třídy do šesté. Rodičům se narodilo šest dětí, ale bratr a sestra zemřeli do půl roku po narození. číst dál

Deník vojáka

Dostal se mi do rukou deník Jaroslava Hradila rodáka, sedláka a tehdy vojáka c a k rakousko-uherské armády nasazeného na východní frontě v Karpatech. 

autor deníku vpravo s křížkem.

Chvílemi tahle válka v deníku vypadá opravu jako ze Švejka, ale pak se dostanete k části ruského útoku a hanácký dialekt nedialekt jde z toho hrůza. Vidíte že tato válka žádná švejkovina nebyla a stačilo málo a doma vás už nikdy neviděli. Jaroslav Hradil Velkou válku přežil nosil uniformu císaře pána až do konce, a po válce vesele sedlačil v Dolanech u Olomouce. číst dál