(dokončení rozhovoru )
Neznali rodiny, kam jejich děti půjdou, neměli adresy, nic. Vím, že to lze rozumově vysvětlit, ale přesto. Moje dcera nejdříve připravila drahý návrh pomníku pro Wilsonovo nádraží: napravo u vchodu měl být reliéf s rodiči, jak mávají dětem, nalevo číst dál
Ing. HUGO MAROM (pův. jm. Meisl) se narodil a s rodiči a mladším bratrem Rudim vyrůstal v Brně. Syny poslali manželé Meislovi v srpnu 1939 tzv. kindertransportem do Anglie. Oni stejně jako většina rodiny byli zavražděni ve vyhlazovacích táborech. V Anglii se Hugo vyučil ševcem, poté začal studovat průmyslovou školu, a když mu bylo 16 let, přihlásil se k letectvu; stal se kadetem vojenské letecké jednotky při exilové státní škole ve Walesu.
Po válce se vrátil do Brna a studoval tam Vysoké učení technické. Roku 1948 se přihlásil do pilotního výcviku v Olomouci a počátkem roku 1949 se krátce zúčastnil izraelské války za nezávislost. Poté se stal v Izraeli pilotním instruktorem, pak velitelem pilotní školy a roku 1953 byl pověřen sestavením 110. letky nočních stíhačů.V Londýně absolvoval studium leteckého inženýrství a od r. 1959 působil v Israeli Aircraft Industries (zabýval se testováním letadel).
Roku 1964 odešel do civilu a založil firmu na projektování a stavbu letišt’. číst dál
Hugo Marom
„Wintonovo dítě, vycvičený bojový pilot, kandidát na prvního čsl. velvyslance v Izraeli, zručný zlatník, architekt letišť po celém světě, a především velkej bourák. Kéž jeho jméno není zapomenuto,“ zněla jedna z prvních reakcí na smrt Huga Maroma, již na Facebook vepsal reportét ČT Jakub Szántó. tato věcná a nesentimentální charakteristika by se asi líbila i H. Maromovi, který ještě ve vysokém věku chodil pravidelně plavat a zabýval se plány na vybudování letiště na mořské hladině. Narodil se 9. října 1928 v Brně a zemřel 7. ledna 2018 v Tel Avivu.