Nejen na Sněžce jste mohli naučit se létat na kluzáku. Škola na Luční boudě měla konkurenci hned kousek a to v Žacléři. V roce 1936 získal Žacléř klouzákovou školu s přidruženými dílnami. Prázdná budova školy Kolonieschule se pro tento projekt ukázala jako velmi příznivá, zejména proto, že letové zkoušky mohly být prováděny na nedaleké louce u Černé vody.volně sepsáno podle Jiřího Rajlicha a zdroj: http://www.freiheit.cz/
Vedení Luční boudu mezitím přešlo na bratra Emila, jemuž po 1. světové válce s jejím provozem pomáhali bratři Robert a právě Eugen. Ti se pak spolu s dalšími sourozenci stali jejími spoluvlastníky, neboť v roce 1927 osmdesátiletý otec Vinzenz Bönsch svůj dvoutřetinový podíl rozdělil mezi svých jedenáct žijících dětí (zbylá třetina stále patřila bratrovi Wilhelmovi).
Luční bouda, která tehdy měla asi 100 pokojů, byla vždycky populární turistickou destinací, jak v zimě, tak i v létě. číst dál
autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/
První letadlo s pasažérem přeletělo vrchol Sněžky 24. srpna 1913. V otevřeném kokpitu jednoplošníku Taube NV 3/Daimler – Mercedes 100 k seděl za kniplem šéfpilot berlínské společnosti Sport – Flieger, dálkový letec Alfred Friedrich a jako navigátor konstruktér letounu, trutnovský rodák Igo Etrich. Let s kursem Lubawka – Horní Staré Město – Lubawka přes krkonošské hřebeny byl zlatým hřebem okresní slavnosti v Horním Starém Městě, navštívené více než 8000 diváky. Podle zlých jazyků údajný autor velikášského výroku v nadpisu článku, vzdušný rekordman Alfred Friedrich, se narodil 18. 3. 1891 v Berlíně – Schönbergu. Již ve dvaceti letech složil v berlínské pilotní škole na Wrightově dvouplošníku letecké zkoušky a získal pilotní průkaz FAI pro Německo číslo 149 s datem vystavení 11. 1. 1912. Se speciálně vybaveným strojem NV 3, poprvé v Německu označeném imatrikulačními značkami D 2 na křídlech, absolvoval i svůj nejslavnější rekordní etapový „let pěti zeměmi“ – Německem, Belgií, Francií, Anglií a Nizozemím.
autor: Ing. Richard Švandrlík, www.hamelika.cz
Historie Mariánských Lázní 20.století ponese navždy jedno nezvyklé jméno – Julius ARIGI (1895-1981). Objevil se na mariánskolázeňském nebi jako nečekaný a nezvaný posel a přistál na louce mezi Hamrnickým dvorem a prádelnou. Překvapoval město perfektivními lety od horizontu k horizontu. Stal se průkopníkem letecké dopravy v Mariánských Lázních. Založil první, pak druhé, navrhl třetí letiště, netradiční leteckou dopravou rozšířil počty hostů z domova i z ciziny, kteří později přilétali již pravidelně do Mariánských Lázní leteckými linkami. Zasloužil se o to, že se Mariánské Lázně staly ve dvacátých letech druhým největším centrem letecké dopravy v Československu. Když se nestal ředitelem letiště ve Sklářích po různých pletichách, neodložil svou aktivitu a založil v roce 1931 dnešní půvabné lidové koupaliště LIDO. Šťastný osud letce, který se nikdy nezřítil! Vynořil se v dávnověku letectví, a přežil slávu i úpadek mariánskolázeňského letectví. Zemřel v roce 1981. číst dál
autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/
Pod spolkovou přezdívkou „rytíře“ recesistické pánské společnosti Schlaraffia, konkrétně její pobočky Gigantea, která sdružovala členy z Trutnovska a odvozovala svůj název od dávného pojmenování Krkonoš, se v polovině 30. let minulého století skrýval vrchlabský rodák inženýr Otto Schrimpel, v mnoha případech psaný též Schrimpl. Teprve s přispěním respektovaného odborníka Jiřího Rajlicha z Vojenského historického ústavu v Praze vyšlo najevo, že to byl také letecký konstruktér, který spolu se starším kolegou ing. Quido Prieselem postavil už v roce 1914 ve vrchlabské karosárně synů Ignáce Theodora Petery letuschopný motorový stroj. V I. světové válce se zařadil svými pěti sestřely nepřátelských letadel k nepočetnému seznamu leteckých es rakousko – uherského letectva pocházejících z Čech. Slavný jako krkonošská jednička Eugen Bönsch z Luční boudy sice nebyl, ale i s tím sporným pátým sestřelem je zajímavou postavou mezi odvážnými muži na létajících strojích původem z Krkonoš.
autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/
Pro mé svobodské vrstevníky jsem byl vždy pouze ten přivand-rovalý„Bučák“, i když jsem na rozhraní katastrů města Svoboda nad Úpou a obce Mladé Buky bydlel jen několik málo roků. Kuličky jsem s nimi ale nehrál a do školy nechodil. A při pěstních potyčkách jsem chtě nechtě stával až do nástupu na vojnu na straně venkovanů. Díky nepatrnému článečku v armádním tisku (dnes už si nevzpomenu, zda to byla Obrana lidu nebo Křídla vlasti), který jsem jako voják číst dál
S těžkým srdcem sdílíme smrt našeho dobrého přítele seržanta Richarda Sabla, veterána druhé světové války, který strávil 11 měsíců jako válečný vězeň v nacistickém Německu. Bylo mu 95.
Sable sloužil v 452 bombové skupině, 8 letectvo, jako střelec věže na palubě letounu B-17 Flying Fortress. Na své 8. misi 12 května 1944 bylo jeho letadlo „Princess Pat“ zasaženo německými stíhačkami a flakem při bombardování nad Československem. “ Museli jsme opustit letadlo, protože hořelo, “ připomněl. “ Nikdy v životě jsem neskákal padákem, ale tentokrát ano.“
4 května 1945 obsadili patro v domě Josefa Sehnala v Hlušovicích ruští dělostřelci, a v zahradě zakopali děla pro ostřelování Černovíra. Dne 6. května, při oslavách prvních narozenin vnučky Věry přišla německá odveta v podobě leteckého útoku Junkersů Ju.87 „Stuka“ a rozsáhlého bombardování celé oblasti. Mnoho domů bylo vážně poškozeno, včetně domu J. Sehnala. číst dál
Albin Nasswetter
autor: Jindřich Jung
Albín Nasswetter pocházel z Dolan u Olomouce, ale narodil se v Praze.
Dne 21. srpna 1919 v Praze, syn oblíbeného dolanského obvodního lékaře MUDr. Albína Nasswettera.
Byl členem hanáckého aeroklubu Olomouc (HAO).
Studoval medicínu, aby šel ve stopách svého otce, ale okupace ČSR ho přiměla ke odchodu do zahraničí, jako u většiny letců.
Kniha je o člověku, jakých jsou či byly tisíce, o někom jako jste třeba vy, co tyto řádky čtete. Měl svoje plány, měl lásku k létání a lásku k jedné dívce. Jednoho letního dne, právě s bratrem této dívky odchází z okupované země, aby udělal něco pro její záchranu. Nevěděl co to bude, ale nepochyboval, že to udělat musí. Nevěděl jak dlouhé bude odloučení a netušil co všechno jej čeká. O tom je kniha Příběh letce Bohumila Netopila. Stahovat pro vlastní potřebu můžete zde. číst dál
