Talián z Dolan

Giannino Restelli

Giannino Restelli

autor: Vítězslav Betlach

Stejně jako v jiných rodinách, tak i v té mojí se tradují nejrůznější historky a příběhy, které se kdy staly. Jedněm se člověk i přes rozdíl generací a uplynulých desetiletí i dnes s chutí zasměje, jiné jsou prostě jen lidsky poutavé, no a jsou i takové, které by raději měly navždy zůstat pod zámkem rodinného ,,archivu“. Do konce života mě už bude mrzet, že mě, coby malého ,,sopla“ skoro až nudívalo, když se babička s dědou rozpovídali o dobách minulých, obzvlášť o rocích Druhé světové, o kterých dokázali mluvit hodiny. I tak se mi svojí, téměř až exotičností, vryl do paměti alespoň jeden příběh z těchto časů, který pak svým způsobem žil až téměř do dneška. Bohužel děda, ani jiní pamětníci, kteří by mi třeba mohli říct něco víc, už jsou na pravdě Boží, takže historka, o kterou se chci v krátkosti podělit, bude slepenec vyprávění z druhé ruky, podložených zlomkovitými informacemi ze dvou dochovaných dopisů, které jsem objevil v krabici na půdě. číst dál

Josef Sehnal voják tělem i duší

4 května 1945 obsadili patro v domě Josefa Sehnala v Hlušovicích ruští dělostřelci, a v zahradě zakopali děla pro ostřelování Černovíra. Dne 6. května, při oslavách prvních narozenin vnučky Věry přišla německá odveta v podobě leteckého útoku Junkersů Ju.87 „Stuka“ a rozsáhlého bombardování celé oblasti. Mnoho domů bylo vážně poškozeno, včetně domu J. Sehnala.  číst dál

Květen 1945 – Olomouc

zdroj: Zdenka Wagnerová

4. 03. 2015 14:03:59
Nejlepší romány píše život. Neboť každý lidský život, i ten nejobyčejnější, je pln dramatu a napětí. Velmi zjednodušeně se říká, že člověk se rodí, žije a umírá……. (úvod životopisu).
Následuje pár úryvků z května 1945autor z našeho města. Očitá svědectví z nelehké doby, bez příkras a komentářů, převážně fakta. Jsem vděčná za tato svědectví a nemám důvod jim nevěřit či je zpochybňovat, psal je člověk mně snad nejbližší, můj otec. __________________________________________________________

číst dál

Konec války na Svatém Kopečku – vzpomíky

 V neděli 6. května dorazily do Samotišek první sovětské tanky. Přijely po polních cestách od Dolan. Němci byli jejich postupem překvapeni, neboť je čekali od

Dolanský kostel na dohled a do Rajchu daleko – u hlavní silnice z Ol na Šternberk?

Olomouce. Německá děla umístěná v zahradě fary vypálila na sovětské pozice. Sovětské jednotky palbu následně opětovaly. Obyvatelé se mezitím ukrývali ve svých bunkrech a sklepích.144 Palba poté zesílila a první dělostřelecké granáty zasáhly svatokopecký chrám. Stalo se tak v noci krátce před půlnocí. Plně zasažena byla pravá věž, která začala mohutně hořet. Hořela její podlaha, trámy a celá kostra. Poté se věž zřítila za burácení do dvora. Levá věž byla také zasažena několika desítkami střel. Ty vyvrtaly do věže velkou díru a silně ji tak poškodily. Několik zásahu utrpěla i kupole chrámu. Začalo hořet a probošt Půda ještě s několika dobrovolníky se pokoušeli oheň zastavit.145 To se jim však moc dobře nedařilo, protože oheň ze zápalných střel se velice rychle šířil. Náhle se však z nebe spustil vydatný déšť, který jako zázrakem všechen oheň uhasil a zachránil tak celý chrám od zániku. Lidé si šeptali o zázraku a Boží pomoci. číst dál

ŽIVOTNÍ OSUDY LADISLAVA VALOUŠKA

Tohle je první první část práce o osudech Ladislava Valouška a to do roku 1945. Byla použita práce Anety Grohmanové 2010 na kterou mě přivedl dnes už zesnulý Jan Pala, který jí i s touto prací pomáhal. Vzpomínám si na moje osobní setkání s p. Valouškem. Měl přednášku v našem šternberském modelářském kroužku. Jako malý puberťáci jsme se těšily na povídání o sestřelených „mesršmitech a fokáčích“. A bylo pro nás zklamání, že nesundal ani jednoho nácka. Dnes s odstupem času vím, že je nejdůležitější přežít. Co vám pomůže že jste měl přes 200 sestřelů a dnes jsou vás plné knížky, když nepřežijete.

 

Ladislav Valoušek se narodil 1. srpna 1918 v obci Žerotín u Olomouce. Byl nejstarším ze tří dětí, narozených rodičům Hedvice a Ladislavu Valouškovým. V době, kdy byly Ladislavovi pouhé dva roky, tedy v roce 1920, odstěhovali se rodiče za prací do Olomouce. Jen malý Ladislav zůstal v Žerotíně v péči babičky, vdovy Marie Vajdové, až do svých šesti let. číst dál