Květen 1945 u dědy na gruntu:

 autor: Jan Rýznar

1933 RýznarStrachu bylo dost, teď je čas pro radost…

O našich předcích víme jen málo a o reálných dějinách ještě méně. Můj děda od mámy byl sedlák v Krumpachu v Zábřehu na Moravě. Jeho životní krédo znělo: „Boj je život vyvolených a smrt je jejich vítězstvím.“

číst dál

Niederkaina – upálení 195 příslušníků Volkssturmu.

 

Malá obec Niederkaina se nachází necelé dva kilometry severovýchodně od Budyšína. Po krátkém dobytí pevnosti Budyšín sovětskou armádou je vzato do zajetí několik stovek příslušníků praporu Volkssturmu (domobrana) 27/33, kteří předtím bránili věznici v Budyšíně. Zajatí byli shromážděni na statku majora Leobensteina v nedaleké obci Niederkaina. číst dál

Arizace – pokračování 2.

I.

Dříve než začneme s hlubším popisem průběhu arizačního procesu a jednotlivých složek v něm zapojených, bylo by na místě, pro jeho snažší pochopení, rozčlenit jej do třech základních etap. Jakýchsi mezníků, které pomyslně rozdělují tento nepřetržitě po celých šest let existence Protektorátu Čechy a Morava trvající proces. V něm budeme vycházet z příslušného dělení Jaroslavy Milotové, která ho nastínila ve své přednášce na pražské mezinárodní konferenci o holocaustu v roce 1999. číst dál

Vraždy na hájovně – Dětřichov (Dittersbach) 1945 okr. Liberec

RUDOLF HUB, 64 ROKŮ

+ 9.5.1945

Na sklonku II. světové války, počátkem května roku 1945, se na okraji Dětřichova objevily oddíly sovětských vojsk s úkolem prohledat okolní lesy. Nadlesní Rudolf Hub, bytem v hájovně stojící na okraji obce, v této době přebýval i nocoval v obci, kde bylo relativně bezpečněji. Navzdory hrozícímu nebezpečí posledních dnů II. sv. války se vypravil do své hájovny (č.p. 196), nedbaje varování spoluobčanů. číst dál

Talián z Dolan

Giannino Restelli

Giannino Restelli

autor: Vítězslav Betlach

Stejně jako v jiných rodinách, tak i v té mojí se tradují nejrůznější historky a příběhy, které se kdy staly. Jedněm se člověk i přes rozdíl generací a uplynulých desetiletí i dnes s chutí zasměje, jiné jsou prostě jen lidsky poutavé, no a jsou i takové, které by raději měly navždy zůstat pod zámkem rodinného ,,archivu“. Do konce života mě už bude mrzet, že mě, coby malého ,,sopla“ skoro až nudívalo, když se babička s dědou rozpovídali o dobách minulých, obzvlášť o rocích Druhé světové, o kterých dokázali mluvit hodiny. I tak se mi svojí, téměř až exotičností, vryl do paměti alespoň jeden příběh z těchto časů, který pak svým způsobem žil až téměř do dneška. Bohužel děda, ani jiní pamětníci, kteří by mi třeba mohli říct něco víc, už jsou na pravdě Boží, takže historka, o kterou se chci v krátkosti podělit, bude slepenec vyprávění z druhé ruky, podložených zlomkovitými informacemi ze dvou dochovaných dopisů, které jsem objevil v krabici na půdě. číst dál

Hildegarda Sedlářová (* 1926  ) Já jsem tady zůstala úplně sama

Hildegarda Sedlářová

r.1948

Vzpomínky nejen na osvobození Šternberka      zdroj:https://www.pametnaroda.cz/

Hildegard Sedlářová, rodným příjmením Luxová, se narodila v roce 1926 v osadě Světlov (něm. Lichtenthal), který byl přímou součástí města Šternberk. Oba její rodiče byli německé národnosti. Za války její matka Anna zachránila život Židovce Gesslerové, když ji více než rok živila a poskytovala jí přístřeší. Po příchodu sovětské armády v květnu 1945 byla Hildegarda Sedlářová svědkem mnoha zvěrstev páchaných na německých obyvatelích Šternberka. Na rozdíl od většiny Němců nebyla rodina zařazena do odsunu kvůli bratrově práci v dolech. Bratr Rudolf ale v roce 1949 utekl na Západ. číst dál

Pavel Fjodorovič Vent – běloruský šlechtic v československé armádě

Pavel Fjodorovič Vent

převzato z facebookové skupiny: Bolševický teror a antisovětská hnutí odporu

Pavel Fjodorovič Vent /Paul F. Wendt/ (1880 – 1971)

Pocházel ze šlechtické luteránské rodiny.

V Ruské armádě sloužil dobrovolně od roku 1900. V tomto roce obdržel medaili „Za pochod do Číny“. Podle udělených medailí se zapojil do všech ruských konfliktů své doby, detaily bohužel chybí. Vystudoval Michajlovskou dělostřeleckou školu a Nikolajevskou vojenskou číst dál

Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 2. část

Osický incident 

Popis Osického incidentu se liší podle zdrojů. Český popis, z velké části postavený na vzpomínkách Václava Horáka, stručně popisuje důvod přítomnosti Luče v Osikách jako přípravu na shoz zásob, ale podrobně popisuje tragédii způsobenou Jakovem Kirilovičem Kolomijcem. Anatolij Michajlovič Sergienko v knize „Курс – аэродром «Три дуба“, 2010, naopak zevrubně popisuje důvod příletu ruského letounu, který měl přivést nejen zásoby a posily, ale především měl převzít dokumenty získané Vladimírovou ilegální skupinou ve vsetínské zbrojovce (viz příkaz Antonova níže). Tím je řečeno, že nešlo o shoz, ale přistání. Nakonec i zmínka v české verzi, že Kalinovovi zmizely Vladimírovy dokumenty, to potvrzuje. Naopak se Sergineko, jak už je na ruské straně zvykem, vyhýbá trapné smrti Kalinova a Zubčenka a připisuje ji německému Jagtkommandu, které údajně sledovalo Vladimíra a jeho skupinu po útěku ze zbrojovky, což je, vzhledem k tomu, že skupina opustila zbrojovku již v září 1944 a existujícímu hlášení na četnické stanici, které podal bezprostředně po incidentu majitel usedlosti Jan Beneš s popisem události, holý nesmysl. číst dál

Josef Sehnal voják tělem i duší

4 května 1945 obsadili patro v domě Josefa Sehnala v Hlušovicích ruští dělostřelci, a v zahradě zakopali děla pro ostřelování Černovíra. Dne 6. května, při oslavách prvních narozenin vnučky Věry přišla německá odveta v podobě leteckého útoku Junkersů Ju.87 „Stuka“ a rozsáhlého bombardování celé oblasti. Mnoho domů bylo vážně poškozeno, včetně domu J. Sehnala.  číst dál