Arizace – Počátky arizačního procesu v Protektorátu Čechy a Morava

Němečtí vojáci obsazují Olomouc, Horní náměstí, Sloup nejsvětější Trojice, 13. března 1939. Foceno od radnice, cca z prostoru před orlojem.Je brzy ráno 15. března 1939. V Olomouci je zima a škaredé počasí, padá sníh s deštěm. Maminka Edith a Ruth Mayerových vyhlédne z okna bytu na dnešní Masarykovu ulici. „Auta jezdí vpravo!“ volá na dcery, které už běží do školy. Vůbec si nevšimne praporů s hákovými kříži, které si vyvěsili Němci z protějšího domu. Sestry vybíhají na ulici, kde se proti nim od hlavního nádraží valí na motorkách němečtí vojáci. Dívky jsou v šoku. Hitler obsazuje Československo, lépe řečeno to, co z něj zbylo po záboru Sudet před půl rokem. Židovský tatínek Edith a Ruth sleduje vzestup Hitlera už od roku 1933, jeho obavy z nacistů se mají brzy naplnit.  Archiv www.stopypameti.cz

foto: Němečtí vojáci obsazují Olomouc, Horní náměstí, Sloup nejsvětější Trojice, 13. března 1939. Foceno od radnice, cca z prostoru před orlojem.

číst dál

Hejčínský cukrovar za časů okupace

zdroj: PERNÝ, Tomáš. Arizace židovského majetku v Olomouci. Olomouc, 2016. diplomová práce (Mgr.).

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta

hejcin cukrovar

Rozlehlý komplex hejčínského cukrovaru, lihovaru a drožďárny v Olomouci byl od počátku 20. století akciovou společnosti. Jejími hlavními podílníky byly především význačné moravské židovské rodiny Mayů. Jen hejčínský cukrovar mohl v časech největšího rozkvětu podniku zaměstnat v období kampaně až 1000 dělníků. Na případu rodiny Mayů je patrno, že ač se nacisté snažili navenek nastavit jistý systém legálnosti, podepřený právními normami, tak bylo-li to nutné, nasadili veškerých možných prostředků, které neměly s jejich navenek zákonným počínáním co dočinění, aby pro Říši nepříznivý běh věcí zvrátili na svoji stranu. Tím spíš, jednalo-li se o mnohomilionové majetky těch nejbohatších židovských podnikatelů.

číst dál

TÁPÁNÍ V TEMNU ANEB TŘI MRTVÍ NA PODHORNU

autor: Roman Cílek

podhorn_colorŠtěstí potřebuje kdekdo. Občas i autor literatury faktu, který se rozhodne pustit se navzdory překážkám proti proudu času…

Skoro se tehdy před mnoha lety ony drobné předměty ztrácely v rozevřené lidské dlani. Zašedlá krabička od sirek: nálepka byla stržena a na její místo kdosi nalepil elipsovitou cedulku a popsal ji modrým inkoustem:

„K čj. 102/45 – vražda, Podhorn čp. 100,

3 prázdné dutinky a 3 projektily.“

Pojem dutinky se pro nábojnice již dávno nepoužívá, ale na názvu vlastně ani nezáleží. Podstatné byly ty tři pistolové kulky, dvě z nich si uchovaly svůj tvar, třetí byla zdeformovaná. Někdejší mariánskolázeňský kriminalista-technik Janza ji vzal do prstů a řekl: „Tahle zřejmě narazila na něco pevného, na žebro nebo na kost…“ číst dál

Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 2. část

Osický incident 

Popis Osického incidentu se liší podle zdrojů. Český popis, z velké části postavený na vzpomínkách Václava Horáka, stručně popisuje důvod přítomnosti Luče v Osikách jako přípravu na shoz zásob, ale podrobně popisuje tragédii způsobenou Jakovem Kirilovičem Kolomijcem. Anatolij Michajlovič Sergienko v knize „Курс – аэродром «Три дуба“, 2010, naopak zevrubně popisuje důvod příletu ruského letounu, který měl přivést nejen zásoby a posily, ale především měl převzít dokumenty získané Vladimírovou ilegální skupinou ve vsetínské zbrojovce (viz příkaz Antonova níže). Tím je řečeno, že nešlo o shoz, ale přistání. Nakonec i zmínka v české verzi, že Kalinovovi zmizely Vladimírovy dokumenty, to potvrzuje. Naopak se Sergineko, jak už je na ruské straně zvykem, vyhýbá trapné smrti Kalinova a Zubčenka a připisuje ji německému Jagtkommandu, které údajně sledovalo Vladimíra a jeho skupinu po útěku ze zbrojovky, což je, vzhledem k tomu, že skupina opustila zbrojovku již v září 1944 a existujícímu hlášení na četnické stanici, které podal bezprostředně po incidentu majitel usedlosti Jan Beneš s popisem události, holý nesmysl. číst dál

Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 1. část

Vladimír HorákVladimír Horák se narodil 6. 1. 1918 (dle gregoriánského kalendáře), 24. 12. 1917 (dle ruského juliánského, církevního kalendáře), v Rusku ve vesnici Zamarovskovsko (Velká/Malá Zemorozovka?), oblast Uralská, okruh Tjumenský, okres Tobolsk, jako Vladimír Belov Janu Horákovi, nar. 10. 1. 1889, Rudolfsheim Goldschlagstrasse 56 WIEN XIV, Reindorf No. 278, takto rakouskému zajatci, a Věře Ivanovně Belov, nar. 17. 9. 1898 v Rusku, Selo Vjazma u Moskvy. číst dál

Životopis jednoho prostého muže, část druhá

 

VII.

Jízda po lesní cestě plné děr byla s krvácející nohou hrozná. Po půl hodině hrozné bolesti jsme dorazili na obvaziště. Ani nás z vozů neskládali, jen nám zastavili obvazem krvácení a vrazili velkou injekci morfia, abychom tolik neřvali bolestí. (Od té doby nesnáším morfiové injekce.)Po nekonečně dlouhé cestě nás na polním letišti naložili do letadel zvaných Čáp (Fi-156 Storch). Musela tam být fronta dosti široká. Raněné naložili do osmi letadel a v doprovodu stíhacích Messerschmittů (Bf-109) nás odvezli do velkého města. Mezitím, co mi lékaři dávali sádru, mě a ostatní raněné sanitáři okradli o veškeré uspořené peníze i o tabatěrky. Zbyly nám jen osobní průkazy a Kennkarty.

Když mě operovali, tak jsem se z narkózy probudil a zlámal ještě mokrou sádru. Naložili nás do velkého dopravního letadla. Byl jsem ze čtyřiceti raněných v letadle na tom nejhůře, tak mě hlídal saniťák. Po dvouhodinovém letu jsme přistáli na varšavském letišti. Bylo to asi na začátku června 1944 a již jsem věděl, že mi další pobyt na frontě nehrozí. číst dál

Deník partyzána – ukázka z knihy

Ukázka z knihy Deník partyzána. Z deníku Vincence Vymazala, člena partyzánského oddílu Olga v Chřibech v roce 1945.

autor Karel Zámečníček, Poznání 2018.Deník partyzána

 

     Válečný příběh mladého chlapce původem z Roštína, vesnice v podhůří Chřibů, který se po útěku z vlaku, kterým měl jet na pracovního nasazení v Říši dva a půl roku skrýval a poslední dva měsíce války prožil jako řádný člen partyzánského oddílu Olga. Tento oddíl působil v Chřibech asi pět měsíců, od prosince 1944 až do konce války. Jejich nejvýznamnější akcí bylo zajetí německého generálmajora Ditricha von Müllera.

    Kniha vznikla na základě osobního deníku, ve kterém si Vincenc Vymazal  (1923-1994) zaznamenával své zkušenosti z válečných let. číst dál