Archiv pro štítek: Šternberk

Hildegarda Sedlářová (* 1926  ) Já jsem tady zůstala úplně sama

od autora: | | ,
Napsat komentář
Hildegarda Sedlářová

r.1948

Vzpomínky nejen na osvobození Šternberka      zdroj:https://www.pametnaroda.cz/

Hildegard Sedlářová, rodným příjmením Luxová, se narodila v roce 1926 v osadě Světlov (něm. Lichtenthal), který byl přímou součástí města Šternberk. Oba její rodiče byli německé národnosti. Za války její matka Anna zachránila život Židovce Gesslerové, když ji více než rok živila a poskytovala jí přístřeší. Po příchodu sovětské armády v květnu 1945 byla Hildegarda Sedlářová svědkem mnoha zvěrstev páchaných na německých obyvatelích Šternberka. Na rozdíl od většiny Němců nebyla rodina zařazena do odsunu kvůli bratrově práci v dolech. Bratr Rudolf ale v roce 1949 utekl na Západ. číst dál →

Plukovník v. v. Vasil Jovbak (1923 – 2009)

od autora: | | ,
Napsat komentář

Vasil JovbakTohoto pána by jste asi nechtěli mít v rodině, byl to ve stáří nerudný, pedantský a nesmlouvavý stařík. Ale divíte se mu? Zažil toho tolik a tolikrát mohl přijít o život. Osvobodil naši vlast přežil jak Duklu tak poslední operaci kdy Němcům ještě o něco šlo a to Ostravskou a nakonec se mu soudruzi ještě odvděčily ústrky a vyhazovem. K jeho knihám můžete mít také spoustu výhrad, ale ukazují jiný pohled na tuto dobu. Čest jeho památce.

… ze sbírky Post Bellum, www.pametnaroda.cz

Schopné důstojníky vyhazovali a podle politického klíče povyšovali méně schopné

číst dál →

Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 2. část

od autora: | | ,
Napsat komentář

Osický incident 

Popis Osického incidentu se liší podle zdrojů. Český popis, z velké části postavený na vzpomínkách Václava Horáka, stručně popisuje důvod přítomnosti Luče v Osikách jako přípravu na shoz zásob, ale podrobně popisuje tragédii způsobenou Jakovem Kirilovičem Kolomijcem. Anatolij Michajlovič Sergienko v knize „Курс – аэродром «Три дуба“, 2010, naopak zevrubně popisuje důvod příletu ruského letounu, který měl přivést nejen zásoby a posily, ale především měl převzít dokumenty získané Vladimírovou ilegální skupinou ve vsetínské zbrojovce (viz příkaz Antonova níže). Tím je řečeno, že nešlo o shoz, ale přistání. Nakonec i zmínka v české verzi, že Kalinovovi zmizely Vladimírovy dokumenty, to potvrzuje. Naopak se Sergineko, jak už je na ruské straně zvykem, vyhýbá trapné smrti Kalinova a Zubčenka a připisuje ji německému Jagtkommandu, které údajně sledovalo Vladimíra a jeho skupinu po útěku ze zbrojovky, což je, vzhledem k tomu, že skupina opustila zbrojovku již v září 1944 a existujícímu hlášení na četnické stanici, které podal bezprostředně po incidentu majitel usedlosti Jan Beneš s popisem události, holý nesmysl. číst dál →

Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 1. část

od autora: | | ,
Napsat komentář

Vladimír HorákVladimír Horák se narodil 6. 1. 1918 (dle gregoriánského kalendáře), 24. 12. 1917 (dle ruského juliánského, církevního kalendáře), v Rusku ve vesnici Zamarovskovsko (Velká/Malá Zemorozovka?), oblast Uralská, okruh Tjumenský, okres Tobolsk, jako Vladimír Belov Janu Horákovi, nar. 10. 1. 1889, Rudolfsheim Goldschlagstrasse 56 WIEN XIV, Reindorf No. 278, takto rakouskému zajatci, a Věře Ivanovně Belov, nar. 17. 9. 1898 v Rusku, Selo Vjazma u Moskvy. číst dál →

Paul Fiedler v Kostnici

od autora: | | ,
Napsat komentář

Překlady novinových článků z dobového tisku o vzletech Paula Fiedlera rodáka ze Šternberka v Kostnici.  Více o jeho životě zde.

                                                                                                                                           děkuji Miroslavu Pokornému

Kostnické letecké přehlídky

– Letecký stroj „Fiedler“ je zkonstruován a proveden podle vlastního návrhu. Svým vzhledem se nejvíce podobá francouzskému leteckému stroji Antoinette. S rozpětím 15 m, délka trupu 10 m, výměra nosných ploch čítá 30 m2, v čelní části stroje se nachází motor Daimler o výkonu 50 k, chlazený vodou. 0,50 m dlouhá vrtule je přímo spojena s osou motoru s 1200 otáčkami za minutu. Směrovka a výškovka se nachází na ocasní části, naklápěcí plochy na hlavních nosných plochách. Stroj má hmotnost 550 kg bez pilota. Za příznivých povětrnostních podmínek je možné stroj zatížit kromě pilota ještě dalšími 120 kg. číst dál →

Životopis jednoho prostého muže, část druhá

od autora: | | ,
Napsat komentář

 

VII.

Jízda po lesní cestě plné děr byla s krvácející nohou hrozná. Po půl hodině hrozné bolesti jsme dorazili na obvaziště. Ani nás z vozů neskládali, jen nám zastavili obvazem krvácení a vrazili velkou injekci morfia, abychom tolik neřvali bolestí. (Od té doby nesnáším morfiové injekce.)Po nekonečně dlouhé cestě nás na polním letišti naložili do letadel zvaných Čáp (Fi-156 Storch). Musela tam být fronta dosti široká. Raněné naložili do osmi letadel a v doprovodu stíhacích Messerschmittů (Bf-109) nás odvezli do velkého města. Mezitím, co mi lékaři dávali sádru, mě a ostatní raněné sanitáři okradli o veškeré uspořené peníze i o tabatěrky. Zbyly nám jen osobní průkazy a Kennkarty.

Když mě operovali, tak jsem se z narkózy probudil a zlámal ještě mokrou sádru. Naložili nás do velkého dopravního letadla. Byl jsem ze čtyřiceti raněných v letadle na tom nejhůře, tak mě hlídal saniťák. Po dvouhodinovém letu jsme přistáli na varšavském letišti. Bylo to asi na začátku června 1944 a již jsem věděl, že mi další pobyt na frontě nehrozí. číst dál →

Vzpomínky na Jívovou a Dolany

od autora: | | ,
Napsat komentář

Volně sepsáno podle povídání paní Heleny Lintnerové, jedné z poslední pamětníků. 

V Dolanech jsem od 9-ti let. Do Dolan jsem přišla 1. listopadu 1945 jsem sem přišla do školy.Vyrůstala jsem na Jívové a když jsem nastoupila sem do školy neuměla jsem ani slovo česky.Maminka byla Němka, tatínek byl Čech od Frýdku. Maminka se narodila v Babicích, ale vyrostla také na Jívové. Babička se narodila také na Jívové. Manžel jí padl za první války ona už 29. srpna byla vdova, moje maminka ani tatínka nepoznala  měla 9 měsíců, v červencu začala válka a za měsíc už nežil. Byl tesařský mistr jeho jednotka stavěla mosty no a on byl mezi prvníma padléma.

Italové stavěli císařskou cestu k Novosadům a Těšíkovu. Naproti zámku přes cestu, to býval mlýn vlastnili ho Nerudovi.Voda se přiváděla z rybníka nad ním. Pod mlýnem bývala ještě kovárna.  Bývalý pivovar Dolany se stal posléze Selikem. Hospoda v Dolánkách u Šinclů, v Uličkách a Horní Bouda patřili Kartuziánům, říkalo se že to byly tady nejstarší domy. Z čp.1 Izák kopal a něco hledal, že tam je chodba až na Kartouzku a na Hradiště. Ale pravděpodobně to byly jen sklepy, tatínek tam chodil narážet pivo a pokud to Šaraj nezazdil je to tam doteď. číst dál →

Konec války na Svatém Kopečku – vzpomíky

od autora: | | ,
Napsat komentář

 V neděli 6. května dorazily do Samotišek první sovětské tanky. Přijely po polních cestách od Dolan. Němci byli jejich postupem překvapeni, neboť je čekali od

Dolanský kostel na dohled a do Rajchu daleko – u hlavní silnice z Ol na Šternberk?

Olomouce. Německá děla umístěná v zahradě fary vypálila na sovětské pozice. Sovětské jednotky palbu následně opětovaly. Obyvatelé se mezitím ukrývali ve svých bunkrech a sklepích.144 Palba poté zesílila a první dělostřelecké granáty zasáhly svatokopecký chrám. Stalo se tak v noci krátce před půlnocí. Plně zasažena byla pravá věž, která začala mohutně hořet. Hořela její podlaha, trámy a celá kostra. Poté se věž zřítila za burácení do dvora. Levá věž byla také zasažena několika desítkami střel. Ty vyvrtaly do věže velkou díru a silně ji tak poškodily. Několik zásahu utrpěla i kupole chrámu. Začalo hořet a probošt Půda ještě s několika dobrovolníky se pokoušeli oheň zastavit.145 To se jim však moc dobře nedařilo, protože oheň ze zápalných střel se velice rychle šířil. Náhle se však z nebe spustil vydatný déšť, který jako zázrakem všechen oheň uhasil a zachránil tak celý chrám od zániku. Lidé si šeptali o zázraku a Boží pomoci. číst dál →

ŽIVOT LADISLAVA VALOUŠKA PO VÁLCE – dokončení

od autora: | | ,
2 komentáře

V první polovině května 1945, tedy v době, kdy vypuklo v Praze povstání, se Ladislav Valoušek nacházel na území Polska, kam byl služebně přeložen za účelem výcviku pilotů na sovětských letounech. Dne 20. května 1945 vzlétl společně s ostatními československými letci, působícími u druhého československého stíhacího leteckého pluku jako instruktoři létání, směrem na Prahu. Přistání v Praze však zabránily špatné povětrnostní podmínky. Dopravní letoun s příslušníky tohoto pluku se tedy vrátil zpět a přistál na letišti v Ostravě.

Nedaleko odtud jeho šestiletá pouť začala, a nyní se touto stranou vracel zpět. Na druhý den se na letišti v Hrabůvce setkal se sovětským pilotem, který vyhověl jeho prosbě o přelet nad Olomoucí. K tomuto dni se v deníku pojí tyto zápisky: ,,Blížíme se k Olomouci. Moje vzrušení vzrůstá.“

Olomouc dne 30. května 1945

číst dál →