Editha Kokojanová * 1921 †︎ 2015

Editha Kokojanová

zdroj: https://www.pametnaroda.cz/

Editha Kokojanová, rodným příjmením Mayerová, se narodila 9. října 1921 v Olomouci. Odlišná národnost ani víra jejích rodičů se ale v rodině nijak neprojevovaly. Rodinu Mayerovu nešetřil ani nacistický, ani komunistický režim. Před Němci uprchli ze Sudet, otce zatklo gestapo a zemřel v Osvětimi, po válce se Editin bratr pokusil před komunisty utéci do Palestiny, ale místo toho skončil ve vězení a jeho nejbližší v hledáčku StB.   číst dál

POSLEDNÍ VLAK – Hradečná (Markersdorf) – SVÁTEK SV. VAVŘINCE 1943

 

Bývalo zvykem a tradicí, že obyvatelé širokého okolí a města Uničova dvakrát v roce putovali do Hradečné (Markersdorf). Neexistoval První máj, aby se nevystoupilo na Bradlo. Tento skalní útvar je nejjižnějším výběžekem Nízkého Jeseníku. Na jeho plošině bylo tehdy pětiúhelníkové dřevěné zábradlí, které sloužilo současně jako rozhledna. Stalo se tradicí navštívit na Prvního máje toto shromaždiště starých Germánů. Byl ale ještě druhý termín. To byl církevní svátek: Patron obce svatý Vavřinec. Na jeho svátek v srpnu se scházela mládež k tanci v sále a na zahradní restauraci u nádraží patřící panu Kafkovi. Zde bylo také místo, kde babička jednou v roce zcela veřejně vypila máz piva. Do tohoto idylického světa zasáhla hrubě politika.
 

Hildegarda Sedlářová (* 1926  ) Já jsem tady zůstala úplně sama

Hildegarda Sedlářová

r.1948

Vzpomínky nejen na osvobození Šternberka      zdroj:https://www.pametnaroda.cz/

Hildegard Sedlářová, rodným příjmením Luxová, se narodila v roce 1926 v osadě Světlov (něm. Lichtenthal), který byl přímou součástí města Šternberk. Oba její rodiče byli německé národnosti. Za války její matka Anna zachránila život Židovce Gesslerové, když ji více než rok živila a poskytovala jí přístřeší. Po příchodu sovětské armády v květnu 1945 byla Hildegarda Sedlářová svědkem mnoha zvěrstev páchaných na německých obyvatelích Šternberka. Na rozdíl od většiny Němců nebyla rodina zařazena do odsunu kvůli bratrově práci v dolech. Bratr Rudolf ale v roce 1949 utekl na Západ. číst dál

Plukovník v. v. Vasil Jovbak (1923 – 2009)

Vasil JovbakTohoto pána by jste asi nechtěli mít v rodině, byl to ve stáří nerudný, pedantský a nesmlouvavý stařík. Ale divíte se mu? Zažil toho tolik a tolikrát mohl přijít o život. Osvobodil naši vlast přežil jak Duklu tak poslední operaci kdy Němcům ještě o něco šlo a to Ostravskou a nakonec se mu soudruzi ještě odvděčily ústrky a vyhazovem. K jeho knihám můžete mít také spoustu výhrad, ale ukazují jiný pohled na tuto dobu. Čest jeho památce.

… ze sbírky Post Bellum, www.pametnaroda.cz

Schopné důstojníky vyhazovali a podle politického klíče povyšovali méně schopné

číst dál

Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 2. část

Osický incident 

Popis Osického incidentu se liší podle zdrojů. Český popis, z velké části postavený na vzpomínkách Václava Horáka, stručně popisuje důvod přítomnosti Luče v Osikách jako přípravu na shoz zásob, ale podrobně popisuje tragédii způsobenou Jakovem Kirilovičem Kolomijcem. Anatolij Michajlovič Sergienko v knize „Курс – аэродром «Три дуба“, 2010, naopak zevrubně popisuje důvod příletu ruského letounu, který měl přivést nejen zásoby a posily, ale především měl převzít dokumenty získané Vladimírovou ilegální skupinou ve vsetínské zbrojovce (viz příkaz Antonova níže). Tím je řečeno, že nešlo o shoz, ale přistání. Nakonec i zmínka v české verzi, že Kalinovovi zmizely Vladimírovy dokumenty, to potvrzuje. Naopak se Sergineko, jak už je na ruské straně zvykem, vyhýbá trapné smrti Kalinova a Zubčenka a připisuje ji německému Jagtkommandu, které údajně sledovalo Vladimíra a jeho skupinu po útěku ze zbrojovky, což je, vzhledem k tomu, že skupina opustila zbrojovku již v září 1944 a existujícímu hlášení na četnické stanici, které podal bezprostředně po incidentu majitel usedlosti Jan Beneš s popisem události, holý nesmysl. číst dál

Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 1. část

Vladimír HorákVladimír Horák se narodil 6. 1. 1918 (dle gregoriánského kalendáře), 24. 12. 1917 (dle ruského juliánského, církevního kalendáře), v Rusku ve vesnici Zamarovskovsko (Velká/Malá Zemorozovka?), oblast Uralská, okruh Tjumenský, okres Tobolsk, jako Vladimír Belov Janu Horákovi, nar. 10. 1. 1889, Rudolfsheim Goldschlagstrasse 56 WIEN XIV, Reindorf No. 278, takto rakouskému zajatci, a Věře Ivanovně Belov, nar. 17. 9. 1898 v Rusku, Selo Vjazma u Moskvy. číst dál

Paul Fiedler v Kostnici

Překlady novinových článků z dobového tisku o vzletech Paula Fiedlera rodáka ze Šternberka v Kostnici.  Více o jeho životě zde.

                                                                                                                                           děkuji Miroslavu Pokornému

Kostnické letecké přehlídky

– Letecký stroj „Fiedler“ je zkonstruován a proveden podle vlastního návrhu. Svým vzhledem se nejvíce podobá francouzskému leteckému stroji Antoinette. S rozpětím 15 m, délka trupu 10 m, výměra nosných ploch čítá 30 m2, v čelní části stroje se nachází motor Daimler o výkonu 50 k, chlazený vodou. 0,50 m dlouhá vrtule je přímo spojena s osou motoru s 1200 otáčkami za minutu. Směrovka a výškovka se nachází na ocasní části, naklápěcí plochy na hlavních nosných plochách. Stroj má hmotnost 550 kg bez pilota. Za příznivých povětrnostních podmínek je možné stroj zatížit kromě pilota ještě dalšími 120 kg. číst dál

Životopis jednoho prostého muže, část druhá

 

VII.

Jízda po lesní cestě plné děr byla s krvácející nohou hrozná. Po půl hodině hrozné bolesti jsme dorazili na obvaziště. Ani nás z vozů neskládali, jen nám zastavili obvazem krvácení a vrazili velkou injekci morfia, abychom tolik neřvali bolestí. (Od té doby nesnáším morfiové injekce.)Po nekonečně dlouhé cestě nás na polním letišti naložili do letadel zvaných Čáp (Fi-156 Storch). Musela tam být fronta dosti široká. Raněné naložili do osmi letadel a v doprovodu stíhacích Messerschmittů (Bf-109) nás odvezli do velkého města. Mezitím, co mi lékaři dávali sádru, mě a ostatní raněné sanitáři okradli o veškeré uspořené peníze i o tabatěrky. Zbyly nám jen osobní průkazy a Kennkarty.

Když mě operovali, tak jsem se z narkózy probudil a zlámal ještě mokrou sádru. Naložili nás do velkého dopravního letadla. Byl jsem ze čtyřiceti raněných v letadle na tom nejhůře, tak mě hlídal saniťák. Po dvouhodinovém letu jsme přistáli na varšavském letišti. Bylo to asi na začátku června 1944 a již jsem věděl, že mi další pobyt na frontě nehrozí. číst dál

Vzpomínky na Jívovou a Dolany

Volně sepsáno podle povídání paní Heleny Lintnerové, jedné z poslední pamětníků. 

V Dolanech jsem od 9-ti let. Do Dolan jsem přišla 1. listopadu 1945 jsem sem přišla do školy.Vyrůstala jsem na Jívové a když jsem nastoupila sem do školy neuměla jsem ani slovo česky.Maminka byla Němka, tatínek byl Čech od Frýdku. Maminka se narodila v Babicích, ale vyrostla také na Jívové. Babička se narodila také na Jívové. Manžel jí padl za první války ona už 29. srpna byla vdova, moje maminka ani tatínka nepoznala  měla 9 měsíců, v červencu začala válka a za měsíc už nežil. Byl tesařský mistr jeho jednotka stavěla mosty no a on byl mezi prvníma padléma.

Italové stavěli císařskou cestu k Novosadům a Těšíkovu. Naproti zámku přes cestu, to býval mlýn vlastnili ho Nerudovi.Voda se přiváděla z rybníka nad ním. Pod mlýnem bývala ještě kovárna.  Bývalý pivovar Dolany se stal posléze Selikem. Hospoda v Dolánkách u Šinclů, v Uličkách a Horní Bouda patřili Kartuziánům, říkalo se že to byly tady nejstarší domy. Z čp.1 Izák kopal a něco hledal, že tam je chodba až na Kartouzku a na Hradiště. Ale pravděpodobně to byly jen sklepy, tatínek tam chodil narážet pivo a pokud to Šaraj nezazdil je to tam doteď. číst dál