autor: Miroslav Pokorný
Dne 24.2.1880 v Úsově č.p. 27 (okres Šumperk) přišel na svět budoucí balonista a letec Ralkousko-uherského mocnářství. Narodil se sice na severní Moravě ale déle bydlel na adrese Brno, Franz-Josef-Strasse 81 a stejně tak studoval reálku v Brně. číst dál
Nejen na Sněžce jste mohli naučit se létat na kluzáku. Škola na Luční boudě měla konkurenci hned kousek a to v Žacléři. V roce 1936 získal Žacléř klouzákovou školu s přidruženými dílnami. Prázdná budova školy Kolonieschule se pro tento projekt ukázala jako velmi příznivá, zejména proto, že letové zkoušky mohly být prováděny na nedaleké louce u Černé vody.volně sepsáno podle Jiřího Rajlicha a zdroj: http://www.freiheit.cz/
Vedení Luční boudu mezitím přešlo na bratra Emila, jemuž po 1. světové válce s jejím provozem pomáhali bratři Robert a právě Eugen. Ti se pak spolu s dalšími sourozenci stali jejími spoluvlastníky, neboť v roce 1927 osmdesátiletý otec Vinzenz Bönsch svůj dvoutřetinový podíl rozdělil mezi svých jedenáct žijících dětí (zbylá třetina stále patřila bratrovi Wilhelmovi).
Luční bouda, která tehdy měla asi 100 pokojů, byla vždycky populární turistickou destinací, jak v zimě, tak i v létě. číst dál
autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/
První letadlo s pasažérem přeletělo vrchol Sněžky 24. srpna 1913. V otevřeném kokpitu jednoplošníku Taube NV 3/Daimler – Mercedes 100 k seděl za kniplem šéfpilot berlínské společnosti Sport – Flieger, dálkový letec Alfred Friedrich a jako navigátor konstruktér letounu, trutnovský rodák Igo Etrich. Let s kursem Lubawka – Horní Staré Město – Lubawka přes krkonošské hřebeny byl zlatým hřebem okresní slavnosti v Horním Starém Městě, navštívené více než 8000 diváky. Podle zlých jazyků údajný autor velikášského výroku v nadpisu článku, vzdušný rekordman Alfred Friedrich, se narodil 18. 3. 1891 v Berlíně – Schönbergu. Již ve dvaceti letech složil v berlínské pilotní škole na Wrightově dvouplošníku letecké zkoušky a získal pilotní průkaz FAI pro Německo číslo 149 s datem vystavení 11. 1. 1912. Se speciálně vybaveným strojem NV 3, poprvé v Německu označeném imatrikulačními značkami D 2 na křídlech, absolvoval i svůj nejslavnější rekordní etapový „let pěti zeměmi“ – Německem, Belgií, Francií, Anglií a Nizozemím.
autor: Ing. Richard Švandrlík, www.hamelika.cz
Historie Mariánských Lázní 20.století ponese navždy jedno nezvyklé jméno – Julius ARIGI (1895-1981). Objevil se na mariánskolázeňském nebi jako nečekaný a nezvaný posel a přistál na louce mezi Hamrnickým dvorem a prádelnou. Překvapoval město perfektivními lety od horizontu k horizontu. Stal se průkopníkem letecké dopravy v Mariánských Lázních. Založil první, pak druhé, navrhl třetí letiště, netradiční leteckou dopravou rozšířil počty hostů z domova i z ciziny, kteří později přilétali již pravidelně do Mariánských Lázní leteckými linkami. Zasloužil se o to, že se Mariánské Lázně staly ve dvacátých letech druhým největším centrem letecké dopravy v Československu. Když se nestal ředitelem letiště ve Sklářích po různých pletichách, neodložil svou aktivitu a založil v roce 1931 dnešní půvabné lidové koupaliště LIDO. Šťastný osud letce, který se nikdy nezřítil! Vynořil se v dávnověku letectví, a přežil slávu i úpadek mariánskolázeňského letectví. Zemřel v roce 1981. číst dál
autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/
Pro mé svobodské vrstevníky jsem byl vždy pouze ten přivand-rovalý„Bučák“, i když jsem na rozhraní katastrů města Svoboda nad Úpou a obce Mladé Buky bydlel jen několik málo roků. Kuličky jsem s nimi ale nehrál a do školy nechodil. A při pěstních potyčkách jsem chtě nechtě stával až do nástupu na vojnu na straně venkovanů. Díky nepatrnému článečku v armádním tisku (dnes už si nevzpomenu, zda to byla Obrana lidu nebo Křídla vlasti), který jsem jako voják číst dál
autor: Vladimír Kraus
Mezi mnohé oběti poslední války můžeme také zařadit jugoslávského občana Rajka Tatiče, který našel svou smrt až po skončení války daleko od domova v malebné krajině Českého Švýcarska.
Bohužel o něm vím jen velmi málo konkrétních faktů, takže laskavý čtenář promine.
Luž je nejvyšší hora Lužických hor a nabízí krásné výhledy do Čech i Saska. Na jejím vrcholu stála od roku 1823 horská bouda. Tedy v roce 1823 bylo vybudováno jen jednoduché stavení, které během let mohutnělo až do podoby velkého horského hotelu s vyhlídkovou věží či kuželníkem.
pietní místo dnes
autor: Karel Paták
Moje babička Erika, rozená Schwalb a můj děda Karel Paták.
Moje vzpomínky: Richard Giebel, Žitenice
Již léta před první světovou válkou existovala v Žitenicích místní organizace sociálně demokratické strany a sociálně demokratická organizace mládeže. Při slavnosti s tancem u příležitosti založení této organizace, která se konala v Krieschově hospodě ( POZN. Morgenstern – Jitřní hvězda – na návsi) v roce 1911, pronesl slavnostní projev Josef Simm. Všichni mládenci na sobě měli rudé vázanky. Obcí táhl průvod s hudbou.
