Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 2. část

Osický incident 

Popis Osického incidentu se liší podle zdrojů. Český popis, z velké části postavený na vzpomínkách Václava Horáka, stručně popisuje důvod přítomnosti Luče v Osikách jako přípravu na shoz zásob, ale podrobně popisuje tragédii způsobenou Jakovem Kirilovičem Kolomijcem. Anatolij Michajlovič Sergienko v knize „Курс – аэродром «Три дуба“, 2010, naopak zevrubně popisuje důvod příletu ruského letounu, který měl přivést nejen zásoby a posily, ale především měl převzít dokumenty získané Vladimírovou ilegální skupinou ve vsetínské zbrojovce (viz příkaz Antonova níže). Tím je řečeno, že nešlo o shoz, ale přistání. Nakonec i zmínka v české verzi, že Kalinovovi zmizely Vladimírovy dokumenty, to potvrzuje. Naopak se Sergineko, jak už je na ruské straně zvykem, vyhýbá trapné smrti Kalinova a Zubčenka a připisuje ji německému Jagtkommandu, které údajně sledovalo Vladimíra a jeho skupinu po útěku ze zbrojovky, což je, vzhledem k tomu, že skupina opustila zbrojovku již v září 1944 a existujícímu hlášení na četnické stanici, které podal bezprostředně po incidentu majitel usedlosti Jan Beneš s popisem události, holý nesmysl.

Co se tedy stalo?

Josef Henek je rozpornou postavou. Podle jedněch český odbojář, podle jiných podivná postava spíše kriminálního ražení, číšník a karbaník, který uprchl při cestě do Brna k výslechu na kriminální policii. Faktem je, že odešel ze zahraničním rozhlasem nechtěně vyzrazené partyzánské nemocnice v Újezdě poblíž Černé hory, a vytvořil partyzánskou jednotku (gen. Svoboda), ze zdravých ruských partyzánů spolu s Petrem Zakručenkem z Jermaku – ostatní byli převáženi na nové místo v Crhově. Cestou došlo k přestřelce se 4 důstojníky Todtovi organizace, kteří unikli a zburcovali německé ZbV (Zur besonderen Verwendung) Kommando v Letovicích. Při převozu se rozhodl velitel čety Jarmaku Petr Zakručenko oddělit od skupiny a pokračovat na Porčův mlýn. Henek s tím nesouhlasil, česká část s některými Rusy se oddělila a pokračovala dál na Crhov.

Zakručenkovu skupinu však vyzradil konfident Rudolf Pražan a ZbV Komando 22 mlýn přepadlo. Zakručenko a partyzán Šimon se stihli z mlýna stáhnout. I Henekově skupině s Jakovem Kirilovičem Kolomijcem, členem původního výsadku Jermak, Petrem Smirnovem a Michailem Filatovem se podařilo probít. Majitelé mlýna Porčovi byli zatčeni a později popraveni.

Kommando však pokračovalo v pronásledování Zakručenka, kterého dostihli v Nýrově. Při přestřelce byl Šimon zabit a Zakručeno zajat. 

Henekova skupina cestou na Crhov zastavila rolníka, kterému, zcela zbytečně, sebrala bez náhrady potravinové lístky. Ten ztrátu ohlásil nejbližší četnické stanici, která informaci předala Letovickému Kommandu. Byli vyslány stíhací oddíly, které sice skupinu nedopadly, protože změnila směr do Osik, ale ta se střela s dalším stíhacím oddílem u Tasovic.

Přestože Henekova a Kolomijcova skupina neutrpěla žádné ztráty, neplánovanými akcemi bez jakékoli přípravy a krytí na sebe strhla nežádoucí pozornost německých sil. Vytvořila tak v oblasti velmi horkou půdu. Strach z konfidentů a vzrůstající nedůvěra si vybírala svou daň. Oč byl Kolomijec neopatrný, o to víc byl paranoidní. Nevěřil nikomu.

Mezi tím se Kalinov připravoval na přílet letounu do prostoru Osik. Dostal informaci o existenci partyzánských skupin v okolí Osik a snažil se navázat s nimi osobní kontakt pro pomoc a koordinaci při zajištění letecké dodávky. Vyslal kontaktní skupinu pro navázání styku Žirka, Zubčenka a Vladimíra. Ta však narazila na německou policii a stáhla se.

 Při druhém pokusu se podařilo zjistit, že Henekova a Kolomijcova skupina je opravdu ubytována poblíž.

Sestava oddílu se liší podle zdrojů. Podle Václava Horáka byl v Osické skupině on, Kalinov, Zubčenko, Radajev a Kopřiva. Podle ruského zdroje Anatolie Michajloviče Sergienka, který čerpal z radiogramů mezi Antonovem a radistou Žirkem, tvořili skupinu Kalinov, Zubčenko, radista Žirko, Vladimír a Václav. 

Na první schůzku dorazil Kalinov a Václav, z druhé strany čtyři lidé a Henek. Kolomijec se skrýval v lese. Kalinov však trval na jednání Kolomijcem Bylo dohodnuto, že ještě týž den večer se setkají a na každé straně budou jen dva neozbrojení muži. Přes tuto dohodu Kolomijec dál tvrdil, že se jedná o zradu, že jde o Němce a Vlasovce, a snažil se schůzce zabránit.

Večer 17 února po sedmé hodině se Kalinov a Zubčenko dostavili na schůzku. Zbývající členové Žirko, Vladimír a Václav (Radajev, Kopřiva a Václav?) obsadili vedlejší stavení.

K Benešům se dostavil Kolomijec s dalším partyzánem, část jeho skupiny se ukryla v kůlně.

Shodou náhod se v Osikách ukrýval uprchlý ruský zajatec „Voloďka“, který hledal spojení s partyzány. Když se dozvěděl, že se právě nachází u Benešů, rozhodl se přihlásit, vstoupil bohužel do právě probíhající schůzky. Paranoidní Kolomijec to považoval za úskok a zradu ze strany Kalinova. Bez varování Kalinova, Zubčenka i nešťastného „Voloďku“ smetl dávkou ze samopalu. Svůj omyl zjistil až po prohlídce mrtvých, když objevil doklady a materiály ze vsetínské zbrojovky dodané Vladimírovou skupinou.

Poté, co zbytek skupiny Luč, upozorněný střelbou, dorazil na místo, našli jen tři mrtvé bez dokladů a zpravodajských materiálů. Z neznámého důvodu venku pokračovala střelba, a tak se neodkladně vrátili na základnu v Dlouhé Lhotě. Nakolik v této tragedii sehrála roli paranoia, náhoda či vždy přítomný alkohol, se asi už nikdy nedozvíme.

Zajímavý je rozpor mezi popisem událostí Václavem a ruskými zdroji. Z jednoho z mála Vladimírova vyprávění bylo zřejmé, že se události zúčastnil, a to z praktického důvodu: s Václavem střežili radistu Ivanova, což byl vždy důležitý úkol, neboť radista a radiostanice byly to nejcennější, co skupina měla, a také, že byl tím, kdo předával a vysvětloval dokumenty ze zbrojovky. Něco to vypovídá o Václavovi, který „své“ informace poskytl Zdeňku Jelínkovi pro jeho publikaci v roce 1973, a který tak nějak umenšoval roli svého bratra. 

Podle Sergienka byla skupina „Luč“ v kontaktu se skupinou Comandos Jaroslava Daňa st., a byly jí předány Vladimírem ukořistěné dokumenty ze Vsetínské zbrojovky. Kalinov Vladimíra a jeho bratra začlenil do své zpravodajské formace a předal rádiem zprávu veliteli 4. úřadu NKVD Ukrajiny Sidorovovi (krycím jménem Antonov). Antonov, kterého informace zaujali, nařídil připravit plochu pro příjem letadla. 

Kalinov okamžitě rozhodl přesunout se s malou skupinou k určenému místu přistání letounu. Vzali s sebou radistu Žirka a 17. února 1945 vyrazili z tábora. K večeru se dostali až do obce Osiky na Blanensku, a ubytovali se ve dvou sousedních domech k odpočinku. 

Ať již zradou konfidenta, či odposlechy německé bezpečnostní služby, byla skupina v Osikách vypátrána a čelila přepadu Jagdkommanda. Kalinov a Zubčenko byli zabiti, a jen shodou okolností, že odpočívali v jiném domě se radistovi Žirkovi, Vladimírovi a bratru Václavovi, podařilo uniknou. Ukořistěné dokumenty však padly do rukou Jagdkommanda.

Tolik o incidentu. Kam se poděly dokumenty, kde skončil Kolomijec se asi nedozvíme.

Skupina Josefa Heneka Svoboda byla začleněna do brigády Jan Kozina, a i jeho jméno z dostupných zdrojů mizí.

Přerušení operace radista Žirko nahlásil do centra. Antonov mu nařídil vyvést zbytky skupiny, včetně Čechů Vladislava Švancary a Josefa Kopřivy, a připojit se k již dříve vysazenému oddílu zvláštního určení NKVD „Zarevo“, pod velením kpt. Pavla Vasiljeviče Fjodorova s krycím jménem „Faustov“.

Skupina NKVD „Zarevo“ (Диверсионно-разведывательная группа „Зарево“), plnila na území okupovaného Československa řadu speciálních úkolů. Byla sestavena ze zkušených ruských partyzánů, kteří prošli pečlivým výběrem, a vycvičena jako jednotka Lidového komisariátu státní bezpečnosti a operačně podléhala partyzánskému oddělení štábu 2. ukrajinského frontu. Skupina byla počátkem října 1944 přepravena letecky ze Lvova přes Užhorod na území povstaleckého Slovenska, kde byla dne 7. října 1944 vysazena v blízkosti partyzánského letiště Tri duby. Jejím velitelem se stal kapitán Pavel Vasiljevič Fjodorov (krycí jméno Faustov), náčelníkem štábu byl jmenován poručík Valerij Jevgeněvič Bukin, krycí jméno „Bobrov“. Dále ke skupině patřil Ukrajinec českého původu Vladimír Francevič Kadlec (krycí jméno Komov, či Ivan Hrozný), radisté Ivan Vasiljevič Teterin a Jurij Flodorovič Uljev a velitelé diverzních skupin Alexej Michailovič Belov a Boris Josifovič Žižko. Zbytek oddílu tvořili Denis Gavrilovič Kuleš, Nikolaj Vasiljevič Bolotin a Alexandr Ivanovič Danilov. Výsadek byl tedy původně desetičlenný, avšak po seskoku byl přibrán ještě jedenáctý člen, Slovák František Samek, příslušník druhé paradesantní brigády, jako tlumočník ve styku s místním obyvatelstvem. Po krachu slovenského povstání se skupina přemístila na Českomoravskou vysočinu. Zarevo byl velmi mobilní oddíl, který nevytvářel rozsáhlé podporovatelské sítě, a soustředil se především na přímé akce proti nacistům.

Za čtyři měsíce se skupina Zarevo již pevně usadila na Vysočině. 22. března 1945 dostal velitel Faustov radiogram se souřadnicemi Žirkovi skupiny s rozkazem, že má naplánovat místo schůzky s Žirkovou skupinou. Velitel Faustov souhlasil a odpověděl, že domlouvá schůzku s Žirkem v obci Černovice (šest kilometrů severovýchodně od Nedvědic). Požádal o čas schůzky a potvrzení Žirkem. Pravděpodobně z nějakého důvodu Žirkovi nevyhovovalo navržené místo a nabídl jinou obec, Dolní Lhotu. Faustov souhlasil. Na schůzku s Žirkovou skupinou, dohodnutou na půlnoc, poslal velitel Zareva, náčelníka štábu Komova. Spolu s deseti partyzány se Komov vydal na cestu. Na křižovatce za obcí se setkali s průvodcem, který oddíl přivedl ke starostovi. Po oznámení, že jsou z oddílu Zarevo a že přišli za Žirkem, starosta ukázal na dveře v místnosti. „Soudruhu Ivanove, jsem náčelníkem štábu partyzánského oddílu Zarevo“, představil se Komov. „Od Antonova jsme dostali radiogram s rozkazem na setkání s vámi“. S Žirkem do místnosti vstoupili i Radajev a Češi Kopřiva a Vladimír s bratrem Václavem. Když Komov a Žirkova skupina dorazili k jednotce Zarevo, velitel Faustov sdělil do centra, že Žirkovu skupinu, nacházející se v Dolní Lhotě, 24. března převzal. Tak se zbytky výsadkové skupiny Luč začlenily do oddílu Zarevo, včetně Vladimíra a ostatních, a působili ve skupině až do konce války.

Bojová rekapitulace skupiny Zarevo

Části uvedené kurzívou byly zpracovány skupinou českých členů skupiny Zarevo pro potřebu prověřovací komise až v roce 1946 s tím, že datování bojových událostí a bojů samotných nemusí být zcela přesné, jelikož bojové záznamy prováděl náčelník štábu skupiny Zarevo kapt. Komov a odvezl tyto do SSSR.

 

  1. 11. 1944 skupina ve složení Komov, Žižko, Bolotin, Samek, bývalý zajatec Vladimír Kurasov a Josef Janík z Hostišové, podnikla pumový útok na železniční trati Břeclav – Přerov. K explozi došlo ve 2.45 hodin na železničním mostě mezi Otrokovicemi a Tlumačovem, u kilometru 158,6–158,7 během průjezdu nákladního vlaku č.8185. Vnitřní kolejnice byla přerušena v délce asi 1 metru a vnější kolejnici výbuch na dvou místech prorazil. Dále došlo k poškození lokomotivy se služebním vagónem a strojvůdce s brzdařem utrpěli lehčí zranění. Doprava na trati musela být přerušena do 5.40 hodin. Týž den provedla diverzi na trati Břeclav – Přerov také skupina ve složení Bukin, Belov, Kuleš a Balakirev. Na vybrané místo je dovedl Jan Holeš ze Staré Vsi. Nálož explodovala ve 22.12 hodin mezi stanicí Břest a nádražím v Říkovicích u kilometru 174,616 během průjezdu cisternového vlaku č.10 955. Vnější kolejnici výbuch vytrhl v délce 60 a vnitřní pouze v délce 10 centimetrů. Poškozena byla lokomotiva, a topič utrpěl lehké zranění. Škoda na lokomotivě činila 12 000 korun, škoda na trati 3 000. Na zpáteční cestě přepadla tato skupinka četnickou stanici v Kostelci u Holešova, kde se v té době nacházel pouze strážmistr Dvořák. Partyzáni se zmocnili služební pistole s 30 náboji a součástí výstroje. Obě skupiny, které zmíněné akce provedly, se potom 30. listopadu vrátily zpět na Rusavu.

 

  1. 11. 1944 přepadení četnické stanice v Kostelci u Holešova. Sebrali zbraně, náboje a uniformy. Četnického strážmistra Dvořáka donutili dovést je k vrchnímu četnickému strážmistru Františku Brožovy, jehož manželku donutili vydat pistoli a několik kusů výstroje. Poté přeřezali telefonní vedení mezi Prusinovicemi a Tučapy.

 

  1. 12. 1944 Velitel Zareva Faustov nařídil vzápětí další útok proti železniční dopravě. Komovova skupina opět položila nálož na trati mezi Tlumačovem a Otrokovicemi, která explodovala 1. prosince v 1.56 hodin u kilometru 157,8 při průjezdu nákladního vlaku č. 7252. Vnitřní kolejnici výbuch přerušil v délce 1 metru a vnější byla proražena na třech místech. Také lokomotiva byla poškozena, avšak diverze se tentokrát obešla bez zranění.

 

  1. 12. 1944 Ve 2.15 hodin stejného dne pak další exploze zničila stožár vedení vysokého napětí asi půl kilometru od dvora Skala na trase Přerov – Zlín – Vsetín. Dodávka elektrického proudu byla přerušena, a v důsledku toho muselo dojít k zastavení práce ve vsetínské zbrojovce a kunovické Avii.

 

  1. 12. 1944 Na druhý den jeli partyzáni se zabaveným autobusem přes Hlinsko pod Hostýnem, kde došlo k přestřelce s německou hlídkou a jeden z partyzánů byl údajně smrtelně zraněn. Informaci o padlém partyzánu rozhodně popírá radista Uljev. Tato událost uspíšila odchod Zareva z Rusavy.

 

  1. 12. 1944 Zarevo odchází z Rusavy směrem na Hostišovou.

 

  1. 12. 1944 Po 23. hod. Zarevo dorazilo k mostu přes Moravu mezi Otrokovicemi a Žlutavou, hlídaným strážným firmy Baťa Františkem Hamerlíkem, který je převedl až do lesa u Žlutavy, kam dorazili po půlnoci.

 

  1. 12. 1944 proveden, po domluvě s praporčíkem četnictva Metodějem Koplíkem, fingovaný přepadení četnické stanice v Uníně.

 

           10.–11. 12. 1944 v noci dorazili na Českomoravskou vrchovinu do obce Krátká, a poté do Samotína.

 

  1. 12. 1944 přepadení četnické stanice ve Fryšavě, získali uniformy, léky a zbraně a některé věci ze soukromých bytů četníků.

 

  1. 12. 1944 přepadení četnické stanice v Herálci.

 

  1. 12. 1944 se náhle v nočních hodinách objevila skupina Zarevo na samotě Dvorecko u Bohdanče. Podařilo se jí zajmout velitele stanice protektorátního četnictva v Bohdanči, vrchního strážmistra Jaroslava Schmiedla, který zde byl na hospodářské kontrole, a který se přihlásil k Němcům. Předtím působil ve věznicích na Pankráci v Praze a v Terezíně, kde se k vězňům nechoval dobře. Další den byl na samotě Hřeben u Tunochod odsouzen k smrti a popraven.

 

  1. 12. 1944 skupina Žižko, Bolotin, Pavlovskij a Procházka u Josefodolu na trati Kolín – Jihlava položili nálož u kilometru 243, která vybuchla ve 21.50 hodin pod nákladním vlakem č. 6457, poškodila lokomotivu, kolejnice i svršek. Trať byla přerušena do devíti hodin příštího dne.

 

  1. 12. 1944 druhá skupina Bukin, Ostaš, Blakriev, Danilov, Chabijev a Samek dorazili do Krasnice, kde se ubytovali. Bohužel neopatrností manželky hajného Honové před lesními dělníky byla skupina vyzrazena a lesní dělníci její pobyt nahlásili starostovi Polmanovi, který vše nahlásil na četnické stanici a následně byla vyslána k hájovně jednotka SS Waffen. Domek byl obklíčen a partyzáni na výzvu, aby se vzdali, odpověděli střelbou. Domek byl zasypán granáty a Balakriev a Ostaš podnikli výpad se samopaly. Ostaš byl okamžitě zabit a Balakriev ustoupil zpět do domu. Smrtelně však zranili vrchního kriminálního asistenta Emanuela Körbera. Další jednotka, která dorazila, pozemní Luftwaffe, použila zápalné střelivo a dům začal hořet. Vzhledem k ohni se pokusil Samek a Chabijev o další výpad, avšak byli zasaženi a zůstali zraněni ležet před domem ve sněhu (ve skutečnosti, vzhledem k ohni, zraněný Samek a Chabijev vyšli ze dveří s rukama nad hlavou a vzdali se. Zbytek se stáhl do sklepa, odkud pokračoval v boji a odmítal se vzdát. Když před půlnocí Němci vnikli do stavení, našli jen tři mrtvá těla. Dva zranění Samek a Chabijev byli odvlečeni do místního hostince, kde proběhl krutý výslech. Jejich vážná zranění si vyžádala ošetření v Pardubické nemocnici a po uzdravení byli převezeni do Pankrácké věznice v Praze. Oba válku přežili.

 

  1. 12. 1944 – (Luč) zastřeleni 2 příslušníci Schutzpolicie – Liptálské paseky – kořist 2 pušky, 2 pistole.

 

  1. 7. 1944 – (Luč) zastřelen v rajonu Jasená major Schutzpolicie – kořist 1 pistole. Přesun dle rozkazu Kyjeva z Valašska na Českomoravskou Vysočinu.

 

  1. 1. 1945 skupina složená z Komova, Žižka, Belova, Bolotina, Kuleše, Procházky, Kurasova a Pavlovského vnikla do vátopny na nádraží Města Žďáru, vyhnali topiče a vyhodili do vzduch čtyři lokomotivy a výtopnu zapálili. Na místě nechal Komov přání k Novému roku od „Ivana Hrozného“, na kterého Němci v zápětí vyhlásili odměnu za dopadení 100 000 korun.

 

  1. 1. 1945 skupina složená z Belova, Bolotina a Kurasova provedla na trati Německý Brod – Hlinsko – Pardubice, v úseku mezi Německým Brodem a Chotěboří položení náloží, která 4. 1. v 0.57 hodin vybuchla u Rozsochatce v kilometru 9,50 pod lokomotivou vlaku č. 741. Lokomotiva byla těžce poškozena a dva vagony vykolejily. Trať stála osm hodin.

 

  1. 1. 1945 vypustili příslušníci Zareva 180 hektolitrů lihu z lihovaru v Cibotíně na Přibyslavsku a zařízení zničili. Část lihu si odnesli v konvích od mléka. Skupina Žižko, Kuleš, Kurasov, Bolotin a Belov.

 

  1. 1. 1945 (Luč) téhož měsíce položili dvě nálože na železniční trati Brno – Česká Třebová mezi stanicemi Svitávkou a Zboňkem u kilometru 197,2. Nálože však byly nalezeny železničním dozorcem a zneškodněny.

 

  1. 2. 1945 – na nádraží Nezamyslice vyhozen německý transportní vlak, poškozen most.

 

  1. 2. 1945 – byla v Doloplazích přepadena četnická stanice osmi členy – kořist 4 pistole, 4 pušky a mapy.

 

  1. 2. 1945 přepadení Janečkova zbrojního závodu kterého se zúčastnili Žižko, Kuleš, Kurasov, Bolotin, Belov, Pavlovskij a Procházka. Pro nedostatek trhavin byla rozbita rozvodná deska elektrického vedení a byla poslána domů noční směna.
  2. 2. 1945 – na trati Rájec-Jestřebí vyhozen železniční most v délce 8 m s vlakem obsahujícím válečný materiál tanky, automobily.

 

  1. 2. 1945 vyhozen cisternový vlak na trati Rájec – Doubravice. Přerušena doprava na 2 dny.

 

  1. 2. 1945 – (Luč) ve vesnici byl zabit Osiky velitel Kalinov, Nikolaj Jevdokimič Zubčenko a zajatec Voloďka. Radista Žirko žádá stanici Kyjev o další členy skupiny. Na pomoc skupině přichází kap. Faustov. Od 24. 3. 1945 příslušníci Zareva.

 

  1. 2. 1945 přepadení 3 povozů s Němci v lese mezi Černou Horou a Závistí. Ubito 6 Němců, 8 zraněno – bez kořisti.

                 Výsadka zbraní a výbušnin v době od 17. 2. 1945 – 22. 2. 1945 v rajonu Hodonín – Dolní Čepy – Horní Čepy.

 

  1. 2. 1945 – demolován lihovar v Cibotíně, vypuštěno 600 hektolitrů lihu.

 

  1. 2. 1945 ve 22.00 hodin opět příslušníky Zareva vypuštěno 30 tun lihu z lihovaru v Žižkově Poli, v okrese Nové Město na Moravě a zničeno zařízení. Žižko, Kuleš, Kurasov, Bolotin, Belov, Pavlovskij. 

 

  1. 2. 1945 – přepadena četnická stanice Borová s německými příslušníky. Bez kořisti, úkol nesplněn na 100 %.

 

  1. 2. 1945 – se část Zareva dostala na silnici spojující Herálec s Kadovem, mezi Žákovou horou a Devíti skalami, do přestřelky se sedmičlennou skupinou poličského Jagdkommanda. Němci museli ustoupit a ani na straně Zareva nedošlo ke ztrátám. Byla tím však vyprovokována rozsáhlá pročesávací akce ze strany Němců.

 

  1. 2. 1945 – přepadení Vlasovců v Herálci – kořist 5 automatů.

 

  1. 2. 1945 – vyhozen transportní vlak na trati Nedvědice. Svrženo z náspu 6 vozů s vojenským materiálem a lokomotiva.

 

  1. 2. 1945 výsadka zbraní a výbušnin v době od 27. 2. 1945 – 6. 3. 1945 v rajonu Osiky – Broumov.

 

  1. 3. 1945 – na trati Borač – Nedvědice vyhozen vlak s cestujícími HJ, zabito při vykolejení neznámý počet Němců, doprava zastavena na 5 dnů, výbuchem silně poškozený železniční most. 

 

  1. 3. 1945 – vyhozen most a vlak na trati Rájec. Doprava zastavena na 3 dny. Výbuchem usmrcena 4členná německá hlídka.

 

  1. 3. 1945 – vyhozen nákladní vlak na trati Doubravník, detonací poškozen most, vlak vykolejen. Doprava zastavena na 2 dny.

 

  1. 3. 1945 – vypuštěno 60 hektolitrů lihu v lihovaru v Německé. Zničeno telefonní vedení, napadena mlékárna a zničeny zásoby.

 

  1. 3. 1945 výsadka zbraní a výbušnin v době od 14. 3. 1945 – 19. 3. 1945 v rajonu Osiky – Broumov.

 

  1. 3. 1945 – železniční most u Chlístova nedaleko Něm. Brodu, při přestřelce o most zabito 7 Němců, – kořist 1 kulomet, 3 pušky, 1 pistole.

 

  1. 3. 1945 vyhozen vlak na trati Něm. Brod – Hlinsko, kde byl přepravován frontový transport.

 

  1. 3. 1945 tohoto měsíce vypustili 2 partyzáni 200 hektolitrů lihu v hodnotě 130 000 korun v Batouchovicích nedaleko Velkého Meziříčí.

 

  1. 3. 1945 provedlo Zarevo vypuštění 60 hektolitrů lihu v Bořinově nedaleko Ujčova opět v okrese Nové Město. Ve stejné době nacisté přišli o dalších 69 hektolitrů lihu v ceně 42 800 korun v obci Rojetín, okres Brno-venkov.

 

  1. 3. 1945 – vyhození mostu na trati Ždírec – Chotěboř. Doprava byla přerušena na 2 dny.

 

  1. 3. 1945 – přepadení hauptmanna něm. bran. moci v obci Jitkov. – kořist 2 pistole, 3 uniformy.

 

  1. 3. 1945 přepadení v Brťově u Černé Hory, kde od 25. 2. pracovalo 30 sovětských zajatců v lesích na stavbě záseků. Ubytováni byli ve zdejší škole. Některým se podařilo navázat spojení se spolupracovníkem Luče Františkem Zachovalem z Brťova, a ten na situaci upozornil rozvědku Zareva. Pod vedením kapitána Faustova partyzáni školu přepadli, zastřelili hlídkujícího německého vojáka a osvobodili 22 či 28 válečných zajatců, většinou Ukrajinců. Z nich přešlo celkem 12 k oddílu Zarevo a ostatní do skupiny Jan Kozina. Zbytek skupiny Luč pak zcela splynul se Zarevem. Ráno téhož dne podřezáni dva strážní Němci v lese Dlouhá Lhota v Kozárově, večer přepadení školy, 30 zajatců osvobozeno, 6 Němců zabito při přestřelce – kořist 1 lehký kulomet, 2 automaty, 2 pušky, 1 pistole, 60 granátů.

 

  1. 3. 1945 skupina ve složení Švancara a Miroslav Sedlák ze Skorotic a dále Belov, Bolotin, Pavlovskij, Procházka a Václav. Dotyční položili protitankovou minu pod pravou kolejnici na trati Německý Brod – Brno v blízkosti Černovíru mezi Nedvědicí a Doubravníkem u kilometru 81,972. Exploze nastala ve 23.15 hodin pod koly nákladního vlaku č. 8707 jedoucího do Nedvědic. Vytržen byl metrový kus kolejnice a vznikl zde 60 centimetrů hluboký kráter. Vlak však nevykolejil, lokomotiva měla poškozený brzdový píst a byla neschopná další jízdy. Z obsluhy vlaku neutrpěl nikdo zranění, provoz byl ale přerušen téměř na šest hodin. Pátrání po původcích útoku marně vedli 2 protektorátní a 2 němečtí četníci společně se 3 příslušníky tišnovského Jagdkommanda.

 

  1. 3. 1945 vypuštěním rekordních 200 hektolitrů lihu v obci Zhoř v okrese Velké Meziříčí. Jeho hodnota dosáhla 249 100 korun.

 

  1. 3. 1945 výsledkem útoku v Černé severozápadně od Velkého Meziříčí bylo 152 zničených hektolitrů lihu v hodnotě 160 000 korun.

 

  1. 3. 1945 se odehrála destrukce na trati Hranice – Valašské Meziříčí mezi stanicemi Hustopeče nad Bečvou a Lešná u kilometru 16,7 nedaleko hustopečského nádraží. Exploze proběhla pod pravou kolejnicí v době průjezdu nákladního vlaku č. 6547, z něhož vykolejilo kromě lokomotivy 7 z celkem 44 vozů, které byly pádem z náspu částečně rozbity. Trať byla poškozena v celkové délce 70 metrů. Těžké zranění hlavy utrpěl strojvůdce František Pešek a další dvě osoby z personálu vlaku měly zranění lehká. Oprava trati trvala 3 dny a škody zde tentokrát dosáhly značné celkové výše 500 000 korun.

 

  1. 3. 1945 u České Bělé udělána zásada na 2 německá nákladní vozidla. Zabito 6 Němců – kořist 7 pušek 1 pistole.

 

  1. 3. 1945 – u obce Jitkova směrem k Něm. Brodu přepaden něm. automobil. Ubito 27 Němců, 3 ranění – kořist výbuchem zničena.

 

  1. 3. 1945 – přestřelka na mostu přes Doubravku při pokusu o demolování. 4 Němci zabiti, 3 ranění.

 

  1. 3. 1945 Poslední destrukci na železnici v měsíci březnu provedli opět příslušníci Zareva krátce po půlnoci. Podíleli se na ní Žižko, Vladimír, Kuleš a uprchlý válečný zajatec Uljačenko. Jako průvodce působil opět Švancara. Cílem byla znovu exponovaná trať Brno – Česká Třebová v katastru obce Doubravice nad Svitavou, mezi stanicemi Rájec a Skalice nad Svitavou, u kilometru 187,5. Výbuchem pod vlakem č. 99127, který vezl vojenský materiál na frontu, byla v 0.18 hodin zničena část pravé kolejnice v délce 120 centimetrů a poškozena lokomotiva. Nikdo však neutrpěl zranění a trať byla znovu uvedena do provozu 28. března v 5.50 hodin.

 

  1. 3. 1945 v novoměstském okrese partyzáni vypustili 46 hektolitrů lihu v obci Radešín.

 

Poznámka:

Vypouštění lihovarů tehdy představovalo poměrně významnou odbojovou činnost, způsobující okupačnímu režimu značné hmotné škody. Společně s destrukcemi na železničních tratích se v průběhu března 1945 přiřadilo k nejvíce hmatatelným výsledkům partyzánské činnosti. Také počet útoků na protektorátních železničních tratích se pozvolna zvyšoval, což souviselo s lepším materiálním vybavením jednotlivých oddílů. V březnu došlo k leteckému zásobování některých skupin zbraněmi, trhavinami a dalším materiálem.

 

Nakolik bylo vypouštění lihovarů a destrukce zařízení strategickým cílem, nechť posoudí historikové. Nemůže se však nevnucovat otázka, zda alespoň částečně tato činnost nesouvisela s velkou ruskou oblibou alkoholu, což je nakonec docela známý problém nejen u partyzánů. Zvlášť když je prokázáno, že si partyzáni část lihu odnášeli v konvích na mléko. Alkoholem si nejen dodávali odvahu, ale často vedl k hazardování, které někdy končilo i tragediemi nejen v řadách partyzánů, ale i civilního obyvatelstva. Bez alkoholu, dle vyprávění Vladimíra, se prakticky neobešla téměř žádná akce. Alkohol sehrával roli i v případech, kdy se dostali do konfliktu velitelé skupin, a to nejčastěji s neoblíbeným Murzinem. Šlo většinou o shozy dodávek výzbroje a jejich dělení, kdy nebyli tito daleko od toho se vzájemně postřílet. I toto může být jedno z možných vysvětlení Osického incidentu. Stejně nebezpečné konflikty „na smrt“ vyvolával i celkem prozaický spor mezi Murzinem a pravděpodobně Faustovem, vyvolaný „touhou“ po jedné z Murzinových radistek.

 

Alkohol také u Rusů vyvolával to nejtemnější v nich, a to zejména při zacházení se zajatci. V pojednáních většinou čteme, kolik Němců padlo, bylo zastřeleno, zabito, zlikvidováno apod. Méně se hovoří o popravách, oběšeních a termín „ubito“ se objevuje jen v soukromých vzpomínkách. Přitom slovo „ubito“ je nejblíže ruskému přístupu k zajatým Němcům. Zvláště pokud šlo o zajatce z SS krutost Rusů, a jejich záliba v trýznění, neznala hranic. Totéž čekalo i zajaté členy Hitlerjugend, kdy nejmírnější zábavou bylo pozorovat, jak si mladíci kopou vlastní hroby. Nelze také pominout jejich příslušnost k NKVD, tedy jedné z nejodpornějších složek sovětského režimu, která velmi krutě zasahovala zvláště ve vojenských jednotkách, kdy popravovala své spolubojovníky po tisících.

 

  1. 3. 1945 – na silnici u Rousínova demolován silniční most.

 

  1. 3. 1945 mezi 20. a 23. hodinou byl proveden letecký shoz materiálu v prostoru Osiky – Broumov. Část materiálu (čtyři kontejnery), se však dostala do rukou četníků z Lomnice u Tišnova.

 

  1. 4. 1945 – u Mýta, blíže obce Ždirec zastřelen vedoucí Arbeitsdinst.

 

  1. 4. 1945 – u Hlinska vyhozen silniční most. Nouzová doprava 4 dny.

 

  1. 4. 1945 – přepaden lihovaru Dobkov. Protisabotážní hlídky rozehnány.

 

  1. 4. 1945 – rozpuštěno dělnictvo firmy Lesna ve Ždírci.

 

  1. 4. 1945 příslušníci Zareva Radajev, Zajcev, Choťjun a Švancara položili několik náloží na trati Brno – Česká Třebová u Rájce nad Svitavou. 

 

  1. 4. 1945 ve 23.25 hodin, bylo přerušeno 65 centimetrů pravé kolejnice ve směru na Skalici nad Svitavou u kilometru 195, což si vynutilo zastavení provozu.

 

  1. 4. 1945 – vyhozena trať mezi Ždírcem a Sobíňovem.

 

  1. 4. 1945 nálož Zareva zničila 70 centimetrů pravé kolejnice u kilometru 184,7 na nádraží v Rájci během průjezdu transportního vlaku Wehrmachtu č. 90 825. Lokomotiva byla poškozena a bylo vytrženo 75 cm koleje, avšak zranění neutrpěl nikdo. K obnovení provozu došlo téhož dne ve 4.10 hodin. Nedaleko od této nálože byla při prohlídce tratě nalezena další, ta však neexplodovala. Jinou nevybuchlou nálož nalezli mezi Spešovem a Dolní Lhotou.

 

  1. 4. 1945 zhruba ve 2.45 hodin najel v Rájci na minu položenou opět příslušníky Zareva transportní vlak č. 670 439, jehož lokomotivu výbuch těžce poškodil.

 

  1. 4. 1945 v noci došlo k přepadu železniční stanice v Borači skupinou ve složení Žižko, Kuleš, Kurasov, Václav s Vladimírem a Radajev s nově přijatými partyzány Šmelevem, Šarikovem, Semakem, Tacenkem, Šinkorenkem a Rajevským. Václav s Vladimírem se domluvili s výpravčím, že vyhodí výhybky. Těch ale bylo málo, navíc byly v zásobě náhradní. V té chvíli byl nahlášen průjezd nákladního vlaku. Výpravčí ho zastavil, a bylo zjištěno, že vlak převáží německou bojovou techniku. Skupina napadla a zneškodnila doprovod. Po té Václav a Žižko naskočili na lokomotivu a pustili ji plnou parou na Tišnov a vyskočili na násep. Vlak se podařilo zastavit mezi Tišnovem a Drásovem. Bylo také zničeno spojovací vedení a trať byla na několik hodin neprůjezdná.

 

  1. 4. 1945 nalezl při obchůzce na trati mezi Letovicemi a Rozhraním příslušník Volkssturmu Josef Böhm u kilometru 204,8 desetikilogramovou nálož, jejíž následná likvidace si vyžádala přerušení provozu na dvě hodiny.

 

  1. 4. 1945 – přestřelka s Jagtkomandem u Ždírce.

 

  1. 4. 1945 přijalo Zarevo další zásilku zbraní v prostoru Horního Čepí. Shoz však minul cíl a skupina se domnívala, že se shoz neuskutečnil. Až ráno se ukázalo, že padáky se zachytily na stromech. V kontejnerech bylo vše potřebné, zejména výbušniny, náboje, granáty, zbraně a baterie k radiostanicím, což mu umožnilo nadále pokračovat v destrukcích.

 

  1. 4. 1945 ve 3.45 hodin explodovala další nálož na trati Německý Brod – Brno, tentokrát v katastru obce Doubravník u kilometru 81. Kolejnice byly explozí přerušeny, lokomotiva vážně poškozena a vlak rozdělen na dvě části. Střepiny zranily strojvůdce a provoz na trati šest hodin nefungoval.

 

  1. 4. 1945 – demolování lokomotivy u Rozsochatce, lokomotiva převržena.

 

      Ze 13. na 14. 4. 1945 pronikl diverzní oddíl Zareva ve složení Žižko, Vladimír, Kuleš, Kopřiva a uprchlý zajatec Uljačenko s průvodcem Richardem                                    Hlavičkou, starostou Dlouhé Lhoty, k železniční trati Brno – Česká Třebová. Skupina položila nálož v blízkosti Doubravice nad Svitavou u                                kilometru 189,1. Její exploze nastala 14. dubna ve 2.30 hodin pod koly vlaku č. 999 043 taženého třemi lokomotivami. Levou kolejnici                                      výbuch  vytrhl v délce 1 metru, následkem čehož byla první z lokomotiv poškozena a vykolejila, ostatní dvě však zůstaly nepoškozeny. Zraněn                          nebyl nikdo, provoz mezi Skalicí nad Svitavou a Brnem však nefungoval 10 hodin.

 

  1. 4. 1945 byla v Lomnici u Tišnova provedena akce proti blockleiterovi NSDAP Franzi Woytischekovi, který byl i se svou ženou zastřelen.

 

  1. 4. 1945 přepadení štábu maďarského protiletadlového pluku 899B, který byl rozmístěn ve Štěpánově a Olešničce. Partyzáni Žižko, Pavlovskij, Tacenko a Dolja ze Zareva pod vedením Faustova společně s Nikolajem Chimičem, Pavlem Morjakovem, Ivanem Knišem a Suprunem z brigády Mistra Jana Husa vnikli ve Štěpánově do domu Františky Simonové. Zde bylo ubytováno 5 maďarských důstojníků, kteří byli zajati a odvedeni. Dalšího důstojníka zajali partyzáni v domě Metoděje Hřebíčka v Olešničce. Dále padl do jejich rukou generálplukovník Ziláhy Matolszy Élek, který byl ve dvou automobilech doprovázen svou ženou, oběma syny, maďarským kapitánem a dvěma řidiči. Zajatce odvedli kolem hájovny na Hodůnkách směrem k samotě na Lhotkách, kde je partyzáni všechny oběsili.

           Z 15. na 16. 4. 1945 skupina ve složení Žižko, Vladimír, Kuleš, Kopřiva a uprchlý zajatec Uljačenko s průvodcem Richardem Hlavičkou položila další                 nálož v noci z 15. na 16. dubna 2 kilometry jižně od Rájeckého nádraží. Výbuch nastal 16. dubna v 00.20 hodin u kilometru 184,2 během                                   průjezdu vlaku č.96 831. Pravou kolejnici výbuch zničil v délce 130 centimetrů, což mělo za následek poškození a vykolejení lokomotivy. Případ se                 obešel bez zranění, trať nebyla opět několik hodin provozuschopná.

           Z 15. na 16. 4. 1945 skupina Komova přepadla lihovar v Německém (Sněžné) a vypustila ze zásobníků téměř 62 hektolitrů surového lihu. 196 litrů                       lihu pak partyzáni převezli v konvích od mléka na Samotín.

 

  1. 4. 1945 – pokus o demolování mostu u Rozsochatce.

 

  1. 4. 1945 shoz materiálu ze dvou ruských letadel, celkem 24 kontejnerů, které obsahovaly automaty, kulomety, náboje a disky k nim, výbušniny, zápalné šňůry, bleskovice, baterie k radiostanicím, magnetické miny, rozbušky a velké množství granátů, zejména protitankových.

 

  1. 4. 1945 skupina ve složení Belov, Bolotin, Kurasov, Prokopenko a Kosovcev na trati Brno – Tišnov – Německý Brod, v úseku mezi Doubravníkem a Nedvědicí, vyhodila do vzduchu třicetimetrový, železniční most přes řeku Svratku.

 

  1. 4. 1945 skupina ve složení Belov, Procházka a Kosovcev ve 0.20, na trati Německý Brod – Tišnov – Brno, mezi zastávkou Hamry nad Sázavou a nádražím Velká Losenice, v kilometru 25,2, odpálila nálož pod evakuačním vlakem č. 904. Vlak vykolejil, trať poškozena a na několik hodin byla mimo provoz.

 

  1. 4. 1945 skupina ve složení Bolotin, Vladimír a Tacenko ve 2.0 na trati Německý Brod – Brno – Pardubice, v kilometru 9.1, asi kilometr před stanicí Rozsochatec, odpálila nálož pod nákladním vlakem č. 8567. Lokomotiva byla těžce poškozena a koleje vytrhány v délce 80 metrů. Provoz byl přerušen na šest hodin.

 

  1. 4. 1945 skupina ve složení Žižko, Kopřiva, Pavlovskij a Timanovič vyhodila do vzduchu u Olešničky železniční most přes řeku Svratku pomocí 90 kusů protitankových granátů. 

 

  1. 4. 1945 skupina ve složení Teterin, Kurasov, Vladimír, Prokopenko a Sadovoj, na trati Německý Brod – Brno – Pardubice, asi tři kilometry od stanice Ždírec nad Doubravou, v blízkosti Stružnice odpálila další nálož.

 

  1. 4. 1945 – demolována trať mezi Chotěboří a Hlinskem.

 

  1. 4. 1945 skupina ve složení Komov, Václav, Kurasov, Prokopenko a Dolja přepadla ubytovnu Todtovy organizace v Peršíkově. Tento pracovní oddíl o síle 25 mužů a 30 koní, ve kterém byli kromě německých stráží Poláci, Ukrajinci a Francouzi. Poláci a Ukrajinci byli ubytováni v hostinci a Francouzi s Němci ve škole. Komov a Václav byli oblečeni v uniformách německých důstojníků a donutili všechny opustit školu. Němce oddělili od Francouzů a byli na místě zastřeleni. Do hospody museli partyzáni vniknou násilím, při čemž byl zastřelen jeden Němec. Ukořistěno bylo osm pušek s náboji. Francouzi, Poláci a Ukrajinci odešli s partyzány. 

 

  1. 4. 1945 – demolována trať u strážního domku č.14 u Chotěboře. Přerušena doprava.

 

  1. 4. 1945 v 1.20 hod. skupina ve složení Teterin, Radajev, Čalyj, Ostrovskij, Timanovič a Uljačenko, poškodila trhavinou most přes řeku Sázavu v blízkosti Stříbrných Hor. Výbuchem byly roztrženy spodní traverzy a provoz byl silně omezen.

 

  1. 4. 1945 ve 20.30 hod skupina ve složení Teterin, Radajev a Uljačenko na trati mezi Německým Brodem a Chotěboří u stanice Rozsochatec, v kilometru 9.3-9.4, odpálila nálož pod vlakem č. 713. Výbuch těžce poškodil lokomotivu, která se převrátila na levou stranu náspu, zcela zničila služební vůz, do kterého se vklínili další dva vagony. Kolejnice byla vytržena v délce 2 metrů, a trať zničena na 50 metrech.

 

  1. 4. 1945 večer přepadla skupina ve složení Žižko, Semak, Kopřiva, Procházka a Timanovič na silnici mezi Německým Brodem a Ždírcem dva automobily německé branné moci. V přestřelce byli zabiti tři němečtí vojáci.

 

  1. 4. 1945 ve 2.00 ráno skupina ve složení Komov, Kurasov, Dolja, Prokopenko, Václav, Tacenko a Oldřich Miderla, vyhodila do vzduchu železniční most přes Sázavu u Hlístova, a to přes to, že byl střežen osmi členy stráže Waffen SS. Dva Němce zastřelili, jednoho zranili a ostatní se stáhli a opětovali palbu, během níž skupina položila nálože, ze kterých explodovala pouze jedna, ale i ta způsobila, že trať byla mimo provoz několik dní.

 

  1. 4. 1945 – vyhozena trať u Hlinska. Přerušena doprava.

 

         28.-29. 4. 1945 skupina ve složení Komov, Kurasov, Dolja, Prokopenko, Václav, Tacenko a  Miderla vyhodila asi šest kilometrů                                                                       severozápadně od Německého Brodu na Trčolci u Horní Krupé stožár stotisícivoltového elektrického vedení.

 

          29.-30. 4. 1945 v noci skupina Žižko, Semak, Kopřiva, Timanovič a Jaroslav Horáček, přepadla na  silnici Havlíčkův Brod – Ždírec asi 2 kilometry                                    od České Bělé, ve směru na Jitkov nákladní automobil obsazený osmi Němci, kteří tvořili doprovod nákladu  sudů s benzínem.                                                    Po vrženém granátu došlo k explozi a vozidlo shořelo. Němci byli těžce zraněni a popáleni.

 

  1. 5. 1945 – vyhozen nákladní německý vlak přímo ve stanici Chotěboř.

 

  1. 5. 1945 – mezi obcí Svratkou a Kameničkami vypuzovací boje s SSmany. Ubito 120 Němců 25 zajatců. Při této akci vypomáhal kpt. Chimič se skupinou Jana Koziny a major R.A. Melnikov.

 

  1. 5. 1945 – u Borek nedaleko jezera Velké Dářko – přepadení oddílu SS. Zabito 22 Němců – kořist 4 kulomety, 10 automatů, 9 pušek, 8 pancéřových pěstí.
  2. 5. 1945 – obec a okolí Fryšavy. Vyklizovací boje s SS many. Zabito 120 Němců, rozbita v boji 4 auta 1 obrněný vůz.

 

Pro záseky se rozhodli také Fryšavští. Opevnili svou obec dřevěnými zátarasy v domnění, že ji uchrání před průjezdem Němců. Výsledkem pak bylo nebývalé krveprolití. 7. května do obce dorazilo 39 příslušníků oddílu Zarevo a své velitelství umístili v domě Jaroslava Němce. 8. května přišla zpráva o německé kapitulaci. Partyzáni hned uspořádali taneční zábavu na oslavu vítězství. Dokládá to i obecní kronika, kde stojí, že se nejdříve tančilo venku, a potom v hostinci u Prokopů.

 

Druhý den však Ryšavou procházely skupinky Wehrmachtu, které byly postupně odzbrojovány. Následovalo však větší uskupení poražených německých jednotek, čítající asi 200 příslušníků Waffen SS, z části 3. pancéřové divize Totenkopf. Faustov chtěl německý oddíl přepadnout mezi Kadovem a Fryšavou, ale už na to nezbyl čas. K boji tak došlo přímo v dědině, partyzáni zaútočili od hřbitova. Němci se mohli krýt domy a útočníci se naopak ocitli na nechráněném prostranství za vsí. Přestřelka na horním konci obce trvala minimálně dvě hodiny, přinesla smrt mnoha Němcům, ale padlí byli i na straně partyzánů. Padlo celkem šest sovětských partyzánů, s nimi český partyzán František Procházka. Smrtelně byl raněn fryšavský občan Antonín Fiala, rodák ze Štěpánova. Po úplném zatarasení silnice došlo k dalším přestřelkám u záseků. Padli při tom ještě čtyři občané Fryšavy: Liboslav Zrůst, Antonín Sláma, Ladislav Kakač a Rudolf Sáblík. Kromě 12 padlých měli partyzáni asi 30 zraněných, z toho téměř polovinu těžce. Jedním z nich byl i komisař Zareva Komov. I on se dlouho léčil v nemocnici v Novém Městě. 

Zajatí Němci byli popraveni. Přesný počet popravených se už nikdy nezjistí. Vladimír Jež vypracoval už 10. května 1945 „Záznam o domácím odboji z obvodu obce Fryšavy a okolí“. Hovoří v něm o pobití 113 německých vojáků, kteří byli pohřbeni ve Vlčích jamách v lese U Brány. Dalších 25 vojáků mělo být pohřbeno v jiné šachtě patřící Josefu Veselskému, a dva muži s jednou ženou v hrobě na louce Josefa Kakače. V zimě 1993-1994 proběhla částečná exhumace, v bývalých Vlčích jamách byly vykopány pozůstatky asi 60 vojáků.ZarevoFotografie po srážce z Němci ve Fryšavě 9. 5. 1945

Zarevo

Моему другу Владимиру Самеку на память: Слева направо: Алёша Белов, Владимир Кадлец и чех Хандера в больнице Нове Место на Мораве в мае 1945г. После ранения в Фришаве.29.IV.64 В Кадлец. Pro přítele Vladimíra Samka na památku: Zleva doprava: Aljoša Belov, Vladimír Kadlec a Čech Chandera(?) v nemocnici Nové Město na Moravě v květnu 1945. Po zranění ve Fryšavě 29.IV.64 V Kadlec

partyzáni

Čeští partyzáni zranění při střetu s Němci ve Fryšavě, František Hanák, František Potůček, Karel Jaitner, Kopina(?) a Jára Horáček.

 

  1. 5. 1945 – rajon Krátká – Blatiny v lese boj s ustupujícími jednotkami SS a Wehrmachtu, prchajícími před jednotkami R.A. Zabito 14 SSmanů.

Podle záznamů se Vladimír zúčastnil 27 bojových akcí, a z toho 18 destrukčních.  

dokončení >    

Štítky , , , , , , , , , , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

2 reakce na Vladimír Horák, partyzán v Zarevu 2. část

  1. Petr Jirák říká:

    Ad akce z 2. 2. 1945: K železniční diverzi u Nezamyslic (nikoliv na nádraží, ale na trati ve směru na Němčice nad Hanou) došlo 9. 2. 1945 okolo 20:30 hodin. Výbuch poškodil jednu kolejnici, na této koleji byl provoz zastaven na pět hodin (k poškození mostu rozhodně nedošlo). Téhož dne, těsně po 21:30 hodin, partyzáni přepadli četnickou stanici v Doloplazech, kde byl ale v tu dobu jen jeden četník, poněvadž jeho kolegové odjeli kvůli železniční diverzi do Nezamyslic. Kořistí partyzánů se stala jedna pistole. Informace jsem čerpal z dobových bezpečnostních hlášení /navíc po akci v Doloplazech partyzáni odebrali v hostinci v Poličkách okolo 2000 cigaret). Popis obou partyzánských akcí tak, jak je uvedl Václav Horák, je velmi nepřesný a zároveň vysoce zveličený (zničený most, odebrání pěti palných zbraní). Z dobových hlášení samozřejmě neplyne, kteří „bandité“ (rozuměj partyzáni) akce provedli, nicméně se k nim po válce hlásila i skupina Jermak – Porošin (velitelé Volkov a Porošin). Blíže viz Petr Jirák: Partyzánské přepadení četnické stanice v Doloplazech na Prostějovsku. Krok 2/2020, s. 59-62.

    • michalov říká:

      Děkuji za komentář, můžete si o tom popovídat s autorem Alešem Horákem ze Šternberka je na facebooku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..