Vzpomínky slavonínských pamětníků

zdroj:  Jiří Moláček- Žili jsme v olomouckém jazykovém ostrově – vzpomínky německých obyvatel na období 20. století

Oswald Krätschmer

Jen málo Němců mohlo po válce zůstat ve svých domovech. Pan Krätschmer, narozený roku 1929 ve Slavoníně, měl to štěstí a strávil celý život ve své rodné vsi.

Rodina a dětství
Můj otec Josef Krätschmer se narodil roku 1903 ve Slavoníně na konci dnešní ulice Jižní číslo 111 (směr Povel) do německé rodiny. Pocházel z 6 sourozenců a vyučil se stolařem. V oboru bohužel nesehnal práci, a tak pracoval v jedné firmě, v které ručně kopal písek a v zimě pak sekal led pro ledaře. Ve 30. letech si vydělal přibližně 50 korun týdně. Matka, roz. Trousilová, vyrostla v Hrnčířské ulici v Olomouci. Její otec byl Čech a matka Němka. Bohužel v 10 letech moje matka osiřela, a tak vyrůstala u německých příbuzných. Já jsem vyrostl jako jedináček, na počátku jsme bydleli u rodičů mého otce v jedné místnosti.

Dům rodiny pana Krätschmera ve 30. letech 20. století. Zdroj: Archiv pana
Krätschmera.

Kolem roku 1934 začal otec stavět dům, ve kterém dodnes žiji. Nebylo však mnoho peněz, a tak otec postavil zatím jen kuchyni a malou ložnici. Navštěvoval jsem německou obecnou školu ve Slavoníně a pak pokračoval na německé měšťance v Olomouci. Naším dorozumívacím jazykem byla doma němčina. Otec mluvil dobře česky, zato matka velmi špatně.

Dožínky ve Slavoníně ve 20. letech 20. století. Zdroj: Olomoucké listy, 2011

Slavonín byl v době mého dětství velká zemědělská vesnice. Pěstovalo se tu obilí, řepa, zelí a různá zelenina. Bohatí sedláci bydleli v ulici u kostela směrem ke kapli sv. Floriána v krásných usedlostech, v naší části pobývaly spíše chudší rodiny, které vlastnily jen kousek pole. Na návsi se nacházela hospoda Steiner, několik obchodů, byl tu také řezník Schwarz. My doma chovali jen jednu kozu, králíky a nějakou drůbež. Ve Slavoníně fungovala také cihelna, při které byla pastouška pro chudé obyvatele. Slavonínští Němci se od okolních vesnic lišili svou mluvou, která se velmi
vzdalovala od spisovné němčiny, kterou jsme naopak používali při našich rodinných rozhovorech.
 Protože byl otec členem komunistické strany, nebyl jsem ani pokřtěn. Z toho vyplývá, že do kostela jsme nikdy nechodili. Po vychození měšťanky jsem se učil půl roku prodavačem v jednom obchůdku na Dolním náměstí v Olomouci. Když přišel český zákazník a nemluvil německy, musel jsem automaticky zavolat kolegyni. Před začátkem války se otec raději vzdal členství ve straně, dobře tak udělal.

Válečná a poválečná doba
Pár dní po německé okupaci se roznesla zpráva, že prý Hitler navštíví Olomouc, projel však jen nádražím. Najednou jsme se všichni stali říšskými občany, musel jsem začít chodit do Hitlerovy mládeže, dostávali jsme lepší přídělové lístky než Češi. Bohužel se nás válka dotkla velmi citelně, neboť otec musel narukovat do Wehrmachtu. Nejdříve byl na cvičení v Pardubicích, kde se stal svobodníkem, a poté byl poslán na pozice na východní frontu, kde byl zajat a po válce vysídlen do východního Německa.

V roce 1944 jsem byl na několik měsíců poslán kopat ochranné zákopy k obci Svätý Jur na Slovensko, no a poté se šlo do Volkssturmu, z kterého mne převeleli k výcvikové jednotce do Rokycan. Měl jsem se, stejně tak jako někteří mí spolužáci, stát německým vojákem. V Rokycanech však již nikdo neměl zájem nás připravovat na válku, a tak jsme byli posláni domů. Řekli nám, ať dorazíme znovu za měsíc.
 Když se Rudá armáda blížila k Olomouci, rozhodla se matka, že raději odjedeme směrem nazápad. Vzali jsme s sebou i tetu z Povlu a vydali se na jízdních kolech směrem k Mohelnicia dále. Na noc jsme zastavili v Koclířově, kde jsme přespali. Následující den nás u Svitav bohužel zastavila fronta, a tak jsme usoudili, že se vrátíme nazpět domů.   Vše šlo hladce, až v obci Měník u Litovle nám cestu překazili příslušníci Revolučních gard, kteří nás prohledali a vzali nám peníze. Pozornosti neuniklo i mé kvalitní kolo, které mi bylo ihned vyměněno za staré. Jako zázrakem jsme nakonec dojeli zpět domů. Náš dům mezitím již navštívili „zlatokopové“, kteří nám z chlíva sebrali kozu.

Za pár dnů jsme byli spolu s dalšími Němci ze Slavonína, dopraveni do sběrného tábora v Hodolanech. Podmínky tam byly hrozné, neboť se tam šířily různé nemoci. Jelikož měli Němci povinnost konat nucené práce, odváželi si odtamtud čeští sedláci mnoho osob na výpomoc do zemědělství. Matka v táboře narazila na jednu českou známou, která nás naštěstí z „lágru“ dostala ven. Do našeho domu se mezitím nastěhovali Češi.
 Celý Slavonín prošel velkou obměnou obyvatelstva. Domy po Němcích byly postupně zabírány novými osídlenci a začali se také objevovat Volyňští Češi. I prarodiče ze Slavonína museli opustit svoji domácnost a nějaký čas přechodně bydlet v chlévě na zahradě. Později byli spolu s ostatními vysídleni. S matkou jsme v tu dobu pobývali v pracovním táboře, máma pěstovala zeleninu a já byl zaměstnán na místním národním výboru.

Ve společnosti vládla tehdy velmi protiněmecká atmosféra. Když jsem jel jednou autobusem do Olomouce, byl jsem z něj vyhozen, neboť jsem místo „u kříže“, řekl, aby řidič zastavil „u kříž“. Česky jsem se začal učit až teprve po válce. Jelikož matka žádala o navrácení československého občanství, protože pocházela ze smíšené rodiny, nebyli jsme zařazeni do odsunu. Kvůli německé národnosti jsem nebyl přijat ani na žádnou střední školu, a tak jsem se vyučil u jednoho cukráře. Tato profese mne však později neživila, neboť mi bylo přiděleno místo v zemědělství.

Nová rodina, která zabrala náš dům, v něm dlouhou dobu nepobyla, proto jsme několikrát žádali o jeho navrácení, ovšem neúspěšně. Štěstí měla až moje žena, s kterou jsem se v té době seznámil. Po sňatku nám byl dům přidělen. Problémy nastaly také s československým občanstvím, nejprve nám ho nedali a pak v roce 1953 jsem ho nakonec musel přijmout, neboť bych se nemohl oženit. Ono to mělo i výhodu nebýt občanem státu, neboť jsem nemusel jít na vojnu.

Můj otec se z Německa již nikdy domů nevrátil. Navštívili jsme ho poprvé až v 60. letech.

Štítky , , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..