Zastřeleni Gestapem

autor: Martin Horný 2011
Tento příběh se mi stal na letní dovolené v roce 2011 a kdysi jsem ho napsal pro vojenské forum. Jelikož mě zajímají mimo jiné i osudy sestřelených letadel, tak zde trochu povídání. Na dovolenou jsem tenkrát vyrazil s manželkou a dvěma dětmi, které byly ještě trochu odrostlejší miminka. Dnes už mám 4 děti a jsou už trochu větší, každopádně když jedu na dovolenou musím mít vždy v okolí nějakou vojenskou zajímavost. Tak to platí každý rok. Děcka učím historii a to martyrium musí snášet se mnou. Zatím je to baví. Článek jsem poté doplnil z odborné literatury.

Tak jsem se dnes vrátil z dovolené. Na jednu stranu jsem potěšen, jelikož jsem navštívil letecké muzeum ve Slavičíně a na druhou stranu jsem byl naštvaný, jelikož jsem byl kousek od dopadu B-17, která zde přistála 14.10.1944. Od tohoto místa jsem byl ubytovaný opravdu kousek.
Ale jak to všechno začalo.
Jel jsem na dovolenou do Napajedel, kousek za Napajedly je část, která se jmenuje Prusinky a tam jsem byl ubytován v bývalé hájovně. Bylo to doslova „Na samotě u lesa“. Nejhorší bylo, že už jsem neměl čas na nějaký průzkum, jelikož dnes ráno jsem už odjížděl domů.
Včera jsem jel do Napajedel nechat spravit pneumatiku, jelikož jsem při svém výletu do Slavičína píchnul a nechtěl jsem riskovat že mi při cestě z dovolené odejde i nasazená rezerva. Mimo to mi manželka s dětmi jemně naznačily, že mají chuť na zákusky. Takže jsem vyrazil. Přijel jsem pro pneu, naložil a jel do centra Napajedel, kde jsem odstavil auto. Jak si tak špacíruji pro zákusky, tak jsem u kostela narazil na pamětní tabuli dvou amerických letců.
Koukám na to a naštvaně si nadávám, jelikož předposlední den dovolené odpoledne toho už asi moc nestihnu. Rychle mažu pro zákusky a zpátky do Prusinek. Říkám si – Jestli je v centru Napajedel památník, musí být v Prusinkách určitě označeno místo dopadu létající pevnosti.
Jelikož jsem v Prusinkách na nikoho nenarazil (je to opravdu malá část dědiny s pár chalupami), rozhodl jsem se vyrazit sám s nadějí že to místo najdu. Ženě jsem řekl, že se jdu podívat na chvíli na hřiby (jelikož kdybych ji řekl, že jdu hledat bombardér, asi by si poklepala na čelo že s těma svýma vojenskýma aktivitama nedám pokoj ani na dovolené). Vzal jsem si foťák a vyrazil. Prošel jsem okolí všude možně a nic jsem nenašel. Schvácený se vracím po hodině chození k chalupě bez výsledku. Dojdu k chalupě a přímo naproti branky je ulička. Říkám si, zajdu se podívat ještě tam, jestli neporostou nějaké hřiby.Tak jsi tak jdu, okolo cestičky rostlo plno bedel, kochám se přírodou. Na bombardér jsem úplně rezignoval a vypustil ho z hlavy. Šmatlám po pěšince, dívám se okolo a jdu a jdu. Co jsem se trošku podivil že podél lesní cestičky byly občas na kmenech stromů namalovány bílé hvězdičky v modrém terči. Samozřejmě ty barvy už byly silně vybledlé, takže mě to nějak ani moc netrklo, ale bylo to rozpoznatelné. Později jsem se bil do hlavy.
Asi po necelé půlhodině cesty jsem se otočil, posbíral pár bedel ať nejdu s prázdnou a vrátil jsem se na chatu.
Dnes ráno přijel majitel chaty. Tak jsme chvíli poklábosili a já se ho zeptal na tu B 17. A on mi říká – Vidíš tady tu hvězdičku a ukázal mi hvězdičku která byla namalována na stromě asi tak tři metry od plotu chaty. Když půjdeš po té pěšince, tak dojdeš k místu dopadu. Myslel jsem že mě omyje. Byla to ta samá pěšinka, po které jsem se v pátek vydal. Stačilo jít ještě trochu dál a došel bych.
Takže jsem se vrátil z dovolené domů naštvaný, že jsem nenašel místo dopadu a k tomu mi ještě Městská policie v Holešově dala flastr za 1000 Kč, za rychlou jízdu jelikož tam byla 40-ka a já jsem jel 53 km/h. Takže návrat z dovolené byl naprosto úžasný.
Ale nedalo mi to abych o tom bombardéru něco nezjistil a opět pomohly Rajlichovy knížky.
Dne 14.10.1944 startovala 15. USAAF opět na cíle do Horního Slezska na cíle v Blechhammeru a Odertalu. B 17G 44-8004 pod vedením Victora J.Bienieka byla zasažena na hornoslezskou oblastí 11. Flakdivision spolu s několika dalšími stroji. Poškozené letadlo se vleklo a bylo donuceno přistát právě v Prusinkách nad statkem na poli blízko lesa okolo 13.15 hod. Ještě je třeba uvést, že toto letadlo patřilo k 414.peruti 97.bombardovací grupy.
Nezraněna desetičlenná osádka nouzák přežila. Rozdělila se na dvě skupiny a chtěla se Němcům ztratit v blízkých lesích. Opuštěnou létající pevnost pak na zemi dodělaly 3 doprovodné P 51 Mustang a poškozený bombardér byl zapálen.
Tak a teď jsou dvě verze.
Podle Jiřího Rajlicha byl na uprchlé letce udělán zátah, kterého ze zúčastnili příslušníci Luftwaffe z blízkého letiště v Otrokovicích a samozřejmě i Gestapo z Uherského hradiště. Posádka sestřeleného letadla byla obklíčena a dva její členové -bombometčík Raymond W. Winters a navigátor James W.Johnson byli gestapáky Rudolfem Mullerem a Reimundem Neubauerem zastřeleni bezdůvodně ranou do týla. Zbylých 8 letců bylo transportováno do zajateckých táborů.
Tak a podle druhé verze zastřelil tyto dva nebohé letce místní obyvatel. Toto mi řekl majitel hájenky, kde jsem byl ubytován a kde jsme spolu o tom mluvili.
Tímto pro mě skončilo pátrání po tomto bombardéru a doufám, že si na ono místo někdy ještě dostanu.
Tak a po návratu z dovči mi to nedalo spát a jelikož se zajímám o všechny letce bez ohledu na národnost, pořídil jsem si tehdy novinku od již zesnulého leteckého badatele pana Mahra-VZPOMÍNKY NA NEZNÁMÉ LETCE a článek později doplnil.
Takže ona Létající pevnost byla nad cílem zasažena flakem, byly vyřazeny dva motory a letadlu unikalo i palivo. Samozřejmě že stroj vypadl z formace a pomalu letící a klesající stroj se dostal až do oblasti Otrokovického letiště, kde byly Junkersy Ju 87. Piloti B 17 zde chtěli přistát, vysunuli podvozek, jenomže na ně spustil palbu letištní flak. Piloti tedy od tohoto záměru upustili, obletěli Napajedla a nakonec přistáli nedaleko statku v Prusinkách na poli, kterému zde místní říkali i když to zní zajímavě –Amerika. Letadlo přistálo na podvozek a kromě zraněného zadního střelce neutrpěla posádka žádné zranění. Jak už jsem psal, tak tento bombardér poté zapálily Mustangy, poté co ho posádka opustila.Tak a teď se dostáváme k tomu podstatnému. Letce objevil hajný z prusinké hájovny pan Bartošík. Ten jim řekl, aby se urychleně přesunuli do lesa neboť tu bude za chvíli plno Němců. Jediným ozbrojeným členem této skupiny byl bombometčík Lt.Winters, který svoji zbraň dal hajnému, který ji okamžitě zahrabal a zmizel.
Letci se dohodli, že se rozdělí na dvě pětičlenné skupiny a pokusí se Němcům zmizet. V první skupině byli poručíci Bieniek, Nefe a seržanti Lawrence, Ott a Grant. Ve druhé skupině byli poručíci Sanders, Winter Johnson a seržanti Bangs a Smith.
Jenže to už se dalo do pohybu Gestapo z Uherského Hradiště a vojáci z nedalekého otrokovického letiště pod vedením důstojníka Luftwaffe.
Druhou skupinu amerických letců objevili gestapáci schovanou v křoví u lesní cesty. Po svém objevení letci vyšli na pěšinu a Němcům se vzdali, jenomže v tom gestapák Rudolf Müller zvedl pistoli, někdo z letců zavolal aby nestřílel, že jsou Američani. Na to však gestapák nedbal a třikrát vystřelil. Jedna střela zasáhla poručíka Johnsona do zátylku a další dvě poručíka Winterse. Zbývající tři otřesené letce, kteří viděli co se stalo jejich kamarádům nechal další gestapák Pfeifer prohledat, gestapák Müller ovšem navrhl i zbylé tři letce zastřelit. To už však Pfeifer odmítl s tím, že už je zde hodně svědků. Asi měl zřejmě na mysli onoho důstojníka Luftwaffe, kterého pohled na zastřelené letce zděsil. Ony tři letce naložili do aut na policejní stanici do Napajedel. Zastřelené letce gestapáci prohledali, okradli je o hodinky a prsteny a později je přenesli do Bartošíkovy hájovny.
Onu první skupinu zadrželi němečtí vojáci v lese a vyvedli je ven k nákladním autům, kde je naložili a odvezli do Napajedel, kde se setkali se svými už jenom třemi kamarády.
Po válce byli američtí piloti exhumováni a převezeni na spojeneckém válečném hřbitově St.Avold ve Francii.
Takže bych chtěl závěrem říci že nebude pravda jak mi to popisoval onen majitel chalupy (bývalé hájenky), že letce zastřelil někdo z místních .
Dále bych chtěl jenom dodat, že jsem pravděpodobně strávil dovolenou v oné hájence, kde byli oni dva nebožáci po zastřeleni na nějakou dobu uloženi, jelikož jiná hájenka v okolí není. Manželce jsem dodnes o tom neřekl. Ale taky to nemusí být pravda. Je to jenom má domněnka.
Tímto bych chtěl panu Mahrovi poděkovat za objasnění případu, který jsem mohl na základě jeho knížky doplnit.(bohužel pan Mahr před několika lety zemřel).
Na základě tohoto článku,který jsem dal na vojenské forum v roce 2011 si ho někdo z Napajedel přečetl a v roce 2014 mi přišli 2 meily, kde mě dotyčný kolega-nadšenec kontaktoval a sdělil mi, že tato posádka bude mít v místě dopadu krásný památník, protože před tím tam byla jen taková provizorní plechová destička na stromě.
Takže něco ke zdrojům-Mé fotky, majitelovo vyprávění, Jan Mahr-Vzpomínky na neznámé letce a foto poslané z Napajedel v roce 2014.
Doplnil jsem o foto z Napajedel-https://ic.napajedla.cz/cs/fotografie
Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..