Měsíc Leden 2022
fotoarchiv letce E. Strohschneidera z archívu města Ústí nad Labem
Mojmír šel opatrně a zpovzdálí ke skále a jako by náhodou se dostal na Stropkovu skálu a tam se s nimi dal velmi opatrně do řeči. Z počátku myslel, že jsou to nějací provokatéři, kterých v té době bylo dost. Poněvadž navštěvoval měšťanskou školu v Konici, znal obstojně němčinu a pomocí ní se s nimi domluvil. Dověděl se, že jsou to angličtí důstojníci, kteří byli zajati při obsazení Kréty ve Středozemním moři. Byli umístěni v zajateckém táboře ve Šternberku.
s letounem Brandenburg č. 276.11 polní pilot štábní šikovatel Novák a pozorovatel poručík Kruliš s úkolem rozhazovat letáky v prostoru jihovýchodně od Trenčína. Další lety pak následovaly ve dnech 23. 11., 24. 11. a 6. 12. 1918. Tentokrát bylo jejich cílem, kromě opětovného rozhazování letáků, také pozorování pozic a pohybu nepřátelských vojsk. Ze všech těchto letů se zachovala písemná hlášení letců s vlastnoručními podpisy, avšak v žádném z nich se nepíše ani slovem o nepřátelské protiletadlové palbě, ani o střetnutí s maďarskými letadly.
Daleko hledím do kraje…Nic než jen klasy ze všech stran,bez břehů, snad jak oceán.Dál cesty jdou, dál, kde jen nebe jekrok vzhůru od lipové aleje.Když i ta v oblak dojde, uchovájak bleděmodrý dech sen domova.
Vedle rodinného podnikání ovšem Eugen Bönsch nezapomněl ani na létání. Založil vlastní plachtařskou školu na Luční boudě a sám také aktivně létal. Báječné muže na létajících strojích“ soustředil kolem sebe na přelomu 20. a 30. let minulého století u nejstarší hřebenové boudy v Krkonoších. Zarovnané, mírně zvlněné náhorní plošiny kolem Luční boudy nabízejí k plachtění téměř ideální podmínky, jako snad žádné jiné pohoří ve střední Evropě.
V roce 1964 se slavilo 20. výročí SNP za účasti hlavního představitele SSSR Nikity S. Chruščova. S ním přijelo i množství generálů, kteří za války bojovali na Slovensku. Mezi nimi byl i gen. Krasovskij, pod něj právě spadal už výše zmiňovaný 1. samostatný stíhací pluk, a ten se velmi divil, že na oslavách nikdo z nich není. A dal to dosti hlasitě najevo.
Angličané nechtěli uvolnit před invazí do Evropy žádné větší množství našich letců, protože tito by jim v důležité bitvě citelně chyběli. Nakonec dali souhlas k uvolnění 20 pilotů z řad 310., 312. a 313. stíhací perutě. Velitelem byl určen a sovětskou stranou schválen škpt. František Fajtl, v roce 1942 první cizinec pověřený velením anglické peruti.
Když 1. března časně ráno se unavený a vyčerpaný objeví u domovních dveří, matka ho udiveně vítá slovy: „My jsme si mysleli, že jste uletěli.“ Tato věta mu leží na mysli i následující dny, kdy si musí najít práci. Tu najde v solných mlý-
nech v Olomouci, kdy se vrací domů s „rozežranýma „rukama a botami od soli. To mu však tak nevadí jako život v porobené republice a německá rozpínavost. A tak se svým přítelem a poválečným švagrem Bohumilem Netopilem osnují plány, jak se dostat ven, zvláště když v zasvěcených kruzích se dovídají, že se v Polsku organizuje nějaká česká legie proti Němcům.
Za posledních sedmdesát let na dnešním území České republiky zaniklo mnoho samot a obcí. Důvodů zániku bylo hned několik. Zpočátku, po roce 1945, se jednalo o vyhnání původního německého obyvatelstva. Zejména malé horské vesničky zůstaly bez života, protože nově příchozí české obyvatelstvo nemělo zájem se dobrovolně stěhovat do nehostinné
autor: Jaromír Fischer, Bouzov 2020 Zvídavý člověk získává informace o nejrozličnějších událostech nejrůznějšími cestami. Nejdůvěryhodnější a nejpravdivější se většinou dají zjistit studiem odborné literatury a dostupných dokumentů, ale to se většinou netýká osudů prostých, obyčejných lidí. Bohužel, mnohdy se nedá… Pokračovat ve čtení →