zdroj: //Kloky//, 2.světová válka

Moravská Chrastová, obec na Svitavsku, jež se nachází na obou stranách historické zemské hranice, tedy jak na Moravě ( z větší části ), tak také v Čechách, se na konci října 1938 stala dějištěm úporného střetu mezi Henleinovci a příslušníky československé armády. Proč vůbec došlo k boji o tuto obec?

Na podzim 1938 zde žije téměř 1 400 obyvatel, z nich více než 800 české národnosti. Moravská Chrastová tak nesplňuje podmínky pro zábor obce, ve které by žila více než polovina osob německé národnosti. Jenže tuto podmínku ujednanou na „slavné“ Mnichovské konferenci se představitelé Sudetoněmecké strany v nedalekých Svitavách rozhodnou nerespektovat a přičlenit vesnici k Říši. Posvěcení dostanou z nejvyšších míst, jak od K. H. Franka, tak také Konrada Henleina.

Po půlnoci na 31. října 1938 pak několik stovek ordnerů ( uvádí se 200 – 500 mužů ) za „asistence“ příslušníků říšské policie a dokonce SS, zahájí akci, na kterou se předtím důkladně připravily. Ačkoliv se zde nachází menší vojenská jednotka, ta nemá proti početní převaze a hlavně naprostému momentu překvapení šanci. Datum je záměrně vybráno proto, že tehdy v obci probíhala taneční zábava a Němci předpokládali, že většina československých vojáků se bude dobře bavit. Ve 2:00 se tři skupiny ordnerů vrhají na Moravskou Chrastovou. Zatímco jedna postupuje přímo na střed vesnice, další dvě ji obchází po křídlech a obkličují ji. Zajato je 34 československých vojáků, 6 četníků, 11 zaměstnanců celního úřadu a finanční stráže, 9 příslušníků SOS, jakož i 17 civilistů. Krátce poté se Němci pustí do organizace odsunu, spíše odvlečení zajatců a v očekávání československého protiútoku zahájí výstavbu obranných pozic. Velká část z nich však oslavuje vítězství. Dojde ale také k vykrádání domů Čechů.

Velitel 13. pěšího pluku plukovník Karel Čejka.

V brzkých ranních hodinách dochází na velitelství 13. pěšího pluku plukovníka Karla Čejky v Boskovicích informace o přepadu Moravské Chrastové. Zprávu podávají příslušníci 11. pěší roty, respektive její části, jež střeží nedaleké Rozhraní. Mezi zajatými příslušníky této roty je i její velitel Rudolf Krčmář, tomu se však podaří Němcům uniknout. Plukovník Čejka, velitel 13. pěšího pluku a další vyšší čs. důstojníci teď stojí před velkým problémem. Jsou si dobře vědomi rozkazu generála Syrového, že nesmí býti použito zbraní ani v případě, že německé útvary překročí hranice, ale přesto se rozhodnou, že obec musí Němcům vyrvat z rukou ještě v noci, než ti stačí upevnit své pozice a důkladně se připravit. Jenže plukovník má k dispozici jen velmi omezené síly. Nemůže si dovolit stáhnout větší počet svých mužů, kteří střeží nové hranice. V případě že by tak učinil hrozí, že protivník může překročit hranice i jinde a obsadit další obce. Přesto plukovník Čejka velí razantně do útoku.

K. H. Frank, 24. 11. 1938…s celou grupou stojící před barákem, který dodnes stojí při vjezdu do Březové směrem z Chrastové.

V 5:20 se Čechoslováci vydávají na pochod k Moravské Chrastové. Omezené síly tvoří příslušníci roty doprovodných zbraní 13. pěšího pluku o síle 54 mužů. Čejka také počítá se zabarikádovanou četou 11. pěší roty situovanou ve 3 kilometry vzdáleném Rozhraní a také s četníky z pohotovostního oddílu o celkovém počtu 30 mužů. Jsou to právě četníci, z velké části bývalí délesloužící vojáci, kdo bleskovým tempem postupují a překlopí misky vah na československou stranu.

Právě během postupu k Rozhraní je zajata čtyřčlenná osádka vozidla německé Schutzpolizei, která vůbec nepočítá, že by zde mohly operovat československé jednotky. Major Platzer přesto vyhrožuje náletem Luftwaffe a útokem celého pěšího praporu, padne-li z československé strany byť jen jediný výstřel. Plukovník Čejka vydává okamžitý rozkaz drzé Němce odzbrojit a zajmout. Následně je Platzer vyslán jako vyjednavač do obce. Němci dostávají půlhodinové ultimátum Moravskou Chrastovou vyklidit. Po jeho vypršení však místo toho zahají palbu z ukořistěných kulometů.

Odpovědí Čechoslováků je plukovníkem Čejkou zahájený protiútok, který se rozbíhá kolem 8:00. Čechoslováci postupují v rozvinuté rojnici. Nejtěžší boje probíhají zejména u Schwaabova mlýna, kde Němci předtím oslavovali zdánlivě snadné vítězství. Boj pak pokračuje do zhruba 10:15. Zbývá se již jen vypořádat s posledními ohnisky německého odporu, zejména pak u místního kostela. Moravská Chrastová je osvobozena. Ordneři jsou rozprášeni, z velké části se prostě rozprchli do okolí.

Českoslovenští vojáci s ukořistěným nacistickým praporem, který získali během osvobozování Moravské Chrastové 31. října 1938.

Vítězství stojí Čechoslováky 4 padlé ( Antonín Černý, Bedřich Stuchlík, Tomáš Morávek a Alois Žatka, poslední dva jmenovaní podlehli svým zraněním v brněnské nemocnici ). Náhodným výstřelem je na půdě svého domu čp. 93 zabit i civilista, pan Antonín Šoščák. Raněno je dalších 6 mužů. Německé ztráty nejsou přesně známy, Němci přiznávají pouze smrt Rudolfa Woletze ze Svitav, kterému 3. listopadu 1938 vypraví slavnostní pohřeb a později v Moravské Chrastové odhalí i pamětní desku. Celkově je zajato 47 sudetských Němců, kteří se podíleli na přepadu, mezi nimi jsou i dva strůjci celé akce Julius Hönig a bývalý poručík československé armády Roland Bier. Oba jsou nicméně z vazby propuštěni již 5. listopadu 1938.

Do pohřebních vozů u kláštera v Letovicích jsou nakládána těla Antonína Černého a Bedřicha Stuchlíka, kteří padli přímo během bojů v Moravské Chrastové.

Úsilí československých vojáků a četníků osvobodit obec je sice úspěšné, ale nakonec marné. 10. listopadu 1938 německý delegát Richthofen, na mezinárodním výboru v Berlíně, předkládá československým zástupcům mapu dalšího záboru a seznam celkem 111 Německem požadovaných obcí. Mezi nimi je i Moravská Chrastová. Zábor nakonec proběhne 24. listopadu 1938. Na demarkační linii přijíždí osobně Karl Hermann Frank, v doprovodu majora Platzera. Nechybí ani další vyšší němečtí představitelé ze Svitav a Moravské Třebové. V 10:01 vydává K. H. Frank rozkaz k pochodu, na místo odcházející československé armády kupředu kráčí německé oddíly v čele s Juliem Hönigem, který nese prapor s hákovým křížem…

Občané německé národnosti odsouzení v roce 1946 za účast na přepadu Moravské Chrastové:


K trestu smrti: Karel Kinter, Jan Langer, Hugo Novák
Na doživoti: Josef Dreml, Jan Heger
25 roků žaláře: Viktor Dworschak, Herbert Galla, Bedřich Wittmann
22 roků žaláře: František Fischer, Adolf Janipka, Gustav Neumeister
20 roků žaláře: Josef Dworschak,František Friedl, Vilém Hornisch, František Löffler, Karel Lucker, Rudolf Peitel, František Weidenhöfer
16 roků žaláře: Hermina Franková
15 roků žaláře: Josef Felkl
7 roků žaláře: František Czepan
6 roků žaláře: František Krištof, Antonín Tabery, Hubert Wölfel Jan Zvedler
5 roků žaláře: Marta Bergerová, Kristina Králová

Pomníček čtyř čs. vojáků padlých během osvobozování Moravské Chrastové.