zdroj:Stará Šumava a kousek Českého lesa
Daleko hledím do kraje…Nic než jen klasy ze všech stran,bez břehů, snad jak oceán.Dál cesty jdou, dál, kde jen nebe jekrok vzhůru od lipové aleje.Když i ta v oblak dojde, uchovájak bleděmodrý dech sen domova.
Jako je tomu se všemi zaniklými obcemi na Šumavě i zde stávalo desítky stavení a žilo plno lidí, kterým dějiny moc nepřály. Dolní Sněžná byla pravděpodobně založena v první polovině 17. století, kdy náležela ke klášteru Zlatá Koruna. Klášter patřil k největším feudálním držitelům půdy a bohaté příjmy z desítek dvorů a vesnic dovolovaly mnichům okázalou výstavbu konventního chrámu i celého klášterního komplexu. Bohatství způsobilo, že se pro klášter začalo užívat názvu Zlatá Koruna.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1654 v berní rule. A odkud osídlenci přicházeli? Přirozeně přicházeli do země mnozí po „Zlaté stezce“. Soumaři mohli zprostředkovávat přísun mnoha nových osídlenců. Pocházeli ze Starého Bavorska (dnešní Horní a Dolní Bavorsko a také Horní Falc) a z rakouského Mühlviertelu, neboť Horní Rakousy tehdy rovněž náležely k državám českého krále. Spolu s dalšími klášterními statky roku 1785 ves přešla v důsledku zrušení kláštera do majetku knížete Schwarzenberga a tvořila část panství Krumlov.V roce 1840 ves sestávala z 31 domů s 223 německými obyvateli a patřila k farnosti Zbytiny. Až do poloviny 19. století zůstala podřízená Krumlovu.
Po zrušení panství spadala Dolní Sněžná od roku 1849 pod Horní Sněžnou, od roku 1868 pak patřila k okresu Prachatice. V roce 1869 ves měla 34 domů a 196 obyvatel. Od 3. ledna 1874 byla Dolní Sněžná přiřazena k nově vzniklému soudnímu okrsku Volary. Proti tomu namířenou petici zástupce Johanna Andexingera a některých obyvatel český parlament na svém zasedání dne 14. října 1874 zamítl pro nedostatek odůvodnění a formální nedostatky, neboť petice nebyla podána vedením komunity. V roce 1910 žilo v 34 domech Dolní Sněžné 169 lidí. V roce 1921 obec tvořilo 35 domů s 201 obyvateli, v roce 1930 žilo 183 lidí v 37 domech. Roku 1924 byl představen český název místa – Dolní Sněžná.
V říjnu 1938 byla obec připojena k Německé říši v důsledku mnichovské dohody a až do roku 1945 byla součástí okresu Prachatice. Po skončení druhé světové války se Dolní Sněžná vrátila do Československa a německo-česká populace byla do roku 1946 vyhnána v důsledku Benešových dekretů. V říjnu 1946 byli vysídleni poslední Němci, sociálnědemokratická rodina Guschlbauer. Znovu osídlování obce Čechy nebylo úspěšné – v roce 1950 žili v 34 domech Dolní Sněžné jen dva lidé.
V roce 1948 byla ves přičleněna ke Chlumu, v roce 1960 pak byly zbourány téměř všechny domy. V kombinaci se zbořeninami původních stavení má místo silného genia loci a může ztělesňovat klasickou „Šumavu zaniklou“: nostalgii v krajině, kterou lidé opustili a příroda si ji vzala zpět. Několik domů obnoveno a na okolních loukách se hospodaří, rekonstruovaná byla i kaplička.
Zdroj Johann Gottfried Sommer : Království Böhmen, sv. 9, Budweiser Kreis, 1841 Budweiser Zeitung, 1926, č. 63, s. 8 Daleko hledím do kraje… Josef Gangl autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Napsat komentář