Jsou místa, kde se dostanete náhodou, v tu správnou dobu, z toho správného směru a za toho správného počasí. Prostě místa, která vám utkví v paměti napořád. Možná si to maluji moc růžově a kdybych tam přijel o měsíc později viděl bych to všechno jinak. Ale Dolní žleb stojí za to navštívit.
Vesnička rozkládající se na břehu Labe, zasazená do malebného údolí při ústí potoka. Jak jinak pojmenovaného než Dolnožlebského. Obec dnes už připojená k městu Děčín,ale má dlouhou historii spojenou s řekou a pulzujícím životem až do roku 1945.
Naše cesta začala ale úplně z jiné strany a to od Maxiček, kde jsme na kraji této větší obce přenocovali. Mírně klesající cesta vedla po hřebenu ke křižovatce „U Buku“ kde jsme odbočili do prava po žluté turistické značce. Cesta se začne pomalu svažovat a napojuje se na starou dlážděnou cestu proplítající se místy tokem zmíněného potoka.
Po místy už hodně padající cestě míjíte po pravé straně pramen vytékají z upravené zídky s trubkou. Je to místo jako na zavolanou v parném letním dni na osvěžení. Pramen byl v minulosti používán jako zdroj vody pro část obce. Dále vás čeká Dolnožlebský vodopád. Kousek za ním narazíte na pozůstatky bývalého mlýna nebo pily, které jsou pravděpodobně opravovány resp. udržovány v takovém romantickém duchu.
Po pár metrech projdete kolem cedule s názvem Dolní Žleb a čeká vás vlastní obec. Končí stará dlážděná cesta a začíná procházka po tom co hezkého nám zůstalo v Sudetech.
Domky /někde i hrázděné/po Němcích
Schody do nebe, kolejová lanovka stejným směrem a vila po místním fabrikantovi…
Nepoužívaný barokní kostel Nejsvětější Trojice, zpustlý hotel Piccolo nalepený na něj, hasičská Liazka na návsi…
Hřbitov kousek od řeky, u dráhy přímo do rajchu, co víc si člověk může přát…
Snad jen hospodu s výhledem na tu krásu..
…ale cesta vede dál, tady alespoň na druhý břeh.
Omlouvám se za případné nedostatky a pochybení v tomto článku. Byl jsem jen náhodný poutník v tomto překrásném kraji, který neměl čas prozkoumat všechny kouty tohoto místa.
Napsat komentář