autor: Pavel Kili Jedelský
I v Zábřehu byly česko-německé vztahy od druhé poloviny 19. století komplikované. Záborem Sudet Německem v říjnu 1938 a odsunem Němců v dubnu 1946 došlo k jejich ukončení. Z mnoha lidských a historických témat se pro nás stalo tabu. A pokud nějaký lidský osud očistíme od ideologického balastu, můžeme objevit zajímavý životní příběh.
Ekhard Hübner (1920 – 1942)
Narodil se 30. května 1920 jako nemanželský syn drážního úředníka Emila Hübnera a Alžběty Žerawa. Bydlel s matkou v ulici Oborník č.3.
V září roku 1926 nastoupil do německé základní školy a jeho spolužákem mu byl i Otto Brass ml. Dále pokračoval na zábřežské německé měšťanské škole. Po jejím ukončení nastoupil v roce 1935 na německou Obchodní akademii v Olomouci.
Někde mezi nimi je i Ekhard Žerawa (Hübner).
Byl členem zábřežských německých skautů (Pathfinder, později Hitler Jugend)) a patřil mezi vlajkonoše při vítání německé armády, která vstoupila do Zábřeha 10. října 1938. Zúčastnil se triumfálního pochodu padesáti vlajkonošů na oslavu připojení Sudet k Velkoněmecké říši, která končila na Ringplatze (Horní náměstí).
I přes komplikace územního rozdělení dokončil německou obchodní akademii v Olomouci. Musel pět měsíců dojíždět vlakem z Hohenstadtu (Zábřeh) do Olomouce, což bylo vlastně z jednoho státu do druhého. Maturoval v době, kdy i zbytek Československa byl násilně přičleněn k Německé říši jako Protektorát Čechy a Morava.
V září 1939 Německo napadlo Polsko a začíná II. světová válka. Ekhard Hübner se pod dojmem válečných úspěchů Německa ve svých 19 letech dobrovolně přihlásil do německé armády.
Nejprve 15.září 1939 Ekhard požádal o změnu příjmení a z Žerawy se stává Hübnerem po otci.
Po pěchotním výcviku v Salzwedelu přešel do důstojnické školy v Breslau-Schöngartenu. Dále pokračoval v letecké škole ve Stargardu. S platností od 1. února 1941 byl povýšen na poručíka a byl přiřazen jako pilot 9. letky III. stíhací eskadry „Udet“.
V červnu 1941 napadlo Německo Sovětský svaz a jednotka Ekharda Hübnera se zapojila do bojů na východní frontě. Patrně byl velmi dobrý pilot. V krátké době vyhrál třinácti vzdušných soubojů za což obdržel Železný kříž. Stal se „dvojkou“ (druhým doprovodným letadlem) známého stíhacího esa a komodora eskadry Udet Güntera Lützowa (1912-1945). V říjnu 1941 obdržel čestný pohár Luftwaffe za skvělé výkony.
Fotografie byla kolorovaná a je jednou z mála fotografií Ekharda Hübnera publikovaných knižně. Nepochází z května 1942, ale z května 1941.
Při jednou leteckém souboji byl sestřelen a nouzově přistál v nepřátelském týlu. Měl štěstí a za několik dní se mu podařilo překročit linii fronty a vrátit se k jednotce. Za odměnu dostal několikatýdenní dovolenou a mohl se na vánoční svátky 1941 vrátit do Hohenstadtu (Zábřeha).
Stal se okamžitě zábřežskou celebritou a zúčastnil se několika propagandistických přednášek pro obyvatelstvo a mládež.
V březnu 1942 při útoku na formaci bitevních letounů Iljušin-2 Šturmovik byl u obce Staraja Russa u Ilmeňského jezera (cca 550 km SZ od Moskvy) vyřazen z boje.
Na momentce z polního letiště je navracející se stíhačka s poškozeným a částečně nevysunutým podvozkem.
Boj byl popsán takto: Ekhard Hübner se svým Messersdmitt Bf 109 zaútočil shora na letící roj Iljušinů, který chránili stíhačky Mig-3. Vedoucí stroj Iljušin-2 Šturmovik sestřelil. Toto letadlo bylo využíváno hlavně v boji proti pozemním cílům a mělo slabou obranu při útoku zezadu. Proto byl roj chráněn Migy- 3. V následném boji se sovětskou stíhačkou Mig-3 zvítězil. Sovětská stíhačka explodovala a při těsném kontaktu poškodila i jeho stroj. Patrně trosky zasáhly a zapálili jeho letadlo. Jeho stíhačka začala prudce klesat a táhl se za ním silný černý kouř. Letadlo padalo do hlubokých ruských lesů u zmíněného jezera. Jaký byl jeho další osud se už patrně nedozvíme. Od toho okamžiku byl pohřešovaný. Za svoji krátkou leteckou kariéru absolvoval víc jak 150 bojových letů a dosáhl 47 sestřelů. V dubnu 1942 mu byl udělen Německý kříž ve zlatě a v květnu 1942 pak Rytířský kříž Železného kříže in Memoriam.
Zda zemřel na místě po pádu stíhačky nebo později u sovětském zajetí můžeme jen spekulovat.
Matka Ekharda Hübnera doufala, že se její syn s koncem války vrátí. Nevrátil se a i ona musela opustit místo, které ji jediného syna připomínalo. Ekhard Žerawa – Hübner zemřel mladý, jako mnoho jeho zábřežských vrstevníků bojujících na opačné straně. Krutostí osudu je, že památníky se staví jen vítězům.
Napsat komentář