Hrad Bouzov

autor textu: Ing. Roman Váňa doplněno textem z webu Německého řádu

Historie hradu

Velmi často navštěvovaným místem turisty a návštěvníky pamětihodností, ale i filmaři, je už dlouhá léta romantický hrad Bouzov, který se nachází 28 km na severozápad od starobylé Olomouce.
Hradní kopec, pnoucí se v západní části plošiny mezi městečkem Bouzovem a Hvozdečkem, vybíhá k severu širokým ostrohem, který končí skalní plošinou 433 m. n. m. Na té byl postaven hrad, jenž střežil obchodní cesty z Olomouce k Lošticím. Okolí Bouzova navíc obklopovaly krásné husté lesy s bohatstvím zvěře a tak se staly oblíbenou honitbou hradních pánu. Hrad Bouzov byl založen na počátku 14. století, pravděpodobně rodem pánů z Bouzova, z nichž Búz byl v letech 1317-1339 prvním. známým držitelem hradu. Ještě v průběhu 14. století jej drželi páni z Vildenberka, kteří v roce 1382 prodali panství markraběti Joštovi, ten je pak v roce 1396 přenechal svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu.

V rukou pánů z Kunštátu zůstal hrad Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století, i když se v jeho držení vystřídali přís- lušníci dvou větví tohoto rodu. V roce 1408 postoupili synové Heralta z Kunštátu bouzovské panství svému strýci Bočkovi z poděbradské větve. Je velmi pravděpodobné, že na hradě Bouzově se narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad (původně se psal Jiří z Kunštátu a Bouzova), když jeho otec Viktorín na Bouzově prokazatelně sídlil. Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před rokem 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. V letech 1472-1481 byl majitelem Bouzova Jan ze Šelmberka a poté se hrad opět vrátil do rukou pánů z Kunštátu. V r. 1494 zapsal Boček Kuna z Kunštátu bouzovské zboží Hanušovi Haugvicovi z Biskupic. Panství se do té doby již značně rozrostlo, v zápise jsou uváděny hrad a městečko Bouzov, městečko Loštice a dalších 28 okolních vsí nebo jejich částí. V r. 1547 přešlo panství na Prokopa Podstatského z Prusinovic a po jeho smrti bylo rozděleno na dvě části. Větší část s hradem převzal Jindřich Podstatský, menší část Jetřich Podstatský.

V roce 1583 prodal Jindřich svou část s hradem Nakserovi z Chotějovic, ten ještě téhož roku prodává panství Janovi Bergerovi z Bergu. Dalším majitelem hradu byl od roku 1617 Fridrich z Oppersdorfu.
Syn Fridricha z Oppersdorfu prodal válkou zpustošené panství v r. 1655 Eusebii Podstatské, která je odkázala svému třetímu manželovi Leopoldovi z Hodic. Její starší syn hrabě František z Hodic se rozhodl prodat hrad a panství i s přikoupenou Červenou Lhotou velmistru řádu německých rytířů Františku Ludvíkovi z Pfalz-Neuburgu. Byl to naprosto seriózní obchod, který proběhl 21. září 1696. František z Hodic obdržel částku 100 000 rýnských a 200 dukátů.

Bouzov ve vlastnictví řádu německých rytířů

Jsme v době baroka a proto se nelze divit, že hrad byl řádem vnímán jako sídlo hospodářské správy panství či opěrný strategický bod a nikoliv jako sídlo reprezentativní. Takovými sídly byly především zámky v Bruntále a Dlouhé Loučce. K významným přestavbám hradu tedy nedocházelo, ale to neznamená, že byl hrad ponechán zubu času.

Pro městečko pod hradem je významné datum 10. 2. 1798, protože císař František I. vydal městečku právo pořádat čtyři trhy ročně a ve středy byl povolen trh na len a přízi. Na přelomu 18 – 19. století došlo k expanzi francouzské revoluce, skrze císaře Napoleona Bonaparta do celé Evropy a řád byl zrušen ve všech zemích tzv. Rýnského spolku. Zůstal zachován jen v zemích Rakouských. Císař František tedy v roce 1805 zajistil velmistrovský úřad výhradně členům císařského rodu. Všichni další velmistři byli tedy příslušníky rodu Habsbursko-Lotrinského. Velmistři na hradě trvale nepobývali, ale příležitostně jej navštěvovali při vizitacích panství. Velmistry asi nejvíc uchvacoval kraj kolem, neboť hrad sám nějaké zvláštní pohodlí neposkytoval. Za velmistra Maxmiliána d’Este byl oppersdorfský palác zvýšen o jedno patro (1835-45). V novém patře paláce byly zřízeny prosluněné místnosti se širokými okny a keramickými krby. Právě zde pobývala arcivévodkyně Alžběta, po smrti svého manžela Karla Ferdinanda (zemř. 1874), se svým nejmladším synem Evženem. Arcivévoda Evžen měl tedy k Bouzovu velmi osobní vztah, protože zde prožil část svého dětství.

Roku 1888 navštívili Bouzov hned tři arcivévodové a jedním z nich byl arcivévoda Evžen, který byl v té době čekatelem na velmistrovský úřad tzv. koadjutorem. Byl fascinován rytířskými ideály řádu a chtěl rytířskou třídu opět pozvednout k bývalému lesku. Hrad Bouzov byl k tomu jako stvořený. Arcivévoda Evžen chtěl hrad rekonstruovat v komplex, který bude místem inspirace a duchovním zázemím pro dosud vládnoucí rytířskou třídu řádu německých rytířů. Zároveň jej hodlal užívat jako sídlo pro sebe a svou matku arcivévodkyni Alžbětu. Když se v roce 1894 stal velmistrem mohl konečně své plány realizovat. Projekt byl finančně velmi náročný (2,4 miliónů rakouských korun) a arcivévoda Evžen do něj investoval, se souhlasem řádové kapituly, prostředky z výnosů řádových velkostatků. Přestavba začala roku 1896 k dvoustému výročí držení hradu řádem. Arcivévoda Evžen měl za sebou kromě vojenských studií i soukromá studia dějin umění, takže k historickému objektu bylo od počátku přistupováno citlivě.

Zničením monarchie zásadně ovlivnilo dějiny hradu. Arcivévoda Evžen byl pod tlakem okolností nucen v roce 1923 abdikovat na hodnost velmistra a odejít do exilu.

Řád německých rytířů prošel vnucenou restrukturalizací a po staletí vládnoucí třída rytířů byla odsouzena k dožití. Vlády se ujala třída kněžská, čímž řád pozbyl charakteru rytířské instituce a stal se řádem kanovnickým. Původní název řádu rovněž ztratil své opodstatnění a z Řádu německých rytířů se stal Německý řád.

Řád spravoval Bouzov až do rok 1939, kdy byla nejen jeho činnost, ale samotná jeho existence, nepohodlná národnímu socialismu. Roku 1939 byl řád zrušen nacistickým režimem a hrad Bouzov konfiskován. Na hradě byla umístěna jednotka zbraní SS a vrchní velitel SS Heinrich Himmler chtěl z hradu učinit kultovní místo tzv. černého řádu. Tento quasi řád byl jednou z odvrácených tváří národního socialismu obsahující temný ba přímo ďábelský mysticismus. Nacisté z SS totiž sami sebe považovali za nástupce středověkých německých rytířů a hrad Bouzov byl pro ně ideální kulisou k pěstování tohoto deformovaného obrazu historie a duchovních hodnot.

18. ledna si připomínáme výročí mučednické smrti člena Německého řádu P. Heriberta Klugera OT.
Narodil se 25. července 1881 na severní Moravě v obci Neu Zechsdorf (dnes Nové Těchanovice). Studoval na na Arcibiskupském chlapeckém semináři v Kroměříži, kde v roce 1900 odmaturoval. Vysokoškolské vzdělání získal v Olomouci, v Opavě a v Brixenu. Na podzim 1903 vstoupil do Německého řádu (tehdy Řád německých rytířů), o necelé dva roky později v Opavě složil slavné řeholní sliby a byl vysvěcen na kněze. Působil jako vyučující na gymnáziu a na obecných a měšťanckých školách. Během 30. let 20. století ovlivňoval mládež svými protinacistickými postoji, otevřeně odsuzoval nacistické pogromy proti Židům. Nejprve byl penzionován, sledován gestapem a později zatčen a vězněn v Opavě. Následovala deportace do koncentračního tábora Dachau, kde krátce po svém příchodu 18. ledna 1945 zemřel.
Foto z výstavy  “A kdo vás zabije…“ (2020)

Jak potvrdil bývalý kastelán p. Finsterle, přítomnost Himmlera na hradě vytvořila komunistická propaganda. Ta také tvrdila, že Himmler jezdil na Bouzov lovit zvěř a podle toho se jmenuje chata na zdejším panství „Himmlerka“.

Více zde.

Pověstí o hradu je více např. že se na Himmlerův příjezd na Bouzově pečlivě připravovali. Pro tohoto mocného muže Třetí říše dokonce údfajně připravili na hradě zvláštní pokoj, kterému dodnes zaměstnanci neřeknou jinak než himmlerák. Ale žádný Himmler v něm nakonec nikdy nespal.

Podle jiné verze pověsti to bylo proto, že večer nad hradem zuřila silná bouře a Himmler se obával, že by do vyvýšeného místa, jakým hrad je, mohlo uhodit. To se však nezdá příliš pravděpodobné. Pro nacistického mystika, jakým Himmler byl, by bezesporu noc strávená za bouře na starém řádovém hradě byla vítanou příležitostí k ezoterickému zážitku.

Mezi místními koluje jiná verze pověsti. Podle ní tehdejší kastelán zaspal a neslyšel, jak se horká návštěva snaží dostat do hradu. Kvůli tomu prý také později skončil v koncentračním táboře.

„Také se povídá, že Himmler na hradě přímo odmítl přespat, protože se bál místní bílé paní. Nejpravděpodobnější je však poslední verze, podle které se Himmler prostě na cestě zdržel a proto přespal ve své chatě v lesích nad Milkovem,“ uzavřel sběratel pověstí.

Zdroj: https://prostejovsky.denik.cz/

místní pamětník

V roce 1945 docházelo k naprosto živelným konfiskacím na základě jakékoli záminky a vše co mělo jakoukoliv vazbu k německé jazykové menšině se stalo snadnou kořistí. Řád i hrad Bouzov nebyl v tomto ohledu výjimkou a Československá republika jej okamžitě zkonfiskovala, aniž dodržela právní postup. V současnosti tedy stále probíhá restituční zápas mezi státem a Německým řádem.

Jak již bylo napsáno výše, řád ponechal profesní rytíře dožít a v současné době z profesních řádových rytířů již nežije ani jediný. Přesto se řád nedokázal smířit s tímto směřováním, neboť poslání řádu i jeho minulost je zřídlem inspirace a svědectvím o víře našich předků a jejich schopnosti hájit Krista a Církev. Řád tedy zřídil alespoň status čestných rytířů. Mezi tyto čestné rytíře, kteří nejsou jistě srovnatelní se statutem profesních rytířů minulosti, protože již neskládají klasické řeholní sliby, jsou zastoupeni rovněž členové rodu Habsbursko – Lotrinského. Mezi tyto čestné rytíře patří nejen Jeho císařské a královské veličenstvo Dr. Ota Habsbursko – Lotrinský, ale rovněž jeho prvorozený syn Karel.

Po revoluci, jeli dva emisaři do Vídně a vyhledali zástupce Německého řádu a seznámili je s tím, že by se o majetek měli přihlásit. Všeobecně se říká, že za to chtěli hrad řídit. Ale nějak jim to nevyšlo. Řád se začal o majetek starat sám a ejhle oba emisaři nějak obrátili, začali spolupracovat s poslancem a později ministrem kultury P. Dostálem a začali hájit zájmy státu. Ve vesnici nastalo velké pozdvižení mezi občany, přece nebudeme dávat majetek“ Němčourům“. A tak se to zpolitizovalo a byl by to konec světa a České republiky, kdyby o tento hrad stát přišel. Hledali se kličky a v žádném případě nešlo o spravedlnost. Kdyby Rytíři hrad nekoupili a koncem 19. století nepřestavěli, byl by Bouzov prachobyčejná díra, o které by nikdo nevěděl.

Všichni na Bouzově nesmírně milují arcivévodu Evžena Habsburského, ale kdyby chtěl majetek vrátit, šli by v jenom šiku proti němu. Co je německé – to je špatné, co je ruské – to je výborné…

Tak to chodí v hlavách místního lidu.

místní pamětník

Rekonstrukce hradu za velmistra Evžena

Tak jak se na Bouzově měnily jednotlivé šlechtické rody, měnila se i jeho podoba. Zatímco v době pánů z Bouzova měl hrad především obrannou a strážní funkci a skládal se zřejmě z věže, hradeb a dřevěných obytných budov, Vildenberkové již vybudovali na jižní straně kamenný obytný palác, převyšující hradby. Ve 14. století byl Hradní kopec, pnoucí se v západní části náhorní hrad podstatně rozšířen, bylo vybudováno předhradí s hospodářský- mi budovami, obehnané příkopem a obranným valem.

Markrabě Jošt pak nechal obehnat předhradí hradbami s vysokou věží a kolem vlastního hradu dal přistavět parkánové hradby. Také v počátečním období vlády pánů z Kunštátu byla zvyšována především obranyschopnost hradu. Sídlo dostalo nové souvislé hradby se dvěma baštami a nově byla postavena parkánová hradba s pěti kulatými baštami. Kostka z Postupic pak vystavěl kruhovou dělovou baštu a byla opravena i hláska (největší věž). V r. 1499 začali Haugvicové se stavbou paláce na východní straně a propojili severní a jižní obytnou budovu. V druhé polovině 16. stol. hrad vyhořel. zřítila se i hlavní věž hláska a hrad zůstal neobydlen. V r. 1617 začala oprava hradu výstavbou jižního křídla. To již hrad v podstatě ztratil svou obrannou funkci a stal se výhradně obytným objektem.

S příchodem Řádu německých rytířů pozbyl během 18. století i tuto funkci, neboť řádová správa byla centralizována do Bruntálu. Jsou obydleny pouze budovy v předhradí, koncem 19. století je malebná zřícenina hradu oblíbeným turistickým cílem.

Dnešní podobu získal hrad po rozsáhlé přestavbě v letech 1895- 1910. Velmistr řádu arcivévoda Evžen Habsburský (*21. 5. 1863- +30. 12. 1954) rozhodl hrad nechat přestavět na reprezentativní řádové sídlo a muzeum.

Rekonstrukci projektoval jeden z nejproslulejších architektů své doby Georg von Hauberisser.
Po rozsáhlých přípravných pracích, zejména po pečlivém průzkumu, byly v r. 1895 strženy trosky severního křídla a započaly práce na stavbě nového dvoupatrového paláce. Také palác na jižní straně, tzv. Oppersdorfské křídlo, byl stržen a znovu od základů postaven na stejném půdorysu. Do tohoto nejslunnějšího místa byly situovány pokoje pro letní sídlo Jeho císařské a královské výsosti arcivévodu Evžena. Hradní věž byla také znovu postavena na původním místě, první dvě patra pocházejí ještě z 15. století.

Zachovalejší objekty nebyly strženy, ale jen opraveny. Nejstarší část (tzv. Alžbětino křídlo) je původní gotická, pouze rekonstruovaná a doplněná o nové prvky.
Hrad je plně zařízen a vybaven. Nejcennější částí je novogotická hradní kaple, vybavená gotickým oltářem a vyzdobená náhrobními kameny řádových mistrů z let 1395-1515, které byly na Bouzov převezeny z řádového hradu Hornecku nad Nekarem. Hradní zbrojnice, původní gotický sál starého hradu, je vybavena ukázkami zbraní, zvláště zajímavé jsou obranné štíty z 13. a 15. století a popravčí meč z roku 1677.

V novogotickém stylu je tzv. sloupová síň, místnost mezi severním a východním palácem, je vyzdobena gotickými deskovými obrazy. Východní palác s knížecími pokoji byl restaurován v roce 1899. Velmistrova ložnice, tapetovaná brokátem. je zařízena stylovým nábytkem vrcholného baroka. Komplex knížecích pokojů tvoří ložnice, pracovna, přijímací pokoj a pokoj pro sluhu.

V prvním patře severního paláce se nacházejí pokoje pro hosty, zařízené v novogotickém stylu. V patře druhém pak jsou reprezentativní prostory – rytířský sál, lovecká síň a kapitulní síň. Tyto prostory jsou zdobeny novorenesančními malbami a bohatými řezbářskými pracemi. Vstupuje se do nich z druhého nádvoří po slavnostním spirálovém točitém schodišti, vyrobeném z pískovce (jeho předlohou bylo schodiště v řádovém zámku Mergentheim). Západní část hradu tvoří obranná zeď s podsebitím, na které navazuje tzv. Alžbětino křídlo. Zde jsou tři místnosti, připravené pro matku arcivévody Evžena Alžbětu. Jsou zařízené pozdně barokním nábytkem.
V jižním (Oppersdorfském) křídle se nacházejí pokoje užívané arcivévodou Evženem jako soukromý letní byt. Předpokoj, pracovna, ložnice a pokoj pro komorníka jsou vybaveny cennými předmě- ty převážně ze 17. a 18. století. V těchto prostorách se rovněž nachází část původní obrazové sbírky velmistra Evžena.
V nejvyšší věži – hlásce se nachází vězení a hladomorna (ještě z 15. stol.), tzv. soudní síň, sádrové muzeum, pivnice, kachlové muzeum a místnost hlásného.

Úsilím architekta bylo skloubit dva požadavky: aby na jedné straně stavba působila dojmem dokonalého středověkého hradu se všemi náležitostmi, střílnami, střeleckými ochozy, věžemi, cimbuřím, tajnou chodbou apod., a na druhé straně aby mohla být v případě potřeby pohodlně obývána. není zde sice zavedeno elektrické osvětlení, které by příliš narušilo středověký vzhled, ale jsou zde koupelny, teplovzdušné topení, splachovací WC a plně funkční moderně vybavená kuchyně z počátku století.

Nákladná a náročná rekonstrukce byla provedena neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového souladu. Romantickou přestavbou vznikla dokonalá představa mohutného středověkého sídla, v jehož objektech se prolíná několik uměleckých slohu, zvláště gotika a renesance. Historickou a uměleckou hodnotu umocňuje množství významných starých uměleckých děl.

zdroj: kniha Bouzov 1996