autor: Jaromír Fischer

Dnešním příběhem končím vzpomínání na dosud zapomenuté rodáky našeho kraje, účastníky československého zahraničního odboje na Západě. Vzpomínky na „zapomenuté muže“, kteří zachraňovali čest svých porobených spoluobčanů v protinacistickém odboji. Sedm je značné množství na maličký zastrčený kousíček Litovelského okresu. Jejich osudy měly společné rysy, ale v konkrétních případech se dosti lišily. Tři sloužili u československého letectva a zbývající čtyři u obrněné brigády. Před vojenskou činností v Británii se téměř všichni zapojili jako vojáci do nešťastné francouzské kampaně, která končila velkou katastrofou pro západní spojence. Přesto nerezignovali a v odboji pokračovali ve Velké Británii a šli za velkého úsilí nakonec k vítěznému konci.
Ale to bylo dlouhých pět let, které za různých životních situací museli zvládnout. A mezi nimi byl i synek ze zastrčeného Svojanova, Hynek Spurný. Narodil se 21. září 1915 jako třetí z chlapců do rodiny Spurných, která se počátkem století přestěhovala do Svojanova z Luké, kde jejich předci kdysi vlastnili jedno z největších hospodářství v obci. Ale jak to tehdy chodilo, z boháčů se v průběhu několika desetiletí stávají chudáci. A to postihlo rodinu Spurných. Příčiny byly různé- nemoci lidí i hospodářského zvířectva, neúrody, častá úmrtí manželek, dělení majetku mezi děti, alkoholismus, karban a další a další důvody. A to se nevyhnulo ani rodině Spurných, kteří z vesnice odešli do nuznějších poměrů Svojanova. Nejstarší syn Josef se ještě narodil v Luké, ale jeho mladší bratři Rudolf, Ignát (Hynek) už ve Svojanově. Po dosažení věku šesti let začal chodit do obecné školy v Blažově a po pěti letech odešel na měšťanskou školu. Stal se mlékařským příručím pravděpodobně v Kozovské mlékárně.

31. 3. 1937 se podrobil odvodu a ještě téhož roku 1. října byl povolán k dělostřeleckému pluku 401 do Olomouce. Byla to elitní jednotka, která pracovala s velmi utajovanými fakty. Tam sloužil u 6. roty dělostřelectva jako vojín. 9. října 1938 byl z vojenské služby propuštěn na trvalou dovolenou až do 29. 4. 1939, kdy byl přeložen do zálohy.
Podobně jako mnoho dalších bývalých vojáků, tak i Hynek se nesmířil s okupací rodné země a vydal se spolu se svým blízkým kamarádem Hynkem Pospíšilem z nedalekého Kozova do ciziny bojovat proti okupantům.

Jejich odchod do zahraničí byl popsán v článku o Hynkovi Pospíšilovi. Spolu byli prezentováni u čs. jednotky v Polsku. A známá skutečnost, že Poláci neměli zájem o naše vojáky, způsobila, že Hynek a ostatní se zachránili před vydáním do rukou gestapa službou ve francouzské cizinecké legii, s dodatkem, že v případě vypuknutí války Francie s Německem budou okamžitě uvolněni z legie pro čs. jednotky. 15. srpna 1939 byl u náhradního útvaru cizinecké legie v Sidi Bel Abbes převzat a vtělen k 1. pluku cizinecké legie.

Jeho pobyt v cizinecké legii byl velmi krátký, poněvadž 3. září vyhlásily Francie a Vel. Británie Německu válku a tím padl závazek našich vojáků k cizinecké legii.

Po provedeném odvodu byl 26. 9. 1939 zařazen jako vojín k minometné rotě 3. pěšího pluku, Později k 2. rotě 2. pluku a 15. 1. 1940 k 2. baterii. 15. dubna byl
za svou činnost povýšen do hodnosti svobodníka. Zúčastnil se převážně ústupových bojů naší vojenské jednotky, které končily na jihu Francie v přístavu Seta, kde se svými druhy nalodil na menší loď NORTHMOOL a byl přepraven do Gibraltaru, kde přestoupil na velkou zaoceánskou loď VICEROY OF INDIA (11.11.1942 –potopena něm. ponorkou U 407), která jej přepravila 7. 7. 1940 do britského přístavu Plymouth. Všichni českoslovenští vojáci, kteří se přepravili do Británie byli soustředěni ve stanovém táboře Cholmondley (Čamli), kde se projevila hluboká krize v československém vojsku, která se projevila
ostrou nespokojeností k šikaně, zbabělosti a špatným zacházením ze strany některých důstojníků ve francouzské kampani, ústupových bojích a i v přepravě na anglické ostrovy. .
Celkem 539 vojáků a mezi nimi i Hynek Spurný odmítlo podepsat nový služební závazek a podřídit se novému československému velení. Hlavními rebely byli bývalí interbrigadisté, kteří se účastnili občanské války ve Španělsku a řídili se pokyny 3. komunistické internacionály v Moskvě. (Dle instrukcí je válka na Západě válkou mezi imperialistickými velmocemi, komunisté by se jí neměli účastnit a čekat, až dělnická třída v Německu svrhne Hitlera). K této skupině interbrigadistů se přidali i někteří nespokojení vojáci a mezi nimi byl i Hynek. Čs. armáda vydala 27.7.1940 přísně tajný rozkaz č. j. 71/ dův. 1940, na jehož základě byl Hynek Spurný degradován a vyloučen z čs. armády a předán k dispozici britským úřadům. Rebelové byli internováni ve sběrném táboře Mixendenu.

Rebelům byla nabídnuta amnestie a možnost návratu, pokud podepíší prohlášení loajality. Mnozí rebelové odešli k britským pomocným sborům. Hynek byl 5. srpna 1940 vtělen k Náhradnímu tělesu Čs. vojska (tzv Depot ).
Jakou tam měl činnost, není známo. Odtud byli vojáci po očištění svého jména znova zařazováni k čs. vojenským jednotkám. Hynku Spurnému byla 13. 12. 1941 udělena prezidentem republiky abolice, a 1. 1. 1942 složil přísahu a byl znova zařazen k V.O.I. 1. dělostřeleckého pluku Čs. obrněné brigády. Ještě téhož roku v prosinci byl opětovně povýšen do hodnosti svobodníka, čímž plně odčinil své chvilkové selhání. Armáda na něj nahlížela jako na vzorného a plnohodnotného vojáka naší zahraniční armády.
Svou službu řidiče u jednotky vykonával vzorně, při jejímž výkonu došlo ke zranění, z něhož se několik týdnů léčil. Podobně jako mnoho dalších našich vojáků se seznámil s anglickou dívkou a uzavřel sňatek. A to 3. ledna 1944 se slečnou Phyllis Marley v Maidstone. Z tohoto svazku se počátkem února 1945
narodila dcera Zdena (někdy též Zena). V této době (již od 1. září 1944) se svou jednotkou účastnil  obléhaní francouzského přístavu Dunkerque a zde také končí jeho válečné tažení.

V červenci 1945 čerpá dovolenou a vrací se do rodného kraje, aby se setkal se svými rodinnými příslušníky a také se dověděl něco o osudech svých nejbližších. A dovídá se zajímavou zprávu, kdy za jeho odchod do zahraničí byli bratři Josef (nar. 1905) a Rudolf (nar. 1911) vězněni od 10. 12.1942 do 29. 1. 1943 v internačním táboře ve Svatobořicích. Bratři mu popisovali jejich neustálé obavy při nástupech, příjezdech nákladních automobilů do tábora z možného odvezení do koncentračního tábora. A barvitě
mu líčili den jejich propuštění. Rudolf byl zubním technikem a tak v táboře léčil zuby nejen vězňů, ale i věznitelů. Když se Josef dozvěděl, že mají být ten den propuštěni, okamžitě běžel za Rudolfem, aby co nejdříve opustili tábor. Protože, člověk nikdy neví. Rudolf jej zklidnil, poněvadž zrovna měl na křesle
nějakého německého dozorce a odpověděl, že tu práci musí dodělat. A pak už honem domů.


Hynek dále sloužil v československé armádě,. Jeho služba byla přerušena působením u dopravního a strážního praporu UNRRA, která pomáhala se zásobováním naší republiky nedostatkovým materiálem, který u nás i Evropě chyběl. Dále slouží u armády až do dubna 1950, kdy končí službu u vojenského
útvaru 3480 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Protože je to doba, která nikterak nepřeje těm, kteří byli na špatné (západní) frontě i manželce se zde nelíbí, a tak Hynek odchází do Velké Británie za manželkou a dcerou Zdenou. V roce 1954 jako další podobní emigranti odchází do zámoří a to do Kanady, kde spokojeně se svou rodinou žije až do r. 1978, kdy náhle umírá. Při odklízení sněhu z přístupové cesty k domu utrpěl infarkt, na který umírá. Možná se zde projevila srdeční choroba, která mu byla už diagnostikována při vojenském odvodu již v roce 1937. Ještě před svým skonem navštíví svůj rodný Svojanov, kde se po mnoha letech setkává se svými příbuznými.


Tak dnes Hynek Spurný, vlastenec a bojovník za svobodu se svou manželkou
Phyllis (+2018) a dcerou Zdenou odpočívají v daleké Kanadě na hřbitově Duffin
Meadows Cemetery, provincii Ontario.

Fotogalerie

Válečná vyznamenání desátníka Hynka Spurného :
Vojenská pamětní medaile F – VB 7.3. 1944
Čs. vojenská medaile za zásluhy II. st. 9.2. 1946
Čs. válečný kříž 1939 13.4.1946

Zdroje : Kmenové listy – Hynka Spurného VHA Praha, Bratislava, databáze
vězňů inter. tábora Svatobořice- archív Terezín, vzpomínky synovce A.
Spurného, matrika OÚ Bouzov, Luká,foto – archív A. Spurného, kmenový list
V Bouzově 28. 7.2026 Jaromír Fischer, Bouzov