autor: Jaroslav Beneš
Ve vedlejších Rynolticích sloužil v tom roce strážmistr finanční stráže Josef Špička. V neděli 20. května 1923 při služební obchůzce narazil na silnici vedoucí z Jablonného do Petrovic na čtyři podloudníky, kteří nesli do Německa rozebrané lovecké pušky. Strážmistr je chtěl zatknout a odvést do Petrovic na celní úřad. Pašeráci se však na něj vrhli, vzali mu pušku a chtěli ho zastřelit. Rána ale nevyšla. Přišel na řadu zápas mužů proti muži. Strážmistr vytáhl bajonet. Přesila byla velká, násilníkům se podařilo bajonetu zmocnit a chtěli strážmistra zezadu bodnout.
Strážmistr byla ale evidentní dítě štěstěny. Smrtící úder bodáku se sklouzl po kovovém knoflíku na jeho služební brašně, aniž by ho zranil. Strážmistrovi se podařilo zmocnit během dalšího zápasu pušky. Jak to násilníci viděli, tři začali utíkat, jeden nemohl kvůli zranění. Strážmistr Špička toho jednoho odvedl na celní úřad do Petrovic. Špička byl silné a statné postavy, a to mu v tuto neděli zachránilo život. Jiný by těžko měl šanci. Jednoho z uprchlých násilníků zatkli později v České Lípě, další dva uprchli do Německa a pravděpodobně se je nepodařilo vypátrat či zajistit.
Proč ale tento příběh na těchto stránkách? Když strážmistr Špička zápasil na silnici o život, volal o pomoc na nedaleko na poli pracující lidi. Ti mu ale nepomohli, naopak. Přišli se na nerovný zápas podívat z blízka. Byl mezi nimi i starosta Petrovic. Všichni to byli Němci, obyčejní rolníci, kteří obdělávali svá políčka v potu tváře, byli svázání se zemí a půdou, kde žijí. Bohužel, strážmistrovi nijak nepomohli, naopak, dle protokolu ještě pobízeli násilníky, aby „toho českého psa dodělali“.
Neopakujme dnes staré chyby, naslouchejme si vzájemně a přemýšlejme.
Napsat komentář