Jaroslav Himr se narodil 17. června 1917 ve Věrovanech.
Do tradiční zemědělské rodiny. Jejich usedlost měla 10-12ha půdy, tažné koně a další dobytek. Na hospodaření se museli podílet všichni -tzn. otec Václav (nar.1878), matka Marie roz. Plachá (nar. 1884), oba z Věrovan, a 7 dětí Božena, Bohuslav, František, Marie, Jaroslav, Vít, Stanislava. A to napovídá že život a obživa nebyla lehkou záležitostí.
Jejich domov by se dal popsat, stará selská kuchyně s okny na náves a s jedním na protilehlý dvůr, těžký stůl, dvě lavice na které se dalo natáhnout, velký sporák, na stěnách police s nádobím, skříně zabudované napůl zabudované do širokých zdí z nepálených cihel a v rohu postavená postel. Kuchyně byla centrem celého hospodářství a všeho dění. Jen spávat se chodilo do vedlejší místnosti – nazývané světnicí.
Obecnou školu navštěvoval ve Věrovanech a posléze přešel na měšťanku do Tovačova. V roce 1931 nastoupil spolu s bratrem Vítem na Obchodní akademii v Prostějově, na níž dobrou pověst jménu Himr již předtím dělal starší bratr František. Jaroslav zde odmaturoval v roce 1935 a v té době v něm dozrál úmysl stát se důstojníkem čs. armády – letcem. V roce 1937 se stal absolventem Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po vyřazení z akademie nastoupil do aplikačního leteckého kurzu pro poručíky v Prostějově, který byl ale předčasně ukončen v důsledku mobilizace v září 1938. Leteckou praxi vykonával u 5. leteckého pluku v Brně a od září 1938 sloužil u 49. stíhací letky leteckého pluku 3 Generála – letce M.R. Štefánika na Slovensku jako velitel roje. I za této situace občas navštívil rodné Věrovany.
14.Března 1939 Hlinkovy gardy obsadily vojenské letiště u Nitry a zakázaly jakýkoliv start letadel. Jaroslavovi bylo nabídnuto, aby sloužil ve slovenské armádě, ale jemu naprosto nevyhovoval luďácký šovinismus. Vrátil se do protektorátu, pak ale litoval, neboť se dozvěděl o úniku osmi letců z 3. leteckého pluku do Polska.
Jaroslav Himr se nesmířil s okupací Československa a v únoru 1940 uprchnul do Francie, kam dorazil 27. března 1940. Zde byl zařazen do letecké skupiny čs. armády v táboře v Agde, ale k vlastnímu leteckému výcviku se již téměř nedostal. Francouzská žádost o příměří ho společně s početnou skupinou čs. letců zastihla na letišti Bordeaux-Mérignac. Většina československých letců se z Francie na britské ostrovy dostala lodí, Jaroslav Himr se jako jeden z mála dostal do letadla. Se skupinou 38 letců v čele s kpt. let. Ferdinandem Seckým byl 17. června 1940 evakuován do Anglie.
| Jsou dvě verze jeho trasy do Anglie. V rodině věří, že odešel do Itálie, Švýcarska, Francie a dne 18. června 1940 byl již v Anglii. Druhou možnost představuje známá trasa přes Maďarsko Jugoslávii, Turecko, Střední Východ a Francii. |
V Anglii se zařadil do řad RAF VR v hodnosti Pilot Officer. Jako kvalifikovaný stíhací pilot se stal 12. července 1940 jedním ze zakládajících členů 310. československé stíhací peruti RAF, která se formovala v Duxfordu. Ta však měla brzy takový přebytek pilotů, který přesahoval její výcvikové možnosti. Proto byl Jaroslav Himr společně s dalšími piloty 17. srpna 1940 převelen na přeškolení a bojový výcvik k 6. OTU do Sutton Bridge. Po třech týdnech cvičného létání na strojích Hurrican Mk.I byl nasazen do bojů o Velkou Británii v řadách britských jednotek.
| Internace příbuzných Po odchodu Jaroslava do zahraničí byla rodina Himrova hlídána gestapem, vedena na indexu a později internována. Grunt čp. 89 byl v listopadu 1942 spolu s dalšími čtyřmi usedlostmi ve Věrovanech dán okupačním pozemkovým úřadem do vnucené správy. Budovy (čp. 21, 49, 71, 76, 89) musely být vyklizeny, živý a mrtvý hospodářský inventář ponechán na místě. Na tyto usedlosti přišli němečtí kolonisté z Rumunska. Himrovi setrvali v internaci až do smrti syna Jaroslava |
Největší věhlas si vysloužil v řadách 601. stíhací peruti, u které sloužila silná skupina československých stíhačů. Vzhledem k dosavadním bojovým zkušenostem, bojovému zápalu a perfektní znalosti angličtiny se stal velitelem její A-letky. V jejím čele absolvoval řadu útočných operací nad okupovanou Evropou. S/Ldr Jaroslav Himr se stal v červnu 1942 velitelem 313. peruti. V pětadvaceti letech se tak stal nejmladším československým velitelem perutě v RAF.
… tento důstojník je excelentní typ… má vlastnost strhnout své
podřízené k maximálnímu úsilí. Jeho sebekázeň, osobnost, smysl pro spravedlnost mají velmi dobrý vliv na jeho podřízené. Jako dobrý sportovec sport vždy prosazuje, protože jej považuje za prospěšný. Mluví výborně anglicky, dobře francouzsky a něměcky… tento důstojník je striktně disciplinovaný, agresivní stíhač, vždy dychtivý po utkání s nepřítelem…. Jeho osobní příklad, a to jak ve vzduchu, tak i na zemi, je mimořádně velkou inspirací pro nadšení, tvrdou práci a výkonnost perutě… takové byly názory britských velitelů na osobnost Jaroslava Himra.
….. byl naposledy viděn 100 yardů za jedním Me 110, který šel k zemi a kouřilo se z něj. Tento byl uznán jako sestřelený… toto jsou slova z pravidelné úřední svodky Inspektorátu československého letectva, referující o výsledcích operace Ramrod 87, provedené dne 24. září 1943. Kromě dvou dalších pilotů se z ní nevrátil ani teprve šestadvacetiletý velitel 313. československé stíhací perutě, S/Ldr Jaroslav Himr, DFC.
Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Jméno Jaroslava Himra je uvedeno na 118. panelu kamenné knihy v Runnymede. Československé letectvo v něm ztratilo schopného a oblíbeného důstojníka. Jaroslav Himr byl představitelem nejmladší generace leteckých důstojníků z povolání. Z domova vlastenecky vychovaný a sportovně založený, solidně vzdělaný a v armádě akademicky vyškolený, ve službě respektovaný nadřízenými, kamarádský k podřízeným, osobně zdravě ctižádostivý, v boji nesmlouvavý a mladistvě agresivní. Především však patřil k mužům, pro něž kapitulace bez boje nepřicházela v úvahu.
Za svou odvahu a statečnost získal velice ceněný Záslužný letecký kříž (DFC), třikrát byl vyznamenán Čs. válečným křížem, dvakrát Čs. medailí Za chrabrost, dále obdržel Čs. medaili Za zásluhy I. st., Pamětní medaili čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), od Britů ještě obdržel The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. Po válce, v roce 1946, byl Jaroslav Himr povýšen na štábního kapitána a v červnu 1991 na plukovníka in memoriam.
Ve Věrovanech, na rodinném domku č.p. 197 je umístěna pamětní deska na počest Plk. i.m. Jaroslava Himra, DFC. Při náhodné návštěvě tohoto domku jsem se dozvěděl, že rodině po něm nezůstalo vůbec nic. Vyznamenání jim zabavili komunisté ve škole už v padesátých letech. Když chtěl příbuzný letce opravit pamětní desku, která tam už byla za minulého režimu- nikdo z kameníků mu to nechtěl udělat. Až podle rad známého písmomalíře ji opravil sám. Když ji chtěl opravenou vrátit na své místo, tak mu to chtěl místní straník zakázat- psal se rok 1983. A jenom perlička na konec syn toho aparátčíka pak hrál v kapele, která na výročí v 93-tím hrála před domem. Tak to chodilo a chodí u nás na hanácké vesnici.
zdroj WEB Věrovan, Jiří Rajlich, Foto WEB cs-letci.com, Region Věrovany
Napsat komentář