Zdroj: Bob Balcar
Název našeho příspěvku přímo sděluje, že pojednává o dvou lidských osudech, jejichž protagonisté měli společné místo svého vykročení do života, přičemž se jejich další životní osudy velmi lišily. Nuže, zde je osud druhého z nich. Byl o několik let starší než Ludwig Licha a na rozdíl od něho, pilota stíhacího messerschmittu, létal ve 2. sv. válce jako radiooperátor se svým velitelem, Jaroslavem Taudym, pilotem legendárního stíhacího bombardéru De Hawiland Mosquito, úspěšně plnícího s výsostnými znaky Velké Británie i průzkumné úkoly. Jméno tohoto letce-radioperátora a navigátora je samozřejmě z důvodu náležitosti k čsl. leteckým zahraničním jednotkám u nás mnohem známější než jméno Ludwiga Lichy – jedná se o legendárního Jana Smudka.
Městečko Bělá nad Radbuzou (německy Weißensulz) jim bylo společným výchozím místem pro jejich životní pouť. Jan Smudek se zde narodil v 8. září 1915 (zem. 17. listopadu 1999 Díly u Domažlic), posléze se s rodiči odstěhoval do chodské metropole Domažlic. Zatímco o 7 let mladší Ludwig Licha spojil svůj další život s lehkou atletikou, Jan Smudek více tíhl k pohybu ve volné přírodě, učaroval mu skauting spojený s dalšími aktivitami, např. s vodáctvím.
A při stavbě kanoe na zahradě jeho nového domova v Domažlicích se ho snažili v roce 1940 zatknout gestapáci, když se jim z jejich agenturních zdrojů donesla informace, že je Smudek napojen na ilegální hnutí. Podařilo se mu uniknout a přitom ještě vážně postřelit jejich velitele – z pistole, odcizené podnapilému německému poddůstojníkovi v jedné smíchovské restauraci.
Další pokus o získání zbraně již tak dobře nevyšel. Při pokusu přepadnout a odzbrojit podnapilého příslušníka pořádkové policie v Kladně došlo k neplánovanémuvýstřelu ze Smudkovy pistole, tedy nedopatřením, a Němec zůstal ležet mrtvý na chodníku. Smudek zde v Kladně navštěvoval strojnickou školu, když předtím úspěšně vychodil průmyslovou školu v Plzni.
Smrt německého strážmistra vyvolala velice intenzivní vyšetřování, současně ale také řadu patolízalských projevů ze strany českých protektorátních institucí. Pomstou nacistů za útok na Kladně bylo zatčení celé městské rady a posléze smrt českého kladenského starosty Pavla.
Smudkovi se ale nakonec podařilo opakovaně se prostřílet ke svobodě, když m.j. zlikvidoval dva příslušníky německé finanční stráže při pokusu jako podezřelého jej legitimovat. Na jeho dopadení byla stále zvyšována nabízená odměna, dosahující tehdy na protektorátní poměry závratné výše. Jemu se ale dařilo nadále unikat. Dnes víme, že i za podpory řady českých občanů.
Nacistická msta
Smudkův útěk měl za následek podstatně zvýšenou pozornost německých represivních složek soustředěnou na Domažlice. Přicházely stále další perzekuce a intenzivní pokusy Smudka dopadnout, včetně výzev v protektorátním tisku a slibů tučných odměn za uvedení na jeho stopu.
Smudkův parťák z přepadení na Kladně, František Petr byl popraven, popravě neunikl ani jeden z dalších pomocníků organizujících jeho útěk před gestapem, Ladislav Vojtěch.
V noci z 20. na 21. března 1940 bylo v Domažlicích zatčeno na 50 osob, ke kterým byla 23. března přiřazena další stovka. Všichni tito zatčení byli deportováni do koncentračního tábora Flossenbürg, na bavorské straně podhůří Českého lesa, resp. Hornofalckého lesa.
Pozdější bádání přinesla zjištění, že seznamy „nepohodlných“, kteří se v r. 1940 ocitli v osidlech Gestapa, již měly být pořízeny daleko před Smudkovou aférou, ještě před potupným obsazením pohraničí, a to na základě zpráv nejrůznějších donašečů a konfidentů.
Jméno Smudek po jeho činech a úspěšném zmizení rezonovalo v sluchovém ústrojí a i v hlavách různých lidí různě. Příslušníky německých represivních orgánů přivádělo k šílenství, ustrašeným čecháčkům způsobovalo třes rukou. Mnohým ale naopak dodávalo potřebnou vzpruhu. Existují dokonce jisté indicie o tom, že někteří čeští četníci měli Smudkovi v útěku pomáhat a také se snažit krýt jemu pomáhající obyvatele.
S podporou „Tří králů“
V Praze se Janovi podařilo navázat kontakt s českým odbojem, dokonce i se skupinou „Tří králů“, takže při jeho dalším úniku ze spárů Gestapa mu osobně pomáhal jeden z nich − legendární kapitán Václav Morávek. Smudkova cesta vedla přes Moravu na Slovensko a dále do Maďarska. Spolu s dalšími odbojáři pak nastoupil cestu přes Řecko a Turecko do Sýrie a odtud lodí do Francie. Jako řada dalších z protektorátu šťastně uprchlých mužů absolvoval pěchotní výcvik v Agde a stal se příslušníkem čs. jednotky ve Francii stejně jako řada čs. parašutistů vysazených později na protektorátní území. Francie bohužel velmi brzy před Hitlerem kapitulovala a Čechoslováci museli podstoupit další útěkové martýrium, aby se dostali ze spárů Němců do Velké Británie. Jejich cesta tam vedla přes Alžírsko, Maroko a ostrovy Martinique a Santa Lucia, Bermudy a Kanadu.
Dráhy letů obou protagonistů na válečném nebi se velice pravděpodobně na čas křížily
Po příchodu do Velké Británie byl Smudek dne 15.5.1940, zařazen k pěchotě, nakonec se mu ale podařilo splnit si své přání dostat se k letectvu, kde absolvoval kurz radiových operátorů u 62 OTU a 51 OTU.
Dne 11.7.1944 byl přidělen k československé letce 68. noční stíhací perutě Royal Air Force (RAF). Dá se tedy předpokládat, že se někde na válečném nebi Francie mohl při operačních letech míjet s Ludwigem Lichou převeleným sem po porážce Afrikakorpsu v severní Africe. Již po jeho smrti 8. června 1944 začal létat jako radiooperátor a navigátor s pilotem F/O Jaroslavem Taudym, který se stal pilotem letounu Mosquito u československé letky B 68. britské peruti.
Dne 18.5. 1945 uzavřel sňatek s Margaret Busch.
Dne 8.11.1945 byl trvale demobilizová – propuštěn z armády.
Jaroslav Taudy
Narodil se 30. července 1909 v Soběslavi. Otec Karel byl pokrývačem a matka Ludmila se v domácnosti starala o čtyři děti. Vyučil se malířem skla a porcelánu. Dne 1. října 1928 nastoupil do leteckého učiliště v Prostějově, kde absolvoval školu pilotů oddílu leteckého dorostu. Počátkem května 1934 nastoupil do Výzkumného technického leteckého ústavu (VTLÚ) v Praze-Letňanech.
Kvůli okupaci se v roce 1939 rozhodl k odchodu z protektorátu do zahraničního odboje v Polsku v Krakově. Přidal se do vojenské skupiny pod velením pplk. Ludvíka Svobody a dal se k Polské armádě. Na začátku války byl uvězněn a vyslýchán Sovětskou armádou. Propuštěn byl 9. ledna 1940. Následně byl zařazen do skupiny letců poslaných do Moskvy. Poté lodí doplul až do Liverpoolu, kde se stal zkušebním pilotem a posléze leteckým instruktorem. Dne 28. října 1941 byl povýšen do československé hodnosti štábního rotmistra a od zimy 1941 působil jako instruktor vícemotorových letounů. Od počátku roku 1943 přeškoloval skupinu sovětských pilotů na britské dvoumotorové Albemarle. Dne 28. října 1943 byl povýšen na poručíka letectva. Za své služby v řadách RAF obdržel 9. května 1944 britské vyznamenání Letecký kříž (AFC). Po skončení války byl 1. června 1945 povýšen do hodnosti nadporučíka.
Do Československa se vrátil 16. srpna 1945 a následně se i oženil. Opět vstoupil do služeb VTLÚ v Praze-Letňanech, kde se stal vedoucím přejímací komise československého letectva. O tři roky později byl povýšen do hodnosti majora.
V roce 1950 byl propuštěn z armády a sledován STB. S manželkou Marií se odstěhoval do Hradce Králové, kde pracoval jako prodavač. Až v roce 1989 se vrátili do Soběslavi, o dva roky později byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka letectva.
Zemřel 26. ledna roku 1999 v rodné Soběslavi ve věku 89 let.
foto: sbírka Jiří Rajlich zdroj: Wikipedie
Válka skončila, místo ve vlasti pro Jana Smudka ale nebylo
Po ukončení 2. světové války se konečně mohl Jan Smudek vrátit do své vlasti. Příliš dlouho zde však nepobyl — po únoru 1948 se znovu musel vydat na nucenou cestu z Čech, kde se opět stal nepřítelem. Znalost terénu ze skautských akcí v lesích pod Čerchovem, kde prochází státní hranice, mu umožnila opět uniknout.
Další který létal u 68. noční perutě byl W/O Karel J. Richter
* 17. 10. 1902 Hlinsko (Pardubice) - † 5. 9. 1942 Norwich (Velká Británie)
U 312. čs. stíhací perutě působil od 8. 9. do 10. 10. 1941
O Karlu Richterovi se nám, bohužel, nepodařilo dohledat vůbec nic, i jeho letecká karta je zcela čistá. Přidáváme tedy alespoň odkaz na článek v angličtině, kde se píše, že zahynul společně s Jaroslavem Kovandou při nočním tréninkovém letu. (68. noční peruť). Krátce po vzletu z RAF Coltishall se jim vznítilo křídlo a letoun Beaufighter se krátce před půlnocí zřítil na drůbeží farmu - Spixworth Road, Norwich. Oba jsou pohřbeni na hřbitově Scottow v hrabství Norfolk.
Čest jejich památce!
Zdroj:
http://aircrewremembered.com/richter-karel.html
rafaci.cz
Foto: fcafa.com
Ne každému byla na mezinárodní úrovni prokázáma taková čest:
Příběhem Jana Smudka se inspirovali filmaři. V roce 1943 natočila gruzínská společnost Tbilisi Kinostudia film „Nepolapitelný Jan“ (Uchinari Jani). Režisérem filmu byl Vladimir Petrov, hlavní roli ztvárnil Jevgenij Samojlov. Příběh Jana Smudka v tomto filmu je příběhem jednoho z pražských studentů zatčených po 17. listopadu 1939, který po zapojení do odboje zastřelí několik německých okupantů. Některé záběry z filmu byly zařazeny do dokumentu ČT 2 „Nepolapitelný Jan“.
Američtí filmaři natočili v r. 1942 film „Casablanca“, s Humphrey Bogartem a Ingrid Bergmanovou, jehož děj se odehrává z velké části v hlavním městě Maroka, „přestupní stanici“ mnoha emigrantů prchajících před nacismem. Hlavní hrdina filmu zažívá obdobná životní dobrodružství jako Jan Smudek. Dílo získalo tři oskarová prvenství a stalo se filmovým evergreenem.
Na místě je zasloužené uznání a úcta
Ještě dlouho po válce byl názor na něho a na jeho činy velmi rozdílný. Jedněmi zatracován pro údajné následky, které jeho odvážné činy v jeho rodném raji měly, druhými uznáván jako hrdina. K přiživování jeho pomluv samozřejmě velkou měrou po roce 1948 přispívala prosovětská propaganda šmahem zatracující vše, co se týkalo československého západního odboje. V devadesátých letech, tedy po sametové revoluci, se vrátil z exilu do České republiky, dne 17. listopadu 1999 v Dílech u Domažlic, nejvýše položené chodské obci, takřka zapomenut zemřel.
Jak řekl autorovi této statě: „Chtěl se dívat každého dne z Dílů na Haltravě na své milované Chodsko jako z letadla, jak o tom vždy snil za svých bojových letů“! Je důležité, i dnes si jeho hrdinství připomínat a hluboce se mu poklonit!
Dnes téměř neznámé souvislosti
Málokdo dnes tuší, jaké osudy dvou protagonistů jsou spojeny s Bělou nad Radbuzou, městečkem v Českém lese, které si cílevědomě, trpělivě a úspěšně našlo své dnešní místo na slunci.
▪ Veškeré fotografie, resp. grafická vyobrazení cizích, resp. neznámých autorů v této stati prezentované z archivu Nakladatelství Resonance jsou v něm zařazeny na základě licenčních kritérií platných pro jednotlivé položky.
Napsat komentář