Jeden domov, dva různé osudy. Díl první: Ludwig Licha.

Zdroj: Bob Balcar

Nebylo až tak obvyklým jevem, že by na obou stranách konfliktu nazvaného 2. sv. válkou stáli protagonisté, kteří vyšli z jednoho konkrétního malého místa v Československu a nakonec na válečném nebi létali v navzájem sobě nepřátelských strojích.

Osud první: Ludwig Licha

Ludwig Licha se narodil 15. září 1922 nedaleko od Bělé nad Radbuzou, v sudetoněmecké, samozřejmě ale československé, horské vsi Pleš/Plöß… (v matrice jsem ho bohužel nenašel), kde vlastnila a vedla jeho matka špičkové ubytovací zařízení cestovního ruchu „Böhmisches Spitzenlager Franzi von Rößler“, Byla rovněž členkou zájmového sdružení těchto ubytovacích zařízení se sídlem v lázeňském městě Bad Kissingen v oblasti Dolní Franky/Niederfranken. Po ukončení povinné školní docházky v Bělé nad Radbuzou jej rodiče pro lepší studijní možnosti proto poslali právě sem. Svůj sprinterský talent nadále tříbil v tamějším lehkoatletickém oddílu a později ve sportovním klubu v Drážďanech, kam se po ukončení školy v Bad Kissingenu v roce 1941 vydal za svojí kariérou vojenského stíhacího pilota.

Válkou přerušená sportovní cesta velké olympijské naděje

Základy své nadějné sportovní dráhy, násilně přerušené smrtí nad Normandií, získal Ludwig Licha již na základní škole v Bělé nad Radbuzou. V roce 1938 získal titul juniorského mistra Německa v běhu na 10o m. Jeho všestrannost dokumentuje přiložená kopie diplomu vítěze atletického trojboje na 19. sportovních slavnostech ve Würzburgu v červenci 1939.

Při mezistátním lehkoatletickém utkání Německo – Rumunsko, uskutečněném v r. 1942 v tehdy německé Vratislavi/Breslau, nad všechny ostatní výkony vynikl jeho na tehdejší dobu mimořádně kvalitní čas na 100m 10,6 sec! Licha pomohl k drtivému vítězství německého týmu i svým výkonem na prvním úseku štafety 4×100 m. Okamžitě se stal velkou německou nadějí pro Olympijské hry v r. 1944, o nichž se v Německu věřilo, že se uskuteční po jeho brzkém vítězství nad Sovětským svazem a tím ukončení války. Nakonec se další lehkoatletické mezistátní závody se západoněmeckou účastí konaly až v r. 1951. Muži se utkali postupně s lehkoatletickými týmy z Lucemburska, Švédska a Švýcarska, v tomto roce také poprvé startovaly západoněmecké ženy v utkání proti švýcarskému národnímu týmu.

Lichův výkon ještě více vynikne při jeho srovnání s výsledky závodu na 100m ve finále Olympijských her 1948 v Londýně: 1. místo Harrison Dillard (USA) 10,3 sec., 2. místo Barney Ewell (USA) 10,4 sec., 3. místo: Lloyd La Beach (Panama) 10,6 sec.

Zpět k válečnému nebi.

Nebe nad Normandií, kde má za několik dní dojít k největšímu námořnímu výsadku v dějinách válek, již plně ovládají bojové stroje západních Spojenců. Jakýkoliv nepřátelský pokus o vyslání letounů nad toto území je okamžitě trestán několikanásobnou převahou spojeneckých strojů– buďto sestřelením, v některých případech donucením německého pilota k přistání na britském letišti.

Po vylodění spojeneckých sil 6. června 1944 na pěti plážích Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword je jakýkoliv německý let nad tímto bojovým územím výslovným sebeobětováním. K pokusu svést nerovný boj s angloamerickými spitfiry, hurricany, mustangy a mnoha dalšími typy stíhacích a bitevních letounů startuje 8. června 1944 také stroj nadporučíka Luftwaffe Ludwiga Lichy. Pilot není nezkušeným nováčkem, jakými je ve dnech invaze většina pilotů, sotva stěží splňujících kritéria předepsaného počtu výcvikových hodin pro zařazení do bojových jednotek německých vzdušných sil.

Licha již má za sebou úspěšné nasazení při podpoře jednotek Rommelova Afrikakorpsu v severní Africe! Ani jeho bojové zkušenosti ale nezabrání tomu, aby nebyl v nerovném boji s přesilou spojeneckých stíhaček sestřelen nad obcí Villacoublay. Umírá ve svých nedožitých 22 létech 8. června 1944 a je pohřben na vojenském hřbitověv v Champigny-St.André.

Jako vzpomínka na něho byl po jeho smrti na hřbitově v jeho rodné obci Pleš zřízen − podle v sudetoněmeckém pohraničí zavedeného zvyku − jeho symbolický hrob. Celá obec Pleš/Plöß padla po odsunu sudetoněmeckého obyvatelstva v r. 1946 za oběť likvidace opuštěných pohraničních obcí. Po roce 1989 byl zničený hřbitov pietně obnoven, včetně kamenných základů bývalého kostela, takže i symbolický hrob Ludwiga Lichy i několika členů jeho příbuzenstva, padlých ve 2. sv. válce na jiných frontách, tam lze nalézt i dnes.

Dlouhá léta je již úbočí až k vrcholu zarostlé náletovými křovinami a stromy, po odstraněných domech jsou tu a tam patrné pouze zarostlé základy a zlomky armatur z pavlačí…

Memoriál Ludwiga Lichy v Bad Kissingenu

V r. 1984 věnovala Lichova sestra Johanna atletice v Bad Kissingenu velký putovní pohár, který každoročně obdrží vítěz přeboru oblasti Unterfranken. V Bad Kissingenu se také každoročně koná Memoriál Ludwiga Lichy s hlavním závodem na 100 m.

Předválečná sportovní tradice v Bělé n.R. dnes úspěšně pokračuje

V Bělé nad Radbuzou má v dnešní době sport a v něm i lehká atletika velkou podporu u vedení města. Jeho starosta Ing. Libor Picka každoročně slavnostně všechny lehkoatletické podniky zahajuje. Důkazem podpory je m.j. i stadiónek s tartanovou běžeckou dráhou a s rozběhovými sektory, také každoroční, vedle jarního přespolního běhu „Bělská pětka“, běžecký závod „Bělská míle“ s rámcovými sprinterskými závody, jichž se letos v rámci Bělské pouti zúčastnilo na 200 závodnic a závodníků.

Živá sportovní vzpomínka na Operaci Cowboy

V Bělé nad Radbuzou se také uskutečňuje jedna z předávek štafetového kolíku přeshraničního závodu štafet „Po stopách Operace Cowboy“, založeného v roce 2015 naším nakladatelstvím Resonance a v současnosti skvěle organizovaného vedením bavorského městyse Eslarn, českých měst Bělá n. R. a Hostouň, jako vzpomínky na zcela mimořádnou, doslova mysteriózní akci US Army na přelomu dubna května 1945, kdy jeden odřad americké 2. jízdní průzkumné skupiny, tzv. „2. kavalérie“, útokem přes tehdejší linii fronty obsadil německý vojenský hřebčín v Hostouni a ochránil zde před nebezpečím zničení stádo několika set vzácných koní, včetně těch nejvzácnějších − bílých lipicánů ze Španělské jezdecké školy z vídeňského císařského Hofburgu, ukrytých zde nacisty před frontou blížící se k Vídni.

Podrobně o této bojové akci píšeme v našem článku na tomto portále Médium.cz nazvaném „Operation Cowboy – žádná story z Divokého západu, ale sotva uvěřitelná story českého Západu 1945“.

Pevný řetěz sportovní tradice

Všechny tyto vyjmenované sportovní aktivity v Bělé nad Radbuzou jsou jakýmsi pomyslným řetězem sportovní tradice, jehož jedním článkem byl svého času i skvělý sprinter Ludwig Licha, který mohl zcela určitě dosáhnout ještě vyšších úspěchů, kdyby jeho nadějnou kariéru nebývala přerušila válka – to nejhorší, co sportu nepřeje, co je jeho největší překážkou!

Název naší stati přímo sděluje, že pojednává o dvou lidských osudech, jejichž protagonisté měli společné místo svého vykročení do života, přičemž se jejich další životní osudy velmi lišily. Nuže, zde je osud druhého z nich. 

Velkou zajímavostí je hrob s ryze českým jménem Josef Zíka. Je zde pohřben původně lesník  čsl. státních lesů, který vstoupil do amerických služeb a působil v této oblasti jako agent-chodec, hlavně při převádění pro americké tajné služby zájmových osob. Při jednom nočním přechodu v březnu 1951 přišel o život v přestřelce s hlídkou čs. Pohraniční stráže 9. poběžovické brigády PS u nedaleké bývalé sudetoněmecké obce Václav / Wenzelsdorf.

Konec první části