Bylo začátkem května 1945, konec války se blížil, ale pořád se dalo přijít o život. Někdy v tuto dobu potkal bratr mojí babičky prvního rudoarmějce v Trusovicích na trati Olomouc – Šternberk. Běžel tuto šťastnou novinu, že viděl Rusa oznámit domů. To ještě neveděl jeden z těchto Ivanů pod vlivem alkoholu ji bude chtít znásilnit. Při tom přišel o život málem i můj praděda bývalý legionář Rudolf Horák nejen protože ji schovával, ale protože mluvil rusky a to bylo podezřelé, ale to je jiný příběh…
Dne 4. května v nedalekých Hlušovicích obsadili patro v domě Josefa Sehnala v ruští dělostřelci. Na zahradě zakopali děla pro ostřelování Černovíra. Dne 6. května, při oslavách prvních narozenin vnučky Věry přišla německá odveta. Luftwaffe vyhrabala obstarožní Štuky tedy Junkersy Ju.87 „Stuka“ a rozsáhle bombardovala celou oblast. Mnoho domů bylo vážně poškozeno, včetně domu J. Sehnala. Jeho dům byl poškozen tzv. vakuovou pumou.
Josef Sehnal byl vojákem tělem i duší. Bojoval za císař pána na dvou frontách jak v Karpatech, tak proti Italům na jižní. Po Velké válce věrně sloužil
mladé Československé republice, ale válka ho přece jen málem dohnala na samém konci ve funkci starosty v hanácké obci Hlušovice. Nechtěl tuto fukci dělat, ale byla mu přidělena Němci. Hlušovice byla česká dědina, a tak tam bývaly často kontroly ze strany okupantů. Kontrolovalo se plnění dodávek zemědělských produktů a potírala šmelina.
Největší šmelinář byl jak jinak Čech a také jeden z největších statkářů ve vesnici. Párkrát už mu hořela koudel a pan Sehnal s jediným německým statkářem to musel žehlit u kontroly. Po osvobození se tento český „vlastenec“ snažil tohoto Němce dostat do odsunu, aby se dostal k jeho majetku. Což se mu i podařilo a tehdejší starosta ho musel vyreklamovat z odsunu. Když přišel domů byly už všechny jeho krávy a koně ustájeny u souseda. Pravděpodobně proto aby netrpěly pod nadvládou Germána. Tento český narušilel německé ekonomiky se posléze vychválil v příslušné kapitole známé knihy _Kraj jimž prošla válka_ , jako největší spasitel této hanácké vesnice.
A když už šlo i tomuto spasiteli pár let po válce to tuhého… tak se ustavilo první zemědělské družstvo v Hlušovicích. To se spojili tři největší sedláci ve vesnici a bylo to.
Po Josefu Sehnalovi nezůstal žádný deník, kde by bylo určitě více takových historek. A že by tam bylo o čem psát přežil celou první válku. Doma o tom nemluvil, že to nebylo nic pěkného, tak snad ještě jednu takovou úsměvnější.
…28.říjen by p. Sehnal určitě neslavil. Na rádiu, až do své smrti, měl naladěnou pouze Vídeň. Když mu přišli z MNV blahopřát k 70 narozeninám a předseda „Šróbek“ ho oslovil soudruhu, odehrála se scéna jako z „Pelíšků“, jen hůlku nahradily vidle…
Pokud se chcete podrobně dozvědět více o vojenské kariéře tohoto vojáka můžete stahovat zde
Napsat komentář