Karl Illner-hvězda počátků aviatiky ze Žacléře

Autorka: Eva Rennerová

Senzační výkon rakouského aviatika Illnera, který v úterý 17. května se strojem Etrich II. uskutečnil let z Vídeňského Nového Města do Vídně a po několikahodinové přestávce letěl zpět do Vídeňského Nového Města, rázem učinil Rakousko vedoucím národem v oblasti letecké techniky… Dílenský mistr Illner podal bravurní výkon, který nejlépe dokazuje obrovskou stabilitu a spolehlivost použitého stroje…

časopis Wiener Bilder č. 21/1910

Hvězda Karla Illnera tehdy stoupala strmě vzhůru a úspěšný přelet do Vídně byl pouhým počátkem jeho bohaté kariéry. Kdo byl tento odvážný muž? Několik informací již přinesly články v Krkonoších – Jizerských horách v č. 8 a 9/2006 v souvislosti s životním příběhem Igo Etricha. Pojďme však nyní poodhalit roušku tajemství obestírající život Etrichova pilota, žacléřského rodáka, a připomeňme si atmosféru počátku 20. století, období vzrušeného zájmu a nadšení pro zcela nový fenomén – aviatiku, neboť s touto dobou je jméno Karla Illnera úzce spjaté.

Dětství a cesta k letecké technice

Karl Franz Illner, „skromný, tichý muž, hovořící s lehkým náznakem slezského dialektu“, jak poznamenává jeden reportér rakouských listů, byl synem horníka Franze Illnera a Marie Illnerové, rozené Dixové. Spatřil světlo světa 14. července 1877 v domě čp. 23 v malém, tehdy průmyslovém městě Žacléř pod Rýchorským hřbetem. Již od dětství se projevuje jeho technické nadání a vyučí se strojním zámečníkem v Trutnově. Následně odchází do Drážďan, kde sbírá zkušenosti ve svém oboru. Roku 1898 se na krátkou dobu vrací do zdejšího kraje a rukuje k vojenskému zdravotnickému oddílu č. 12 v Jaroměři. O rok později opět míří do Drážďan, kde se vypracovává na pozici dílovedoucího v továrně na výrobu kol a strojů. Po návratu do rodného kraje nalézá uplatnění ve Svobodě nad Úpou ve strojírenské firmě Franze Bräunlicha. Brzy je v širokém okolí známý technickou zručností a praktičností, čehož je mimo jiné důkazem patent na kovovou ochranu podrážky (jakési speciální „nesmeky“), který přihlásil dne 10. srpna 1905. V Žacléři poznává ladnou ženu, jednu ze čtyř dcer váženého měšťana Johanna Weyhraucha, Emilii Weyhrauchovou. Emilie je jím natolik okouzlena, že si jej 11. února 1907 bere za manžela. Svatby se jako svědek účastní sám Illnerův zaměstnavatel, ing. Bräunlich.
     Ve Svobodě nad Úpou se zřejmě poprvé setkává se dvěma poněkud podivínsky působícími muži – Igo Etrichem a F. X. Welsem, kteří zde nechávají vyrábět komponenty pro motorové saně, na nichž se Wels v zimních měsících prohání po Horním Starém Městě. Igo Etrich, syn významného textilního průmyslníka Ignaze Etricha, je pokrokový a zručný muž, který je nadšen myšlenkou létání a ve svém vývojovém ateliéru v Horním Starém Městě se neúnavně zaobírá sestrojením kluzáku. Franz Xaver Wels, rodák ze slovinského Mariboru, šermíř a technik, je Etrichův pomocník. Karl Illner ve volném čase pomáhá Igo Etrichovi a zatím netuší, jak zásadně tento muž ovlivní jeho život.

Přesídlení do Vídně

Etrich a Wels slaví první úspěchy, když v říjnu roku 1907 uskutečňují v Nových Dvorech u Trutnova první lety s kluzákem. Igo Etrich je s prací Karla Illnera velmi spokojený a k 1. dubnu 1908 jej oficiálně angažuje jako dílenského mistra a konstruktéra. Etrich touží být blíže centru leteckého vývoje a zároveň hledá vhodnější terén pro uskutečňování leteckých pokusů. Přesouvá proto svůj ateliér do vídeňského Prátru, kde mu ministerstvo obchodu poskytlo vhodné prostory v bývalé výstavní hale Rotunda. Karl Illner Etricha následuje spolu s manželkou, několikaměsíční dcerkou Margaretou i manželčinou sestrou a zajišťuje stěhování ateliéru po železnici. Když se Etrich rozchází s F. X. Welsem pro názorové neshody ve věci dalšího směřování leteckého vývoje, nastupuje Karl Illner na pozici dílovedoucího a brzy také šéfpilota.

Zrození Holubice

Létalo se s ním neobyčejně lehce, možná až příliš lehce na můj vkus; lze dokonce říci, že se letadlo pilotovalo samo. Těmito slovy popisuje první německá pilotka Melli Beese své zkušenosti s Etrichovým letadlem Taube (Holubice), které měla možnost vyzkoušet na letišti Berlin Johannistal, kde se také osobně setkala s Karlem Illnerem i Igo Etrichem. Na sklonku roku 1909 se rodí pod rukama Igo Etricha a jeho pomocníků, K. Illnera nevyjímaje, proslulý jednoplošník, který se nesmazatelně zapíše do historie letectví, stane se nejnapodobovanějším leteckým strojem, bude sklízet rekordy a díky pěkným tvarům si vyslouží obdiv od laiků diváků po letce profesionály. V listopadu a prosinci roku 1909 a zejména v dubnu 1910 slaví první úspěchy. Karl Illner podniká první lety. Je pilot samouk, neučí se létat v pilotní škole, experimentuje a během krátké doby se vypracovává ve výtečného pilota. Dne 25. dubna 1910 skládá na letounu Etrich II. Taube pilotní zkoušku (mezinárodní pilotní diplom FAI č. 3) a pomalu směřuje k průlomu v kariéře.

Nejvýraznější úspěchy

Roky 1910–1913 budou pro Karla Illnera nejúspěšnějším obdobím. Miláčkem publika se stává zejména díky dvěma významným letům – z Vídeňského Nového Města do Vídně a zpět v úterý 17. května 1910 a letu Vídeň–Horn–Vídeň dne 10. října 1910. Věnujme však pozornost dalším letům, které bývají opomíjeny, přestože byly zajisté neméně zajímavé a významné.

● 1. a 2. dubna 1910 Illner pilotoval první zkušební lety s Etrich II Taube; 13. dubna 1910 při osmiminutovém letu vyvinul rychlost 75–80 km/h.
● 11. května 1910 dopoledne letěl se dvěma pasažéry Igo Etrichem a Hansem Hirschem, kteří seděli a poté leželi na křídlech letounu. Let ve výšce 10 metrů byl dlouhý asi 5 km. 14. května 1910 dosáhl Illner rakouského vytrvalostního (1 h 11 min) i výškového (300 m) rekordu.
● 9.–15. října 1910 na přehlídce v Berlíně-Johannistalu představuje Illner letoun Taube německému publiku. Krouží nad diváky a pouští řízení – předvádí automatickou stabilitu letadla. 17. října 1910 pilotuje nejrychlejší meziměstský přelet Berlín–Döberitz, kdy během 23 minut letěl až stokilometrovou rychlostí.
● 13. července 1911 podniká vytrvalostní let se slečnou Gerome. Po 2 h a 12 min. letu přistává přibližně ve 21 hodin, přistávací plochu ozařují signální ohně.
● 8. října 1911 na přehlídce Wiener Neustäder Flugwoche dociluje vytrvalostního rekordu s pasažérem – 4 h 55 min.
● 12. května 1912 na letecké přehlídce v Salzburgu přihlíží Illnerovu patnáctiminutovému letu ve výšce 530 m asi 15 000 diváků včetně velkovévody z Toskánska.

Letecký instruktor

Karl Illner od roku 1910 školí v první rakouské letecké škole ve Vídeňském Novém Městě novou generaci pilotů. V seznamu jeho žáků se objevují zvučná jména významných osobností, například nadšený aviatik, prezident c. k. aeroklubu, pilot balonů, neurolog a psychiatr, baron Constantin von Economo (1876–1931), konstruktér, letecký inženýr a pozdější pilot Edmunda Rumplera Hellmuth Hirth (1886–1938), Igo Etrich (1879–1967), španělský infant Alfons Bourbonský (1886–1941). Nechybějí ani mladíci ze vzdálené Říše Středu- inženýr a automobilový závodník Zhlee a Lamson Zhau. Ozdobou, a mnohdy také jakýmsi „reklamním tahákem“, byly na leteckých kláních ženy aviatičky. Nelze tedy opomenout další z řady žáků, zástupkyni něžného pohlaví Lilly Steinschneiderovou (1891–1975) – maďarskou cirkusovou jezdkyni, pozdější manželku Johanna Coudenhove-Kalergi, majitele zámku v Poběžovicích.

Letecké přehlídky v Čechách

Kromě výuky nových pilotů bylo úkolem Karla Illnera prezentovat své letecké umění a Etrichovu techniku nejen v cizině, ale i v Čechách. Kde jinde by měl být uspořádán Etrichův první letecký den na českém území, než v jeho rodném kraji v Trutnově? Letu předcházela propagační kampaň. Barevné plakáty o rozměru 62 × 94,5 cm s litografií J. Weinera avizují vystoupení Karla Illnera na 25. května 1911. Karl Illner je ohlášen jako pilot a Igo Etrich jako letec, konstruktér. Zmíněné údaje o Etrichovi Illnera značně rozlítily, jelikož se Igo Etrich veřejných produkcí nikdy jako letec neúčastnil. Karl Illner nakonec odmítá v Trutnově vystoupit a nahrazuje jej jeho žák Heinrich Bier, jehož nepovedený let uskutečněný v pozdějším termínu, 28. května, nevzbudil u diváků příliš velký ohlas.
Prvním městem na českém území, kde Karl Illner skutečně vystoupil, se 8. září 1912 stal Most. Přehlídku provázelo špatné počasí, po krátkém zdařilém letu musela být předčasně ukončena.
     Další přehlídka, 28. září 1912 v Ústí nad Labem, se do života Karla Illnera zapsala černým písmem. Jeho let se strojem Taube přilákal na louku v dnešní části sídliště Na Skřivánku davy návštěvníků. Karl Illner letěl ve výšce 20 metrů asi 90 sekund, kvůli nestabilitě letounu byl donucen nouzově přistát na vyvýšeném pozemku u letiště, odkud přes přísný zákaz let sledoval starosta obce Stříbrníky Franz Rehn s manželkou Marií. Vrtule klesajícího letounu způsobila oběma smrtelná zranění a pilot utrpěl nervový šok. Hned druhý den po neštěstí se s manželkou vrátil do Vídně a projevovaly se u něho sebevražedné úmysly.

Oblaka a průmysl

 Nehoda Illnera hluboce zasáhla, nicméně záhy se k létání vrátil. 17. června 1913 na II. mezinárodní letecké přehlídce ve Vídni vítězí v poutavém duelu s pilotem Perreyonem výškovým rekordem 5 010 m netradičně v dvouplošníku.
     V roce 1913 si Illner zpestřuje kariéru účinkováním ve filmu režiséra Ernsta Kleina Tajemství oblak, kde ztvárnil roli pilota pronásledujícího s letounem Taube vzducholoď Parseval. Snímek, označovaný za první film s leteckou tematikou, měl premiéru v srpnu 1913 ve vídeňském Grabenkinu. V únoru roku 1914 Illner přijímá pozvání rakouského aeroklubu a přednáší laické veřejnosti o svých zkušenostech pilota. Mluvené slovo doprovází fotografiemi pořízenými během letu nad španělským Madridem. Nadále však zůstává především výtečným pilotem, technikem i konstruktérem. Roku 1913 opouští firmu Motor-Luftfahrzeug-Gesellschaft a loučí se tak i s Etrichovou technikou. Za I. světové války školí vojenské piloty na letišti Aspern. V letech 1914–16 je komerčním a technickým vedoucím továrny Aviatik, další tři roky působí jako vedoucí provozu firmy Österreichische Daimler-Motoren ve Vídeňském Novém Městě. Za generálního ředitele Ferdinanda Porsche je Illner ředitelem oddělení výroby osobních automobilů a lokomotiv. Po přeložení firmy do Německa si Porsche přeje, aby Illner odešel s ním, ten však nabídku odmítá. V letech 1919–21 je společníkem ve společnosti Wiener Auto und Garagen.

Podzim života

 V roce 1919 ztrácí člověka z nejbližších, manželku Emilii, která mu byla velkou oporou a vždy jej doprovázela na četných cestách a přehlídkách, prožívala s ním vzestupy i pády. Zanechala po sobě tři děti – Margarettu, Hanse a Elisabeth. Illner po druhém sňatku přebírá velký montážní podnik svého tchána. Při vší snaze se mu však nepodaří unést tíhu dluhů, které na podniku spočívají. V roce 1931 je na podnik vyhlášen konkurs, Karl Illner ztrácí veškerý majetek. K duševnímu vyčerpání se ještě přidává zranění po úrazu, které si přivodil na motorce. Zdravotní stav se zhoršuje a Karl Illner pobývá v nemocnici Milosrdných bratří ve Vídni. Dne 6. srpna 1935 jeho životní pouť končí. Při pohřební ceremonii dne 10. srpna 1935 krouží nad hřbitovem Grinzinger Friedhof na počest Karla Illnera letadlo. Na poslední cestě jej vyprovázejí přátelé i početná široká veřejnost.

     Karl Illner byl jedním z báječných mužů, kteří na svých strojích na počátku 20. století s obrovským nadšením a pílí dobývali vzdušný prostor. Jednalo se o podniky značně dobrodružné; při každém letu aviatici riskovali život a mnozí Illnerovi kolegové, konkurenti i žáci zaplatili cenu nejvyšší. Karl Illner měl v tomto ohledu štěstí, což lze samozřejmě také přičítat jeho spolehlivému letadlu. Svým zaujetím pro létání nakazil i syna Hanse, který se stal vojenským pilotem a pokračovatelem rodinné tradice.

Místopisný seznam:

Aspern; Berlín – Johannisthal; Drážďany; Döberitz; Horn; Horní Staré Město; Jaroměř; Madrid; Maribor; Most; Na Skřivánku; Nové Dvory; Německo; Poběžovice; Prátr; Rakousko; Rakousko – Uhersko; Rotunda; Rýchorský hřbet; Salcburk; Simmeringer Heide; Stříbrníky; Svoboda nad Úpou; Toskánsko; Trutnov; Vídeň; Vídeňské Nové Město; Ústí nad Labem; Žacléř

Seznam osobností:

Alfons Bourbonský; Beese, Melli; Bier, Heinrich; Bräunlich, Franz.; Coudenhove – Kalergi, Johann; Economo, Constantin Alexander von; Etrich, Igo; Hirsch, Hans; Hirth, Helmuth; Illner, Franz; Illner, Hans; Illner, Karel; Illnerová /Dixová/, Marie; Illnerová, Elisabeth; Illnerová, Margaretta; Klein, Ernst; Perreyon; Pommer, Erich; Porsche, Ferdinand; Rehn, Franz; Rehnová, Marie; Rumpler, Edmund; Steinschneiderová, Lilly; Weiner, J.; Wels, Franz Xaver; Weyhrauch, Johann; Weyhrauchová – Illnerová, Emilie; Zhau, Lamson; Zhlee