Pohostinství Laškovské Šenk
Na pěším rodinném výletě z Náměště n. Hané Terezským údolím potoka Šumice, kdy, po dvou hodinách cesty, byly děti tak vyhládlé, že začaly okusovat trávu a hledat kořínky v lese, se vynořila z polí před námi ves Laškov.
Nevědouce bližších místopisných informací, pokračovali jsme v chůzi dál do centra této vesničky. Říkali jsme si, že v každé vesnici přece musí být hospoda, kde se dá sehnat něco k jídlu a někde v paměti jsem si vybavil, že znám vlastně také Laškovské klobásy.
Vesnička je to dlouhá, ale přece jen, po chvíli napětí, se objevily hned dvě, napravo u cesty Laškovské šenk s nepříliš vábnou omítkou a naproti (kam vás budou tahat potomci, protože je tam hřiště) hospoda v hasičské klubovně. Původně jsme také mířili do „hasičárny“, ale tam bylo zrovna (naštěstí) zavřeno.
Vydal jsem se tedy na průzkum „šenku“. Po otevření dveří na vás dýchne nejprve atmosféra první republiky a hned potom nějaká směsice konce minulého století a vy máte najednou pocit, že je to tady jako v kostele. Uvnitř se nacházel pouze jeden zákazník a byl tam klid fakt jako v kostele — teda až na tu obří LCD TV s dotěrnými reklamami, na kterou se onen jediný štangast díval.
Po domluvě s paní vedoucí jsme se přestěhovali raději na zahrádku (která byla zrovna krátce po rekonstrukci) pod višeň; obsluha byla velice milá i rychlá a splnila nám všechna přání. Nabízeli 4 druhy piva. Já neodolal a objednal jsem si Gustava 13°. Byl vynikající, stejně jako Laškovská klobása a dvě pizzy, které byly sice dotvořené z mraženého polotovaru a já z nich měl proto dopředu trochu obavy, ale — jak se ukázalo — zbytečné. Že by mi nechutnaly? Opak byl pravdou. Byly moc dobré, lepší než jaké kolikrát koupíte v pizzeriích jako rádoby čerstvě připravené.
Opravdu tohle bylo velmi milé překvapení. Hospoda asi není to pravé ořechové pro návštěvu s dětmi, ale s partou kamarádů na výšlapu je pohostinství Laškovské Šenk jako dělané. Doslova ráj na zemi 🙂
Napsat komentář