Je už veřejně známo, že jednu z mála věcí na kterou můžeme být za zdejší komunistický režim hrdí, je podpora státu Izrael v jeho úplných začátcích. Byla za tím samozřejmě politika, ne dobré srdce. Když pak zjistili, že Izrael směřuje na západ a že soudruh Stalin začíná s čistkama. Bylo už pozdě. Izrael přečkal první a možná největší krizi za svého trvání.

Co na tom, že létali na mezcích – vlastně předělaných německých Messerschmittech bf 109 a v uniformách s odpáranými orlicemi bývalého největšího nepřítele. Československo dodávalo a inkasovalo tajně, jako jediný stát v té době na světě, cokoliv z válečných přebytků co bylo potřeba.

Mladý stát, na pokraji zničení, potřeboval nejen létající stroje ale i posádky. Československo zajistilo i to. Tajně cvičilo budoucí piloty IAF (Israeli Air Force – Izraelské vojenské letectvo).

Tento tajný výcvik je dnes nerozlučně spojen s tímto letcem. Jméno Alois Mutňanský by mi asi nikdy nic neříkalo možná bych ho zahlédl v knížce o počátcích Izraelského vojenského letectva nic víc nic míň. Jednou jsem se dozvěděl od známého že z Izraele přijel nějaký pilot a mj. navštívil v domově důchodců nějakého pilota co ho tady cvičil. Bylo to myslím i v televizi.

Ten návštěvník byl Hugo Marom pilot a pozdější architekt letišť (a dnes už neboštík). Více o něm se dozvíte zde a poslední rozhovor najdete tady. A jedna z jeho návštěv vedla do Olomoucké čtvrti Chválkovice, kde je velký domov důchodců a v něm přebýval náš letec Alois Mutňanský. Letec který ho u nás naučil létat a bojovat.

Alois Mutňanský se narodil 25.4.1921 v Dol. Držkovcích, okr. Bánovce n/B. Započal svůj letecký výcvik kurzem 15. 5. 1939 u SSAK MLL ve Zvoleně, tehdy Slovenkém Státu.

Zlín Z.XII.137, na němž absolvoval svůj výcvik u Slovenského aeroklubu A. Mutňanský. Dne 31. 7. 1939 na tomto stroji absolvoval s instruktorem P. Bukovčanem svůj 125. let
Stroj na všech plochách zbarven krémovou barvou s červenými doplňky na bocích trupu. Na SOP tehdejší znak SLES. zdroj: valka.cz

První záznam v z vojenského deníku o letu je ze dne 22.5.1939 na letadle Praga E39-70.

Praga BH-39 (vojenské označení E-39) byl československý jednomotorový školní dvouplošník  v Českomoravské Kolben-Daněk a.s., v letadlovém oddělení Praga v karlínském závodě ČKD. Byl to první a nejúspěšnější letoun továrny Praga, který se stal v Československu nejrozšířenějším vojenským školním letounem zdroj: Wiki

Stíhací výcvik začínal na Pragovce E 241, což byl pokračovatel E- 39. A pak přešel na první vysloveně stíhací letadlo Avia Bk 534-199. Všechno to byly Československé předválečné konstrukce. Model série 199 měl už moderní výbavu, kovové vrtule a dva páry kulometů na boku trupu. Stroje měly upraveny vnitřní detaily, instalovanou radiostanici s anténou a přístrojové vybavení pro létání za noci. zdroj: Wiki

před Letovem

Koncem září 1944 Mutňanský přesedá na modernější stíhačku vyhlášené německé konstukce Messerschmittech Bf 109E a posléze novější verze Bf 109G. Jeho první zápisní letů končí dne 8. října 1944 v Piešťanech při odchodu ze Sboru aktivních poddůstojníků mimo činnou službu. S celkovým náletem 1162 letů a 221 hod a 48min.

Před letom na Me-199G (109G?)

Jeho druhý zápisník letů začíná datumem 1. 5. 1946 a třetí výcvikový kurz židovských dobrovolníků byl zahájen 7.7.1948. Probíhal v Leteckém učilišti v Prostějově při Pilotní škole III v Olomouci.

S Mutňanským létali pravděpodobně všichni tito piloti:

Mikuláš Fišer,  Fisher Mirek, později se stal instruktorem singapurského letectva, dnes užívá jméno Scheffer Meier

Adam Frýdberg

Herbert Karter, dnes užívá jméno Keret

Emerich Lebovič, Leibowitz Imre, dnes užívá jméno Zvi Lavon

Hugo Meisl dnes Hugo Marom

Petr Munk, dnes RNDr. Yehuda Manor, v izraelském leteckém výzkumu

Kurt Schön, vlastním jménem Schumel Schein

poslední stránka deníku s izraelskými žáky

Hugo Meisl který měl poslední let s Mutňanským 23.11 je původní jméno našeho známého Hugo Maroma.

S izraelskými žáky nalétal 1310 letů a 277 letů. K celkovému výcviku nastoupilo 32 osob, a to 28 československých občanů,3 Izraelci a jeden Polák. Šlo o zkrácený základní výcvik a pokračovací výcvik. Bylo naplánováno nalétat až 150 hodin na jednomotorových letounech Bücker Bü 181 (C-6) a Arado Ar 96 (Avia C-2). Po válce dále vyráběné modely původních německých konstrukcí.

Posléze učil létat také jejich protivníky arabské piloty. Zajímalo by mě jestli o tom přemýšlel, asi ne plnil rozkazy a dělal to co uměl nejlépe učil kluky létat.

Alois Mutňanský ležící. 12.Vrp v pozadí Mi-4, zdroj: vrtulník.cz

Z návštěvy Hugo Maroma a jeho dcery vzniklo hodně foografií a několik právě i s panem Mutňanským.

Moje setkání s panem Mutňanským proběhlo pár měsíců po poslední návštěvě Hugo Maroma, které byla věnována poměrně velká publicita v tisku. Žije v Domově seniorů POHODA Chválkovicích (okrajové čtvrti města Olomouce s výhledem na sv. Kopeček. Po zjištění, kde se pán nachází mě zavedla sestra před pokoj. Pan Mutňanský zrovna prováděl ranní (dopolední) hygienu. Poté co jsem byl ohlášen a přestala téct voda, vyjela postava na invalidním vozíku, které chyběla jedna noha. Zeptal se mě co bych rád. Já vykoktal, že bych sním chtěl mluvit asi o letadlech. Zašli jsme do pokoje a po chvíly vzájemného oťukávání a povídání (pan Mutňanský si stěžoval na doktory, že mu vzali nohu, kterou nemuseli), mě napadla spásná myšlenka jestli nemá nějaké fotografie… Měl celé malé fotoalbum. Začal jsem fotit (bohužel jen mobilem a za špatného světla) a začal vyzvídat. Kdo to je a kde na té a té fotce. Moc jsem se toho nedozvěděl. A jelikož jsem šel tenkrát nepřipraven a neznal detajly jeho života. Zeptal jsem se ho: „jestli létal ve válce?“ A odpověď zněla: „v jaké“. Tak asi tak, moc jsem se toho nedozvěděl, ale jsem moc rád že jsem s ním mohl tenkrát mluvit. Pan Mutňanský vypadal velmi unavený životem…