zdroj: Žijeme TUhnice z.s.
Vážení přátelé, mílí sousedé,
dnes 19.4.2020 jsme si chtěli veřejně připomenout 75. výročí posledního leteckého útoku na naše město z konce 2.světové války. Plánovali jsme setkání s programem na místech, která jsou s touto historickou událostí přímo spjata. Málokdo dnes při procházce Tuhnicemi, Rybáři a dalšími místy tuší, že zde dopadaly bomby a umírali lidé,
kteří zde žili před námi. Že se válka krutým způsobem dotkla tehdy i míst, kde dnes žijeme my. Chceme alespoň touto virtuální formou připomenout tuto historickou událost a vzpomenout na její oběti. Nehodnotíme, kdo za co mohl a jestli ten, kdo sází vítr, zpravidla sklízí i bouři. Jedním z cílů našeho spolku je připomínat místní historii, protože jsme přesvědčeni, že tak získáme lepší vztah k našemu domovu. A mělo by se připomínat i to nepěkné.
Letecké útoky na Karlovy Vary 1944-1945 autor: Jindřich Nový
Zlom ve vývoji válečných událostí nastal v roce 1943, kdy německá branná moc utrpěla u Stalingradu drtivou porážku. Karlovy Vary se začaly postupně přeměňovat v nemocniční a lazaretní město. Hotely, penziony a později také školy se plnily zvyšujícím se množstvím raněných vojáků. Jen v roce 1943 bylo přestěhováno z berlínských nemocnic 12 000 raněných. Mnoho obyvatel přicházelo z Říše neustále sužované nálety. Dále do lázeňského města přicházelo civilní obyvatelstvo, které utíkalo z východních oblastí Německa před postupující Rudou armádou. Takové množství přesahovalo ubytovací kapacitu a podmínky byly velice stísněné. Na střechách domů se objevily červené kříže, ale město nebylo oficiálně prohlášeno jako lazaretní. Válka se zdála být daleko.
Poprvé pocítily obyvatelé hrůzu války 12. září 1944, kdy se ve 12:34 nad městem objevilo 11 letadel B-17G z 1. divise 8th USAAF a svrhlo z 8 000m 110 trhavých pum o váze 25t. Karlovy Vary byly zvoleny jako náhradní cíl. Primárním cílem se měl stát Most a jeho vodárenská zařízení, kde nebyla možnost provézt odhoz pum.
Nálet na Karlovy Vary začal v Zahradní ul. a pokračoval po levém břehu Teplé přes území kolem Tržnice až do dolní části Nových Rybář. Zasaženy a později strženy byly např. Villa Tschamler v Zahradní ul., Damfschiff (Dům Potravin), Egerland (Varšavská ul.), Renan (Davida Bechera) a na rybářské straně Hotely Metropol, Weber, Wachtmeister a Rumburg a desítky domů v okolí. Poškozená Rybářská spořitelna s Městským úřadem byla jako jedna z mála opravena. Během tohoto prvního náletu nezkušení obyvatelé podcenili vyhlášení varování a nevyužili LSR (protiletecké kryty), to mělo za následek mnoho obětí na životech. Evidováno bylo 97 mrtvých.
V posledním roce války se Sudety staly operačním prostorem leteckých akcí Spojenců. Nad městem se dnem i nocí ozýval hukot leteckých svazů. Dne 14.února 1945 přelétávala nad Karlovými Vary druhá vlna britských bombardérů RAF. Stroje se vracely z náletu na Drážďany a část z nich měla ještě plné pumovnice. Obyvatelé úzkostlivě čekající v protileteckých krytech netušili, jaké peklo se v tomto saském městě odehrálo. Několik letadel z tohoto svazu, odhodilo svůj náklad pum, které dopadly do prostoru tzv. Čertova ostrova. Poškozeny byly desítky domů včetně Pekárny a oplatkárny fy. Karl Bayer ml.
Postupující americká armáda se blížila k historické hranici Čech. Karlovy Vary se dostaly do pozornosti spojeneckých operačních důstojníků. Ti předpokládali náročnost při překročení silně opevněných hraničních hor. K zabránění, nebo alespoň ztížení přesunu části německé armády dislokované také na území Protektorátu, se spojenci rozhodli útočit především na vojenské transporty a železniční infrastrukturu – kolejiště seřaďovacích nádraží a lokomotivní depa.
Na letecký útok na Falknov (Sokolov), Karlovy Vary a Kladno 17. dubna 1945 byla určena 2. divize 8th USAAF. Nad Chebem se divize, čítající 194 bombardérů a 228 stíhaček, rozdělila a na Karlovy Vary směřovalo 55 bombardérů B-24 Liberator. V 14:50 bylo na určené cíle – kolejiště Horního nádraží a odbočku Sedlec na trati do Johanngeorgenstadtu, svrženo 486 trhavých 500 liberních pum o celkové váze 110t. Odbočná kolej a hlavní dvojkolejná trať do Chebu dostala přesný zásah. Ale prostor Horního nádraží byl zasažen jen částečně, protože většina bomb dopadla mimo určený cíl. A to do prostoru Bohatic a další bomby dopadly severním směrem do neodbydlené části k Sedleci. Obětí na životech bylo méně (celkem 34), protože obyvatelé už disciplinovaně využívali krytů. Mustangy, doprovodné stíhací stroje, útočily na letiště v Olšových Vratech a zničily několik letadel a silně poškodily hangár a odbavovací budovu.
Spojenci vyhodnotili tento nálet jako neúspěšný a rozhodli se jej opakovat. Náletu dne 19. dubna 1945 se účastnily tři skupiny bombardérů B-17G 8th USAAF o celkovém počtu 87 strojů, které nesly nejen 170 tun 250 a 500 liberních pum, ale také 226 kontejnerů zápalných pum o váze 56 tun. Na město nalétávaly ve výšce 5200m v devíti sledech. První sled odhodil pumy v 12:02 a v minutových intervalech následovaly další. Určeny měly tři cíle. Opět kolejiště seřaďovacího nádraží v Rybářích, odbočka Sedlec a nově lokomotivní depo s dílnami v Tuhnicích. Se záměrem způsobení maximálních škod, protože vojenské transporty probíhaly především v noci a plánovači předpokládali, že v denní době bude v depu více lokomotiv na provozním ošetření. Kolej odbočky do Johanngeorgenstadtu a hlavní trať s mosty byla zničena. Na Tuhnice a Rybáře dopadlo také mnoho zápalných pum, se kterými neměli obyvatelé žádné zkušenosti, a proto opustili kryty až dlouho po vyhlášení konce náletu. To už město hořelo. Navíc v Rybářích hašení požárů značně zkomplikoval porušený vodovodní řad. Následně se spojenecká letadla opakovaně snažila o fotodokumentaci. To se podařilo až za týden 26. dubna 1945. Nálet byl vyhodnocen jako úspěšný a nebyl důvod ho opakovat.
Stavební komise v roce 1945-46 při posuzování škod způsobených válečnými událostmi zjistila, že při těchto náletech bylo zcela zničeno 171 domů a středně poškozeno dalších 158. Celkový počet obětí není přesně znám. Navíc se do celkového počtu obětí nezahrnovali osoby bez trvalého bydliště na území města jako např. vojáci z lazaretních vlaků nebo tzv. národní hosté. Celkový počet obětí všech náletů určitě převyšoval počet 500. A dodnes ani není jasné, kde jsou pohřbeny. Protože vzpomínky na ně byly po válce „odsunuty“ společně s místními obyvateli.
Pozn. V původním textu byla chyba, která je nyní opravena- šlo o počet obětí – více než 500, které byli ne z posledního, ale všech náletů, za chybu se omlouváme!
Napsat komentář