Liberator v plamenech

zdroj: NoWar

,,To ráno , 22. srpna 1944, jsme v 08.00 hodin startovali k náletu ze základny v jižní Itálii nedaleko Foggie. Naše základna byla Glutia a startovací plochy byly u Cerignoly. Z naší bombardovací skupiny letěly tři squadrony po deseti letadlech, celkem tedy třicet strojů. Letovou výšku jsme měli 24.500 stop, ale bombardovali jsme z 24.000 stop. K cíli jsme letěli rychlostí 260-300 km/hod., to proto, že jsme byli naložení pumami. Náš Liberator byl schopen letět rychlosti až 460 km/hod. Přímá vzdálenost z naší základny na cíl byla 1.100 kilometrů, ovšem přímým letem se málokdy letělo. Muselo se často vyhýbat prostorům, kde byla silná protiletadlová obrana. Náš cíl pro tento den byl závod Blechhammer-jih ve Slezsku (Polsko). Tehdy to byla rafinerie olejů, ale hlavně se zde vyráběl syntetický benzin. Spojenecká zpravodajská služba hlásila velký počet protiletadlových děl chránících cíl. V prostoru cíle jsme byli ve 12.00 hodin a střelci hlásili neurčitý typ letadla letícího v naší výšce. Toto letadlo nepochybně hlásilo protiletadlovým bateriím výšku našich svazů a ty následně časovaly granáty ráže 88 milimetrů. Při průletu nad cílem, kdy jsme bombardovali, jsme dostali zásah. Granát vybuchl těsně pod našim strojem pravděpodobně blízko bomby padající na cil. To bylo příčinou silné exploze směrem nahoru.

Když jsme se po explozi vrátili zpět do formace, zjistili jsme, že je náš stroj obtížně ovladatelný. Předpokládali jsme, že průletem střepin skrze trup bylo poškozeno řízení. Navíc začaly hořet všechny čtyři motory a levá polovina křídla byla v plamenech. Formaci jsme byli schopni udržovat jen po omezenou dobu; po neúspěšném hašení požáru pomocí hasících přístrojů jsme ji nakonec opustili. Domnívám se, že střepiny explodujících granátů proděravěly palivové nádrže v prostoru motorů a tím způsobily požár. Oheň se však nešířil příliš rychle. Když zadní střelec hlásil odpadnutí motorových krytů a já spatřil odlupující se povrch křídla, vydal jsem rozkaz k opuštění paluby…“

Jako první vyskočili zadním otvorem radista a boční střelec Cpl. Miller a zadní střelec Cpl. Adams. Po nich vyskočil spodní střelec Cpl. Fritch a pumovnicí, která zůstala po odhozu bomb otevřená, také co-pilot 2/Lt. Rosko s mechanikem/bočním střelcem Cpl. McLeanem. Šachtou předního podvozku pak vyskočili navigátor 2/Lt. McClellan a bombometčík 2/Lt. Bello. Pilot 2/Lt. Kreiensieck vyskočil pumovnicí v době, kdy již odpadla uhořelá část křídla a stroj začal prudce rotovat. Musel tedy vyvinout maximální úsilí k překonání odstředivé sily, aby se dostal k otevřené bombové šachtě a vyskočil. Jediný z osádky, který přes opakované výzvy zůstal na palubě hořícího stroje, byl přední střelec Cpl. Martin Zebersky (nar. 18. 5. 1925). Spekulativně se lze domnívat, že z nějakého důvodu (snad pro svoje židovské vyznání) odmítl opustit palubu, protože podle výpovědi, kterou učinil navigátor 2/Lt. McClellan po návratu ze zajetí, zůstal přední střelec ve své funkční věži v naprostém pořádku. Letoun dopadl na zem za levý břeh řeky Bečvy severozápadně od obce Nové Dvory a z větší částí shořel. Několik set metrů východně od vraku ležel utržený motor a zadní střelecká věž, a přibližně jeden kilometr jižně od vraku pak část levé poloviny křídla, která se odlomila ještě ve vzduchu. Ve velmi krátké době se na místo havárie dostavili němečtí vojáci z ubytovací (proviantní) jednotky č. 17777 dislokované v Lipníku nad Bečvou, hasiči a početné obyvatelstvo z okolních obcí. Díky pohotovosti jednoho z občanů se podařilo doutnající vrak Liberatoru v pozdní odpoledne vyfotografovat.

Zadní střelec Cpl. Adams (nar. 8. 3. 1925) a radista Cpl. Miller (nar. 10. 9. 1921) se snesli na padácích nedaleko od sebe na pole několik set metrů jižně od obce Dolní Újezd. V tu dobu zde pracovala tehdy jedenadvacetiletá Anna Navrátilová ještě s jednou mladší dívkou a s pacholkem, takže následující chvíle obou amerických letců jsou známy. Oba usměvaví muži vysokých štíhlých postav si svlékli kombinézy a zůstali jen v uniformách. Letci došli k sobě a podle gestikulací a celkového chování se dalo soudit, že jsou smířeni se zajetím. Během několika málo minut k nim přijeli němečtí vojáci na dvou motocyklech s postranními vozíky, oba Američané jim na důkaz, že se vzdávají, dobrovolně odevzdali své zbraně, nasedli do vozíků a odjeli po polní cestě až na silnici k Trnávce. Zde je Němci vyzvali, aby vystoupili a v doprovodu strážných došli pěšky do Lipníku nad Bečvou, kde je uvěznili. Pilot 2/Lt. Kreiensieck (nar. 28. 8. 1919) dopadl na zem asi 250-300 metrů západně od trosek letadla.

První, kdo se dostavil do jeho blízkosti, byla mladá dívka s bicyklem a hned nato i dva rolnici, kteří pilota pozdravili. Avšak během několika minut přijeli němečtí vojáci v automobilu, v němž již seděl spodní střelec Cpl. Fritch, vyzvali pilota, aby si nastoupil a posléze oba zadržené letce odvezli do Lipníku nad Bečvou. Střelec spodní věže Cpl. Leo Fritch (nar. 9. 1. 1925) se snesl na pole asi pět set metrů od odlomeného křídla a při dopadu si vyvrtnul pravý kotník. Jeho dopad pozorovala tehdy svobodná Jiřina Bagarová z Oseka nad Bečvou a její mladší kamarádka Blažena Chrobáková z Oldřichova. Než obě dívky přišly blíže, letec si stihl svléknout těžkou kombinézu a z krku stáhnout bílou šálu. Jazyková bariéra vzájemnou domluvu vyloučila a tak letec naznačil Jiřině Bagarové, aby mu šálou stáhla poraněný kotník. Mezitím se na místě sešlo několik dalších lidí, které však němečtí vojáci, kteří přijeli automobilem, s křikem rozehnali. Celkem slušně naložili zraněného letce a odjeli s ním směrem k hořícímu vraku, když cestou zadrželi také pilota 2/Lt. Kreiensiecka.

Čtyři letci dopadli na zem nedaleko od silnice spojující obce Sušice a Nové Dvory. Jejich pád pozorovali mimo jiných také bratři František a Miroslav Caletkové ze Sušic. Sedli proto na bicykl a jeli po silnici k Novým Dvorům až k hraničnímu kamenu mezi hranickým a přerovským okresem. Střelec horní věže Cpl. Humphrey (nar. 23. 4. 1925) přistál s padákem v polích asi dvě stě padesát metrů vlevo od silnice se silně krvácející ránou ve tváří. Starší s bratrů Caletkových František, který k letci doběhl šikmo přes pole, pomohl zraněnému zastavit krvácení a částečně ošetřit ránu. Posléze doprovodil letce, který si po ošetření tváře svlékl kombinézu, k silnici, kde jej i s věcmi převzali přispěchavší němečtí vojáci. Miroslav Caletka doběhl k druhému letci, který zůstal viset na padáku zachyceném za korunu vzrostlého dubu asi patnáct metrů od silnice. S jeho pomocí se 2/Lt. Bello (nar. 3. 5. 1921) dostal na zem a odstrojil se. Miroslav Caletka požádal letce pomocí gestikulace o jeho zbraň; ten však jeho prosbu odmítl a místo toho mu nabídl čokoládu a cigarety. 2/Lt. Rosko (nar. 17. 1. 1921) přistál v místech zvaných Liščí díry“. Po dopadu na zem si svlékl kombinézu a lesem se dostal k cestě, kde se potkal s Miroslavem Caletkou a 2/Lt. Bellem. Jak později vysvětlil, padák i kombinézu si vzal mladý hoch, který se během krátké chvíle objevil v lese blízko místa jeho přistání. Všichni tří se pak společně vrátili k silnici, kde se setkali s navigátorem 2/Lt. McClellanem (nar. 3. 11. 1923). Tento letec dopadl na pole blízko studánky, kde se svlékl z těžkého leteckého oděvu. Na stráni u silnice poblíž hraničního kamene pak všichni tři letci počkali, až si pro ně přijedou Němci, Tito skutečně zanedlouho přijeli i se zadrženým Cpl. Humphreyem a odvezli je do Lipníku nad Bečvou. Nejstarší člen osádky, sedmadvacetiletý mechanik Cpl. McLean (nar. 13. 1. 1917), přistál do jedné ze zahrad v Oseku nad Bečvou a poranil si koleno pravé nohy. Jeho přistání pozoroval ze vzdálenosti 300 až 400 metrů Lubomír Caletka z Oseku, který spěchal po polní cestě za zahradami k místu dopadu letounu, a také Anežka Pospíšilová a ředitel osecké školy Josef Rusko. Více 146 svědků zde pravděpodobně nebylo. Nicméně i tohoto letce Němci ve velmi krátké době našli a odvezli ho do Lipníku nad Bečvou. Jak uvádí německé hlášení o události, letoun se zřítil ve 12.20 hod. u obce Nové Dvory (Neuhof) a ve 13.15 hod. již bylo zadrženo v okolí Lipníku (Leipnik) všech devět amerických letců. Ve večerních hodinách po setmění převezli Němci všechny zadržené Američany z Lipníku nad Bečvou do Přerova a uvěznili je. Zde však existuje nesrovnalost; Henry Kreiensieck vzpomínal, že z Lipníku převáželi Němci pouze sedm letců a cestou do Přerova převzali další dva. Pamětníci však uvádí, že v Lipníku soustředili Němci všech devět zajatců.

Následující den ráno předvedli 2/Lt. Kreiensiecka před německého posádkového důstojníka, který pilotovi ukázal žárem poničené identifikační známky Cpl. Martina Zeberskyho. Ještě téhož dne byli letci převezeni na přerovské nádraží a eskortování do výslechového centra Oberursel u Frankfurtu nad Mohanem. Po několika dnech strávených v celách samovazby a naplněných výslechy je dne 28. srpna 1944 transportovali do tranzitního tábora Dulag Luft ve Wetzlaru. Důstojníci skončili v zajateckém táboru Stalag Luft III. v Saganu a konec války je zastihl ve Stalag Luft VII. A v Moosburgu. Ostatní letce Internovali v Gross Tychowe.

Dr. Jan Bombera popisuje: Dne 22. 8. 1944 jsme ze dvora fary v Lipníku nad Bečvou pozorovali nejprve přelet svazu amerických bombardovacích letadel ve směru na sever, zřejmě do oblasti Horního Slezska. Viděli jsme pád německé stíhačky, která svaz napadla, někam směrem na Záhoří, mohlo to být ovšem jinak. Viděli jsme i vracejicí se svaz, přesnou hodinu Vám dnes již neřeknu, ale bylo kolem poledne. Z jednoho letounu se táhl nejprve mírný, potom zesilující tmavý kouř. Z letounu vyskočilo několik osob, nevím, jestli jsme je počítali, potom upadla část levého křídla a letadlo se řítilo k zemi. Dodatečně jsme se dozvěděli, že spadlo u oseckého splavu. Nevím, kde všude Němci pochytali seskočivší posádku letadla, ale s doslechu vím, že jich několik vedli do kasáren (nebo vezli) a že ve vraku letadla zůstal jeden uhořelý…. Dne 24. 8. 1944 dostal pan farář Josef Beneš přikaz z radnice, aby byl vykonán jednoduchý pohřební obřad sestřeleného letce. V té době jsme ještě vůbec nevěděli o koho jde. Teprve po pohřbu byly farnímu úřadu předány kusé údaje pro zápis do úmrtní matriky.

Hlášení o zadržených amerických letcích a o odebraných osobních věcech vypracovali Němci dne 23. srpna 1944 na velitelství letiště 13/XVII v Prostějově. Zde také sepsali druhou zprávu a to dne 15. září 1944 ve standardní formě dotazníku, kde přesně uvedli datum, čas a místo události, typ letounu, jeho identifikační číslo, jeho stav včetně stavu motorů a zbraní a mnoho dalších údajů, které se jim podařilo v průběhu šetření zjistit. Z této zprávy je mimo jiné patrné, že letadlo zničené požárem z devadesáti procent střežili příslušníci služební jednotky č. 626 podléhající ubytovací (proviantní) skupině č. 17777 v Lipníku nad Bečvou, která také zajistila pohřeb padlého letce.

S odklízením trosek letadla bylo započato dne 23. srpna a trvalo až do 26. srpna 1944. (Němci převezli trosky stroje na nádraží do Lipníku nad Bečvou, kde již ležely trosky Liberatoru svezené od Milovan). Zajímavý je dovětek ve zprávě z 15. 9. 1944 odeslané z velitelství prostějovského letiště na velitelství letiště v rakouském městě Baden. Zde se uvádí jako důvod opoždění v podání zprávy situace na prostějovském letišti po útoku Američanu z 25. srpna 1944.

Henry John Kreiensick se narodil 28. srpna 1919 ve městě Hanover v Kansasu otci Henrymu a matce Talke rozené Rosenboomové. Měl 4 sourozence – Ernesta, Charlese, Harolda a Henriettu.

U letectva sloužil během 2.světové války, Korejské války a války ve Vietnamu. Do důchodu šel na konci května 1965 v hodnosti majora.

Zemřel 2.listopadu 2001 ve městě Sheridan v Coloradu.

Dne 22. 8. 1944 se na našem území u obce Nové Dvory na Přerovsku zřítil bombardér B-24J-10-FO Liberator, sériové číslo 42-51692.

Stroj patřil do stavu 459, bombardovací skupiny a její 759. perutě a uvedeného dne na jeho palubě letěla osádka ve složení:

Pilot 2/Lt. Henry J. Kreiensieck Jr. (0-705398), Kansas, POW

Co-pilot 2/Lt. Joseph R. Rosko (0-705046), Wisconsin, POW

Navigátor 2/Lt. Donald M. McClellan (0-2058513), Massachusetts, POW

Bombometčík 2/Lt. Harold A. Bello (0-772915), New York, POW

Mechanik Cpl. Richard D. McLean (33739544), Maryland, POW

Radista Cpl. Ralph M. Miller (16113249), Michigan, POW

Přední střelec Cpl. Martin Zebersky (32995905), New York, KIA

Horní střelec Cpl. Robert L. C. Humphrey (34871997), Mississippi, POW

Spodní střelec Cpl. Leo H. Fritch (38563587), Oklahoma, POW

Zadní střelec Cpl. Harvey R. Adams (38461257), Texas, POW

Po individuálním výcviku jednotlivých členů byla původní osádka 2/Lt. Kreiensiecka sestavena na počátku roku 1944 na výcvikové základně Lincoln, stát Nebraska. K vlastnímu společnému výcviku se však po několika dnech přemístila do Puebla, stát Colorado, kde pro doplnění stavu přibyl chybějící navigátor. Na této základně prodělala osádka podstatnou část svého výcviku a po jeho ukončení se vrátila zpět do Lincolnu. Koncem července 1944 přeletěla přes New Hampshire a New Foundland na Azory a odtud pak přes marocký Marrákeš a Tunis na polní letiště Giulia nedaleko Cerignoly. V Giulii přistála osádka dne 4. srpna 1944 a stala se součástí 759. perutě u 459. bombardovací skupiny. Ve dnech 10. a 11. srpna 1944 prováděla osádka nácvik letů ve formacích v oblasti Cerignoly.

Dne 12. srpna 1944 letěl 2/Lt. Kreiensieck svoji první misi na místě co-pilota nad Toulon do Francie, ale již 13. a 14. srpna 1944 letěla osádka první dvě společné mise nad jižní Francii a do severní Itálie. Při své třetí misi letěla osádka dne 17. srpna 1944 bombardovat rafinerie u Ploesti a čtvrtou misi letěla 20. srpna do Mad’arska. Na svoji pátou a poslední misi s úkolem bombardovat rafinerii Blechhammer-jih letěla pozměněná osádka dne 22. srpna 1944.

Pro 459. bombardovací skupinu se tato mise stala černým dnem; z třiceti nasazených Liberatoru pohřešovalo velitelství skupiny na sklonku dne šest strojů. Mezi ztracené letouny se zařadil i Liberator sériového čísla 42-51692. Během útočné mise nad Blechhammer v Německu dne 22. srpna 1944 byl stroj poručíka Kreiensiecka ve formaci nad cílem se všemi běžícími motory a plně pod pilotovou kontrolou. Avšak po opuštění prostoru cíle Lt. Kreiensieck nebyl dlouho ve formaci“; stručně uvedl do protokolu o nezvěstné osádce zadní střelec sousedního stroje Sgt. Daniel Seldman.

Stroj patřil do stavu 459, bombardovací skupiny a její 759. perutě a uvedeného dne na jeho palubě letěla osádka ve složení:

Pilot 2/Lt. Henry J. Kreiensieck Jr. (0-705398), Kansas, POW

Co-pilot 2/Lt. Joseph R. Rosko (0-705046), Wisconsin, POW

Navigátor 2/Lt. Donald M. McClellan (0-2058513), Massachusetts, POW

Bombometčík 2/Lt. Harold A. Bello (0-772915), New York, POW

Mechanik Cpl. Richard D. McLean (33739544), Maryland, POW

Radista Cpl. Ralph M. Miller (16113249), Michigan, POW

Přední střelec Cpl. Martin Zebersky (32995905), New York, KIA

Horní střelec Cpl. Robert L. C. Humphrey (34871997), Mississippi, POW

Spodní střelec Cpl. Leo H. Fritch (38563587), Oklahoma, POW

Zadní střelec Cpl. Harvey R. Adams (38461257), Texas, POW

Po individuálním výcviku jednotlivých členů byla původní osádka 2/Lt. Kreiensiecka sestavena na počátku roku 1944 na výcvikové základně Lincoln, stát Nebraska. K vlastnímu společnému výcviku se však po několika dnech přemístila do Puebla, stát Colorado, kde pro doplnění stavu přibyl chybějící navigátor. Na této základně prodělala osádka podstatnou část svého výcviku a po jeho ukončení se vrátila zpět do Lincolnu. Koncem července 1944 přeletěla přes New Hampshire a New Foundland na Azory a odtud pak přes marocký Marrákeš a Tunis na polní letiště Giulia nedaleko Cerignoly. V Giulii přistála osádka dne 4. srpna 1944 a stala se součástí 759. perutě u 459. bombardovací skupiny. Ve dnech 10. a 11. srpna 1944 prováděla osádka nácvik letů ve formacích v oblasti Cerignoly.

Dne 12. srpna 1944 letěl 2/Lt. Kreiensieck svoji první misi na místě co-pilota nad Toulon do Francie, ale již 13. a 14. srpna 1944 letěla osádka první dvě společné mise nad jižní Francii a do severní Itálie. Při své třetí misi letěla osádka dne 17. srpna 1944 bombardovat rafinerie u Ploesti a čtvrtou misi letěla 20. srpna do Mad’arska. Na svoji pátou a poslední misi s úkolem bombardovat rafinerii Blechhammer-jih letěla pozměněná osádka dne 22. srpna 1944.

Pro 459. bombardovací skupinu se tato mise stala černým dnem; z třiceti nasazených Liberatoru pohřešovalo velitelství skupiny na sklonku dne šest strojů. Mezi ztracené letouny se zařadil i Liberator sériového čísla 42-51692. Během útočné mise nad Blechhammer v Německu dne 22. srpna 1944 byl stroj poručíka Kreiensiecka ve formaci nad cílem se všemi běžícími motory a plně pod pilotovou kontrolou. Avšak po opuštění prostoru cíle Lt. Kreiensieck nebyl dlouho ve formaci“; stručně uvedl do protokolu o nezvěstné osádce zadní střelec sousedního stroje Sgt. Daniel Seldman.

Událost je sepsána v knize Jana Mahra „Vzpomínky na neznámé letce“ , kde ji popisuje sám pilot 2/Lt. Henry J. Kreiensieck Jr. a já s dovolením přikládám přepis z této knihy