Zdroj: práce MILANA VOTAVY
Životní příběh turnovského rodáka a příslušníka 311. československé bombardovací perutě RAF plukovníka letectva in memoriam Ludvíka Koška je popsán v práci Milana Votavy, ze které černá tento příspěvek. Jeho příběh se od roku 2016, kdy se dostal do širšího povědomí veřejnosti díky otevření nového hokejového stadionu v Turnově, který nese jeho jméno a je osazen pamětní deskou s jeho podobiznou, objevil na stránkách několika regionálních i celostátních periodik a publikací. Ono komplexní zpracování jeho života, které by podrobně a odborně popsalo jeho neuvěřitelně obsáhlou operační činnost jakožto střelce a později i pilota bombardovací perutě, však dosud chyběl. Snahou autora této studie je tedy nejenom připomenout Koškův životní příběh v detailech, které nejsou širší veřejnosti doposud zcela známy, ale zvláště podrobně popsat bojovou anabázi tohoto letce.
Ludvík Košek se narodil v neděli 10. prosince 19161 v Turnově jako druhorozený ze tří potomků Josefa Koška a jeho o osm let mladší manželky Josefy, rozené Jůnové. Rodina bydlela v ulici Podkostelní, později přejmenována na Jiráskova, č. p. 103, v bytě číslo 4 činžovního domu patřícího Boženě Tausigové.
Po dosažení školního věku začal Ludvík Košek docházet do obecné školy, na kterou po pěti ročnících navázal dalšími třemi roky měšťanky. Ve školním roce 1930/1931 nastoupil jako odborný učeň živnosti strojnické v turnovské kovárně Františka Pospíšila pod záštitou Všeobecné živnostenské školy pokračovací v Turnově. Ve všech předmětech, včetně chování, prospěl se známkou chvalitebný, což jej opravňovalo k postupu do dalšího ročníku. Další ročník absolvoval v továrně firmy Selecta pod vedením pana Macourka. Až na předměty odborné kreslení a rýsování a občanská nauka, kde obdržel stupeň dobrý, opět prospěl s chvalitebným prospěchem a postoupil do vyššího ročníku.
Naprosto zásadní formující roli v životě Ludvíka Koška hrály sport a členství v tělovýchovné organizaci Sokol. Ovlivněn svým starším bratrem i on pravidelně docházel cvičit do turnovské sokolovny a velmi úspěšně se účastnil různých sokolských závodů.
V říjnu 1936 byl po předešlém velmi přísném výběrovém řízení povolán do Školy leteckého dorostu při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kam se dobrovolně přihlásil, a byl zařazen do oddělení specialistů. Toto oddělení se zaměřovalo na výcvik technického personálu pro letectvo, tedy včetně leteckých mechaniků. Pro tento druh odborného výcviku během let 1936 až 1937 měl veškeré předpoklady, zvláště pak dokončené vzdělání strojního zámečníka z pokračovací školy.
Po vyřazení z prostějovské Školy leteckého dorostu byl odveden k vykonání vojenské prezenční služby a byl zařazen k Leteckému pluku 1 „Tomáše Garrigue Masaryka“ v Praze-Kbelích. Tam byl zařazen k cvičné letce ve funkci leteckého mechanika. V rámci této fáze vojenské služby prošel zároveň poddůstojnickou školou. Do té byli vybíráni schopnější a perspektivnější jedinci, u kterých existoval potenciál vedení menších jednotek v budoucnu.
Jeho vojenskou kariéru přerušila okupace zbytku Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v polovině března 1939. Do zálohy odešel v hodnosti desátníka letectva.
Vrátil zpět do rodného Turnova, kde se znovu aktivně zapojil do činnosti tělovýchovné jednoty Sokol. Útěk do sousedního Polska podnikl dle svého svědectví 13. července 1939. Okolnosti samotného překročení protektorátní hranice s Polskem se nepodařilo dohledat. Jisté ale je, že se již o několik dní později přihlásil na československém konzulátu v Krakově. Odsud byl odeslán do vojenského tábora v nedaleké obci Bronowice Małe. Polské úřady však tou dobou usilovaly o přesun československých vojáků ze svého území a lodními transporty postupně nemalá část odplula do Francie, kde následně vstupovali do francouzské Cizinecké legie. V jednom z těchto transportů se nacházel i Ludvík Košek, který odplul z přístavu Gdyně 29. července na polské lodi Chrobry.
Do přístavu v Bolougne-sur-Mer připluli 1. srpna brzy ráno. Ještě téhož dne odjela skupina československých vojáků do Paříže. Jelikož byl součástí mužstva, vyčkával další tři týdny na vyřízení
veškerých potřebných náležitostí ke vstupu do Cizinecké legie na Place Balard. Dne 24. srpna byl do Legie přijat v nejnižší francouzské hodnosti soldat (vojín). Poté měl následovat přesun k výcvikové jednotce do severní Afriky, ale kvůli vypuknutí druhé světové války 1. září 1939 již k samotnému odjezdu nedošlo.
K 11. září byl s dalšími Čechoslováky přemístěn na leteckou bázi v Chartres, kde sídlilo výcvikové středisko francouzského stíhacího letectva.22 Tam byl prvního říjnového dne jmenován leteckým mechanikem I. třídy a den nato mu byla statutem přiznána československá hodnost četaře. Ani povýšení do vyšší francouzské hodnosti na sebe nenechalo dlouho čekat a již 16. listopadu byl povýšen do hodnosti caporal (desátník). Na Nový rok 1940 odjel ve skupině vybraných letců na základnu Pau na jihozápadě Francie, kde zahájil výcvik leteckého střelce. V polovině března došlo k jeho dalšímu přemístění, a to na letiště v Cazaux, kde procházel pokračujícím výcvikem ostrých střeleb. Tuto část výcviku s ním prokazatelně absolvovali další českoslovenští letci, a to Josef Albrecht, Václav Bozděch, semilský rodák Jiří Janoušek a Gustav Kopal z Jenišovic u Turnova.
Rychlý postup nacistických vojsk neumožnil Ludvíku Koškovi, stejně jako drtivé většině československých
vojáků, zasáhnout do přímých bojových operací. Dne 22. června byla poblíž Compiègne podepsána francouzská kapitulace, která vešla v platnost krátce po půlnoci o tři dny později. Českoslovenští letci a vojáci se v nastalé situaci snažili dostat do francouzských přístavů, odkud odplouvali evakuačními transporty přes Gibraltar do Velké Británie.
Ludvík Košek odjel ve skupině generála Rudolfa Viesta. Transport započal svou cestu v přístavu Port Vendres. Odtud totiž vyplul torpédoborec HMS Keppel, který dorazil do přístavu Sète 23. června v 07:30, za účelem evakuace. číslem 787228 do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva. Pět dní poté odjel na letiště Honington a stál tak u zrodu 311. československé bombardovací perutě. Do bojových letů však nemohl zasáhnout ihned, protože v průběhu srpna procházel intenzivním výcvikem u operační výcvikové letky, kde jako střelec přišel do prvního kontaktu s britskou výzbrojí a absolvoval první cvičné lety na stroji Vickers Wellington. K 19. srpnu byl povýšen do britské hodnosti Sergeant (četař).
Den D nastal pro Sgt. Ludvíka Koška 14. října 1940. Toho dne podnikla svůj první Operační let.
A to v osádce kapitána Sgt Jaroslava Baly na stroji Vickers Wellington Mk.IC N2773 (KX-K) . Dalšími členy osádky byl druhý pilot Sgt Leo Anderle, navigátor P/O Miroslav Cígler, radiotelegrafista Sgt Vladimír Slánský a přední střelec Sgt Vilém Jakš. Cílem nočního náletu se stal francouzský přístav Le Havre. Osádka odstartovala v 19:42. Přes silnou protileteckou palbu dosáhly všechny tři stroje stanoveného cíle a úspěšně jej bombardovaly.
Zpozorovány byly výbuchy v bombardované oblasti. Balovu osádku napadl nepřátelský stíhač, ale českoslovenští piloti dokázali stroj vymanévrovat. Všechna letadla se v pořádku vrátila na domovskou základnu. Balova osádka dosedla na plochu letiště 12 minut po půlnoci 15. října.
Celková doba letu činila 270 minut.
O dva týdny později, v den 22. výročí vzniku samostatného Československa a státního svátku 28. října 1940 byl povýšen do československé hodnosti rotného letectva.
Dne 1. března byl Ludvík Košek také poprvé vyznamenán, a to Československou medailí za chrabrost před nepřítelem, což potvrzuje dekret vydaný Ministerstvem národní obrany v Londýně ke zmíněnému datu. Toto vyznamenání se udělovalo za prokázání osobní statečnosti v přímém boji s nepřítelem, což absolvování uvedeného množství operačních letů nad okupovaným územím bezpochyby bylo.Téže noci z 1. na 2. března 1941 ho čekal jeho operační let číslo: 9. Této noci podnikla 31. bombardovací peruť další nálet na Kolín nad Rýnem, kterého se tentokrát zúčastnilo sedm osádek. V osádce čerstvě povýšeného A/S/Ldr Josefa Ocelky letěl jako zadní střelec opět Sgt Ludvík Košek. Na pozici druhého pilota letěl Sgt Arnošt Jedounek, navigátorem byl P/O Vladimír Nedvěd, radiotelegrafistou P/O Jan Kostohryz a předním střelcem P/O Václav Študent. Letoun Wellington T2971 (KX-H) vzlétl z East Wretham ve 20:29. Při příletu nad cílovou oblast byly vidět čtyři velké požáry západně od řeky. Dle udání celý náklad bomb dopadl nedaleko centra města, což vedlo k vypuknutí dalších třech požárů, které stále hořely, když osádka opouštěla celou oblast. Ta se na domovskou základnu vrátila v 01:06. Celková doba letu činila 277 minut.
I další stroje se vrátily zpět na základnu, pouze jeden byl poškozen protiletadlovou střelbou.
K 7. březnu byl navíc jmenován rotmistrem letectva v záloze.
Jeho operační let č: 14 směřoval poprvé na centrum třetí říše – Berlín. Podnikl ho jako zadní střelec osádky A/S/Ldr Josefa Ocelky v neděli 23. března 1941. Stroj Vickers Wellington Mk.IC T2971 (KX-H) odstartoval z east-wrethamského letiště v 19:37. Osádku spolutvořili druhý pilot Sgt Josef Čapka, navigátor P/O Vladimír Nedvěd, radiotelegrafista P/O Jan Kostohryz a přední střelec P/O Václav Študent. Při příletu do cílové zóny nebyly spatřeny žádné požáry a bombardování proběhlo pod kurzem 260°.
Všechny čtyři výbuchy zpozorovány uprostřed bombardovaného cíle. Osádka se na domovskou bázi vrátila druhého dne ve 02:52, a to po celkových 435 minutách letu.
Den svém operačním letu č: 21, 16. dubna 1941, byl dle dekretu vydaného Ministerstvem národní obrany v Londýně vyznamenán prvním Československým válečným křížem 1939.
Další vyznamenání za vynikající bojovou činnost na sebe nenechalo příliš dlouho čekat. Dne 21. června 1941 byl Ludvíku Koškovi udělen již druhý Československý válečný kříž 1939. Mohl si tak na stuhu kříže, který dostal in natura, připnout první lipové ratolesti značící opakované udělení.
Zcela poslední operační let v rámci Bombardovacího velitelství letectva a zároveň poslední na pozici zadního střelce absolvoval Sgt Ludvík Košek v osádce Sgt Benedikta Blatného dne 22. června 1941. Za cíl náletu bylo osádkám 311. československé bombardovací perutě určeno město Brémy. Na palubě letadla Vickers Wellington Mk.IC W5682 (KX-Y) s nimi dále byli druhý pilot Sgt Adolf Musálek, navigátor P/O Karel Bečvář, radiotelegrafista P/O Jan Kostohryz a přední střelec P/O Václav Študent. Stroj s osádkou vzlétl z báze v East Wretham ve 23:42, avšak kvůli vysokému tlaku oleje a značnému ztrácení výšky primárního cíle nedosáhli. Bombardovali proto náhradní cíl, kterým se stal severoněmecký přístav Emdem. Pozorovány byly exploze bomb, které způsobily požáry. Na základnu se letoun vrátil zpět po 298 minutách v 04:40 a úspěšně zakončil operační let číslo: 29.
V období od 14. října 1940 do 22. června 1941 absolvoval Ludvík Košek celkem 29 operačních letů nad okupovanou Evropu o celkové délce 8412 minut, což činilo 140,2 operačních hodin.67 Pouze z dvou letů se s osádkou vracel předčasně, a to 16. ledna 1941 a 18. května
Většinu těchto letů (24) odlétal s kapitánem Josefem Ocelkou. Po jednom letu pak s Jaroslavem Balou, Benediktem Blatným, Oldřichem Helmou, Václavem Kordou a Josefem Šnajdrem. Cíli náletů byly Kolín nad Rýnem (6), Berlín (3), Brémy (2), Kiel (2 + 1 předčasný návrat), Brest (2), Gelsenkirchen (2), Wilhelmshaven (1 + 1 předčasný návrat), Hamburg (1), Hannover (1), Düsseldorf (1), Hamm (1), Lorient (1), Bolougne-sur-Mer (1), Ostende (1), Le Havre (1) a Emdem (1).
Dlouhodobým přáním Ludvíka Koška bylo stát se pilotem, načež koncem června 1941 nastoupil na cestu
splnit si tento sen. K 30. červnu byl přemístěn k No 1 Air Crew Receiving Center v Londýně, jímž procházeli uchazeči o pilotní výcvik. Dne 6. září nastoupil k No 3 Elementary Flying Training School na základně Watchfield, kde se seznamoval se základy aerodynamiky, navigace, meteorologie a leteckých předpisů v rámci teoretické přípravy, ale i samotnému létání. Se stroji de Havilland Tiger Moth se zde piloti pod dohledem instruktorů učili základnímu ovládání stroje, včetně vzletů, zatáček a přistání, navigaci dle vizuálních bodů, nouzové postupy a simulace poruch. Zároveň zde absolvovali svůj první sólový let. Postupně se učili složitějším manévrům i letům za různých podmínek. Hodnotila se jejich preciznost a schopnost zvládat stresově náročnější situace.
Ani v zahraničí Košek nepřestával aktivně sportovat a stal se součástí fotbalové jedenáctky této pilotní školy. Spoluhráčem a přítelem se mu stal Otto Smik, pozdější československé letecké eso. Zde setrval do konce listopadu, kdy byl k 29. přemístěn k No 28 Elementary Flying Training School na bázi Pendeford u Wolverhampton. Zde nadále pokračoval v základním pilotním výcviku.
S končícím rokem se blížilo přemístění do letecké školy v Kanadě. Vánoce Ludvík Košek oslavil s dalšími československými letci u Československého leteckého depa na základně Cosford,71 ale již k 27. prosinci byl odeslán k No 5 Personnel Deployment Centre, kde vyčkával na transport do zámoří. Tam odplul počátkem ledna 1942. Následně byl veden ve stavu pokračovací pilotní školy No 37 Service Flying Training School v Calgary, kde až do června procházel výcvikem na dvoumotorových strojích Airspeed Oxford. Volný čas trávil buď mezi členy československé emigrantské komunity, nebo protože se nacházel v zemi, která dala vzniknout hokeji, trénoval zde v rámci jednoho z mužstev jednotky. Dne 27 června mu byl během takzvané Wings Parade slavnostně udělen britský pilotní odznak, který od té doby mohl nosit našitý nad levou náprsní kapsou své uniformy. K poslední fázi pilotního výcviku byl spolu s dalšími odeslán zpět do Velké Británie, kde 4. srpna nastoupil u No 11 (P) Advanced Flying Unit na bázi RAF Shawbury. Jako plně vycvičený bombardovací pilot se 14. září 1942 vrátil zpět k 311. československé bombardovací peruti.
První operační let (a celkově 31.) v roli druhého pilota podnikl Sgt Ludvík Košek 19. září 1942 v osádce bývalého navigátora, nyní kapitána a přítele F/O Vladimíra Nedvěda. Jednalo se o protiponorkovou patrolu. Zbylými členy osádky stroje Vickers Wellington Mk.IC DV886 (KX-X) byli navigátor F/O Adolf Pravoslav Zelený a radiotelegrafisté-střelci Sgt Jan Maria František Stejskal, Sgt Alois Franěk a střelec Sgt Emerich Hanus Edgar Urban. Z letiště Talbenny vzlétli v 06:37 a provedli patrolu o přibližné délce
1150 námořních mil. Kromě dvou španělských rybářských lodí nenarazili během letu na nic zvláštního. Zpět na základně přistálili v 15:42, a to po 545 minutách.
Jednu z bezpochyby nejzajímavějších a zároveň nejnebezpečnějších bojový let zažil Sgt Ludvík Košek 29. září 1942. Byl to 35.jeho let. Toho dne letěl v osádce F/O Vladimíra Nedvěda na protiponorkovou patrolu. Jako navigátor letěl F/O Adolf Zelený, na pozici radiotelegrafistů-střelců Sgt Jan Stejskal a Sgt Alois Franěk a střelec Sgt Emerich Urban. Se strojem Vickers Wellington Mk.IC DV886 (KX-X) startovali k akci z letiště Talbenny v 11:00.
Dle operačního deníku jednotky byla osádka napadena třemi dálkovými stíhačkami Junkers Ju 88. Přední střelec vystřelil dvě dlouhé dávky z 400 a 200 yardů a z jednoho z nepřátelských strojů se začal valit k zadní části hustý černý kouř. Tento stroj přešel do strmého pádu, ale i přes stále vycházející černý kouř byl ztracen z dohledu, protože československá osádka vlétla do mraku. Přelétala z mraku do mraku, aby setřásla zbylé dva stoje, které ji následovaly. Záhy ale pronásledování zanechali, aniž by na Wellington zaútočili. Osádka se na domovskou základnu vrátila v 18:06 po 426 minutách letu.
Prvního říjnového dne 1942 odstartovala v 08:11 osádka čerstvě povýšeného F/Lt Vladimíra Nedvěda, je-
jímž druhým pilotem byl Sgt Ludvík Košek, k další protiponorkové patrole, během které málem došlo k dalšímu střetu s nepřítelem. Zbylými členy osádky Vickers Wellington Mk.IC DV507 (KX-W) byl navigátor F/O Adolf Zelený, radiotelegrafisté střelci Sgt Ludvík Král a Sgt Alois Franěk a střelec Sgt Emerich Urban. Ve 14:37, letěli pod kurzem 034° a ve výšce 1000 stop, spatřili přibližně tři míle na pravoboku nepřátelský létající člun, který pravděpodobně nepřesně identifikovali jako Dornier Do 26. Ten letěl kurzem 320° ve výšce 2000 stop.
Nepřátelský letoun se začal přibližovat, načež československá osádka odhodila bomby, aby se připravila ke střetu. Výbuchy náloží ale létající člun odvedly od dalšího směřování k Wellingtonu, jelikož je letěl prozkoumat a ztratil se tak z dohledu. Kromě této skutečnosti během patroly pozorovali větší množství rybářských plavidel. Na základně v Talbenny přistáli v 17:26. Celková doba letu činila 555 minut. (let č. 36)
Dva dny před státním svátkem vzniku Československa, 26. října 1942, byl Ludvíku Koškovi Ministerstvem
národní obrany udělen třetí Československý válečný kříž 1939. Ten mu právě 28. října během skromné přehlídky jednotky připnul G/Cpt Alois Kubita. Zároveň byl Ludvík Košek k tomuto dni povýšen do hodnosti štábního rotmistra letectva v záloze.
Jak nebezpečné mohly být protiponorkové patroly, dosvědčuje operační let (operační let číslo: 48) z 23. listopadu 1942, který F/ Sgt Ludvík Košek podnikl jako druhý pilot osádky P/O Františka Radiny. S ním, jakožto kapitánem, letěl taktéž poprvé. Osádku mimo nich ten den tvořili F/Sgt František Havránek, radiotelegrafisté-střelci Sgt Anton Martiš a Sgt Jozef Halada a střelec Sgt Pavol Pukančík. Se strojem Vickers Wellington Mk.IC DV779 (KX-Z) vzlétli ze základny v Talbenny v 08:54. Během letu byli napadeni čtyřmi dálkovými stíhači Ju 88, se kterými svedli lítý boj. První útočící nepřátelský stroj se z boje stáhl po vzájemné výměně palby. Kapitán dal rozkaz k odhození pum a obrátil se proti zbylým třem stíhačkám. Jedna z nich byla v průběhu boje sestřelena a zřítila se do moře, což bylo potvrzeno viditelným výbuchem při kontaktu s vodní hladinou. Druhý Ju 88 byl zasažen střelci československé osádky tak, že opouštěl souboj s oběma poškozenými motory, z nichž unikal hustý černý kouř. Ani třetí protivník nezůstal bez úhony a vzdal souboj poté, co jeho levý motor začal taktéž kouřit. Osádka Wellingtonu naproti tomu
utržila pouze lehké poškození konstrukce na levém křídle. Nikdo z československých letců nebyl zraněn. Zpět na základnu se vrátili v 16:58, a to po 484 minutách.
5.prosince, zahájil s dalšími československými letci výcvikový kurs u No 1429 Czechoslovak Operational Training Flight, což byla jednotka operačního výcviku sídlící na bázi Thornaby. V rámci tohoto výcviku jako pilot nejenomže připravoval čerstvě vycvičené československé letce, kteří
měli zakrátko nastoupit k 311. bombardovací peruti, ale do budoucna se s ním počítalo i jako s kapitánem vlastní osádky. Jednalo se tak o jistý předstupeň pozdější přípravy pro vykonávání této funkce.
Poslední operační let s kapitánem F/Sgt Oldřichem Doležalem a zároveň i poslední na stroji Wellington provedl nově povýšený W/O Ludvík Košek120 v neděli 16. května 1943. Zbytek osádky tvořili navigátor F/O Bruno Babš, radiotelegrafista-střelec Sgt Karel Jiří Meisl a střelci F/Sgt Josef Kosek a Sgt Adam Šípek. Z letiště Talbenny odstartovali se strojem Vickers Wellington Mk.X HZ268 (KX-Z) v 17:27 a provedli protiponorkovou patrolu o přibližné délce 1100 námořních mil, během které se nesetkali s ničím neobvyklým. Zpět na základnu se vrátili v 01:17. Doba letu činila 470 minut.
Následujícího dne vykonaly tři osádky protiponorkové patroly, po kterých byla 311. československá bombardovací peruť vyňata z operační činnosti. Mezi 20. až 27. květnem 1943 se jednotka postupně přesunula na základnu Beaulieu, kde u No 1 (C) Operational Training Unit započalo přeškolení na čtyřmotorové americké stroje Consolidated B-24 Liberator. Během června plnila peruť stanovený sylabus daný Pobřežním velitelstvím letectva. Výcvik měli na starosti velitelé letek A a B S/Ldr Vladimír Nedvěd a F/Lt Václav Korda. Kromě samotného létání absolvovali letci teoretické přednášky a praktické ukázky práce signalisty, zpravodajského, technického, navigačního, zbrojního, střeleckého, bom-
bardovacího důstojníka a fotografa. Letecký výcvik byl pomalejší, jelikož peruť disponovala jediným přiděleným strojem Liberator. I v červenci měl zpočátku výcvik podobnou strukturu, a to kvůli stálému nedostatku letadel, ale v druhé polovině měsíce se zvýšila intenzita samotného létání a specializovaných cvičných letů.
Srpen začal velkou slávou, a to kvůli třetímu výročí od založení perutě. Událost, které se zúčastnilo několik významných osob včetně prezidenta Edvarda Beneše, se konala 4. srpna 1943. Ráno proběhla slavnostní prohlídka celé perutě, po které byly prezidentem uděleny některým příslušníkům Československé válečné kříže 1939 a Československé medaile za chrabrost před nepřítelem a někteří britští důstojníci a poddůstojníci obdrželi z rukou generála Sergeje Ingra československé pilotní odznaky. O dopolední gymnastický program a ukázku tradičních československých národních tanců se postarali členové Sokola. Zároveň byl odehrán přátelský fotbalový zápas s týmem velitelství základny, který dopadl vítězně pro československé letce. Ludvík Košek byl součástí týmu a hrál na pozici středního záložníka.
Do fotoalba si poznamenal, že vyhráli rozdílem třídy 7:1. Významný den zakončil taneční program v letecké jídelně. Dne 21. srpna podnikla 311. bombardovací peruť první operační lety na strojích Liberator. Do konce měsíce však přišla z důvodu operačních ztrát nebo nehod o 23 svých příslušníků.
K prvnímu operačnímu letu (č.60) na stroji Liberator vzlétl W/O Ludvík Košek jako druhý pilot v pátek 3. září 1943 v osádce kapitána F/O Václava Ryby. Tu dále tvořili navigátor F/Sgt Vlastimil Skákal, radiotelegrafisté-střelci F/Sgt Václav Kašpar, P/O Karel Antonín Mareček, F/ Sgt Václav Kostelecký, Sgt Jaroslav Minx a palubní mechanik Sgt Jaroslav Hofrichter. Se strojem Consolidated B-24D Liberator GR Mk.V BZ784 (F) odstartovali ze základny v Beaulieu ve 02:20 a vykonali protiponorkovou patrolu o délce přibližně 1600 námořních mil, během které však nic neobvyklého nezpozorovali. Zpět na domovskou základnu se vrátili po 612 minutách letu ve 12:32.
V říjnu 1943 nastala chvíle, na kterou Ludvík Košek pravděpodobně čekal dlouhou dobu, a to odeslání k operační výcvikové jednotce, kde mu bylo svěřeno velení jeho vlastní osádky. K 19. říjnu 1943 byl veden u Československého depa na základně v St. Athan, od 1. listopadu pak u No 2 Personnel Despatch Center, odkud putoval do Glasgow. Z přístavu Glasgow odplul 3. listopadu přes oceán. Už v té době byl ale úředně veden u jednotky operačního výcviku No 111 (C) Operational Training Unit.
Po krátké zastávce v Kanadě pokračoval přes Spojené státy americké na Bahamské ostrovy, kam dorazil dle záznamu ve fotoalbu 5. prosince. Tam, na ostrově New Providence, sídlil onen zmiňovaný operačně-výcvikový útvar. Koškova nová osádka, kterou s ním utvořili P/O Karel Novotný, navigátor Sgt Jan Hornung, radiotelegrafisté-střelci Sgt Mayer Scher, Sgt Bohumil Ondrák, Sgt Robert Kellner a střelec Sgt Pavel Dřevěný, byla spolu s osádkou F/Lt Rudolfa Protivy zařazena do kursu číslo 16, a to pod čísly 11 (Košek) a 12 (Protiva). Kurs byl zahájen 13. prosince 1943 a trval do 4. března 1944.
V první fázi létaly osádky na dvoumotorových strojích North American B-25 Mitchell, se kterými ze základny Oak Field podnikaly základní cvičné lety se zaměřením na navigaci, noční létání a cvičné bombardování. Na to navázala bojová fáze výcviku na základně Windsor Field,
kde osádky používaly stroje Consolidated B-24 Liberator. Ve chvílích volna si pak plnými doušky užívali krás exotického místa – opalovali se, plavali v moři, jedli banány. Někteří z nich možná poprvé v životě. Z fotografií lze sledovat, že byl Ludvík Košek kuřákem.
Posledním dnem, ke kterému datoval Ludvík Košek pobyt na Bahamských ostrovech, byl 5. březen 1944.
Pravděpodobně právě toho dne odjel s ostatními československými letci nejdříve do Miami na Floridě, kde si též udělali zastávku, a následně pokračoval do New Yorku.
Právě newyorský pobyt patřil mezi nejdůležitější okamžiky v jeho životě. Dne 18. března 1944 ve dvě hodiny odpoledne uzavřel v John Street Methodist Episcopal Church sňatek s přesně o rok mladší slečnou Irene Stehovsky. Oddávajícím byl kněz Robert H. Dolliver a svědky obřadu Paul D. Sivak a Elisabeth C. Sivak. Jak dlouho se s touto rodačkou ze slovenského Vrbového znal však není známo. V době sňatku se živila jako textilní návrhářka a bydlela na adrese 1606 1st Avenue na Manhattanu.136
Okolnosti jim však nedovolily, aby spolu strávili více času.
Již 25. března totiž Ludvík Košek odplul zpět do Velké Británie, kam dorazil 2. dubna. Následujícího dne byl vedený u No 7 Personnel Reception Centre v Harrogate, kde o den později vyplnil hlášení, které dává nahlédnout na stav jeho odlétaných hodin. Na vícemotorových strojích ve dne k tomuto dni nalétal 670 hodin a 174 hodin v noci. S jednomotorovými letadly odlétal 95 denních hodin a 4 hodiny noční. Konečně, 8. dubna 1944, doplnil řady 311. československé bombardovací perutě. První operační let (celk. 66-tý) v roli kapitána vlastní osádky provedl W/O Ludvík Košek 10. června 1944. Toho dne s ním letěl jako druhý pilot P/O Karel Novotný.
Tragický operační let číslo: 72
K poslednímu, tragickému operačnímu letu odstartoval W/O Ludvík Košek se svou osádkou z letiště Pre-
dannack 13. července 1944 v 06:40. Na palubě stroje Consolidated B-24D Liberator GR Mk.V BZ717 (L) s ním tehdy byli druhý pilot P/O Karel Novotný, navigátor Sgt Jan Hornung, radiotelegrafisté-střelci W/O
Václav Tarantík, Sgt Václav Čapek, Sgt Ján Filip, F/ Sgt Rudolf Němeček, střelec Sgt Pavel Dřevěný a pa-
lubní mechanik Sgt Miloslav Bedřich Maňásek. Toho dne prováděli protiponorkovou patrolu a při návratu
byli kvůli velmi špatnému počasí odkloněni k přistání na základně Exeter. Tam však již nedoletěli a havarovali ve 13:45, po 425 minutách letu, u Malborough Village v hrabství Devon. Všichni členové osádky během havárie zahynuli.
Stroj Consolidated B-24D Liberator GR Mk.V BZ717 (L), se kterým osádka v osudný den letěla, byl k 311. bombardovací peruti přidělen 3. března 1944 a v době havárie byl na svém 13. operačním letu. V období od března do května sloužil u jednotky pouze k výcvikovým letům. První operační absolvoval teprve 6. června 1944 při zahájení operace Overlord.
Co konkrétně se v posledních okamžicích před havárií v letadle odehrávalo se dnes již pravděpodobně
s jistotou nedozvíme. Okamžitě se ale rozběhlo vyšetřování nehody, které odhalilo několik skutečností a pravděpodobný scénář událostí předcházejících nehodě.
V době nárazu letadla se v oblasti držel při zemi velmi hustý mlžný opar a viditelnost se pohybovala mezi 100 a 150 yardy, tedy zhruba 90 až 140 metry. Zdá se, že se kapitán letadla pokoušel proniknout pod silnou vrstvu mlhy a byl připraven provést přistávací manévr. V době nárazu byl totiž levý podvozek zcela vysunut, pravý podvozek nevysunut a podvozek v přídi letadla vysunut částečně. Zároveň měl stroj částečně vysunuté klapky, což je standardní postup při přistávacím manévru. To vše může nasvědčovat pokusu kapitána o provedení přistání. Letadlo letělo západním směrem, zhruba ve výšce 376 stop nad mořem, a když se levé křídlo jako první část dotklo vyvýšeného místa, stočil náraz letadlo směrem k Malborough Village. Vyšetřování zároveň vyloučilo jako možnost havárie technickou závadu anebo nedostatek paliva. Nedostatek paliva byl vyloučen pro známky velmi silného požáru v oblasti levého křídla, což dokládá dostatek paliva v nádržích umístěných v tomto křídle. Ze všech nádrží se po požáru a výbuchu pum podařilo získat pouze jednu z nádrží z pravého křídla, která však byla prázdná, což zpráva spíše přisuzovala průrazu způsobenému při dopadu.
Vyšetřování dále uvádí, že se kapitán letadla pravděpodobně rozhodl přistát ne na letišti v Exeteru, kam byl odkloněn, ale na letišti Bolt Head. To však nebylo přizpůsobeno přistání tak těžkého stroje, jakým byl Liberator.
Přesvědčení o jeho úmyslu vyvozovalo vyšetřování nejenom na základě polohy podvozků a klapek, ale též ze směru, kterým letadlo letělo, a to z východu na západ.
Komise, která vyšetřovala havárii, též zaznamenala svědectví dvou obyvatel vesnice Malborough, a to pánů Broomfielda a Trinnicka. První jmenovaný se nacházel přibližně 600 yardů, tedy zhruba 550 metrů, od místa nehody a byl očitým svědkem události. „Okolo 01:45 jsem byl uvnitř, když jsem uslyšel hluk, který upoutal mou pozornost. Vykoukl jsem z okna a uviděl letadlo letět ve vzdálenosti 100 yardů západním směrem a ve výšce zhruba 100 stop. Nejbližší křídlo (levé) bylo lehce nakloněno směrem dolů a jedno kolo bylo vysunuté. Viděl jsem pouze jedno kolo, zdálo se mi, že letadlo letělo pomalu, aby provedlo přistání. Neslyšel jsem nijak zvlášť hluk motoru, myslím, že běžely pomalu. Krátce nato jsem uslyšel zadunění a okamžitě si pomyslel, že to letadlo havarovalo. Zhruba deset minut poté jsem slyšel hlasitější explozi.“
Druhý svědek neviděl havárii na vlastní oči, ale nacházel se od ní jen zhruba 140 metrů a doplnil, jak k situaci došlo. „Byl jsem se v hostinci Royal Oak a v 01:45 jsem uslyšel explozi. Poté jsem vyběhl ven
a na cestě viděl oheň. Neslyšel jsem nic o tom, že by se cosi přibližovalo.“
Za nejdůležitější body těchto svědectví považovala komise ono svědectví o tichosti běžícího motoru, pomalém letu s levým křídlem nahnutým směrem k zemi a vizuální potvrzení vysunutého kola. Tyto skutečnosti potvrzovaly domněnku o snaze provést přistání.
Kritické zhodnocení celé události shrnula závěrečná zpráva vyšetřovací komise: „Po návratu z operačního
letu byla osádka divertována do Exeteru, kde bylo dosti dobré počasí (výška mraků 800 až 1000 ft.).
V Exeteru v téže době úspěšně přistálo celkem 19 jiných letounů, rovněž sem divertovaných. Kapitán
letounu však nepoužil navigačních pomůcek, které měl k dispozici. Místo aby v bezpečné výšce a pomocí navigačních pomůcek (W/T, Radar, SBA etc.) letěl do Exeteru, tak, jak se zdá, se snažil sestoupit pod mraky a zorientovat se. Musel si být jistě vědom, že základna mraků byla ve velmi malé výši nad zemí.
Závěr: Dle názoru a nálezu vyšetřovací komise se kapitán letounu dopustil hrubého omylu tím, že nazdařbůh píchal nízké mraky v kopcovitém terénu. Zabil tak sebe a osm členů osádky.“
Zajímavým způsobem vzpomínal na havárii Koškovy osádky v roce 2016 navigátor 311. bombardovací perutě Petr Arton, jehož dobrým přítelem byl Jan Hornung, který toho dne jako navigátor osádky zahynul. „Zpráva té komise je nesmyslná. Tehdy nebylo jenom špatné počasí. Viditelnost se ten den rovnala nule. Jak mohl hledat nějaký orientační bod, když nic neviděl? Ten let si pamatuji velice dobře. Celý západ Anglie tehdy ležel pod tak hustou mlhou, že nebylo nic vidět. Ani radiotelegrafista nemohl vědět, kde jsou, jestli nad mořem nebo pevninou. Honza se nemohl spolehnout na nic jiného než na odhadovaný výpočet
polohy. Prostě neměli štěstí. Tam, kde vylétli z mraků, se mohla nacházet nějaká vyvýšenina nebo ty
mraky byly ještě trochu níže.“
Poslední smutnou skutečností zůstávají i škody způsobené obyvatelům vesnice Malborough. Nejzávažnějším bylo zranění pana S. Yeomana, jehož dům sousedil s pozemkem, kam dopadly trosky z havarovaného Koškova Liberatoru, a který ztratil zrak. Dále se jednalo o materiální poškození elektrického vedení v místě jednoho z kontaktů letadla se zemí a explozí došlo k poškození i nedaleké vodárenské věže. Jedno z kol skončilo na rodinném pozemku též sousedícím s místem dopadu stroje. Jeden z motorů pak odlétl až na pozemek hraničící s Collaton Road.
Ač je závěr komise, jakožto vyšetřovacího orgánu, k Ludvíku Koškovi neúprosný, je nutné ho respektovat
a ať už se onoho dne odehrálo cokoliv, vyžádal si tento tragický incident život devíti mladých osob a trvalé
zdravotní následky pro jednoho z občanů Malborough Village.
Pohřeb většiny členů Koškovy osádky se všemi vojenskými poctami proběhl ve středu v dopoledních hodinách 19. července 1944 na hřbitově Weston Mill ve městě Plymouth. Kapitán a pilot W/O Ludvík Košek je pohřben v hrobě číslo C-CR-18046,155 druhý pilot F/O Karel Novotný v hrobě číslo C-CR-18437,156 navigátor Sgt Jan Hornung v hrobě číslo C-CR-18064,157 radiotelegrafista-střelec Sgt Václav Čapek v hrobě číslo C-CR-18422,158 radiotelegrafista-střelec W/O Václav Tarantík v hrobě číslo C-CR-18436,159 radiotelegrafista-střelec Sgt Ján Filip v hrobě číslo C-CR-18439,160 radiotelegrafista F/Sgt Rudolf Němeček v hrobě číslo C-CR-18438161 a střelec Sgt Pavel Dřevěný v hrobě číslo C-CR-18421.162
Jediným členem osádky, který nebyl pohřben ve Weston Mill, byl palubní mechanik Sgt Miloslav Bedřich Maňásek. Ten byl pochován téhož dne na hřbitově All Saints ve West Bromwich, hrabství Staffordshire, číslo hrobu 1895.163 Na náhrobním kameni Ludvíka Koška je chybně uvedené datum narození 16. prosince 1916.
V rámci svého působení u Pobřežního velitelství letectva absolvoval v období od 19. září 1942 do 13. července 1944 celkem 43 bojových letů v délce 23620 operačních minut, tedy 393,67 operačních hodin.
Život po životě
Nedlouho po skončení války obdržela rodina Ludvíka Koška soustrastný dopis podepsaný divizním generálem Karlem Janouškem z Inspektorátu československého ve Velké Británii, ve kterém stálo:
„Vážený pane Košek, s největším politováním Vám potvrzuji zprávu, kterou jste pravděpodobně již obdržel telegraficky. Štábní rotmistr Ludvík Košek, narozený 16. 12. 1916 [sic!]164 v Turnově, byl od počátku války vynikajícím příslušníkem československého zahraničního bombardovacího letectva. Po příchodu do Anglie prodělal výcvik na střelce a zúčastnil se s první československou bombardovací perutí velkého počtu náletů nad Německo a obsazená území. Získal vynikající úspěchy a přispěl nemálo k dobrému jménu československého letectva. Jeho touhou bylo vždy, aby se mohl státi pilotem. To se mu uskutečnilo a štábní rotmistr Košek byl poslán do pilotního výcviku v Kanadě. Na počátku roku 1944 vrátil se do Anglie a byl zařazen znovu ke své bývalé jednotce, tentokráte jako pilot. Zúčastnil se několika hlídkových protiponorkových letů nad Atlantik a dne 13. 7. 1944 stal se obětí svého povolání. Jeho letoun havaroval za špatného počasí při návratu z operačního letu a štábní rotmistr Košek, jakož i celá osádka, zahynuli. Byl pohřben dne 19. 7. 1944 na vojenském hřbitově Weston Hill [sic!],165 Plymouth, Anglie. Položil svůj život v boji proti nepříteli jako věrný syn své země a statečný obhájce našich společných ideálů a svobody. Štábní rotmistr Košek se oženil za svého pobytu v Kanadě s dívkou československého původu. Jeho paní se nachází nyní na adrese: Mrs. J. S. Košek, 1606 First Avenue, New York City, U. S. A. Cítím s Vámi, vážený pane, Vaši bolest a děkuji Vám jménem svým a jménem všeho čs. letectva za společnou oběť a vítězství, o které se štábní rotmistr Košek zasloužil. Čest jeho jménu, práci i památce!“
Dopis však adresáta Josefa Koška nezastihl. Ten byl totiž ve spojitosti s útěkem syna do zahraničí v roce 1941 zatčen gestapem, zhruba šest týdnů vyslýchán v Hostinném, na následky čehož 16. července 1941 zemřel.
Ani matce se věznění nevyhnulo, jelikož byla zadržena v rámci Akce E, během které došlo k hromadnému zatýkání rodinných příslušníků československé zahraniční armády a britského Královského letectva. Dne 17. září 1942 byla spolu s dalšími dvěma ženami zatčena gestapem, vyslýchána v Kartouzech a později internována ve Svatobořicích. V internaci byla držena až do 15. února1944.
Důkazem, že si turnovští občané svého významného rodáka vážili, byla menší pietní vzpomínka, která pro běhla v neděli 14. července 1946 na Mariánském hřbitově v Turnově. V dopoledních hodinách byla na rodinném hrobě odhalena pamětní deska s jeho podobiznou.
I přesto, že šlo primárně o rodinnou slavnost, zúčastnilo se jí velké množství lidí, včetně zástupců důstojnického sboru československého letectva z Hradce Králové a Prahy. Při této příležitosti pronesl slavnostní řeč jeden z bývalých velitelů 311. československé bombardovací perutě britského Královského letectva, spolubojovník na několika operačních letech, ale hlavně blízký přítel Vladimír Nedvěd. Ten popsal celý život Ludvíka Koška a ocenil jeho bojovnost a úspěchy, kterých v boji za osvobození dosáhl.
Krátce po odhalení pamětní desky v Turnově vyšla v osobním věstníku Ministerstva národní obrany z 20. července 1946 informace o povýšení štábního rotmistra letectva v záloze Ludvíka Koška do hodnosti poručíka letectva v záloze in memoriam, a to s účinností a pořadím od 1. srpna 1944. Další oznámení v tomto věstníku vyšlo 21. září 1946. V tomto případě se jednalo o udělení Československého válečného kříže 1939 in memoriam v uznání vynikajících zásluh o osvobození Československé republiky.170 Udělení tohoto vyznamenání potvrzuje i karta vyznamenání Ludvíka Koška, která udává i číslo matriky 30956 a datum udělení 3. září 1946. Jednalo se tak o čtvrtý Československý válečný kříž 1939, který mu byl udělen. Toto vyznamenání rodina obdržela in natura.
V roce 1948 se matka Ludvíka Koška pokusila o převoz ostatků syna z Velké Británie do rodného Turnova.
Žádost podala prostřednictvím Svazu osvobozených politických vězňů, který ji dále postoupil Ministerstvu národní obrany. Zamítavou odpověď ministerstvo odůvodnilo tím, že převozy ostatků příslušníků zahraniční armády se zásadně neprovádějí a nepovolují. Doplnilo dále, že padlí v zahraničních jednotkách jsou pohřbeni po celém světě a jednalo by se tak o neproveditelnou akci spojenou se značnými finančními náklady, neúnosnými pro státní pokladnu. Argumentovalo tím, že britské úřady žádné takové exhumace také neprovádějí, a naopak se staví proti takovým postupům. Proto Ministerstvo
obrany došlo k závěru, že podobné akce nebude provádět v žádném, ani jednotlivém případě. Generál Kouřil zároveň Josefu Koškovou ujistil, že na každý hrob bude umístěn žulový náhrobek, který bude na věčné časy připomínat oběť padlého ve společném boji za osvobození.
Odpověď ukončil větou: „Věřím, že uznáte tyto závažné důvody a že se smíříte s tím, že Váš padlý syn bude odpočívati tam, kde položil život za vlast, společně s těmi, se kterými bojoval a padl.
Dalších větších poct se Ludvíku Koškovi dostalo až po pádu komunistického režimu v Československu roku 1989.Byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam z rozkazu ministra obrany České a Slovenské Federativní Republiky z 29. května 1991, kterým byl k 1. červnu toho roku do uvedené hodnosti povýšen. Ze strany tehdejšího ministra byli v rámci morální a politické rehabilitace do vyšších hodností
plošně povyšováni bývalí příslušníci československé zahraniční armády, a to včetně těch padlých.
Jméno Ludvíka Koška je dále zmíněno na pomníku padlým československým letcům v Praze 6, pomníku
padlým československým letcům v Prostějově, pamětní desce občanům Turnova a blízkého okolí bojujících za 2. světové války v RAF v budově Muzea Českého ráje v Turnově, jednom z panelů pamětní desky příslušníkům československého letectva v RAF v Ivančicích, pomníku československým letcům v Praze 1 a pamětní desce umístěné na zimním stadionu, který byl slavnostně otevřen v Turnově. Právě stadion slavnostně otevřený v roce 2016 ve sportovně rekreačním areálu Maškova zahrada a který nese Koškovo jméno, je nejnovější připomínkou jeho působení nejenom v turnovském hokejovém družstvu, ale i jeho osobní oběti v boji proti nacismu. Spolu s otevřením stadionu se do města navrátila tradice Memoriálu Ludvíka Koška, která pokračuje až do současnosti.
Napsat komentář