autor: Stepan Cernousek

Víte, co je to „Málenkij robot“ a jak souvisí s Maďarskem? A najdu tu nějaké hungaristy, co mi vysvětlí, proč tohle téma vůbec nerezonuje v nadcházejících maďarských volbách? A dostane přesto Orbán világoš? Prostě samé otázky. Na některé odpověď znám, na jiné vůbec.

Tak nejdřív ten Málenkij robot: Když se řekne maďarská zkušenost s Ruskem, většině lidí naskočí rok 1956. Sovětské tanky v Budapešti, krvavě potlačená revoluce, hrdinský odpor. Jenže existuje ještě jiná zkušenost – méně známá, ale neméně tvrdá.

Když sovětská armáda v roce 1944 začala postupovat přes Maďarsko na západ do Evropy, spustila obří operaci na získání bezplatné otrocké pracovní síly. Zatýkala desítky tisíc maďarských vojáků, co se vzdali, a jako válečné zajatce je posílala na sovětské území podílet se na opravě země. Jenže mimo to Rusové zatýkali i běžné civilisty. Oficiálně se sice jejich pozornost soustředila na aktivní pomocníky maďarského fašistického režimu, v reálu ale zatýkali kohokoliv, kdo jim přišel pod ruku.

Přišli do vesnice, svolali všechny práceschopné muže od 16 do 70 let, někde i ženy s dětmi, a řekli jim – pojďte s námi, potřebujeme trochu pomoc, za pár dní budete zpátky doma, uděláte pro nás jen takovou „malou práci“. Rusky „máleňkuju robótu“. Jenže je odvezli do lágrů někam na Donbas, na Sibiř, do Kazachstánu a domů se vrátili až po mnoha letech. Maďaři si tenhle cynický eufemismus zapamatovali. A začali mu říkat po svém: málenkij robot. Prošlo jím podle odhadů 300-400 tisíc lidí. Civilistů, nikoli válečných zajatců.

Čtyři sta tisíc je obrovské číslo! V Polsku či v Pobaltí nucené deportace statisíců lidí do SSSR mají za následek celonárodní ostražitost a společné trauma. Jenže v Maďarsku ne. Proč to tak je?

Částečně asi proto, že ten příběh nemá hrdiny. Není to revoluce, ale rozptýlené, často náhodné utrpení. Odvlékalo se z území několika států a oběťmi byli lidé různých národností, nejen Maďaři, ale i tamní Němci (a například na Slovensku se to dotklo 15 tisíc lidí a u nás stovek!). Částečně i kvůli tomu, že mezi odvlečenými byli lidé, co reálně kolaborovali s maďarským režimem a celá ta operace trochu splývá s otázkou válečných zajatců a problematikou viny a „spravedlivého“ potrestání za spolupráci s Hitlerem. A taky se o tom od konce války do pádu komunistického režimu vůbec nesmělo hovořit.

Jenže od 90. let je to téma otevřené, docela dobře popsané, mnoho pamětníků promluvilo (i já jsem kdysi na Slovensku natáčel tamní Maďary, co deportací prošli), víme, že tisíce lidí nucenou ruskou internaci nepřežilo a že pro dotčené rodiny to je dodnes obří trauma.

A přesto tohle téma, aspoň pokud vím (a přiznám se, že maďarskou předvolební debatu do detailů opravdu nesleduju), v současném Maďarsku vůbec nerezonuje. Přitom by tahle přímá zkušenost s ruskou realitou mohla být hodně varující a od spolupráce s Putinem odrazující. Je to další zkušenost s Ruskem do série k povstání v roce 1956 anebo k dalšímu maďarskému dějinnému traumatu – bitvě u Világoše v roce 1849, kdy ruská armáda (spolupracující s tou rakouskou) svým vítězstvím nad zbytky obránců maďarské revoluce definitivně pohřbila maďarské naděje na nezávislost (a odtud mimochodem máme to rčení „dostat világoš“ jakože dostat na prdel).

No a tady bych se chtěl zeptat někoho, kdo Maďarům trochu víc rozumí: Proč je zkušenost z „Málenkého robotu“ mimo debatu v situaci, kdy se Orbánův režim tak lísá k Putinovu Rusku? Proč víc nerezonuje ani rok 1956? Je to pro to, že to umně hodili na Brusel, jakože jim tehdy Evropa víc nepomohla a nepomůže jim ani teď? Anebo je trauma z Trianonu natolik zásadní, že Maďaři začali věřit, že Putin je jediný, kdo jim vrátí velké Maďarsko? A jak jsem se ptal na začátku – dostane přes to přese všechno Orbán za dva týdny világoš?

Předem díky za názory!

P. S. Legendární docent Huňáček na rusistice koncem 90. let mi vždycky říkal „Černoušku, já vás zastřelim, jak můžete v tomto geopolitickém prostoru vůbec žít bez elementární znalosti maďarštiny?!“, a měl samozřejmě pravdu, jenže já na něj nedal, a tak teď s tim Maďarskem trochu tápu…