zdroj: Magisterská práce Adama Kösslera
Neexistuje už téměř půl století: Obec Radowitz (Radovesice) u Biliny byla v důsledku hornické činnosti zcela zničena začátkem 70. let.
Kostel Všech svatých ve vesnici byl jedinou stavbou, která nebyla zbourána. V roce 1983 byl téměř kompletně naplněn hlušinou a pravděpodobně je stále v původní podobě na místní skládce. Na její existenci nyní upozornil Adam Kössler, absolvent architektury, který přišel s myšlenkou zpřístupnění během své diplomové práce.
34letému Adamovi Kösslerovi se prostřednictvím dalšího projektu podařilo dostat do opuštěného kostela v Radovesicích. Při hledání materiálu na téma obcí zatížených těžbou uhlí narazil na fotografii kostela. „Na první pohled se to zdálo tak neobvyklé a absurdní, že jsem začal zjišťovat detaily. „
Během svého výzkumu narazil na popis skládky a rozsáhlou fotografickou dokumentaci, ze které dospěl k závěru, že stavba je stále nedotčená přibližně 90 metrů pod zemí. Plnění kostela začalo ve 3. Březen 1983 v 11 hodin. Střechu věže zničil odpad z dopravního pásu, který byl poté naplněn stejným materiálem. Loď poté prošla stejným procesem odstranění střechy před skutečným skutkem. V následujících dnech se vysypalo i okolí objektu.
Kostel byl tak „pohřben“ v ne příliš zničené podobě a pravděpodobně tam stále je. A to navzdory hloubce, ve které má kořeny, a navzdory tlaku, který hrál svou roli více než tři desetiletí. „Určitě se nezachoval v původním stavu,“ potvrzuje mladík. „Nedělám si iluze, může to být torzo, ale myslím, že stojí,“ dodává energicky. Takhle vznikl nápad.
Svou diplomovou práci s názvem „Zakopaný kostel Všech svatých“ napsal rodák Prager v rámci studia architektury na Liberecké univerzitě v Ateliéru Fránek/Raková. Během úpravy zkoumal různé způsoby, jak propojit budovu s povrchem. Diagonální a vodorovné fontány byly vyloučeny, jak na to později přišel. Na první pohled vyhrála nejjednodušší varianta – vertikální tunel.
Nejprve by se musela postavit vertikální betonová studna. Pomocí procesu tryskového paprsku, při kterém se materiál smíchá s betonem, by se následně musel materiál připevnit přes kostel a jeho okolí. Takto by měl kolem budovy vzniknout betonový sarkofág, ze kterého by se postupně odstraňovala zemní vrstva. Návštěvníci se dostali do podzemí výtahem postaveným ve výše zmíněné betonové Po výstupu z výtahu, který obklopuje schodiště místnostmi galerie, se dostali do hlavní haly. Na jejím konci by vznikla další šachta, světelný žebřík, který by vnesl světlo z povrchu do vnitřku budovy.
„Zdá se to být utopie. Ale mělo by to být technicky proveditelné. Orientoval jsem se s dostupnou technologií a konzultoval jsem to s inženýry,“ říká 34letý.
Poté, co vyšla jeho práce v architektonické magazínu Intro, zaujalo několik odborníků a veřejně známých osobností, kteří pochválili myšlenku absolventa.
„Pojem pohřbeného kostela mi přijde velmi zajímavý. „Dává to místu další rozměr, připomíná pohřbené gotické chrámy v Izraeli,“ okomentoval Tomáš Brix, renomovaný rodilý architekt a univerzitní profesor Dodal, že slabost odvážného plánu může spočívat v samotné realizaci, o níž vždy rozhodují hlavně vynaložené finanční zdroje.
Podobný názor sdílí i architekt Josef Pleskot. Pokud touhou společnosti bylo oživit se v duchu kulturních tradic, duchovních hodnot a ideálů, které jsou nejen materiální, tak má projekt velkou hodnotu. „Ale rozhodně má hodnotu jen proto, že byl vytvořen. „Okolí jedné z největších skládek Evropy v současné době připomíná podle Kösslera golfové hřiště. V budoucnu by však uvítal, kdyby se proměnila v rekreační zónu, jako je park, který by sloužil také jako vzpomínka na již neexistující vesnici.
Jeho projekt se prý setkal s měkkým výsměchem zástupců majitele skládky Severočeské doly, se kterými konzultoval při své dizertační práci. Společnost však nevylučuje možné otevření kostela. Areál Radovesica se postupně regeneruje, poslední rekultivační práce mají být dokončeny v roce 2030.
„Již jsme členem pracovní skupiny pod patronací Ústeckého kraje, která se zabývá problematikou využití potenciálu regenerace Radovesic a vede k vzniku komunitního sdružení v Radovesickém kraji,“ komentuje mluvčí společnosti Lukáš Kopecký. Poukázal na to, že na skládku se připravuje studie renovace životního prostředí, jejíž cílem je zvýšit životní úroveň obyvatel.
„Je potom na občanech okolních sborů, zda se rozhodnou v rámci této studie realizovat Plán přístupnosti církve,“ dodal Kopecký.
Konečná realizace propojení zakopaného objektu s povrchem by byla podle Adama Kösslera možná
Magisterská práce Adama Kösslera byla hodnocena 1
Radowsitz je ztracená vesnice nedaleko Teplice (Teplice). Nacházel se 4,5 km východně od Bilina (Bílina) a severovýchodně od Hrobčic. První historická zmínka o obci pochází z roku 1254. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla obec 1 053 obyvatel, 176 Čechoslováků a 877 Němců. Tito byli vyloučeni v letech 1945/1946
Napsat komentář