Odbojová organizace  „Svaz československé mládeže“

autor: Jaromír Fischer, Bouzov

    Do odbojového hnutí za 2. světové války se na území Protektorátu zapojilo značné množství obyvatel bývalé ČSR různého stáří, politické příslušnosti, náboženského přesvědčení a různých profesí s cílem dosáhnout porážky nacistického a fašistického režimu ve světě, ale především v Evropě. Do řad odbojářů můžeme v našem kraji zařadit i skupinu mladíků organizované ve „Svazu československé mládeže.“ 

    Tato organizace byla založena v letech 1941 – 42. O počátcích, činnosti, ale i prozrazení a likvidaci vzpomínal jeden z hlavních organizátorů, student reálného gymnázia v Litovli, občan Luké, pan Miroslav Pinkava (nar. 1924). Organizátoři této skupiny se scházeli na reálném gymnáziu v kabinetu Tv, kde jim v odbojové činnosti pomáhali profesoři Ježek (Tv) a Petr (F). Ti jim pomáhali radou, tak i hmotně. Schůzky členů se uskutečňovaly za Litovlí nebo v lese u Mladče, kde měli bunkr a v něm ukrývali 2 vojenské pušky, výbušniny, ilegální tiskoviny, jídlo apod. Účastnili se jich Miroslav Pinkava z Luké č. 2, František Vašek z Palonína, Jaroslav Zapletal z Hvozdu, Alois Frank z Mohelnice a Lubomír Helekal z Bílé Lhoty. Organizace se pomalu rozrůstala a každý člen měl za úkol zajistit další spolehlivé členy. M. Pinkava získal z Luké Bohumila Grulicha, Josefa Maška a Bohumila Dudka. Mezi členy se začaly vybírat příspěvky na šifrované dopisování, zakoupení map a buzol, pomůcek první pomoci, zbraní a v neposlední řadě finanční podporu rodin vězněných odbojářů. Zjišťovali informace o Vlajkařích, zrádcích, ale i o vojenských skladištích, muničních továrnách apod. 

    Miroslav Pinkava v roce 1943 ukončil studium na gymnáziu maturitou a byl totálně nasazen do továrny Wichterle – Kovařík v Prostějově. Na jeho místo velitele konického okrsku nastoupil Jaroslav Zapletal ze Hvozdu. Místa schůzek se neustále střídala – v lese za Hvozdem směrem k Březsku, mezi Lukou a Polmím, za Háčkami u rozhledny nebo u Hvozdu u drtiče. 

Firma Wichterle, kterou založil František Wichterle, vyráběla již od 80. let 19. století zemědělské stroje a postupně se rozrůstala. Do její činnosti patřily i opravy zemědělských strojů.Firma F. a J. Kovářík, kterou vlastnili bratři inženýři František a Josef Kováříkové, vyráběla od roku 1894 pluhy a nářadí na zpracování půdy, postupně přešla k obdobnému sortimentu, jako firma Wichterle. 22. prosince roku 1918 vznikla známá firma WIKOV sloučením těchto dvou firem. V roce 1924 začala z podnětu Ing. Dr. Františka Kováříka výroba automobilů Wikov, která však trvala jen do roku 1940.

    Mladickou nerozvážností došlo k prozrazení organizace a následnému pronásledování gestapem. Student J. Zapletal poslal poštou anonymní dopis hvozdskému občanu Havelkovi,ve kterém ho žádal, aby se v určený den a čas za večera dostavil na schůzku za drtič u Hvozdu. Dotyčný Havelk mohl dopis spálit, či nijak na něj nereagovat. On tak však neučinil a z horlivosti jej zanesl na hvozdskou četnickou stanici. Tam však v té době byli přiděleni 2 čeští četníci, kteří sympatizovali s Němci. Tito okamžitě dopis předali olomouckému gestapu, které přikázalo četníkům, aby vše bylo zachováno v tajnosti. Ve stanovený den přijelo gestapo do Hvozdu. Havelka se měl podle příkazu gestapa podvolit obsahu dopisu a jít v určený čas k drtiči. Gestapáci obklíčili les a čekali na osoby, které se na stanovené místo dostaví. Zapletal s Bednářem přišli ve stanovenou dobu na uvedené místo a čekali na Havelku. Brzy po jejich příchodu se Havelka objevil a zamířil k nim. Když se přiblížil na několik kroků, vyrazili z úkrytu gestapáci s pistolemi v rukách. Bednář zůstal stát a byl okamžitě zatčen. Zapletal se dal na útěk a byl gestapáky postřelen. Podařilo se mu však utéci do lesa a tam se ukrýt. Lidé ve Hvozdu, ale i v okolních vesnicích se dověděli, co se stalo, ale nikdo nevěděl pravou příčinu. Ráno se Zapletal tajně přikradl domů, kde mu bylo střelné poranění ošetřeno. Bylo mu jasné, pokud se neohlásí na gestapu, dojde k zatčení jeho rodičů. Ještě téhož dne se ohlásil na hvozdské četnické stanici a následně byl převezen do sídla olomouckého gestapa- na garňáku. 

    Následovala další zatýkání. Rychle se pálily tiskoviny, ukrývaly zbraně a členové očekávali, kdy dojde řada i na ně. Navzájem se radili, co lze přiznat, aniž by to někomu uškodilo. Zatčeni byli Fr. Vašek, Jan Koudelka a Lubomír Hekele. A pak následovali i další. Po krátkém věznění v Olomouci byli převezeni na brněnské gestapo v Kounicových kolejích. 25. června kolem poledne přijelo gestapo do Luké zatknout M. Pinkavu a omylem byl málem zatčen jeho bratr Luboš. Po vysvětlení omylu si odjelo gestapo pro dotyčného do Prostějova. Následující den byl deportován do Olomouce. 

     Tam zjistil, že v sousední cele je umístěn Lojza Bednář ze Hvozdu a pomocí morseovky se dověděl, že celá jeho skupina má u komisaře sepsány protokoly. Po té byli přemístěni do Brna, nastaly výslechy, u kterých nechybělo i velmi hrubé násilí ze strany vyšetřovatelů. Byl několikrát konfrontován se svými „spoluviníky“. Došlo i ke slibům, že když se přizná, bude mu povolena návštěva rodičů a bude i trest zmírněn. Po sepsání vyšetřovacích protokolů byli odesláni do Vratislavi.

    Počátkem ledna 1945 byla doručena obžaloba a na 24. 1. bylo stanoveno hlavní líčení. Avšak 23. 1. Zahájila Rudá armáda mohutnou ofenzívu a vratislavská věznice musela být evakuována na západ. Před odjezdem však už odsouzení byli posvazováni po čtyřech a na dvoře byli SS many postříleni a po té naházeni do vodní nádrže a zasypáni. Mezi mrtvými byli Fiala z Pavlova, Cingroš z Olomouce, řídící učitel Berka a Vymětal z Litovle, Nohavička z Bouzova a další… 

     Z Vratislavi odjížděli vlakem do Budyšína a pak do Zwickau. Cesta vedla zalesněnou krajinou a toho někteří využili k útěku. Když hlídající policista odešel do sousedního kupé, Koudelka strhl okno a skokem dolů se snažil zachránit. Hned za ním následoval Zapletal, ten však tak nešťastně, že skočil Koudelkovi na hlavu a těžce jej zranil. Oba se ukryli v lese. Zapletalovi se podařilo dostat až domů a do konce války se skrýval u své vdané sestry v Budětsku. Zraněný Koudelka nemohl vůbec pomýšlet na další útěk a tak se přihlásil na policii a pak přemístěn k soudnímu přelíčení do Waldheimu.

     Ráno 23. 1. se konalo ve Waldheimu hlavní přelíčení. Po ukončení výslechů navrhl předseda soudu tyto tresty: M. Pinkava, J. Mašek, B. Grulich – trest smrti, B. Dudek – 8 let káznice. Po desetiminutové poradě byly vyneseny tyto tresty: M. Pinkava – trest smrti, B. Grulich a J. Mašek – 8 let káznice, B. Dudek – 6 let káznice.    

      Čas se vlekl nekonečně pomalu, do popravy zbývalo 42 dnů. 16. 4. padlo město Mitweide, vzdálené od Waldheimu asi 20 km. Bylo již velmi dobře slyšet střelbu a byla naděje, že trest již nebude vykonán. Odpoledne přišli najednou dozorci a Pinkavovi sundali okovy se slovy, že mu chtějí polepšit a že by bylo škoda tak mladého života a že se určitě chce vrátit domů. Město bylo osvobozeno 6. května Rudou armádou a následující den byla ve městě americká armáda a došlo k rozdávání masových konzerv a následným úporným průjmům. 

    Když se odsouzenci trochu zotavili, vydali se 9. 5. na cestu domů. Jejich cesta vedla přes Líšany, Klatovy, Lány do Prahy. Po krátkém zdržení v Praze se vydali domů, kam dorazili 12. 5. Nikdo z vesnice nechtěl věřit tomu, jak na poslední chvíli došlo k záchraně života našeho hrdiny.

Bohumil Dudek se po válce přestěhoval s rodiči Emilií a Františkem Dudkovými do Zlatých Hor na zemědělskou usedlost čp. 485 na Nerudové ulici. Hospodařil tam společně s nimi. Měli velké problémy při kolektivizaci, odmítli vstup do JZD a pak další problémy s plněním povinných dávek. Nakonec jim velkou část sebrali. Pan Bohumil Dudek to pak velmi složitě a dlouho řešil v restitucich v 90. letech.

A poválečné osudy ostatních účastníků místního odboje?

 Bohumil Grulich- žil až do své smrti v Luké.
 Bohumil Dudek- po válce v roce 1946 se odstěhoval s rodiči do Zlatých Hor.
 Josef Mašek se odstěhoval údajně do Uničova.

Organizátoři na Litovel gymnáziu: 
  PhDr Přemysl Ježek, aprobace Tv + Z , púsobil na škole v letech 1939-47, poté přešel na VUT Brno, katedra Tv.
  Vladimír Petr, aprobace- M,F , působil na škole 1931-43, (nabízí se jako oběť války, nic jsem dál o něm nezjistil, v almanaších gymnázia žádná zmínka mezi obětmi války jsem jej nenašel, možná přešel na jinou školu).

Zdroj- Vzpomínky Miroslava Pinkavy a Jarmily Helienkové 

V Bouzově 28. 2. 2021