zdroj: NoWar
Málo známá historie, kdy osvobození českoslovenští vězni bojovali po boku americké armády v Bavorsku.
Jméno: Karel
Přijmení: PRÁŠIL
Datum narození: 12.7.1896
Obec narození: Podskala
Okres narození: Chrudim
Povolání: Důstojník z povolání
Datum úmrtí: 1.3.1971
V roce 1915 ve svých 18 letech odešel jako rakouský voják na ruskou frontu, kde však za 14 dní přeběhl k Rusům. Přihlásil se ihned do Družiny v Darnici, ale než mohl být zařazen, byl odsunut se zajateckým transportem do uhelných dolů z Poltavy. V roce 1917 odešel s několika dobrovolníky do Borispolu, kde byl zařazen k 6. hanáckému pluku. S tímto plukem zúčastnil se bojů u Bachmače a všech ostatních bojů. Po návratu do vlasti v roce 1920 založil jednotu legionářů v Chrasti u Chrudimi a po aktivování byl přidělen k 7. tankistickému pluku. V roce 1921 byl přemístěn k 4. pluku Prokopa Velikého do Josefova, kde byl místopředsedou a později předsedou jednoty ČsOL v Jaroměři a členem župního výboru v Hradci Králové. V době okupace německými hordami byl služebně u cykl. prap. 1 ve Slaném.
Hned po příchodu německých vojáků se stal věrným pomocníkem pplk. Ostrčila v ilegální organizaci v slánském okrese. V březnu 1940 byl zatčen gestapem, vězněn v Kladně, Terezíně, na Pankráci, v Gollnowě a Drážďanech, kde byl roku 1943 odsouzen na 8 let do káznice. Jako odsouzenec prošel pak káznicí v Gräfentonně a v Bayreuthu-Creussen. Zde byl v dubnu 1945 osvobozen americkým vojskem, do kterého se ihned se svými spoluvězni přihlásil. Za vojenskou službu v americkém vojsku byl vyznamenán americkou medailí „Za svobodu“.
V bavorském městečku Creussen byl v červnu 1942 při železářském podniku Carla Tabela zřízen pracovní tábor, kde muselo pro nacisty dřít také přes 600 českých politických vězňů z káznice v Bayreuthu. Tito nebyli naivní, a přestože byli vězněni, vytvořili odbojovou organizaci, která se připravovala na povstání. Chtěli se tak vyhnout případné likvidaci na konci války či vydání na pochod smrti, poněvadž některé tyto pochody na jaře 1945 spatřili na vlastní oči procházet kolem jejich tábora. Z každé série vyráběných pušek končily některé včetně munice zazděné v tajné skrýši. Počítalo se s odzbrojením bachařů, likvidací stráží a kolektivním odchodem do nedalekého lomu. Zde měla být zaujata aktivní obrana až do příchodu rychle se blížících amerických jednotek.
Osvobození českých vězňů se uskutečnilo nečekaně v odpoledních hodinách 14. dubna 1945, kdy se před táborem u továrny objevil průzkumný americký pancéřový vůz s vojáky 94. průzkumné jednotky, 14. obrněné divize. Na voze seděl bývalý vězeň Nosek, který na Američany narazil ve městě a nasměroval je k táboru o kterém neměli američtí průzkumníci ani tušení.
Okamžitě vypukla vzpoura a vězni se pomocí ukrytých páčidel začali osvobozovat a po vylámání mříží a dveří pomáhali americkým vojákům chytat bachaře. Jeden z nejhorších dozorců Kreim se pokusil o útěk a byl zastřelen dávkou z kulometu.
Průzkumná jednotka se však vzdálila na 30 kilometrů od hlavních sil divize. Navíc se nacházela v tankovém výcvikovém prostoru Grafenwöhr, kde byla narychlo sestavena KampfgruppeGrafenwöhr s cílem získat Bayreuth zpět. Bojová skupina o síle dvou praporů pěchoty a nejméně 35 tanků s podporou několika dělostřeleckých baterií a dokonce i pár letounů začala obkličovat Creussen.
Osvobození čeští vězni jako „nouzoví“ příslušníci americké armády
V těžké situaci, v níž se ocitla 94. průzkumná jednotka v Creussenu, někoho napadlo využít osvobozené Čechy jako pěšáky k obraně města. Podle dostupných pramenů byli iniciátoři nápadu právě osvobození Češi. Američané označovali nečekané spolubojovníky jako „nepravidelné vojáky“ (americké armády), „české vojáky“, nebo „partyzány“.
Jeden z vězňů, Major Navrátil, začal 15. dubna 1945 formovat v Creussenu první rotu a jmenoval velitele jejích tří čet. Bizarní byl vzhled nových bojovníků: Byli vychrtlí na kost, vězeňské hadry s oranžovými lampasy na nich visely, na hlavách měli špinavé čapky a na nohou dřeváky, v rukou však drželi nabité volkssturmgewehry VG-1 s jasným odhodláním bojovat. Americký důstojník je sledoval s velkým uspokojením.
České čety byly poslány ke kamenolomu, na kopec nad nádražím a na další místa Creussenu tak, že byly vždy nasazeny mezi dvě americké čety. Jedna z čet byla určena k ochraně amerického velitelství obleženého města.
Úderem šesté hodiny večer začala střelba ze strany útočníků. Do bojů se zapojila i německá letadla, která shazovala bomby. Vesnice v okolí Creussenu se ocitly v jednom ohni. Americký 501. Polní dělostřelecký prapor udržoval palbu na podporu svých obklíčených kamarádů plných osmačtyřicet hodin.
V prudkých bojích dokonce dva z německých útočících tanků pronikly až do města, avšak zničily je střely amerického děla. Jejich posádky potom likvidovala palba jedné z českých čet…
Boje o Creussen skončily 17. dubna 1945, ale v okolí městečka se za účasti Čechů bojovalo až do 19. dubna, dokud nebyla bojová skupina Grafenwöhr zcela zničena.
Po bojích zůstalo ve městě 6 zničených německých tanků a čeští dobrovolníci přivedli asi 300 zajatých němců.
Češi měli se souhlasem Američanů již pevně organizovanou československou jednotku s názvem Czechoslovak Irregular Military Organization in Creussen-Bavaria.
Zatímco během bojů v Creussenu byla vojenská organizace osvobozených českých vězňů značně improvizovaná, nyní měla jednotka o dvou rotách pevnou organizaci. První rotě velel škpt.pěch. Karel Prášil a veliteli čet byli kpt.děl. ing. Bohuslav Mácha a npor.děl. Karel Brožek.Druhé rotě velel škpt.děl. Emil Krištůfek a dvěma četám této roty pak por. v záloze, učitel Josef Žalud a rtm. Karel Macháček.
Po skončení bojů major England nabídl fyzicky stále schopným Čechům, aby doplnili prořídlé řady jeho jednotky. Americkou uniformu si tehdy obléklo minimálně 56 mužů. První skupině o počtu 43 můžů velel major pěchoty Augustin Navrátil. Dne 19. dubna 1945 jeho jednotka opustila spolu s částí 94. jezdecké průzkumné jednotky Creussen a vydala se směrem na Norimberk. Někteří čeští dobrovolníci byli stále ještě ve vězeňských hadrech, ale měli již americké pušky a přilby. Druhá dvanáctičlenná skupinka skončila v řadách 5.pluku, 71. Pěší divize.
Po několika dnech zůstalo z této skupiny creussenských vězňů příslušníky americké armády pouze sedm mužů, kteří byli včleněni do 1256. ženijního praporu. Později se sedm Čechů v amerických uniformách přemístilo do Dingolfingu, kde dokonce dostali nabídku odjet s americkými vojáky bojovat na Dálný východ proti Japonsku. Na konci května 1945 se však sedmička Čechů rozhodla požádat o propuštění z americké armády.
Domů se Karel Prášil vrátil 16. května 1945 a nastoupil vojenskou službu jako velitel posádky v Chomutově. Než odešel do důchodu dosáhl hodnosti podplukovníka.
Československé úřady při udělování osvědčení o účasti v II. odboji službu v americké armádě a účast na bojích o Creussen neuznávaly a započítávaly jen věznění těchto osob nacisty do osvobození tábora v půlce dubna 1945. Po komunistickém převratu z února 1948 se účastníci k bojům po boků americké armády raději vůbec nehlásili, což přispělo k takřka úplnému zapomenutí pozoruhodné kapitoly čs. vojenské historie.
Napsat komentář