Ovčí vrch v Ústí nad Labem

zdroj: Klíše Střížovický vrch I Klíšeberg

Takový romantický název Ovčí vrch. Na tomto vrchu stávala jedna z pamětihodností Ústí nad Labem. Nacházel se tam městský hřbitov. A né ledajaký, jelikož byl místní kraj plný lidí kteří milovaly pořádek byl i tento hřbitov navržen, tak aby každý našel své poslední místo na tomto světě.

Prudce se rozvíjející se město potřebovalo i důstojné místo pro své občany na poslední cestě. Hřbitov byl na místě založen roku 1890, kdy ústecká radnice zakoupila pozemky a založila tak Centrální městský hřbitov (Zentralfriedhof Schäferberg). Koncept hřbitova dostal na starost Max Loos, jehož podpis je i pod návrhem hřbitovní kaple

Max Loos von Losimfeldt
 
nar. 1858 Třeboň

 zem. nezn.
Pocházel z rakouského šlechtického rodu. Někteří jeho příbuzní jsou pochováni na Olšanských hřbitovech v Praze. Od roku 1890 byl městským architektem v Ústí n. L., kde si v roce 1891 vzal Marii, členku vlivného měšťankého rodu Hellerů, jejich svědkem byl ústecký architekt Karl Rehatschek. Po roce 1895 již provozoval soukromou praxi v Teplicích-Šanově.
Unikátní je jeho slohový vývoj, kterým prošel za svůj poměrně dlouhý profesní život. Začínal ve stylu historismu, tedy ve stylu, který kopíruje prvky tradičních architektonických slohů (v Teplicích čerpal především z renesance a baroka). Asi nejhezčí ukázkou jeho tvorby z tohoto období je Lipový dvůr. Po přelomu století byli mnozí architekti osloveni novým slohem - secesí, do Teplic importovanou vídeňskými architekty. Loos v tomto duchu navrhl několik vil, především v Šanově. Po první světové válce se v architektuře udála malá revoluce a nastoupila moderní architektura. M. Loos se do tohoto proudu směle zapojil a je autorem těch nejpozoruhodnějších teplických domů ve stylu expresionismu a funkcionalismu. Vzhledem k jeho pokročilému věku v období první republiky však zůstává otázka, nakolik je skutečně autorem všech pozdních návrhů jeho kanceláře nebo zda jeho práci nezastali jeho mladší spolupracovníci. Za všechny jmenujme Palác Concordia či dvojdům v Kollárově ulici.
Další stavby v Ústí: 1890 Kaple městského hřbitova na Ovčím vrchu, 1893 Zelená škola, 1894 Nemocnice
, 1903 Pavilon města Ústí, 1903 Kostel Nejsvětější Trojice, 1910 Státní živnostenská škola.

Zdroj: https://www.usti-aussig.net/, https://teplice-teplitz.net/

Když se ponoříte hluboko do vyprávění pamětníků, archivních materiálů a hledání obrázků spojených s tímto místem.Uděláte si zdostupných informací mozaiku a celkový obrázek o tom, jak vypadal Ovčí vrch dříve. Nechápete jak se z tohoto pahorku mohlo stát takové kouzelné místo. Pro mnoho tehdejších obyvatel Klíše, ale i Předlic a centrální části Ústí, byl hřbitov „vrcholem“ společenského života i jeho konce.

Každou neděli se rodiny různých sociálních vrstev vydávaly uctít své předky, rozsvítit jim svíčku, přinášely květiny, byla to taková malá slavnost v jejich rutinních životech a tvrdém obstarávání živobytí. Před vstupní branou s kaplí byl podle pamětníků každou neděli trh s květinami a návštěva místa byla spojena s procházkou a následným usednutím na kousek nedělního koláče a hrnek kávy cestou zpět.

Hroby na něm měli jak místní Němci, tak Češi i Židé (přičemž zároveň bylo mnoho rodin smíšených, multinacionálních, bilingvních). Proč píšeme v minulé čase?

Hřbitov se po druhé válce přestal udržovat. Byly důležitější cíle. Udržováním německého hřbitova se pětiletka nesplní. A už za pár let po odsunu bylo vidět jak hřbitov chátrá. Celé tomu dalo definitivní tečku 60. léta minulého století – resp. vyhláška Národního výboru v r. 1953 a cca od 60. do 80. let byl zlikvidován.

Když dnes procházíme spíše bez povšimnutí kolem, na všední nákup do Kauflandu, na učiliště, díváme se z okna svých bytů v ulici U Panského dvora, VŠ kolejí UJEP nebo míříme ke garážím a na zahrádky, nenapadne nás vnímat toto místo jako bod mnoha vzpomínek, touhy, emocí a pocitů těch, kdož tu žili před námi. A přesto mají mnozí, jejichž hroby zmizely, jejichž ostatky byly vybagrovány nebo dokonce zůstaly kdesi pod školou, Chemičkou, dost možná i záhonky, dosud žijící potomky, kteří na ně myslí a zahrnují je nadále do svých životních příběhů.

Pozn. K podobě vnitřní části hřbitova máme k dispozici část archivu fotografií postupně digitalizovaných panem M. Wagnerem Negativy z popelnice – Negatives from the trash, které se objevily po zveřejnění tohoto příspěvku. Fotografie nám byly prozatím pouze pro badatelské potřeby a též je dostali k dispozici archiváři. Bez svolení pana Wagnera je nelze publikovat ani poskytnout dál. Celkový archiv Martina Wagnera, obsahující negativy k Zentralfriedhof Schäferberg Kleische Aussig, obsahuje 19 složek. Digitalizovaných je nyní cca polovina. Celkový počet negativů týkajících se Ústí a okolních vesnic Martin odhaduje na 4000 kusů, a fotografie dokumentují změny mezi lety 1945-70… nesmím fotky z Ovčáku dát zatím dál a nesmím je publikovat. Kopii dostal přímo od Martina též Petr Karlíček z Archivu Města ÚL

Ke hřbitovu průběžně nacházíme další drobné dokumenty či zobrazení https://www.facebook.com/kleische/posts/pfbid02r5nc4EXFrspnjN2MUiJY6txJde8RJk6PJYd7bEd3ijnxUPHQiyhtmwM6ezPfg1oul

K zrušenému hřbitovu na Ovčím vrchu máme pár nových obrázků z knihy Fotograf Karel Gottstein, vydané Muzeem města Ústí nad Labem za spolupráce Archivu města Ústí nad Labem v roce 2022, autora Jiřího Preclíka

Za branou byl postaven parovod brána byla zničena během likvidace hřbitova na Ovčím vrchu. Snímek byl pořízen přístrojem Major s objektivem z brýlového skla z doby kolem roku 1960.

Na fotografii Karla Gottsteina je pomník později použitý jako pomník Rudé armádě na hřbitově na Ovčím vrchu.

Dnes už ikonická fotografie Karla Gottsteina pomníku,který byl vystavěn až po 2. sv. válce. Zobrazená plastika byla původně na jiném hrobovém místě z roku 1934 se jménem Anton Herkner a s Rudoarmějci neměla nic společného. Stavitelé pomníku ji z hrobu Antona Herknera přemístili a využili pro potřeby stavby pomníku Rudoarmějců.

O pomníku a souvisejícím nalezeném archivu negativů jsme psali zde https://www.facebook.com/…/pfbid02i97FVMmyBvxqeNrUsgn6W…

https://www.facebook.com/…/pfbid0RKY2N9dPVYPNMrCbC1nMxy…

detailní výřez z horního obrazu – Sklárna Aussig, Eckert & Pflug, Kunstverlag Leipzig, výstava Flaška, Muzeum města Ústí nad Labem

„Bílý kříž“

Kromě hřbitova samotného se nám podařilo získat několik málo dokumentů a obrázek tzv. Bílého kříže v ulici U Panského Dvora, který je posledním sakrálním objektem na Klíši. Kříž původně nebyl součástí hřbitova a byl postaven již na začátku 19. století.

Tři roky jsme hledali alespoň jediné zobrazení kříže z ulice U Panského Dvora, jehož torzo přežilo do dnešních dnů a nic, ani v archivu, ani v muzeu, ani v památkáči obrázek nenašli ... a ejhle, on se objeví, jen tak, jakoby se nechumelilo u nás v messengeru! A zrovna, když jsme znovu obnovili naši chuť se pokusit o záchranu kříže po dvouleté pauze vynucené kovidovými vlnami. Genius loci a duchové zemřelých nás zjevně stále volají, abychom nepřestávali 🙂 tak tady je, v celé své někdejší podobě, rok 1922
Původcem kříže z roku 1806 byl Wenzel Petschenke. Donátorkou péče Rosalie Schindler ze statku č. 13 (stál cca v místě dnešních VŠ Kolejí UJEP). Hřbitov na Ovčím vrchu byl založen až roku 1890. Kříž tedy s hřbitovem původně nesouvisel, hřbitov vyrostl za jeho "zády" až o více než 80 let později. Kříž je posledním a jediným dochovaným sakrálním objektem na Klíši.

Spolu s přáteli již nějaký čas hledáme cesty, jak tohoto posledního „žijícího“ svědka někdejší slávy hřbitova zachránit či dokonce obnovit.