autoři: Norbert Weber, Petr Hasil, Václav „Čáp“ Podhrázský, Jan Hasil
Úpravna cínového dolu Rolava
Čtvrtý díl série článků představujících nejzajímavější výsledky výzkumů pracovníků Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze v okolí cínového dolu Rolava (Sauersack) se zaměřuje na metodické postupy výzkumu úpravny dolu.
Výzkum úpravny, jehož dílčí výstupy byly zveřejněny v minulé části tohoto seriálu, má za cíl co nejlépe poznat úpravnické procesy, použité stroje a zařízení, ale i stavební podobu budov. Tyto poznatky budou prezentovány formou virtuální rekonstrukce objektu v době činnosti, a to včetně interiéru a veškerého technologického vybavení v provozním stavu.
Nyní se pokusíme přiblížit, jak vlastně tento výzkum probíhá a jaké různé činnosti obnáší. Popíšeme,
jaké zdroje informací máme k dispozici a jak získané poznatky interpretujeme. A pro lepší představu
snad bude účelné i zajímavé uvádět konkrétní příklady řešených situací. Práce s archivními dokumenty
Je velkým štěstím, že se v bouřlivé poválečné době podařilo uchovat aspoň část původní podnikové
spisovny společnosti Zinnbergbau Sudetenland GmbH, která je dnes uložena ve Státním oblastním archivu v Plzni. Obsahuje množství unikátních materiálů, bez kterých by byl současný výzkum podstatně
obtížnější. K tématu tohoto článku jsou nejdůležitější projektové výkresy zobrazující stavební konstrukce
úpravny i její vnitřní zařízení.
Práce s nimi však má dvě úskalí. Jednak z jejich podrobného porovnání s dochovanými pozůstatky plyne, že skutečný stav má od projektu celou řadu odchylek. Lze říct, že na většině výkresů se vyskytují jak partie, které jsou v naprosté shodě s realitou, tak i odlišnosti od konečné podoby. Je tedy nutné kriticky posuzovat, co konkrétně je použitelné a co nikoliv. A dále vzhledem k torzálnímu stavu archivu platí, že míra obsažených informací není rozprostřena po objektu rovnoměrně. Některé úseky jsou zastoupeny bohatě, jiné vůbec.
Obr. 1: Kulový mlýn Krupp-Grusonwerk jako příklad kvalitně zdokumentovaného zařízení (kóty v milimetrech). Vpravo dole je zobrazen samotný betonový základ stroje, který je ve výborné shodě se skutečným stavem, a potvrzuje tedy použitelnost tohoto výkresu k rekonstrukci kulového mlýna (podklady: SOA v Plzni)
Studium odborné literatury
Projektová dokumentace má sice vysokou popisnou hodnotu, ale nijak nepřibližuje obecnější otázky,
principy a postupy úpravnictví. Je to logické, u tvůrců i uživatelů těchto podkladů se znalosti tohoto druhu předpokládají. Členové našeho autorského týmu ovšem nejsou s tímto specifickým technickovědním oborem akademicky či profesně spjati. Proto bylo nutné dočerpat vědomosti z odborné literatury
– pokud možno časově blízké době vzniku našeho zájmového objektu.
Tyto publikace obsahují kromě výše uvedených poznatků také detailní popisy úpravnických strojů a množství výkresů včetně řezů, které dávají nahlédnout do jejich vnitřku. To jsou ovšem informace
vysoce nad rámec projektové dokumentace, takže úroveň poznání značně posunují. V ideálním
případě lze nalézt zobrazení stroje přímo od toho výrobce, který ho dodal do naší úpravny.
Obr. 2: Řez flotační komorou Krupp-Grusonwerk, v pravém horním rohu je pak výřez z projektové dokumentace jako potvrzení shody (zdroj: Formánek: Základy úpravnictví, 1964, podklady SOA v Plzni)
Příkladem je obrázek č. 2. Na základě studia literatury je také nutné korigovat jeden z četných mýtů o úpravně dolu Rolava, totiž že byla ve své době jakýmsi světovým technologickým unikátem.
Skutečnost je taková, že byla sice vybavena novým a moderním zařízením, navíc kapacitně značně předimenzovaným, ale v principu to byla naopak typická gravitační úpravna rudy, jakých byly v té době ve světě jistě stovky. Z dnešního pohledu opravdu unikátní je, ale ve zcela jiném smyslu, který objasníme na konci článku.
Hledání různých doplňkových materiálů
Doplňkovými materiály mohou být například dobové firemní prospekty nebo historické i současné fotografie příslušných strojů z jiných lokalit. Tyto prameny dávají velmi dobrou představu o jejich reálné podobě. Nejde ale pouze o jednotlivá zařízení, snímky interiérů jiných podobných úpraven přibližují i celkovou „atmosféru“ těchto provozů.
Obr. 3: Titulní strany prospektů firmy Flottmann z 30. let minulého století zobrazující pístové kompresory typu LB a MG, kterými byla vybavena i strojovna dolu Rolava (1× LB, 3× MG). Kromě detailních ilustrací obsahují prospekty i množství technických parametrů těchto strojů.
Není náhoda, že obrázky 3 a 4 ukazují ten samý stroj. Kompresory totiž mají využití kromě hornictví i v řadě jiných oborů, a je tedy větší šance podobné materiály dohledat. A je na tomto místě vhodné vyzdvihnout přínos internetu, který tuto úspěšnost ještě mnohonásobně zvyšuje.
Obr. 4: Pístový kompresor Flottmann MG v bývalých elektrochemických závodech Papigno v Itálii. Zcela identická instalace včetně elektromotoru, řemenového převodu a jeho ochranného krytu se nacházela i ve strojovně úpravny na Rolavě (zdroj: www.lostitaly.it)
Vlastní stavebně historický průzkum
Tento průzkum probíhá na lokalitě od loňského roku a v nejbližších letech bude pokračovat. V jeho rámci dochází nejprve k vyčištění objektů od půdního pokryvu a náletových dřevin. Jelikož se celý areál nachází na území Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště, bylo nutné obdržet pro tuto činnostpovolení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Čištění samozřejmě neprobíhá celoplošně, což by bylo nad-bytečné, ale je zaměřeno na relevantní detaily staveb. Následnou činností je zhotovení dokumentace, které se naopak týká zkoumaných objektů v plném rozsahu. Toto probíhá metodou vícesnímkové fotogrammetrie v kombinaci s geodetickým zaměřením, čímž vznikají vysoce přesné a detailní podklady.
Obr. 5: Půdorys strojovny s trafostanicí (foto: www.mapy.cz, Petr Hasil, Hana Ptáčková, sestavil Norbert Weber)
Obrázek 5 zachycuje půdorys strojovny s trafostanicí a chladicím bazénem před začátkem dokumentace, dále fotoplán v průběhu začišťovacích prací a nakonec jeho vektorové zpracování ve fázi tvorby. Pro virtuální rekonstrukci strojního vybavení je důležité zaznamenat základy a zejména kotvicí šrouby veškerého zařízení – ty určují jednoznačně jeho pozici a velikost. Proto při naší činnosti svádíme s nadsázkou řečeno „boj o každý šroub“. Loňští návštěvníci objektu si mohli všimnout toho, že veškeré šrouby (prozatím v oblasti strojov- ny) jsou označeny zeleným zvýrazňovačem. Účel je jediný – zvýšit na fotografiích jejich kontrast oproti okolí. Barva je ekologická a časem sama zmizí.
Není pochyb, že tato dokumentace je prospěšná z obecného hlediska: bude tak navždy zachována informace o celkové situaci objektů v dané době. Pro nás však plní ještě jeden účel, a to ověření sho-
dy skutečného provedení s projektovanou podobou. V tuto chvíli evidujeme přibližně 30 odchylek
a tento počet patrně ještě není konečný. K některým změnám došlo již při výstavbě, k jiným až při přestavbě za provozu ve snaze zlepšit účinnost procesu. V tomto ohledu pro nás má smysl podoba
úpravny před přestavbou i po ní a připravovaná rekonstrukce bude zachycovat i tento vývoj. Proto je
důležitá nejen samotná dokumentace stavebních úprav, ale i jejich interpretace ve vztahu k technolo-gickému postupu.
Účel stavebních úprav
Obr. 6: Dodatečné stavební úpravy (foto: Petr Hasil, Norbert Weber)
Obrázek 6 ukazuje dva příklady úprav, které mají opačný charakter. Vlevo je otvor v podlaze, jenž byl
dodatečně rozšířen. Původní část má rovné hladké stěny, které vznikly otiskem bednění při betonování.
Druhá část otvoru má stěny křivé a hrbolaté, ty vznikly pozdějším vysekáním betonu. V pravé části obrázku je otvor ve stropě, který byl naopak dodatečně zazděn. Jeho obrys je jasně vyznačen „krápníč-
ky“ z rozpuštěného vápna na rozhraní původního a nového betonu.
Obr. 7: Doinstalování síta a obchozu čelisťového drtiče (Erzaufbereitung Rammelsberg, Goslar 2012, upravil Norbert Weber)
Obrázek 7 objasňuje důvod k rozšíření prvního otvoru, kterým propadávala rudnina zpracovaná v hrubém čelisťovém drtiči. Původně jím procházel veškerý objem suroviny včetně kusů menších, než byla výsledná frakce drcení. Jejich průchod drtičem ovšem neměl žádný přínos, proto k němu byl později doinstalován obchoz, který s pomocí síta odváděl tento podíl rudniny mimo drtič. Rozšíření otvoru tedy sloužilo k zaústění tohoto dodatečného obchozu.
Obr. 8: Náhrada vakuového filtru (modrý) nátřasnými splavy (červené), kóty v milimetrech (podklady SOA v Plzni, upravil Norbert Weber)
Obrázek 8 vysvětluje smysl zazdění druhého otvoru: tím měl původně propadávat arsenový koncentrát odvodněný ve vakuovém filtru umístěném v patře nad tímto otvorem. Zpracovávaná rudnina však obsahovala tak nepatrné množství arsenu, že toto zařízení nemělo využití. Proto tento prostor nakonec posloužil k instalaci nátřasných splavů, jejichž počet naopak bylo zapotřebí navýšit. Proto se musel otvor zazdít, aby nad ním bylo možné vytvořit betonový základ pro nátřasný splav.
Obr. 9: Výfuk vzduchové vývěvy (foto: Norbert Weber, podklady SOA v Plzni)
Obrázek 9 představuje jeden z výsledků terénních odkryvů v blízkosti zahušťovače kalů. Jde o výfuk vzduchové šoupátkové vývěvy, která vytvářela vakuum pro diskový filtr odpadního kalu. Tímto otvorem se odváděl vzduch ven z objektu. V nálezovém stavu byl výfuk překrytý vrstvou stavební suti a lesní hrabanky. Tím byl tento zajímavý ocelový artefakt paradoxně zachráněn před zloději kovů, kteří na přelomu milénia masivně devastovali celý areál.
Životní osudy ředitele dolu Sauersack Důlní a úpravnický závod Sauersack byl za druhé světové války provozován společností Zinnbergbau Sudetenland G. m. b. H. se sídlem v Berlíně, tedy dceřinou společností velikého koncernu Otavi Minen AG. Jediným ředitelem firmy Zinnbergbau Sudetenland a tedy i dolu Sauersack byl Dr. Hubert Schranz. Ten se narodil 16. 6. 1893. Již během svých studií na Báňské akademii v Clausthalu získal za své vynikající studijní úspěchy velice prestižní cenu císaře Wilhelma. Jeho cestu za vzděláním však v jeho jednadvaceti letech přerušila první světová válka, ve které bojoval celé dva roky. Od roku 1916 pak pracoval jako ředitel dolu na Cínovci. O tři roky později se vrátil na svou akademickou dráhu, tentokrát jako vědecký asistent na ústavu hornictví, úpravnictví a uhelného koksování na Báňské akademii ve Freibergu, kde ve svých třiceti letech získal doktorát. Již během studií však působil i v podniku Maschinenbauanstalt Humboldt v oddělení úpravnictví. Po úspěšném studiu nastoupil na pozici vedoucího oddělení flotačních zařízení ve firmě Friedrich Krupp Grusonwerk v Magdeburgu. Za zmínku jistě stojí, že úpravnické technologie v úpravně na Sauersacku dodávala později právě tato firma. Hubert Schranz však akademickou půdu zcela neopustil, neboť vedle své strojařské kariéry se věnoval i výuce na Báňské akademii v Clausthalu. V roce 1931 pak se svým kolegou publikoval své zásadní vědecké dílo, knihu Flotation. O dva roky později pak začal Hubert Schranz sbírat i zahraniční zkušenosti. Od roku 1933 působil dokonce jako poradce perské vlády v Teheránu v otázkách hornictví a úpravnictví. V roce 1938 pak pracoval jako konsultant koncernu Otavi Minen und Eisenbahngesellschaft v Berlíně. Zde se začal připravovat na to, že se stane ředitelen nově vystavěného důlního a úpravnického závodu v Tsumebu v Namibii. Tenkrát do života doktora Schranze vstoupila světová válka podruhé a on se místo v Africe octnul v Krušných horách, kde působil jako ředitel důlního a úpravnického závodu Sauersack. Ačkoliv tento podnik proslul zejména finančními neúspěchy, stal se Hubert Schranz po válce ředitelem celého koncernu Otavi Minen. Posledních deset let svého života pak prožil jako profesor a vedoucí ústavu úpravnictví na Báňské akademii v Clausthalu. Profesor Hubert Schranz, zemřel 26. 4. 1960 uprostřed Harzu, v nádherném lázeňském městečku Hahnenklee-Bockwiese ve svých 67 letech.
Hodnota objektu
Na závěr se pokusíme objasnit, čím je úpravna dolu Rolava tak hodnotná a unikátní, že je jejímu výzkumu a dokumentaci věnováno takto enormní úsilí. Pomineme-li historický, kulturní a pietní aspekt, pak je to hlavně ta skutečnost, že jde o jednu z posledních úpraven rudy na našem území. Podobné stavby jako například v Cínovci nebo Příbrami – Březových Horách bohužel neodolaly dlouhodobé vlně likvidací hornických pozůstatků. Největší hodnota však spočívá ve zcela mimořádné au- tenticitě objektu a celého areálu.
Uvědomme si, že tento závod byl v provozu velice krátkou dobu a po ukončení činnosti zde už neprobíhaly žádné úpravy, nebyl přizpůsobován žádnému pozdějšímu využití. Samozřejmě došlo k částečnému zničení během demontáže technologií, zub času a návštěvníci zkázu postupně dokonali. To se ale týká pouze dřevěných a cihelných částí budov. Naopak železobetonové partie jsou dochovány v téměř
původním stavu a výhradně v nich bylo instalováno strojní vybavení.A proto jsou vynikajícím dokladem celého úpravnického procesu od vytěžení rudniny z dolu až po expedici cínového koncentrátu.
< 3. část / 5. část >
Zdroj:
FORMÁNEK, Josef – KŘÍŽEK,Jaroslav: Základy úpravnictví (Rudy a užitkové nerosty), Praha 1964.
ŠVEHLA, Emil – BERNÁTH, Viliam: Úpravnické stroje a zařízení, Praha 1964.
ŠVEHLA, Emil – ZÍTEK, Gustav: Úvod do úpravnictví rudného a uhelného, Příbram 1947.
Státní oblastní archiv (SOA) v Plzni, fond Cínové doly Rolava.
Napsat komentář