autoři: Václav „Čáp“ Podhrázský,
Petr Hasil, norbert Weber,
Jan Hasil

O návštěvnících
Montánní archeologie je zajímavá a dobrodružná činnost, přiníž objevujete stará hornická díla, postupy zpracování rud a snažíte se poznat, jak žili dávní havíři. Většinou probíhá v lesích a lukách. V klidu, nikým nerušeni se pak soustředíte na svou práci. Ale na ruinách rolavského závodu je tomu jinak! Tento tajemný komplex přitahuje velké množství autoturistů, motorkářů, cyklistů, pěších, Čechů i Němců. A fantazie
v hlavách pracuje dle povahy lidí. Skupiny, skupinky i jednotlivci se proplétají jehličím a betonovými torzy budov. Někteří hluční, jiní v tichosti. Někteří pozdraví a zeptají se: „Co to tady bylo a co vy tu děláte?“ Většina nepozdraví a neptá se. Proč taky? Vědí to sami nejlíp. Četli to na Facebooku a slyšeli to od jedné paní. „A co jsou vůbec zač, ti chlapi s krumpáčem, motyčkami a košťátky?“ Někdy si připadáme jako zvířátka v zoo. No hlavně, že nás nezkoušejí krmit. Jedna ze tří dam, co nade mnou stály, povídá: „To je hezké, že tady děláte prospěšnou práci. A jak jste se k tomu dostal?“ Já v dobrém rozmaru: „No jel jsem příliš rychle přes Nové Hamry a změřila mě policie. Jelikož bych měl už dvanáct bodů, tak si to tu odpracuju.“ Reakce pobavila: „No já sem pošlu toho mýho vola, ten už se taky vybodoval.“ Potkali jsme asi jedenáctiletého klučinu s mamkou na výletě, který se ale vůbec nechtěl smířit s tím, že zde nejsou hromadné hroby. Jiná scéna: na okraji horní násypky, kam ho táta dostrkal, stojí asi osmiletý kluk. Točí se na video a povídá: „To je vejška, co? Tak jestli se vám to líbí, tak mi to lajkněte, ale nechoďte sem, je to tu nebezpečný.“ Lepší pozvánku nemohl klučina vymyslet. Starší manželé z Moravy na kolech: „Prosím vás, co se to tu děje? Tady v lese je aut a motorek, že to skoro nejde projet, tak jsme sem taky odbočili.“ A jindy: „Na těchto schodech, co nevedou nikam, mě musíš vyfotit.“ Někdy i takhle: „Máňo, vyndej sprej,
nějakej grafáč tu musíme zanechat!“ Dobře nás vždy pobavilo, co nového kdo odposlechl.
Milí návštěvníci, vězte, že naše práce v terénu zdaleka nekončí a i v následujících letech nás můžete na lokalitě potkat, jak pomocí krumpáče, lopaty, košťátka i nejmodernějších přístrojů získáváme další kamínky do skládanky fascinujícího obrazu rolavského „cíňáku.“ Těšíme se, že se budeme i nadále potkávat a navzájem bavit. A až vás něco bude zajímat, zastavte se u nás, dáme řeč.

„Pozor! Trhaviny! Nekouřit! Nemanipulovat s ohněm a světlem!“ Výstražná 
plechová cedule pocházející z muničního skladu nalezená při detektorovém 
průzkumu (foto: Zuzana Kačerová, virtuální rekonstrukce Norbert Weber)

O rolavských mýtech
Pozůstatky důlního a úpravnického závodu Sauersack jsou opředeny mnoha mýty. Podle prvního z nich prý jen velmi málo návštěvníků tuší, jaké pozůstatky si zrovna prohlížejí. Doby, kdy městské legendy ho-
vořily o zkouškách revolučních ponorkových motorů v nádrži odkalovače, o montáži V2 nebo o ustupujícími Němci odstřelené plynové komoře už ale dávno pominuly. Z pozice těch, kteří s návštěvníky často komunikují, si dovolíme tvrdit, že naprostá většina dnešních turistů ví velmi dobře, že se nachází v prostorách druhoválečného cínového dolu a že přes silnici naleznou relikty zajateckého tábora, a to díky
osvětové práci mnoha badatelů a publicistů, jejíž ohlas se samovolně šíří kanály nových médií.
Druhým rozšířeným mýtem je tvrzení, že lidé sem jezdí pouze z toho důvodu, že se zde natáčel seriál Rapl. Žádné statistiky o návštěvnosti před a po odvysílání populárního seriálu ale neexistují a zvyšující se obliba tohoto místa mezi turisty má i jiná vysvětlení. Krušné hory mají totiž mimo spousty jiných skvělých vlastností i schopnost jakési seberegenerace. Tragické události závěru poloviny dvacátého století, které způsobily obrovský úbytek místních obyvatel i návštěvníků, nebyly první ranou, která Krušné hory zasáhla.
Podobně drastické dopady měly totiž na Krušnohoří nejen husitské války, třicetiletá válka, morové epi-demie v osmnáctém století, ale podobně i úpadek hornictví i propady cen typických krušnohorských produktů, které způsobily obrovské sociální problémy, odchod obyvatel i další útrapy.

Vzorky frakcí úpravnického odpadu odebrané z různých míst objektu 
za účelem spektrometrické analýzy složení (foto: Norbert Weber).


Vždy po těchto strastech nastalo pro Krušné hory nelehké období, se kterým se však nejen místní příroda, ale i zbylí obyvatelé dokázali vyrovnat s tvrdostí a odolností sobě vlastní. Také se počítáme mezi pamětníky letních víkendů, během kterých si mohl návštěvník prohlédnout celý areál důlního závodu zcela osamoceně. Atmosféra tohoto místa se s příjezdem davů turistů výrazně změnila a zopakovat ji dnes není samozřejmostí ani ve všední den za ošklivého počasí. Se znalostí regionálních dějin však musíme říci, že liduprázdná krajina Krušných hor představuje spíše vítězství lidské touhy po moci, zla a blbosti. Doufáme, že čtenáře našeho seriálu jsme již přesvědčili, že krásy „panenské“ přírody severního Nejdecka,
kterou jezdí obdivovat davy turistů, v sobě skrývají obrovské bohatství v podobě stop lidské činnosti, ať již zcela nedávné, nebo pocházející ze středověku a novověku. Návrat smíchu, hluku a lidské přítomnosti je z jistého úhlu pohledu možné kvalifikovat jako projev (dnes víc než kdy jindy vzácného) vítězství svobody, rozumu, píle a lidství. A snad i pozvolné obnovy.


Tím padá snad největší současný mýtus, který se k rolavské krajině vztahuje, a sice že je ideální odtud návštěvníky vytlačovat. Rozhodně si nemyslíme, že výše popsané aspekty s sebou nenesou žádné negativní jevy. Haldy odpadků, hluk v lese, úmyslné a kratochvilné poškozování vzácných montánních nebo stavebních reliktů po lidech, kteří zde žili před námi. To vše jsou věci, které každý rozumný člověk
musí odsoudit. Ale přiznejme si, že ten, kdo chce rolavský „cíňák“ navrátit do dob romantických liduprázdných prázdninových víkendů nebo kdo se chce snažit o potlačení turistického ruchu, svůj „boj“ již před časem naštěstí definitivně prohrál.

Vlevo: axonometrický pohled na 3D model sondy, pohled k jihovýchodu, nahoře: půdorys sondy s barevně vyjádřeným výškopisem, vpravo: 
ortofotoplán západního profilu sondy s vyznačením jednotlivých stratigrafických vrstev

O tom, co bude
To však ještě neznamená, že místní úřady, kompetentní instituce a podnikatelsky i občansky aktivní místní obyvatele nečeká obrovské množství práce. Začít můžeme u základní infrastruktury (oprava komunikací, úprava parkovacích ploch) a návštěvnické vybavenosti (veřejná WC, odpadkové koše), které potlačí některé negativní průvodní jevy přítomnosti turistů a učiní ze zaniklé Rolavy kulturní prostředí
s perspektivou dalšího rozvoje.

Aby však tento rozvoj nezničil nic z bohatství místní krajiny a probíhal maximálně citlivou formou, je nutno pojmenovat její klíčové hodnoty. Podstatné kroky byly v tomto směru již učiněny v oblasti ochrany přírody a krajiny, když byla roku 2012 vyhlášena národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. Mnohé naopak zbývá odpracovat z hlediska památkové péče. Přestože naše výzkumy i bádání jiných kolegů přinesly a přinášejí množství argumentů o jedinečnosti místního kulturního dědictví, nebudou jednání v tomto
směru rozhodně jednoduchá ani krátká. Kupříkladu: areál důlního závodu dodnes „katastrálně neexistuje“ a o vlastnických vztazích k němu bude muset nejspíš rozhodnout určovací žaloba. Seriál věnovaný archeologickým, montánním a technickým památkám v krajině zaniklé Rolavy však můžeme zakončit optimisticky. Až dosud platilo, že jedním z deficitů regionu je absence návštěvnického informač-
ního servisu, což už naštěstí není pravda. V rámci výzkumného programu Strategie AV 21 Odolná společnost pro 21. století je od 21. března 2022 veřejně dostupná ap- likace s názvem Sauersack, která
obsahuje návštěvnické trasy rolavskou krajinou a vede výletníky na místa virtuálních „infopanelů“ s multimediálním obsahem.

Záběry z dronu r.2024, zdroj: Pure photographer


V současné době je obsažena dvojice vycházek, z nichž jedna vede po klíčových místech místního hornického dědictví a druhá se zaměřuje na temnou archeologii důlního závodu a zejména
zajateckého tábora Rolava.Obsah aplikace bude průběžně rozšiřován, uživatelé se mohou těšit mimo jiné na 3D rekonstrukce úpravnických strojů a technologií, prezentované mimo jiné formou tzv. rozšířené reality. Texty v aplikaci jsou dostupné v českém a německém znění, do budoucna počítáme též s anglickou mutací.
Aplikace je ke stažení zdarma, neobsahuje reklamy a je k dispozici pro platformy Android a iOS, využít ji tedy mohou majitelé drtivé většiny tzv. chytrých telefonů a tabletů. Aplikací chceme poděkovat krásné rolavské krajině za chvíle v přírodě, badatelské vzrušení, objevitelské nadšení a hřejivý pocit poznání, které nám již po léta dává, a podělit se o tyto pocity s jejími návštěvníky.

„Terénní sekce“ autorského týmu v čerstvě vyčištěných základech těžního stroje Jámy I (foto: Norbert Weber

Zcela na závěr bychom chtěli poprosit čtenáře, pokud vlastní nějaké starší fotografie důlního areálu Rolava, aby se o ně s námi podělili. Nemusí se jednat vyloženě o historické snímky (ty jsou sice nejcennější, ale moc jich mezi obyvatelstvem asi nekoluje), i fotografie například ze 70. nebo 80. let pro nás mohou být zajímavé, protože od té doby se areál již značně změnil. Případné fotografie posílejte prosím na adresu hasil.petr@npu.cz.

Fotogalerie: